12. kapitola

(Sborovna. Weasley sedí sám.)

Snape: (Vejde.) Jste tu brzy, Weasley!

Weasley: Jo, přemýšlel jsem o naší poslední poradě…

Snape: Neuvěřitelná, že? Záhadný Maskovaný Blesk, spasitel Bradavic!

Weasley: Ne tak záhadný… já znám utajovanou totožnost Maskovaného Bleska!

Snape: (Široce se usměje.) Myslíte, že jste na to přišel, co? Koho podezíráte?

Weasley: Jsem to JÁ!

Snape: Kdo, můj – VY?!

Weasley: Jo! Sám bez pomoci jsem zachránil školu. Já jsem ten záhadný hrdina!

Snape: Ale… ale… ale…

Weasley: Samozřejmě je to jen mezi vámi a mnou, Severusi… (Zamrká.) Nechtěli bychom přeci, aby Brumbál či kdokoli jiný objevil mé tajemství… že ano? (Zamrká.) Koneckonců by mohl pociťovat jistou povinnost zvýšit mi plat, což bychom nechtěli, že?

Snape: Ano, to bychom opravdu nechtěli!

Kratiknot: (Vejde.) Dobré ráno, Rone, Severusi! Včerejší večer byl vcelku vzrušující, viďte?

Weasley: Ano, právě jsme o tom mluvili.

Kratiknot: Pokud slíbíte, že to neprozradíte, zasvětím vás do malého tajemství, džentlmeni. (Šeptá.) Já… jsem Maskovaný Blesk!

Snape a Weasley: COŽE?!

Kratiknot: Jenom vás žádám, abyste uctili mé hrdinské činy tím, že nikdy neprozradíte mou identitu!

Weasley: Počkat…VY JSTE Maskovaný Blesk? Včera večer jste vypadal mnohem vyšší!

Snape: Ano! Vysvětlete to!

Kratiknot: (S důstojností.) Měl jsem podpatky.

Weasley: Podpatky?! Metrové?!

Snape: Ze všech –

Kratiknot: To byla součást mého geniálního převleku.

Snape: A švestkové koblihy?

Kratiknot: Šikovná finta jak svést mé nepřátele ze stopy!

Prýtová: (Vejde.) Nazdárek! To byla ale porada, hm?

Snape: Předpokládám, že VY JSTE také Maskovaný Blesk!

Prýtová: Samozřejmě že ne, vy hlupáku!

Weasley: Uf. Tady vidíte –

Prýtová: To Minerva.

Snape, Weasley a Kratiknot: COŽE?!

Prýtová: Řekla mi to u snídaně. Hups – mělo to být tajemství! No, zůstane to jen mezi námi.

Snape: Ze všech –

McGonagallová: (Vejde.)

Snape: (Sarkasticky.) No, jestli tohle není Maskovaný Blesk!

McGonagallová: Ts, vidím, že moje tajemství je venku!

Weasley: Velice zábavné, Minervo, jenže Maskovaný Blesk jsem já!

McGonagallová: Vážně? Pak mi povězte, ó Blesku, proč jste včera večer kulhal?

Weasley: Ehm… to byla součást mého geniálního převleku.

Snape: Vlastně to bylo proto, že se hloupě pokusil kopnutím rozrazit dveře před tím, než vzal za kliku…

Weasley: Ehm. Správně. Tak.

Prýtová: A ty švestkové koblihy?

Weasley: Šikovná finta jak svést mé nepřátele ze stopy!

Kratiknot: Vy kradete moje slova, Weasley!!

Brumbál: (Vejde i se zbytkem profesorského sboru.) Omlouvám se, že jdu pozdě, promiňte! Zdržel jsem se v Krucáncích a kaňourech. Porada začíná. (Položí na stůl krabici s koblihami.)

Kratiknot: (Podívá se do krabice a vezme si koblihu.) Zaplať pánbůh!

Brumbál: První bod programu: Veliké oddechnutí. Díky Maskovanému Bleskovi jsou Bradavice opět venku z dluhů a stávka domácí skřítků skončila. Sláva Maskovanému Bleskovi!

McGonagallová, Weasley a Kratiknot: Rádo se stalo. (Probodávají se navzájem pohledy.)

Snape: Já tomu nevěřím…

Brumbál: Nicméně jsme s předstihem utratili velikou část výnosů ze šesté knihy a zbývá napsat poslední díl.

Prýtová: Jeden by si myslel, že když se knihy tak moc prodávají, škola z toho bude mít víc.

Brumbál: Přesně, což nás přivádí k druhému bodu programu. Dnes jsem se zastavil v Krucáncích a kaňourech, abych upravil seznam učebnic na příští rok, a koho jsem nepotkal?

Snape: (Hořce.) Nechte mě hádat. Byl to Maskovaný Blesk!

Brumbál: Byl to Zlatoslav Lockhart!

Rowlingová: Ten idiot!

Brumbál: Nyní, Joanne, je to proslulý cestovatel a spisovatel, který má na svém kontě hodně bestsellerů. Máme štěstí, že jeho vyobrazení v Tajemné komnatě ho pobavilo, v opačném případě bychom se potýkali s další obžalobou.

Rowlingová: To by nejdřív musel dokázat, že nemám pravdu! Hrozný podvodník!

Snape: Souhlasím s Joanne. Jestli tenhle zženštilý pohledný chlapec dokázal POLOVINU věcí, o kterých píše ve svých knihách, sním svůj kotlík.

Brumbál: No tak, no tak! Je to muž, který se utkal s vlkodlaky, létal s upíry a jednou dokonce nesl na zádech celý klan zraněných yetti šest set mil do bezpečí strašlivou vánicí!

Rowlingová: Je to muž, který říká, že to dokázal!

Brumbál: Věděli jste, že jednou strávil celý měsíc chycený v jeskyni s mozkomorem, kterého učil jak se stát šachovým mistrem s šachovými figurkami, které si vytesal ze skály klíčem od svého domu?

Kratiknot: Joanne… nejsou ty knížky náhodou vydávané týden po vašich, čímž je sesadí dolů na žebříčku bestsellerů?

Rowlingová: Grrrrr!!!!

Brumbál: Mimoto jsem s ním vedl velice milý rozhovor o psaní a kolik tím člověk vydělá… Joanne, musím se zeptat, dostávala jste soví poštou honoráře?

Rowlingová: Ano, vy taky? Co to má být, nějaký druh korespondečního podvodu? Prostě jsem je vyhodila.

Brumbál: Takže… vy jste si ty šeky s honorářem nenechala proplatit?

Rowlingová: Samozřejmě že ne.

Brumbál: A proč?

Rowlingová: No… Já přece nepatřím k honoraci, nebo ano?

Brumbál: Ach jo. Joanne, honoráře jsou vaše podíly z výnosu prodeje vašich knih!

Rowlingová: Opravdu?

Brumbál: Ano!

Rowlingová: Ou. A proč se jim říká honoráře?

Brumbál: Jak to mám sakra vědět?! Raději se letaxem spojíme s nakladatelstvím… (Hodí do krbu letax.)

Recepční: Dobrý den, nakladatelství Hlavoun, specializované na mudlovsko-kouzelnické vydávání knih. Čím vám můžu posloužit?

Brumbál: Dobrý den, tady jsou Bradavice a Joanne K. Rowlingová… vypadá to, že všechny minulé honoráře byly zničeny ještě před proplacením a já jsem uvažoval, jestli by mohly být znovu vystaveny.

Recepční: Počkejte chvíli, prosím. (Zmizí.)

Brumbál: Ach, mimochodem, Joanne, Zlatoslav chtěl, abych vám za něj poblahopřál k Fénixovu řádu. Říká, že si je jistý, že jste si pilně přečetla všechny jeho knihy, abyste si zlepšila stylistické dovednosti.

Rowlingová: (Vykřikne a praští hlavou do stolu.)

Brumbál: Věděli jste, že jednou zachránil celý kmen trpaslíků tak, že rozpletl obrovský uzel Ďáblova osidla pouze za použití palců u nohou, když měl zlomené obě dvě ruce?

Recepční: (Znovu se objeví.) Promiňte, pane, ale Gringottovi hlásí, že všechny současné honoráře byly proplaceny.

Brumbál: Co? Je to jisté?

Recepční: Gringottovi mají jasno. Další šek byste měli obdržet koncem měsíce. Pokud budete mít další otázky či problémy, neváhejte opět kontaktovat nakladatelství Hlavoun. (Zmizí.)

Brumbál: Joanne… jste si JISTÁ, že jste si ty šeky neproplatila?

Rowlingová: Vyhodila jsem je do koše! Přísahám!

Weasley: V tom případě je z něj někdo vyndal! Myslím, že bysme měli vyzpovídat domácí skřítky.

Rowlingová: Domácí skřítky? Proč?

Weasley: No, kdo jiný měl přístup k tvému koši?

Snape: Domnívám se, že první podezření vždy padá na manžela…

Weasley: JÁ?! Já žádné šeky nevzal! A navíc to platí, pouze když se jedná o vraždu.

Brumbál: Nezačínejte se navzájem obviňovat, vždyť –

Filch: (Vstoupí s kýblem a smetákem.) Ach, promiňte… já nevěděl, že je porada. Pane řediteli, když už jsem tu, rád bych se zeptal, zda bych si mohl vzít na víkend volno.

Brumbál: Doufám, že je vše v pořádku?

Filch: Ano, je, pane, chci jen strávit nějaký čas v Monte, trochu si zasázet… bude tam menší závod testrálů –

Brumbál: Ano, ano, o víkendu máte volno.

Filch: Děkuji vám, pane řediteli!

McGonagallová: Argusi… to je ale úžasný kýbl… je z pravého zlata?

Filch: Ano, je pěkný, že?

Brumbál: Ano, teď kdybyste nás omluvil, Argusi, jsme uprostřed porady.

Filch: Rozumím – už jsem pryč. Mimochodem věděli jste, že jeden z mých starodávných předků byl králem? (Odejde.)

Prýtová: Vážně, Rone, skřítci? To je nejotřesnější povýšenectví nařknout služebníky ve chvíli, kdy –

Weasley: Říkal jsem nařknout? Já se jen chtěl zeptat!

Snape: S největší pravděpodobností to vezmou jako obvinění a začnou zase stávkovat! A VY můžete vařit obědy, Bože chraň.

Weasley: No tak, ty šeky byly v koši! Jeden ze skřítků je mohl přijmout za své, když jsme je vyhodili.

Brumbál: Myslím, že v této situaci by byla chyba rozčílit skřítky. Prostě položíme opatrné dotazy a budeme doufat, že se záhada vysvětlí. A když už mluvíme o záhadách, to je něco pro tajemného Maskovaného Bleska. Nebo ne tak tajemného.

Snape: Předpokládám, že teď jste to VY.

Brumbál: Soukromě jsem se ho zeptal, jestli je pravda, a on přiznal, že ano, že byl Maskovaný Blesk.

Snape: Heh?

Brumbál: Od té doby, co po něm a jeho nepovoleném obraceči času naléhavě pátrají Ti, o nichž se nemluví, by stěží bylo košer zmiňovat jeho jméno. Přesto jsem si jistý, že každý z nás ví, že to mohl být jen JEDINÝ MUŽ. Ojedinělý, pozoruhodný jedinec, jehož dobré skutky budou vždy opředeny tajemstvím. Ale ZMÍNÍM s touto skutečností naprosto nesouvisející fakt, že škola právě anonymně poslala obrovskou kytici růží, děkovný dopis a láhev Ogdenské starorežné tomu statečnému, úžasnému, smělému, nebojácnému muži činu… Zlatoslavu Lockhartovi!

Snape: COŽE?! GRRRRRR!!!! (Hodí šálkem kávy proti stěně.) GRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!! (Vyskočí.)

(Dlouhé ticho.)

Kratiknot: Eeeeee hee heeeeee!

Weasley: Už bylo načase, abychom s ním něco provedli. Začínal být příliš sebevědomý.

McGonagallová: Pane na nebesích… nemyslíte, že jsme to přehnali, že ne?

Brumbál: Uklidněte se, Minervo. Jsem si jistý, že na jachtě najde veškerý komfort. Pokud… (Srkne si čaje.) …vymyslí, jak ji ze sklepa dostat na jezero. Jsem si jist, že to bude naprosto bezvýznamný a jednoduchý úkol pro… Maskovaného Bleska!