10. kapitola

Hoochová: Tato speciální porada zaměstnanců Bradavic, kteří byli zbaveni svého volebního práva, právě začíná! Ticho, prosím!

(Všichni Hoochovou ignorují a dál žvaní.)

Hoochová: (Zapíská na píšťalku famfrpálového rozhodčího.) To je lepší. Někteří z nás mají pocit, že se našim hlasům při poradách nepřikládá na důležitosti, a dnes jsme se sešli, abychom si ujasnili naše požadavky v boji za slušnější chování vůči všem zaměstnancům!

Sinistrová: Slyšte, slyšte!

Hoochová: A ráda bych poděkovala neučícím zaměstnancům, že se k nám připojili. Škola by bez nich nemohla fungovat, ale jsou vůbec někdy pozváni na regulérní poradu? Ne! Jenom my, jejich utlačovaní spolupracovníci, si jich opravdu ceníme!

Pomfreyová: Já se necítím tak úplně utlačovaná, protože nejsem povinna poslouchat Brumbálova moudra…

Pinceová: Přesně tak! Akorát by mě to vyrušilo od práce!

Hoochová: Když říkám, že jste utlačovaní, tak jste utlačovaní! A vy přijdete s tímhle!

Filch: Správně, vy nevděčníci! Týden po týdnu, rok po roce uklízím po těch nepořádných studentech a pozvou mě někdy na poradu? NE! Dostanu svůj příděl koblih zdarma? NE! Poslouchá někdo moje návrhy na kázeňská opatření vůči studentům? NE!

Hoochová: Děkuji vám, Argusi. A my –

Filch: Pověste je za krční mandle, přesně to mu říkám! Na pár dní je postavte na hlavu do záchodové mísy! Zazděte je ve sklepení a dejte jim lekci, na kterou NIKDY nezapomenou! Ale to neeeeeeeee! Po–

Hoochová: DĚKUJI, Argusi! Ujišťuji vás, že až se nám dostane náležité pozornosti, vaše návrhy se setkají s oceněním, jaké si zaslouží. (Rozhlédne se.) Eh… Domácí skřítkové se neukázali?

Trelawneyová: Pozvala jsem je. Řekli, že to promyslí.

Hoochová: A Hagrid?

Sinistrová: Řekl, že nepřijde. Povídal, že když má na poradě co říct, tak to řekne, a když nemá co říct, tak mu nedělá problém držet pusu zavřenou.

Hoochová: (Zakroutí hlavou.) Chudák Hagrid… opravdu potřebuje lekci z občanské zodpovědnosti a povinností vůči ostatním. Když je ohroženo naše právo svobodného projevu, záleží na tom, jestli máme co říct či ne? POŽADUJEME PRÁVO BÝT VYSLECHNUTI, I KDYŽ NEMÁME CO ŘÍCT!

Všichni: Slyšte! Slyšte!

Skoro bezhlavý Nick: (Zakašlá.)

Hoochová: Sir Nicholas?

Skoro bezhlavý Nick: Jenom jsem vám chtěl připomenout, že já a moji společníci duchové jsme také přítomni…

Hoochová: Ach, samozřejmě! Promiňte! Jsme potěšení, že vás tu máme! Bez hmotné podpory našich… eh…

Skoro bezhlavý Nick: …zhmotnělých pozvaných…

Hoochová: Ano, našich zhmotnělých pozvaných přátel!

Phineas Nigellus: Dojemné. A já si myslel, že jsou prostě mrtví…

Hoochová: Kdo je to?

Phineas Nigellus: Phineas Nigellus, bývalý ředitel toho jména.

Hoochová: Ou. Kdo sem přinesl tu podobiznu?

Phineas Nigellus: PROSÍM! Trvám na tom, že budu zmiňován jako olejová, pigmentová, rozměrově znevýhodněná, plátěná, preimpresionistická, reprezentativní malba!

Hoochová: Eh… no, ano, předpokládám… samozřejmě. Děkuji, že jste přišel na schůzi, bývalý řediteli Nigellusi! Prosím, bez obav sdělte svým společníkům… eh… svým přátelům, že na našich setkáních jsou vždy vítaní! Pro dnešek můžete představovat zbytek… ehm…

Phineas Nigellus: (Zahihňá se.)

Hoochová: A profesorský sbor reprezentují profesoři Trelawneyová, Sinistrová, Vektorová a Binns. To jsou všichni?

Dívka: Ne, ještě já!

Trelawneyová: Ach, vskutku? Myslím, že musíme udělat přítrž tomu, aby se studenti účastnili našich porad!

Binns: Kdo ji pozval? Podívejme se, to je mladá slečna Rodgersová, že?

Dívka: Ne! ROWLINGOVÁ! Jessica Rowlingová!

Vektorová: (Vydechne.) Pane, ochraňuj nás před dětmi učitelů…

Jessica Rowlingová: To není fér! O mně nepadla na poradách ani zmínka a můj páchnoucí malý bratříček se jedné dokonce zúčastnil! A všichni se kolem něj točili, jako kdyby byl král Rumunska nebo tak! Proč nemůžu na poradu? Za co mě považujete? Za šoulet, který všichni nesnáší?

Sinistrová: Mladá dámo, je po večerce a vy jste mimo svou ložnici! Okamžitě odejděte a my se o tom MOŽNÁ nezmíníme řediteli vaší koleje!

Jessica Rowlingová: Nikdy nemůžu nic říct! Nikdy nemůžu nic udělat! To NENÍ správné, to NENÍ fér a já už to dál nehodlám snášet!!!!

Hoochová: Slečno Rowlingová! Dost už bylo vašeho potupného dětinského výstupu!

Jessica Rowlingová: (Zaječí, vyskočí na nohy a s prásknutím dveří odejde.)

Hoochová: Tak abychom se vrátili k předmětu hovoru: Nikdo si neváží našich názorů! Nemáme šanci cokoli ovlivnit! Málokdy máme vůbec příležitost promluvit! To NENÍ správné, to NENÍ fér a my UŽ TO DÁL NEHODLÁME SNÁŠET!!!!

Všichni: (Pokřikují.)

Phineas Nigellus: Chytré děti špehující na poradách možná právě objevily PRAVÉ důvody, proč s nimi dospělí nemluví otevřeně…

Hoochová: Žádáme si stejný respekt, jaký se dostává ředitelům kolejí! Chceme právo plně prosazovat svou osobnost na poradách!

Phineas Nigellus: Takže tedy každý máme osobnost?

Binns: Heh? (Hledá po kapsách.)

Hoochová: Jsme tak silní, jak držíme při sobě, tak slabí, jak –

Dobby: (Vstupuje.) Je tohle porada nespokojených?

Hoochová: Bratři a sestry, naši utlačovaní druhové, domácí skřítkové, jsou s námi!

Dobby: Vlastně ne. Myslím, že nejsme.

Hoochová: Co? Ale vždyť vy jste ještě míň uznávaní nežli my!

Sinistrová: Nikdy nemáte možnost volby!

Trelawneyová: Ani nedostáváte zaplaceno tolik jako učitelé a to už je co říct…

Dobby: Máte pravdu! Jenže kdo vyžaduje, abychom týden leštili košťata před každým famfrpálovým zápasem?

Hoochová: Ehm…

Dobby: Kdo si poručí čaj, který musíme o půlnoci donést do astronomické věže, a brblá, pokud cestou nahoru vychladne?

Sinistrová: Eh…

Dobby: Kdo nechává ve třídě v šálcích vylouhované čajové lístky, které musíme sbírat?

Trelawneyová: Ale to je pro vyšší dobro, chápete? Co je pryč je pryč a vůbec… po ponižujícím způsobu, jakým profesorka Rowlingová vylíčila v knihách váš, ehm, vznešený rod –

Dobby: Lidští jako vždy. Předstíráte, že hájíte naše zájmy, ačkoli pouze využíváte našeho pobouření pro vlastní prospěch. No, UŽ NIKDY VÍC!

(Dobby strhne svůj svetr, pod kterým má tričko s nápisem SKŘÍTKOVÉ SOBĚ.)

Dobby: Když jste nám svěřili své naděje o využití našeho rodu, se znechucením jsme zkontaktovali Unii domácích skřítků a připojili se k ní! Bradavičtí domácí skřítkové jsou odteď právoplatnými členy Spojených sil skřítků!

Hoochová: O-ou…

Dobby: SSS oficiálně stávkuje! Už žádné uklízení! Už žádné otročení! S tím je konec. Slyšte, skřítci stávkují! Slyšte, skřítci stávkují!

Phineas Nigellus: To otročení mi bude chybět…

Dobby: Nicméně vám chci poděkovat. Vaše revolucionářská slova nás motivovala, abychom se ke Spojeným silám připojili! Inspirovali jste nás k prvnímu kroku vstříc zářivé budoucnosti domácích skřítků. Teď sbohem… Pokud byste mě hledali, budu v první řadě demonstrace. (Odejde.)

Phineas Nigellus: Gratuluji… Myslím, že jste uspěli, tento čin jistě přiláká ředitelovu pozornost. A jsem si jist, že ho bude VELICE zajímat, co k tomu můžete říct.

Hoochová: Tak fajn, vy bando! Kliďte se odtud, dnes večer se NIC nestalo. Sybilo, máte zápis? Spalte ho. Jasné? Tahle porada se nikdy nekonala. (Střelí pohledem po Nigellusovi.) A mám také plechovku opalovače nátěrů, pokud by někdo tvrdil něco jiného.

(Zvenku se ozývá zpěv „Slyšte, skřítci stávkují! Slyšte, skřítci stávkují!“.)

Phineas Nigellus: Ano, to otročení mi ROZHODNĚ bude chybět…