11.Půlnoc

„Už je tu půlnoc!“ ozvalo se.

„10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 Šťastný a veselý nový rok“ znělo ode všad.
Všeobecné objímání a líbání bylo nepřehledné jen do okamžiku kdy jsem na svém těle ucítila Raeovy ruce. Hned jsem věděla, že je to on.Řeklo mi to mé tělo. Zachvěla jsem se, né zimou, ale štěstím.
„Rae“ zašeptala jsem do jeho prsou.
Podíval se na mne.
„Pojď!“ odpověděl stejně tiše. Zmizeli jsme tak aby si nikdo nevšiml. Jen co jsme byli z knihovny vzal mne do náruče a odnášel pryč.
„Kam jdeme?“ zeptala jsem se , ale bylo mi to jedno.
„Uvidíš!“ vyběhl se mnou schody a já se poprvé ocitla v nejvyšším patře. Jeho patře.Otevřel jedny dveře a vyšel ven. Byla tam něco jako terasa nebo balkon? Pohled který se mi naskytl byl úžasný. Byl vidět ohňostroj daleko v krajině.
Postavil mne, ale nepustil. Zvedla jsem hlavu a on tu svou sklonil, naše rty se setkaly. Né letmo, ale v nedočkavém polibku. Cítila jsem jak zeď okolo mého srdce padá a mění se v prach.
Začala jsem znovu milovat, nebo spíš jsem začala opravdu milovat. Milovat víc než jsem si v tu chvíli uvědomovala a mou láskou se stal Rae.
„Miluji tě!“ vyznal se jen co se naše rty oddělily.
„Rae....já.....nevím co se se mnou děje, ale řekla bych..........Taky tě miluji!“ koktala jsem.
Znovu jsme se políbili. Stáli jsme na střeše, jak mi vysvětlil, a dívali se na hvězdy.
Pak mne rozklepala zima.
„Pojď jdeme zpět.“ vzal mne znovu do náruče.
„Ještě se mi nechce“ nesouhlasila jsem .
„Zmrzneš mi tu“ nedal se. Dívala jsem se na něj prosebnýma očima.
„Dobrá , co můj pokoj?“ navrhl. Přitulila jsem se a on pochopil.
Položil mne na postel a zabalil do deky.V tomhle pokoji se netopilo. Za chvilku mi bylo i tak teplo.
„Jas, promiň mi jak jsem se ze začátku choval!“
„To už se dávno stalo, jen by mne zajímalo proč?“
„Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Jenže , já jsem upír , ty člověk a navíc Mattova dcera. Další důvod byl , že jsem nikdy nic podobného necítil ani jako člověk. Víš mám dar. Slyším myšlenky lidí a upírů okolo jen tvé né. Byl jsem ztracený. Netušil jsem co si myslíš a jestli vůbec mohu mít i sebemenší naději. Utekl jsem. Lekl se svých pocitů, bouře kterou jsi ve mně rozpoutala.Nevěděl jsem co se sebou.“ zpovídal se.
Pohladila jsem ho po tváři. Usmál se. Měl nádherný úsměv jako by vyšlo slunce.Dívali jsme si do očí.
„Už nás postrádají!“ řekl najednou.
„Ach!“
„Neboj netuší, že jsme spolu.“
„Né, tak jsem to nemyslela.“ lekla jsem se jeho smutného hlasu.
„Chceš aby to věděli?“ ujistil se.
Místo odpovědi jsem ho políbila.Zasmál se , vzal mne do náruče a nesl zpět. Před knihovnou mne položil a chytil za ruku. Naše prsty se propletly. Podívali jsme se na sebe a s roztřeseným úsměvem vešli.
„Á tady jsi! Jste?!“ zamračil se táta.
„Hm... ano“ zamumlala jsem „ byli jsme na střeše Rae mi ukazoval ohňostroj.“
„Aha“ odtušil, ale zkoumavě se koukal na Rae a na naše spojené ruce. V tu chvíli se Rae usmál, pustil mou ruku, přitáhl si mne za pas k boku a políbil do vlasů.
„RAE!!!“ zakřičel Matt.
„Pojď se mnou. Hned!“ dodal už klidněji.
„Jdu také“ řekla jsem když vyšel táta ze dveří.
„Neboj to bude dobré.“ šeptl mi do ucha Rae políbil mne a zmizel za ním.
Otočila jsem se zpět a dívala se do očí zbytku rodiny. Á jé!!!!! Lola, Tom a hlavně Viv byli evidentně nadšeni.Nath měl v očích zklamání a smutek, ale Nick ! Tomu v očích doutnal vztek.Né na mne, díval se totiž ke dveřím.
„Tak to je překvapení !“ slyšela jsem Lolu a cítila jak mne objímá.
„Ty a Rae? Kdo by to do něj řekl. Nikdy ho žádná žena či dívka ať sebe krásnější nezaujala. Spíš bych řekla, že mu byly všechny ty ženy a upírky které o něj projevovaly zájem protivné, ale tobě prostě neodolá ani mrzout jako náš Rae.“ rozjímala nahlas.
„Gratuluji sestřičko“ popřál mi smutně Nath.
„Děkuji Nathe, ale to nic nemění na tom , že jsi můj nejmilejší bráška.“ usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář.
„O.K. Přátelé?!“
„Jasně co bych bez nich byla.“
Vtom se ozvala rána. Néé!!! Co se stalo? Chtěla jsem běžět hledat tátu a Rae. Viv mě zastavila.
„Neboj, oni si to vyříkat musí. Jinak by nebyl klid. Tvůj otec tě miluje a Rae také tak je nech vymezit si hranice. Kam která láska smí až zasahovat.“
„Viv a co Nick?“ ptala jsem se když jsem zjistila , že zmizel.
„To nevím, jen doufám, že to unese. Rae je jeho bratr a tak doufejme, že bratrská láska zvítězí nad hněvem.“ hledala odpověď na mou otázku.
Co jsem to způsobila?