1. kapitola

Brumbál: Dobrá, uklidněte se, porada začíná. První bod –

McGonagallová: Hej, počkat – nejsou tu žádné koblihy. Někdo zapomněl koblihy.

Brumbál: Ehm, to bude první bod naší diskuze.

Prýtová: Porada… o KOBLIHÁCH?

Brumbál: POKUD se uklidníte a porada začne… Prvním bodem programu jsou naše problémy s rozpočtem.

(Bručení a úpění.)

Brumbál: Jsme sice nejmocnější kouzelníci a čarodějky na světě, ale přiznejme si… co se týče účetnictví a získávání dotací, jsme břídilové. Rozpočet bradavické školy se žalostně zmenšuje. Musíme udělat úsporná opatření, kde jen to bude možné. Doufám, že předejdeme tomu, abychom museli zrušit hlavní obory, nicméně některé mimoškolní a volitelné předměty je nutno vypustit. Uvažuji o přerušení famfrpálového a školního poháru…

Snape, McGonagallová a Hoochová: NE!!!

Kratiknot: Hmmm…

Prýtová: (Uculuje se.)

Brumbál: Uvažoval jsem však o novém rafinovaném zdroji příjmů. Takže, podívejte se kolem, kdo má nejvíc peněz?

Snape: Malfoyovi!

McGonagallová: Ministerstvo financí!

Vektorová: Mudlové!

Brumbál: Velice správně, Archimedeo! Mudlové vzhledem k jejich počtu mají velké množství peněz, které by se daly použít ke koupi různých výrobků či k výměně za galeony. Jediné, co musíme udělat, je vytvořit něco, co by si mudlové chtěli koupit.

Snape: Pane řediteli, smím vám připomenout, že prodávání kouzelnických výrobků mudlům je ministerským zákonem zakázáno? V článku E-87, odstavci B5-Mj12 stojí, že…

Brumbál: Ne, ne, ne… nic magického. Říkal jsem si, že by to byl zajímavý test mudlovského trhu, kdyby naše učitelka starodávných run napsala knihu o naší škole a vydala ji.

Rowlingová: Proč JÁ?

Brumbál: Kvůli vašim vynikajícím spisovatelským schopnostem, důmyslným nápadům a faktu, že pokud brzy nesplašíme nějaké zlato, přijdete o místo jako první!

Rowlingová: Ach tak.

Brumbál: Nebojte, všichni vám pomůžeme. A většina z toho, co napíšete, bude založena na skutečnosti, takže nebude třeba nad tím nijak bádat. Školu znáte velice dobře.

McGonagallová: Ale když napíše o Bradavicích, neporuší tím zákon o utajování?

Brumbál: Ne, všichni si budou myslet, že je to pouhopouhý výmysl, Merlin žehnej jejich prostým duším.

Snape: Připadá mi to jako žalostně ubohý nápad.

Kratiknot: Museli bychom na někoho seslat kletbu Imperius, aby to vydal!

Prýtová: Máme agenta? Známe někoho v mudlovském vydavatelství?

Sinistrová: Neřekla bych, že to má naději!

Rowlingová: Budu mít hodně práce…

Brumbál: Dobrá tedy, pokud smýšlíte takto, přikročíme k plánu B… propouštění a snižování platů.

(Hrobové ticho.)

Brumbál: To je lepší. Dle mého názoru by to měla být dobrodružná kniha. A bude napsaná z pohledu nějakého studenta.

McGonagallová: Co takhle Neville Longbottom? Zažil tady neuvěřitelné časy a příběh by mohl být o tom, kterak se z beznadějného slabocha vypracoval na plně kvalifikovaného kouzelníka!

Snape: (Mumlá.) Pokud se tak stalo…

Brumbál: Ne, vymyslíme fiktivního studenta. Alespoň nebudeme mít problémy se zákonem. A samozřejmě také nechceme, aby se některý z našich studentů nechal oslepit slávou, pokud by kniha měla úspěch. Nějaké návrhy?

McGonagallová: Hmmm… co takhle dobrosrdečný osiřelý skotský zvěromág, který se učí kouzla, aby mohl pomstít smrt svého otce? To u čtenářů jistě získá obdiv!

Snape: Ale no tak! V jakém století žijete, Minervo? Dnešní děti takovéhle žvásty nečtou. Ať je z něj vzpurný kluk – zahořklý vztekloun s mastnými černými vlasy pohroužený do černé magie! A – Ano! – ať má obličej zjizvený od nějaké příšerné kletby!

Kratiknot: Pcha! Nesmysl! Ať je na svůj věk malý! Každý má rád malé chlapíky, kteří konají dobro!

Trelawneyová: Jaká politováníhodná snůška klišé. Buďte originální – hrdinkou ať se stane vyzáblá dívka s OBROVSKÝMI brýlemi, která ve svých snech vidí budoucnost!

Rowlingová: Úžasné, naprosto báječné – a teď všichni sklapněte.

Brumbál: Tak je to správně. Joanne vymyslí hlavní postavu a my se budeme bavit o tom, jak vylíčí školu a učitele. Já budu, jak jinak, moudrý, dědečkovský, vševědoucí rádce hlavního hrdiny…

(Kolem stolu se ozve chichotání.)

Snape: Hej! Můžu být zloduch?

Brumbál: Ne, Severusi. Samozřejmě, že všechny učitele vykreslíme, jací opravdu jsou, až na menší výjimky. Zloducha jistě potřebujeme – nebo alespoň jeho špeha – mezi učitelským sborem. Troufám si tvrdit, že by bylo ironií osudu, kdyby jím byl profesor obrany proti černé magii.

Weasley: HEJ! Já nechci být zloduch!

Snape: Já ano! Ať je zloduchem učitel lektvarů! Pokusím se otrávit ředitele nebo tak něco a ten malý Lotřík ho zachrání –

Brumbál: NE, Severusi! Rone, prosím… zápletce by jistě přidalo šťávu, pokud by byl zloduchem učitel obrany proti černé magii.

Weasley: Jenže já NECHCI být zloduch!

Snape: Tak si to vyměníme – Ron může učit lektvary a já obranu proti černé magii!

Weasley: Ale lektvary taky nechci učit! Samí slimáci a pavouci… (Zachvěje se.)

Snape: Brumbále, PROSÍM! Vážně nemůžu být podlý učitel obrany proti černé magii? Moc dobře víte, že jako zloduch bych byl úžasný! A obranu učit umím, to také víte! Zapřísahám vás…

(Brumbál si bere aspirin.)

Rowlingová: Něco vám řeknu… Vymyslím nového učitele obrany… Někoho, koho by nikdo nepodezíral. A Severusi, vás popíšu jako protivného učitele, kterého studenti nenávidí a nedůvěřují mu.

McGonagallová: (Sarkasticky mumlá.) Ach, jak nepředstavitelné!

Weasley: Ale… to se potom v knihách vůbec neobjevím!

Brumbál: Rozhodněte se, Rone!

Rowlingová: A co kdybych tě tam napsala jako studenta? Hrdinův nejlepší přítel? Hej, a tak se dostanu do knihy i já! Akorát ne jako Joanne, nikdy se mi to jméno nelíbilo… něco lepšího… Hmmm – Tasmína, Imogena, Hermiona? Už mám dost, abych mohla začít…

Brumbál: Tak začněte. A zajistěte, aby hlavní zloduch přežil. Když bude mít kniha úspěch, vydáme pokračování.

McGonagallová: Pokračování?

Brumbál: No jistě! Uvalíme na knihu pár zaříkadel, každý si ji zamiluje a bude chtít další. Pokračování… reklamy… možná dokonce i práva na film.

McGonagallová: Trička!

Trelawneyová: Fankluby!

Snape: A nakonec i věhlas a sláva!

Brumbál: Něco mi říká, že jsme prozatím vyřešili naše malé bradavické finanční problémy. Ale… mám zlé tušení…