12. Grimmauldovo náměstí 12 – Back in Black

„Rozeberte zbraně a vyčistěte je!“ přikázal všem Butler.
Sám šel příkladem a rozebral i vyčistil jak brokovnici, tak pistoli Sig-Sauer. Ostatní se také činili, jen Mundungus Fletcher zkusil použít ‘Metodu Kretén‘ a předstíral, že je na to levý a nešikovný natolik, aby práci udělal někdo za něj. Když se na něj ale Butler ošklivě zatvářil, náhle se jeho manuální zručnost až zázračně vylepšila a byl samá horlivost a pečlivost…
*
Jessica Pritchardová se vztekle zatahala za svůj už dost prošedivělý cop. Ti, kdo ji znali, už věděli, že je to projev toho, že je rozčilená a že přemáhá zuřivost a není vhodné ani bezpečné ji dráždit… Pravda je, že ji svědilo v prázdném důlku po oku vypáleném v boji kombinovanými kletbami, oslepující ‘Conjuctivitis!‘ a kletbou bolesti ‘Cruciatus‘. Pachatel pak už opravdu nemohl od Jessicy očekávat sebemenší milosrdenství a jeho tělo předali rodině v úřední urně až po zpopelnění… Na rozdíl od Pošuka Moodyho se nerozhodla pro magickou protézu, ale pro prostý kožený klípec, jako nějaký pirát ze šestnáctého století. Před lidmi si ovšem důlek nemnula a před vnoučaty si dokonce obličej očarovávala iluzí, aby vypadal úplný. Málokdo si všimnul, že obě oči mrkají až nepřirozeně synchronně a tvář je trochu moc ztuhlá. Protože iluzi nedokázala nikdy udržet déle, než pět hodin, měla vždycky připravený důvod, proč návštěvu ukončit zavčas. I když, Simonovi už bude deset a je na čase, aby věděl, že svět je dost kruté místo pro život a měl představu, kterou stranu si vybere…
Dostala na svůj úkol jen dva další bystrozory pod své velení, s tím, že: „Váš úkol je pozorovat a zasáhnout jedině v situaci, že byste to vyhodnotila jako nezbytné pro zachování života Vyvoleného Harryho Pottera…“
Chtělo se jí tenkrát na Brouska křičet, ale tvářil se jako lev, kterého bolí zuby. V posledních dnech se tak tvářil skoro pořád…
Namířili na bývalý dům rodiny Potterových tři mudlovské videokamery spouštěné čidlem pohybu. Tenhle trik mohl zajistit informace pro Ministerstvo i v případě, že by jejich trojici Smrtijedi zvládli vyvraždit. Jessica byla dost stará na to, aby se nebála přiznat, že se bojí, ať už sama sobě, nebo svým kolegům. Konec konců, kdo má v hlavě mozek, ten se dnes přeci bojí, ne?! Jessica se vzhledem ke svému věku už bála víc bezmocnosti nebo selhání, než eventuální smrti…
Pro případ, že by sem zavítal lord Voldemort, měli všichni pergameny s povolením použít smrtící kletbu a taky ústně předaný rozkaz na sebe zbytečně neupozorňovat. Ve třech měli asi stejnou šanci, jako sněhulák v horoucím pekle a o sebevražedný útok by se opravdu pokusili jen kvůli mladému Potterovi.
Už kvůli hrozivým ztrátám, které bystrozorové utrpěli, byla mezi těmi, kdo si přáli, aby Harry Potter nastoupil do jejich řad. Na tom, že se o něm povídalo, že uspěl jen díky štěstí, neviděla nic špatného. Když je někdo nápadný ‘pechfógl‘, může se jednat o nějakou kletbu, třeba přenášenou celé generace. Jessica věděla o třech rodinách ve kterých se s jistým zeslabením přenáší kletba ještě od Salazara Zmijozela. Někdo takový mohl být v bystrozorské službě ve skutečnosti nebezpečný nejen sobě, ale i druhým…
Zaznamenala Přemístění, čidla, která s sebou měla, ale nenapověděla o moc víc, než že je to mimo dosah citlivosti čidel… Přemýšlela o tom, jestli tam má někoho poslat, ale nikdo z těch, koho jí dali, nebyl dost dobrý v nenápadném přibližování a ona sama měla už trochu ztuhlé klouby. Tahle mise se prováděla prý jen ‘pro forma‘, ale na to dělala bystrozorka Pritchardová svou práci už příliš dlouho. Jejich trojici považují za postradatelnou a pokud budou mít jakýkoli použitelný výsledek, bude to příjemné překvapení…
Překvapení zažili číhající bystrozorové. Nevěděli, co mají čekat, ale rozhodně to nebylo podivné letadlo, které se zviditelnilo jen na zlomek okamžiku, aby to vzápětí vypadalo, jako že tam není. Jessice její cit pro magii prozradil, že to co viděla, nebylo žádné kouzlo.
Takže technika, hmmm… pomyslela si bystrozorka. Navíc ani ne mudlovská, tu by čarodějové s těžkým srdcem ‘zkousli‘, ale kdovíodkud kdovíjaká cizí…
Dalekohledem identifikovali Harryho Pottera, Pošuka Moodyho, Mundunguse Fletchera i Ronalda s Ginny Wealeyovy a Hermionu Grangerovou. Další dva lidi naopak identifikovat nedokázali, stejně jako tři skřítky, kteří skupinu doprovázeli. Potter si zřejmě našel pro své ‘hrátky‘ spojence. No, třeba mu to vyjde…
Pak ucítila kouzlo a rozkmitalo se její čidlo tajností. Totéž uviděli i oba zbývající bystrozorové. Utajovací kouzla jsou běžná a mnohotvará, přesto se rozhodli neriskovat a nepokoušeli se do něj kvůli špehování nějak ‘nabourat‘. Jen bylo čím dál jasnější, že tahle hlídka nebude z těch nudných, rozhodně ne. Uviděli dalšího muže, který ke skupině přiběhl jakoby odnikud. V dalekohledu poznala Remuse Lupina, byť vypadal mnohem sešleji, než na fotografiích hledaných vlkodlaků. Byla u něj poznámka: Snad přátelský, přesto doporučujeme předběžnou opatrnost. Jako by snad někdo s vlkodlaky mohl jednat bez ní…
Po chvíli uviděli bystrozorové zástup nemrtvých, valící se na Potterovu skupinu a byli i svědky jeho likvidace. Pokud si takhle poradí i s jinými nepřáteli, třeba to zabere…
Když skupina odrazila první útočnou vlnu vlkodlaků, poslala Jessica nejmladšího z kolegů, George Bartletta, zpět na Ministerstvo pro posily. Sice moc nevěřila, že by přišly včas, ale zkusit se to muselo…
Tak byli jen dva svědci toho, jak se objevil fénix a přidal se ke skupině, jak podivné letadlo s Harrym Potterem zas odlétlo, a také jak Remus Lupin roztrhl hrudník Fenrira Šedohřbeta, když se stal pro tuhle chvíli nekorunovaným vůdcem britských vlkodlaků…
A pochopitelně tak zbyli jen dva svědci dalších následných událostí.
*
Remus Lupin se rozhlédl po přicházejících vlkodlacích a spočítal je. Ke své hrůze skončil na čísle devět, a to musel započíst i sám sebe.
„Tak co, nikdo jiný nemá odvahu?!“ zařval naoko vyzývavě.
„Nikdo jiný nezůstal naživu!“ odpověděl mu jeden z příchozích unaveným hlasem. „Pokud nepočítáme dvě feny a starého Koraga Bloodhounda, co zůstali u Pána Zla. A taky ty, kteří žijou jako ty, chlastaj lektvar a jsou z nich domácí mazlíčci…“
„Ale živí domácí mazlíčci!“ odsekl Remus. „Podívej se, co vám Voldemort dal!“ rozmáchlým gestem osvítil hromady vlkodlačích mrtvol. „Můžete pro něho svobodně vykrvácet!“
To bylo pravda, těžko s tím šlo nějak polemizovat.
„A co nám nabízíš ty?!“ zeptal se s hořkou ironií v hlase.
„Pokusit se o dohodu s Ministerstvem Kouzel. Možná máme nějaké informace, za které nás nechají na pokoji a pokud nebudeme lovit lidi, nechají nás být i do budoucna…“
„Moc hezká nabídka, ale mě nevyhovuje!“ ozval se náhle ze tmy Voldemortův hlas. „Draco, tohle je přeci tvůj bývalý učitel, zabiješ ho pro mě?!“
Draco Malfoy namířil na Remuse Lupina hůlku: „Avada Kedavra!“ sledoval, jak se zelený paprsek z hůlky noří do učitelovo hrudníku. Bývalý Poberta se složil k zemi. Vzápětí tak skončila celá skupina, protože:
„Už je stihnul nakazit, ještě by si začli moc vyskakovat!“
Lord Voldemort se rozhlédl po bývalém bojišti.
„Červíčku, když se už rozhodneš zdrhnout, mělo by to být dost včas na to, aby můj příchod mohl něco změnit!“ zavrčel a namířil na mrňavého zrádce svou hůlku.
Kletba bolesti seslaná nonverbálně nemusí být méně účinná, než vyslovená. Voldemort Pettigrewa chvíli pozoroval, pak odklonil hůlku. „Zatím tě ještě nechám žít, ale snaž se být užitečnější!“
„Vemte mi s sebou tyhle dvě mrtvoly!“ ukázal namátkou na dva vlkodlaky zastřelené Neutrinem 2000. „Zbytek tu necháme, o úklid se postará Ministerstvo Kouzel!“ s tím vyseknul posměšnou poklonu směrem k Jessice Pritchardové a spolu se svými Smrtijedy se Přemístil pryč.
*
Harry s hrůzou naslouchal Voldemortovu hlasu z rádia. Myrta Krátká se na jeho pokyn dokonce vrátila nad místo bitvy a zakroužila. Bioscan jí ukázal dvě osoby, které sledovaly místo, odkud před pár minutami odlétli, ale u všeho ostatního nenacházel hodnoty odpovídající živému organismu.
„Tady už nic nenaděláme, Harry!“ snažila se elfka chlapce přesvědčit k cestě dál. „Měli bychom se vrátit na Fowl Manor…“
„Tam ne!“ řekl nečekaně rozhodně Harry. „Potřebujeme další informace o viteálech a ty by možná mohly být v knihovně domu rodu Blacků.“
„Dobrá, kde to je?!“ Myrta se nechtěla hádat.
„Londýn, Grimmauldovo náměstí dvanáct!“ odpověděl jí Harry.
Elfka naťukala adresu do palubního počítače.
„Takový dům neexistuje… Ale moment…“ sledovala, jak se na mapě objevuje známá geofyzikální anomálie, typická pro začarované objekty. „Dobrá, tam by nás blátiví neměli najít…“
*
Bystrozorové čekali půl hodiny, než se odvážili jít zkontrolovat bojiště. Posily samozřejmě ještě nedorazily, ale to Jessica ani neočekávala.
„Hele, tenhle ještě trochu žije!“ upozornil jí náhle Andrew McTawish.
„Fajn, tak ho dostaň k Mungovi, já tu počkám na ostatní!“ přikázala Jessica a máchla rukou.
Druhý bystrozor se s ‘trochu živým‘ vlkodlakem Přemístil pryč, zatímco velitelka dělala fotky padlých, aby se dali zdokumentovat, po vyfotografování mrtvé redukční kletbou zmenšila na pouhou kost. I tak ale bude potřeba pořádný pytel, aby tohle ‘nadělení‘ odklidili…
*
Severus Snape byl jako obvykle nespokojený. Nemohl si sice dovolit nahlas kritizovat rozhodnutí Pána Zla, ale tenhle úkol byl špatný. Navíc mu vadilo, že Draco Malfoye si vzal s sebou a nenechal ho Snapeovi na starost, navíc s nimi ani není Bellatrix Lestrangeová, která by svého synovce možná aspoň trochu ochránila…
Potřásl hlavou a kopnul patami draka, na jehož hřbetě teď seděl. S Draco Malfoyem si bude dělat starosti, až na to bude mít čas. Narovnal si na obličeji plechovou masku. Smrtijedi, které mu Pán Zla přidělil za pomocníky k tomuhle útoku byli natolik hloupí, aby věřili, že je to na ochranu proti dračímu plameni. Kdyby se drak opravdu vymknul Snapeově magické kontrole, jediný efekt z masky by byl ten, že by roztavené železo z ní podrželo jeho popel pohromadě… Skutečný účel byl ten, aby nebyl poznán, pro případ, že by se mu podařilo se opět vykroutit z obvinění ze Smrtijedství. To ale došlo jen Pánovi Zla, který to k Snapeovu překvapení schválil a Bellatrix Lestrangeové, která k tomu měla naopak plno keců. Nikdo ale snad nevěděl o jeho ‘Plánu B‘, pro případ selhání úsilí Pána Zla. Plán spočíval v tom, že Harryho Pottera nějakým zvláště teatrálním a přitom ne příliš riskantním způsobem zachrání, pokud by šlo všechno do kopru. Severus Snape se zatím mohl na svůj odhad situace vždy spolehnout…
*
Seržant Roderick McTawish se u zalafetovaného těžkého kulometu Browning M6 zavrtěl. Měl hodně nepříjemný pocit, když ho major Faylord vybral pro tenhle úkol. Major neměl jinou možnost, než podle rozkazu vybrat šest nejlepších střelců s hodností seržantů z tohohle kulometu a přidělit je spolu se třemi zbraněmi podivnému chlápkovi, co o sobě tvrdil, že je britský ministr kouzel. Dokumenty od britského premiéra spolu s telefonátem mu nedaly na vybranou. Vojáci pochopitelně nevěděli, že se premiér vzbouřil při představě, že by do nearmádních rukou dal ještě protiletadlové rakety Stinger, takže o ně nakonec Rufus Brousek přestal žádat. Doufal, že kulomet na munici ráže 50 BMG (*12,7 × 108 mm pozn. autora) bude proti eventuálnímu dračímu útoku postačovat…
‘Vaše přidělení k Britské armádě je dočasně pozastaveno, budete k dispozici bezpečnostním útvarům Ministerstva Kouzel‘, přečetl si ke svému údivu v dokumentu podepsaném samotným premiérem. Nejprve si myslel, že je to žert, ale z toho ho rychle vyvedlo pár triků, které prováděli ti dva z ‘Kouzelnické Stráže‘, které k němu přidělili. Oficiálně byl jeho úkol naučit je s touhle zbraní zacházet a nechat si pak na celou akci odstranit vzpomínky. Odměnou mu neoficiálně slíbili povýšení na seržanta-majora a tím pádem i zvýšení žoldu. Smutnou pravdou ale je, že tihle čarodějové se ukázali být mnohem neschopnější, než většina nováčků, které kdy trénoval. Proto teď čekal s oběma kašpary na střeše tohohle divného baráku, o kterém mu řekli, že je to prý utajená nemocnice pro kouzelníky. O patro níž odpočíval seržant John Asher se svými dvěma svěřenci, kteří podle všeho nebyli o nic schopnější. Byli to teď jediní tři obyvatelé vrchních dvou pater nemocnice, která prý své aktivity přesunula spíš do nižších pater kvůli jakémusi nepochopitelnému riziku leteckých teroristických útoků…
Další dvě takové trojice byly kdesi v Londýně u vlastního Ministerstva kouzel a další prý na střeše kouzelnické banky. Zalitoval, že není tam, třeba by se aspoň dostal k nějakým penězům…
*
„Neříkal jsi náhodou, že se sem nikdo bez tvého souhlasu nedostane?!“ zeptala se elfka, když dolétli na zadanou adresu a kontrolovala na monitorech podivný dům. „Bioscan mi tu hlásí pět osob, lidí, jedna žena, čtyři muži. Co k tomu řekneš?!“
„To budou asi Smrtijedi s Bellatrix Lestrangeovou!“ usoudil Alastor Moody. „Měli bychom je chytit, zjistit co vědí a pak je zlikvidovat…“
„Zlikvidovat?!“ zatvářil se překvapeně Harry.
„Nemáme čas vláčet se s nimi do vašeho vězení. Navíc, pokud to je skutečně Bellatrix Lestrangeová, té se už z toho Azkabanu utéct jednou podařilo,“ potvrdil Butler nepříjemnou pravdu. „Nemůžete si dovolit nechávat za sebou živé nepřátele, kteří by se mohli být schopní dostat do vašeho ‘bezpečného úkrytu‘. I tohle by mohla být teoreticky past, ale zdá se, že na někoho, kdo by přišel normálními vchodovými dveřmi,“ ukázal na dvě tečky na monitoru. Ty byly, podle toho, jak se dal hrubý průřez domem pochopit, v předsíni a lidé, které ty tečky představovali, tam nejspíš byli skutečně na číhané.
„Oblétnu ten dům, abych si udělala lepší představu,“ prohlásila Myrta a chopila se řídících pák. „Výborně, má to uvnitř dvorek, který budou zřejmě střežit jen kouzla. Ty snad dokážeme oblafnout, aniž by nás těch pět v domě zaznamenalo.“
Na dvorek se spouštěli pomalu a opatrně. U pootevřených dveří člunu stáli Rehek Mandragora s Pošukem Moodym a kontrolovali, jestli neobjeví nějaká varovná kouzla. Podle pohybů hůlek a svraštělých čel něco asi skutečně našli…
„Konečně jsme dole,“ otřel si víl pot z námahou šedozeleného čela. „Udržet kouzla, aby tenhle vehikl neviděla, byla děsná fuška.“
Myrta sledovala monitory, ale nezdálo se, že by se změnila aktivita někoho z těch pěti, kteří byli v domě. Když přistáli, ještě jednou zkontrolovala všechna čidla a scannery, ale nic nečekaného nenašla.
„Nabijte si zbraně!“ doporučil Butler. „Měly by stačit srnčí broky…“
Sám vytáhnul Sig-Sauer a sundal z něj závěr. Z něj vyjmul hlaveň a dal ji do vnitřní kapsy obleku. Dal místo ní jinou, která trochu vyčnívala ven z těla pistole. Na bajonetovou úchytku nasadil děrovaný váleček tlumiče zvuku a z další kapsy vyndal krabičku s municí označenou jako subsonic, ze které naplnil dva zásobníky a dal i jednu kulku do komory hlavně. Pak pistoli zasunul do kapsy saka tak, aby ji mohl rychle vytasit. Myrta mu podala kus kamfolie, podobné pak podala i ostatním, jen Harry dostal svůj neviditelný plášť a Rehek Mandragora na sebe ťuknul svou hůlkou a jakoby zprůhledněl. Zahalili se zatím tak, že jim koukaly hlavy, aby zatím zhruba věděli, kde kdo je a vzájemně se neohrožovali…
„Já půjdu první!“ tvrdil trochu překvapivě Rehek a stal se jen průsvitným.
Skřítek vykroužil ve vzduchu hůlkou tunel, který nazelenale jiskřil do noci.
„Zevnitř by tohle být vidět nemělo a dovede nás to bezpečně aspoň ke dveřím,“ odtušil víl.
Dveře nebylo na první pokus vidět, dokud skřítek spolu s Alastorem Moodym nezagestikulovali společně hůlkami. Pak najednou nikdo nemohl pochopit, jak to, že je neviděl, když na ně přímo kouká…
Sláma Hraboš zasunul do zámku několik vousů a chvíli je nechal, ať se tvarují podle stavítek zámku. Pak je vytrhnul z kořínků. Mandragora k nim přiložil hůlku a pomalu s ní otočil. Dveře se začaly pomalu otevírat ven. Myrta na monitoru příručního scanneru kontrolovala nejbližší místnosti. Ukázala prstem k k jedněm dveřím a vztyčila dva prsty. Na další ukázala a zdvihla jeden prst, naznačila chůzi k dalším dveřím a zdvihla ho zas. Pak ukázala na strop a zas zdvihla jen jeden prst.
Rehek Madragora svou hůlkou vykroužil ve dveřích slabě světélkující ovál a ukázal, aby tím prošli všichni bez dotknutí se. Nejvíc obtíží s tím kupodivu neměl obrovitý tělesný strážce, ale zlodějíček Mundungus Fletcher, kterého nepřestalo mrzet, že mu ta ‘Metoda Kretén‘ nevyšla. Zrovna dovnitř prolézal Ron, když se otevřely ty dveře, za kterými měl být jen jeden člověk.
Vešla postava s pytlovitou maskou na tváři. Ve chvíli, kdy zdvihala ruku s hůlkou, Butler švihnul spodem svou rukou a Smrtijed dopadnul na zem s vrhacím nožem v krku. Potichu došli k jeho mrtvole. Butler vytáhnul nůž, který otřel do masky mrtvého a současně mu ji při tom stáhnul z obličej.
„Ti vyvrhelové jsou čím dál mladší!“ zahartusil potichu Pošuk Moody, když uviděli obličej asi dvacetiletého muže se třídenním strništěm neholených vousů. „No, pokusíme se příště aspoň jednoho z nich dostat živého…“
*
Draka, který se shora spouštěl k označenému místu, začali náhle z boku ze střechy jedné z budov, ostřelovat z kulometu. Nakolik mohl Severus Snape soudit, byla to sice méně účinná munice, než ta, kterou ho ostřelovala Tornáda Královského letectva, ale že i tak to vypadá dost špatně. Dva z doprovázejících Smrtijedů spadli mrtví k zemi. Byl si sice jistý, že nějaké škody a pár raněných způsobili, ale bylo to méně, než Pán Zla očekával. Přesto se rozhodl raději Přemístit k dalšímu místu útoku. Možná bude čelit obvinění ze zbabělosti, ale rád by jim čelil živý…
*
Gregory Fastwell ke svému překvapení nedostal od ministra důtku, ale pokyn dát do zítřka dohromady nový úderný tým. Jen nechápal, proč v něm má být někdo, kdo rozumí Irštině…
Pochopitelně nevěděl, že v době jeho akce v Malém Visánku dorazil na Ministerstvo Kouzel tajemník ministra kouzel Irské republiky, aby mu sdělil, že Harry Potter byl patrně unesen na ‘Zelený Ostrov‘ a že měl s sebou pověření vyjednat společnou akci irských a britských bystrozorů, na které se s Rufusem Brouskem skutečně dohodli.
*
Muž postával v kuchyni u krbu a když se ve dveřích objevila Harryho postava, nenechal se zmást maskou. Nehmátnul po hůlce, ale nasypal trochu Letaxového prášku do plamenů.
„Chce zdrhnout Letaxem!“ zašeptal Ron za Butlerovými zády.
Obrovitý sluha sice nezaváhal a namířil na Smrtijeda Sig-Sauer, ale Myrta byla rychlejší a zasáhla ho výbojem z Neutrina 2000 nastaveného na druhý stupeň – ‘středně propečeno‘. Smrtijed se při pádu udeřil hlavou o obrubu krbu a způsobil jistý hluk, proto museli postupovat rychle. Otevřeli dveře do předsíně, kde všechny portréty byly zakryté pevným černým plátnem, jiskřícím na povrchu kouzly, zřejmě utišujícími. Myrta zasáhla jednoho, Artemis druhého z číhajících strážců.
„Teď ještě tu ženskou!“ rozhodl Pošuk Moody.
Podle monitoru Bioscanu našli pokoj, ve kterém měla být. Podle toho, co o domě věděli, to byla ložnice Síriusova bratra Reguluse…
„Otevři, nech se zahlédnout, ale ne zasáhnout nějakým kouzlem, musíš zdrhnout ven a my jí tady dostaneme, ty budeš návnada, které neodolá!“ instruoval Harryho Moody.
Harry opatrně nahlédl dovnitř a uviděl Bellatrix Lestrangeovou, jak se sešitem v kožených deskách v jedné ruce prohrabuje papíry vysypané z několika vytahaných zásuvek.
‘Mdloby na tebe!‘ pokusil se nonverbálně černokněžnici zasáhnout.
Kouzlo se ale odrazilo od hbitě nastavené hůlky a Harrymu zpětný zášleh rozcuchal ještě víc vlasy a shodil z hlavy kapucu neviditelného pláště.
„Á, Pottříček!“ řekla Bellatrix Lestrangeová afektovaným přeslazeným hlasem. „Jak milé, že ses zastavil, chlapešku…“
To už byl Harry ale venku ze dveří a dusal chodbou pryč.
„Počkej, děťátko!“ volala za ním úchylná vražednice. „Mě stejně neutečeš!“
Zásah Neutrinem 2000 od Myrty zepředu i od Artemise Fowla zezadu jí dokonale překvapil a jen se bezmocně sesunula v bezvědomí k zemi...