12. kapitola

V Darii se vařila krev, když si vzpomněla na chování Harryho a Rona. Jejich nezodpovědnost ji dráždila a měla chuť jim pěkně nařezat. Sice chápala, co všechno si Harry v životě zažil, a že to rozhodně neměl lehké, ale vyloženě ji deptal svou impulzivností a neopatrností. A i když se vehementně bránil slovům profesora Snapea, že je stejný jako jeho otec, tudíž arogantní frajírek, který si myslí, že má navrch, musela Daria uznat, že Harry nezdědil po svém otci jen rozježené nepoddajné vlasy. Možná je hrdinou pro spoustu kouzelníků a vzorem pro malé děti, ale to, že mu matka jednou zachránila jeho růžovoučkou prdelku neznamená, že je génius. Na druhou stanu si uvědomovala, že je pořád jen šestnáctiletý kluk, který ve svém věku zvládl více hororových událostí, než kterýkoli jiný kouzelník, za celý život. Zdálo by se, že díky tomu dospěje, ale nikoli.

Nakonec uznala, že když se oba nechovají jako dospělí, tak ona by se neměla chovat jako malé dítě, a tak se snažila hodit svůj vztek stranou a chovat se k nim mile. Samozřejmě Hermioně neuniklo, že se něco mezi Harrym, Ronem a Darií děje. Než by Daria musela poslouchat Hermionino naléhání, tak se raději rozhodla, že tuhle bitvu prohraje a všechno jí prozradí.
Ani Hermioně se nezodpovědné jednání těch dvou nezamlouvalo, a tak ji musela Daria držet zuby, nehty, aby se za nimi nerozběhla a jednu jim nevrazila. Avšak něco Hermioně vrtalo hlavou ještě víc, jak chování obou hochů. Jak je možné, že Darii Snape nestrhl ani jeden bod. Tohle už pro Darii nebylo tak jednoduché vysvětlit, asi proto, že sama nevěděla proč to Snape udělal.
Dlouho netrvalo a jak Daria a Hermiona, tak Harry s Ronem zapomněli na tuto nepříjemnou událost, což bylo jen dobře, protože i kdyby se sobě navzájem chtěli vyhýbat, tak by to tak jednoduché neměli.

Konečně nastal pátek, a tak je čekala první hodina povinného soubojnického klubu. Všichni nebelvírští i zmijozelští se na ni těšili. Samozřejmě každý po svém. Hermiona doufala, že bude moci vyzkoušet některá nově naučená kouzla, Harry se nemohl dočkat, až si s Ronem užijí legraci. Naopak Malfoy usilovně přemýšlel, co udělá Potterovi a ostatní nebelvírským. Naopak Neville nebyl z nového nápadu profesora Brumbála zrovna dvakrát nadšený, protože pokaždé něco pokazil. Ale kdo ví proč. Možná se mu nedaří jen proto, že mu nikdo pořádně nevěří.
Pro soubojnický klub byla vyhrazena velká učebna ve čtvrtém patře. Všechny lavice byly odsunuty a podél delší stěny místnosti stálo pódium.
Všichni čtyři se postavili těsně před pódium a Ron okamžitě začal od Hermiony vyzvídat nějaká účinná kouzla, kterými by mohl ochromit svého soupeře. Snažil se Hermioně namluvit, že chce použít nějaké složitější kouzlo, protože ta jednodušší už ho nebaví, ale ve skutečnosti si nedokázal vzpomenout na jakékoli jiné, než Expeliarmus nebo Mdloby na tebe. Hermiona ale neměla náladu na hádky, a tak Ronovi pomohla a zopakovala mu pár kouzel.
Do třídy vešel Malfoy a na tváři se mu zračil úsměv. Pravděpodobně něco chystal. Spolu s Crabbem a Goylem si stoupli na opačný konec pódia a potutelně se usmívali směrem k Harrymu. Ten si z toho ale nic nedělal a dál se bezstarostně bavil s Ronem. Ozval se zvuk zvonku a do třídy vstoupili profesoři: Campbell, Snape a McGonagallová. Profesor Snape s profesorkou McGonagallovou přistoupili k pódiu, ale zůstali dole, Campbell vystoupal až nahoru a ujal se slova.
„Dobré ráno,“ pozdravil svou třídu. „Dnes máme první hodinu v soubojnickém klubu, takže bych vám chtěl jen říci pár základních pravidel, kterými se budete všichni bez výjimky řídit. Tak zaprvé, dnešní soubojnický klub zaměříme pouze na jednodušší kouzla. Takže nechci vidět, opakuji nechci vidět, že jakýkoli student použije kouzlo, které by jakkoli mohlo, byť jen zdaleka, ohrozit zdraví nebo dokonce život svého soupeře. Za druhé, tohle je pouze soubojnický klub, ne skutečný svět, proto nikdo nebude podvádět, nebo dělat cokoli co se příčí pravidlům. A za třetí, všichni budete poslouchat mé příkazy a také příkazy profesora Snapea a profesorky McGonagallové. A teď něco k pravidlům. Většina z vás je jistě znáte, ale pro jistotu si je připomeneme. Soupeří proti sobě dva kouzelníci, kteří na sebe vysílají jednotlivá kouzla a snaží se ubránit kouzlům protivníka. A jak jsem před chvílí řekl, žádné podvádění a žádná složitější kouzla. Zbytek si řekneme při malé ukázce. Kdo se hlásí dobrovolně?“
Jediný, kdo měl zájem účastnit se ukázkového souboje byl Malfoy.
„Dobrá pane Malfoyi, mohl byste jít na pódium? Děkuji.“ reagoval na Dracovu zvednutou ruku profesor Campbell.
„A kdo další?“ pokračoval Campbell v hledání.
Teď už se však nikdo nehlásil. Už před tím nikdo moc nestál o soupeření v ukázkovém souboji, ale nyní, jakmile jedním z účastníků byl Malfoy, po tom nebelvírští toužili ještě míň a zmijozelští si na Malfoye netroufli. Ne, že by snad byl lepší, ale proto, že kdyby ho náhodou porazili, tak toho budou litovat do konce života.
„Co třeba Potter?“ ozval se z rohu učebny profesor Snape.
„Pokud má zájem.“ odvětil Campbell a otočil se na Harryho.
„Potter má zájem o vše, kde se může předvést.“ chladně pokračoval Snape.
Harry zuřil, cítil jak mu rudne obličej a uši a musel se přemáhat, aby se na Snapea nevrhl. Nevěděl, co přesně má udělat. Když půjde, tak to bude vypadat, jako by dával za pravdu Snapeovi, ale když nepůjde, tak si ostatní budou myslet, že je zbabělec.
Jenže co je lepší? Nenápadně se pokoušel otočit na Hermionu a požádat jí o radu, ale Snape z něj nespouštěl oči. Usilovně přemýšlel a snažil se představit si, co by řekla Hermiona. Určitě by mu poradila, aby tam nechodil.
„Harry, půjdeš nebo ne?“ přerušil tok jeho myšlenek Campbell.
Hermiona si všimla Harryho zoufalého pohledu a moc dobře věděla, co mu vrtá hlavou a co mu dělá vrásky. Chtěla mu říct, ať tam nechodí, ale všechny oči v místnosti se upíraly Harryho směrem, takže by mu to nemohla říci nepozorovaně.
Zatvářila se rezignovaně a v duchu si ještě zanadávala, než zvedla ruku.
„Ano slečno Grangerová?“ upřel na ni svůj zrak profesor Campbell.
„Směla bych jít místo Harryho?“ zeptala se a pomalu toho začínala litovat.
„Pokud chcete…“ odpověděl Campbell.
Malfoyovi se vedral do obličeje výraz znechucení a zároveň zklamání a překvapení. Bylo na něm očividné, že počítal s tím, že bude soupeřit s Potterem.
Harry na Hermionu děkovně mrkl a usmál se na ni. Byla sice ráda, že je jí vděčný, ale v této chvíli jí to moc nepomůže. Na co je vděk, když stojí před nejzákeřnějším žákem ročníku a nemá sebemenší tušení, co udělá.
Vystoupala na pódium a postavila se vedle Malfoye. Profesor jim nařídil, aby od sebe poodstoupili a připravili si hůlky. Než Malfoy váženě odkráčel na druhý konec pódia, sykl vztekle na Hermionu: „Copak, zachraňuješ Potterovi krk? Toho budeš litovat, ty špinavá mudlovská šmejdko.“ Tuto poznámku profesor Campbell neslyšel, pokračoval dál v instrukcích.
I Hermiona odešla na opačnou stranu pódia. Otočila se k Malfoyovi čelem a hleděla mu přímo do očí. Profesor jim nařídil, aby se uklonili. Malfoy provedl znechucené, skoro nepatrné kývnutí hlavou, Hermiona provedla něco velmi podobné.
Oba byli ve střehu, čekali na profesorovo odpočítávání, na tři měli vyslat svá kouzla.
„Jedna,“ pronesl zvučně profesor.
„Dva,“ odpočítával.
Ale Malfoy nečekal. Křikl: „Rictusempra,“ a z jeho hůlky vyletěl proud stříbrného světla. Jenže Hermiona s tím počítala a okamžitě použila štítové kouzlo a tím Malfoye zaskočila. Měla navrch. Slyšela hlasité nadávání profesora Campbella, když posílala své kouzlo: „Expeliarmus,“ Ale měla smůlu, Malfoy se mu za včas vyhnul.
„Serpensortia,“ pokračoval Malfoy a z jeho hůlky vyklouzl had. Všichni v učebně se vyděsili a couvli o krok dozadu. Had se plížil směrem k přihlížejícím a ani Harryho domlouvání neposlechl. Chystal se zaútočit. Profesor Campbell se snažil dostat k hadovi blíž, ale stejně jako McGonagallová a Snape byli daleko a před nimi stál houf pištících děvčat.
Daria pohotově vytáhla hůlku, křikla: „Vipera Ivaneska,“ a had v mžiku zmizel.
Hermiona využila zmatku kolem sebe a Malfoyovi nepozornosti. Ozvalo se:
„Petrificus totalus,“ Malfoy se svalil na podlahu a nemohl se ani pohnout. Konečně se všichni profesoři protlačili davem, teď už nadšených, žáků Nebelvíru. Profesor Campbell pomohl Malfoyovi, ale zároveň mu vynadal a uložil mu školní trest. Profesorka McGonagallová přistoupila k Hermioně a zašeptala jí slova chvály. Profesor Snape stál nad stále ještě ležícím Malfoyem a díval s na něj s opovržením. Hermiona se vrátila mezi své spolužáky, kteří si mezi sebou vzrušeně šeptali. „Pěkně jsi Malfoye zaskočila.“ podotkla Daria s úsměvem na rtech.
„A ty ses bezvadně zbavila toho hada.“
„Hele, Malfoy se opakuje, ve druhým ročníku taky poslal na Harryho hada. Mohl si vybrat něco jinýho, něco originálnějšího.“ ozval se znechuceně Ron.
Profesor Campbell byl rozčilený, ostatně stejně jako McGonagallová, jediný Snape se tvářil nevzrušeně. Malfoy si kromě školního trestu vykoledoval i zákaz soupeření do konce této hodiny, takže musel stát v rohu místnosti a přihlížet, jak se jeho spolužáci pokouší odzbrojit, nebo jakkoli ochromit svého soupeře.
Zbytek hodiny proběhl v klidu, Harry s Ronem se náramně bavili, Hermiona vyzkoušela nová kouzla na Darii, ale ta většinu z nich odvrátila. Neville při pokusu o odzbrojení Crabbea, zkomolil kouzlo a připravil ho o pravou paži, ale i s hůlkou, tudíž ho vlastně odzbrojil, jak měl původně v úmyslu. Naštěstí profesor Campbell následky Nevillova pokusu odstranil na místě, takže Crabbe nemusel jít na ošetřovnu.
S odstupem času se většina nebelvírský začínala v soubojích zlepšovat, nebo alespoň ta část, která byla členem Brumbálovy armády. Jelikož schůzky BA se konaly každý čtvrtek, nebo spíše každý volný čtvrtek, tak většina členů si kouzla pamatovala až do páteční hodiny v soubojnickém klubu. Dokonce i Nevillovi se začínalo dařit a to i pod zlostným pohledem profesora Snapea.
Profesor Campbell byl z jejich pokroků nadšený, ale zároveň si uvědomoval, že to není jen jeho zásluha, ale svůj podíl má také Harry a samotní žáci.