13. Krize

Otázka totožnosti Harveye Josepha Pottera nezaměstnávala jen tu jednu vlezlou novinářskou veš, ale i Starostolec a snad vůbec celý Odbor prosazování kouzelnických zákonů na Ministerstvu kouzel. Moc se jim nelíbilo nezbytné utajování všech akcí a už vůbec ani trochu se jim nelíbilo, že hlavním svědkem v připravovaném procesu proti Luciusovi Malfoyovi má být jen jakýsi přivandrovalý 'pistolník' z amerického 'Divokého Západu'. Nebyli si nejspíš ani jistí, jak moc a jestli vůbec, mu mají opravdu být za 'neutralizaci' Voldemorta vděční…
Harry, poslušně podle Brumbálových instrukcí, se nechal na Ministerstvu vyfotografovat s oběma Colty v rukou a zatvářil se do objektivu dostatečně výhrůžně. Zodpověděl několik neškodných otázek, většinu ale odbyl:
„Ne Rito, víc opravdu už nemám, co bych vám řekl…"
Holoubková se pořád pokoušela z Harryho vytáhnout další informace a bylo jí srdečně lhostejno, že předčasné otištění některých informací by Smrtijedy varovalo. Harryho častá odpověď: „Bez komentáře!" ji očividně silně iritovala…
*
Rookwood, Macnair i další Smrtijedi zažili ten den opravdu nepříjemné překvapení. Brzy ráno, ještě před příletem sov s Denním věštcem vtrhla do jejich domů a bytů komanda bystrozorů s příkazy k prohlídce a k zatčení. Cely předběžného zadržení praskaly ve švech a sklady důkazů se plnily nejrůznějšími výrobky černé magie. Zpráva o zadržení Luciuse Malfoye se do tisku ještě nedostala, přesněji vyšla až v ranním vydání novin a podařilo se jí udržet v tajnosti před Smrtijedy zaměstnanými přímo na Ministerstvu kouzel. Zprávě o Voldemortově smrti se jeho věrní zdráhali uvěřit, protože se nedostali k podrobnějším informacím, jen k divokým novinářským spekulacím. Když zjistili, že to bude asi pravda, tak už ale hleděli jeden na druhého skrz mříže cel…
*
Ten den brzy ráno Harryho Moody vytáhnul z postele v jednom z pokojů pro hosty na Ústředí bystrozorů.
„Malfoy konečně zazpíval, máme adresu Voldemortova ústředí…" tuhle zprávu Harrymu předával spolu s 'plackou' 'dočasně přiděleného bystrozora'. „Stejnou dostal i Sírius."
Odešli do místnosti, která nebyla chráněná proti Přemísťování a tam několik bystrozorů jejich Přemístění vedlo. Shromáždili se asi dvacet metrů od hlavního vchodu a všichni si tam připadali hloupě na ráně, protože celé okolí byla rovina bez jediného stromu nebo většího křoví, ve které se k domu nedalo dostat nepozorovaně. Bylo tu dost chladno, Harry nechápal, jak tu může být Nagini nějak aktivní, pokud tedy aspoň některé místnosti v domě nebudou pořádně vyhřáté.
„Tohle je Averyho usedlost," vysvětloval David Brown. „Za ústředí si to zvolili asi kvůli odlehlé a vystrčené poloze…"
„Jsou tu různá ochranná kouzla a kletby, zdá se, že v nejbližším okolí vchodů nám hůlky moc platné nebudou…"
„Tak to budeme muset nějak vyrovnat náš handicap," usoudil Harry a vytáhnul bazuku.
„Počkej Harvey!" požádal ho Moody.
Pošuk si chvíli 'hrál' se svými detektory černé magie a čidlem tajností.
„Zkus trefit támhle do zdi vedle dveří," vysvětloval. „Tam je nejspíš centrum aspoň části těch jejich ochranných kouzel."
Harry namířil bazuku v požadovaném směru. Letmým pohledem za záda se ujistil, že se nikdo nenachází v dráze plamene odpalované rakety a vystřelil. Pozorovali letící protipancéřovou střelu…
Ze zdi proti její hlavici odlétlo několik paprsků kleteb i kouzel, ale žádná tu mudlovskou zbraň neovlivnila. Výbuch udělal díru do zdi a bylo vidět, že rozdrolil jeden z velkých kamenů ve zdi. Následující 'ohňostroj' rozpoutané magie, původně vázané v tom rozbitém kameni, znamenal neškodné vybití části ochran.
Otvorem ale začali ven proudit nemrtví. Pak se navíc otevřely díry v zemi, ze kterých vylézali další mrtvoláci. Celé to smrduté procesí se začalo pomalu valit k bystrozorům.
„Držte mi je chvíli od těla!" požádal Harry a odložil bazuku. Místo ní vytáhnul plamenomet a dolil jeho nádrž. Natlakoval zbraň a zažehnul její 'věčný plamínek'.
Sírius s Pošukem mu stáli po bocích, zatímco se nemrtví, beze spěchu, ale neúprosně, řadili k útoku na skupinu bystrozorů.
„Vingárdium leviósa!" zvednul Harry do vzduchu téměř prázdný kanystr od napalmu. Hůlkou ho pak 'dirigoval' nad nejhustší shromaždiště umrlců. „Incendio!" zapálil jim ho kouzlem nad hlavami. Následující výbuch mnoho nemrtvých sežehnul, některé shodil na zem a mnohé mrtvoly alespoň poškodily střepiny z kanystru, obalené hořícím napalmem.
Řady mrtvoláků ovšem neprořídly dostatečně a další bylo nutné spálit přímo plamenometem nebo ohnivými kouzly. Okolo začal pach spáleniny přebíjet nasládlý mrtvolný zápach.
HŮŮŮŮŠŠŠpppp!!! plamenomet dochrlil svou náplň a okolo bylo stále ještě dost a dost chodících nemrtvých.
„Frigoráre!" ochlazovací kouzlo Harry užil na plamenomet, aby ho mohl znovu naplnit napalmem z posledního kanystru.
„Co se děje, Harvey?" zeptal se Sírius.
„Potřebuju, aby trochu zchladnul, jinak by mohl taky bouchnout, až do něj budu dolejvat další napalm," vysvětloval Harry. „Incendio!" zapálil na jednom nemrtvém šaty. Mrtvolák sebou začal kroutit, ale dřív, než se stačil vysvléci, jeho tělo už hořelo.
Konečně Harry usoudil, že plamenomet buď vystydnul natolik, že půjde naplnit, nebo oni po útoku té nemrtvé hordy vystydnou sami…
Kanystr jen vyhodil do vzduchu a zařval:
„K zemi! Incendio!" zapálil letící kanystr nad nemrtvými.
Nikdo z bystrozorů naštěstí neprotestoval, že povel přišel od Harryho, nad hlavami jim proburácel plamen ze zbytků napalmu a prolétlo i několik utržených končetin nemrtvých.
Poslední zbylé 'funkční' mrtvoláky Harry konečně sežehnul plamenometem.
„Zezadu vlkodlaci!" křiknul kdosi z bystrozorů.
Namíchnutý Harry se otočil a sundal si ze zad plamenomet. Odzadu se skutečně velmi rychle přibližovalo několik postav jak ze zlého snu. Vlkodlaci nejspíš využili toho, že bystrozory zaměstnal výpad nemrtvých a skupinu obešli zezadu. Harry odložil i hůlku a vytasil obě pistole. Všimnul si, že i někteří bystrozorové mají brokovnice, snad se stříbrnými střelami. Scéna připomínala jakousi parodii na Custerův poslední boj.
Vlkodlaky uvítala natolik silná kanonáda, že se jejich útok rozpadnul a ti chytřejší z nich se snažili uprchnout. Bystrozorové i Harry ovšem stříleli na každého, kdo byl v palebné linii bez ohledu na to, zda k nim byl čelem nebo zády. Poměrně záhy vystřílel oba zásobníky, vytáhnul je z pistolí a uložil do kapes. Z pouzder vyndal náhradní a zjistil, že nemá, na koho by si vystřelil. Spousty prázdných nábojnic do brokovnic ukazovaly na to, že tuhle stránku boje teď bystrozorové nepodcenili. Po zemi se válelo také mnoho zraněných a mrtvých vlkodlaků, někteří proměnění do nelidské podoby, někteří ve své lidské fázi. Zraněné vlkodlaky nakonec bystrozorové dorazili, aby se nemuseli obávat jejich dalšího útoku, až se vzpamatují…
Konečně se dostali k vlastní usedlosti. Naráželi sice na nejrůznější kouzelné pasti a nástrahy, naštěstí ale byl Pošuk Moody lepší a schopnější, než jejich tvůrce.
„Já se vzdávám!" kvílel Avery, kterého svíral ve svých prackách Fenrir Šedohřbet.
„Nechte mě jít, nebo ho zabiju!" ujišťoval bystrozory vlkodlak. Zdálo se, jakoby ani nevnímal, že na něj míří několik hlavní pušek a pistolí.
„Klidně si ho zab!" doporučil mu někdo z bystrozorů. „Pro nás ten srab nemá význam…"
Avery zakvílel a zazmítal sebou. Harry využil chvíle, kdy Smrtijedovo tělo Šedohřbeta nezakrývalo a vystřelil. Do prsou zasažený vlkodlak zavyl a ještě v posledních sil se pokusil Averyho roztrhat nebo pokousat.
„Tak pojď sem, ty zmetku!" uvítal ale Averyho Pošuk, který ho odtáhnul od zmítajícího se vlkodlaka. „Povíš nám něco užitečného, nebo mu tě máme vrátit?"
„Já nic nevím!" vřískal Smrtijed.
„To je ovšem chyba!" poznamenal Harry. „Koukni, Pošuku, Fenrir se ještě hýbá, můžeš mu ho klidně ještě 'půjčit'."
„Ne, to ne!" kvílel Avery. „Co chcete vědět?!"
„Kde je pohár Helgy z Mrzimoru?" zeptal se Harry.
„Má ho Snape!" vykřiknul Smrtijed. „Dostal ho od Pána zla za věrné služby do opatrování."
„Fajn!" pochválil ho Pošuk. „Co, koho a kde tady nebo jinde najdeme?"
Když se Avery zatvářil zarputile, Moody se pousmál:
„Hele, Azkaban máš jistej, jen je otázka, jestli tam budeš jen pár roků, nebo až nadosmrti…"
Avery se s občasným tenkým kvílením rozhovořil. Harrymu se z toho zbabělce dělalo až špatně. Nicméně, jeho informace a svědectví by mohly být ještě užitečné…
„Nechápu, jak to, že jejich ústředí nebylo lépe bráněné a střežené?“ řekl Harry Moodymu.
„Voldemort nejspíš spoléhal na dostatečnou sílu nemrtvých a vlkodlaků a nečekal, že by takovou přesilu zmohlo chytré využití mudlovských zbraní…“
*
Ve sklepě našli obří terárium se třemi velkými hady, zatím ale sotva čtvrtinovými, oproti Nagini, jak si ji Harry pamatoval.
„Kdo z váss je Nagini?“ zeptal se Harry hadím jazykem.
„Já jssem Nagini!“ „NE, JÁ jssem Nagini!“ „Lžžou, to já jssem Nagini!“ tvrdili jeden přes druhého, snad v domnění, že když Harryho zmatou, ta skutečná by mohla přežít.
„Tak jak ssi přejete!“ řekl jim Harry a odstřelil všechny tři.
Mrtvoly pak zlikvidovali společně s pozůstatky mrtvoláků a vlkodlaků.
*
V Averyho usedlosti se ještě našlo dost a dost důkazů na několik doživotních rozsudků a řečené ostatky nemrtvých a vlkodlaků venku mu taky zrovna neulehčovaly situaci. Sice tvrdil, možná i oprávněně, že jim velel Šedohřbet, ten ale vypovídat už nemohl…
*
„Unesli Longbottomovy!" hlásili jim na ústředí. „Už je tam náš tým a vede ho Bárty Skrk!"
Tak to byla katastrofa…
Přemístili se podle instrukcí. Pošuk dům snadno poznal.
„Tohle patří Lestrangeovým!"
„Připravujeme útok, ale jsou tu mocná ochranná kouzla," hlásil Moodymu jeden z bystrozorů přítomných na místě. „Bárty Skrk je na druhé straně a má taky potíže…"
„A uvidíš, jaké bude mít potíže, až tam najde vlastního syna mezi Smrtijedy!" pošeptal Harry Pošukovi nešťastně.
Tohle byla chyba, pokud Harry věděl, Bartemius Skrk starší se v JEHO minulosti osvobozování Longbottomových nezúčastnil.
Bez velkého ptaní namířil bazuku na kámen vedle dveří a vystřelil.
„Nemáme čas!" zařval. „Vpřed!"
S nabitým a nataženým samopalem Sterling v rukou se rozběhnul k domu. Cítil se příliš unavený na nějaká 'lepší' kouzla a věděl, že si nemohou dovolit ztratit ani minutu. Do cesty se mu postavil kdosi v masce Smrtijeda s hůlkou v ruce.
„Uhni a zahoď to!" zařval na něj Harry, ovšem hodil sebou na zem.
„Avada kedavra!" kletba smrti mu prosvištěla nad hlavou a urazila kus omítky ze zdi.
Harry stisknul spoušť a krátká dávka 9 mm projektilů neznámého čaroděje na vteřinu 'přišpendila' ke zdi. Harry se zvednul a vyklepával si v běhu prach z vlasů, který mu padal do očí.
Ve třetí místnosti, do které proběhnul, uviděl děsivý výjev. Oba manželé Longbottomovi se vznášeli ve vzduchu a do jejich těl se zarývaly další a další kletby bolesti 'Cruciatus'.
„Crucio!" zavřeštěl jeden z čarodějů, než ho i s jeho sousedem odhodila stranou druhá dávka ze samopalu.
Teprve teď Harry poznal, že zastřelil oba bratry Lestrangeovy.
Výbuch vyrazil dveře na protilehlé straně místnosti a dovnitř vběhnul Bárty Skrk starší a rozhlédl se. Vtom uviděl svého syna se škraboškou Smrtijeda na obličeji.
„Avada kedavra!" vykřiknul zběsile a zasáhnul vlastního syna kletbou, která zabíjí. Pak s pološíleným výrazem v obličeji upustil hůlku a vrhnul se po Belatrix Lestrangeové, kterou se pokoušel uškrtit holýma rukama.
Harry si nebyl jist, jestli to bylo jen zuřící šílenství zdrceného otce, kterému se ve vteřině zhroutil svět, nebo pokus o sebevraždu, ale výsledek tomu napovídal. Lestrangeová ho zabila neverbálně pronesenou kletbou, kterou si ale podle zeleného záblesku šlo jen těžko zmýlit. Pak se Přemístila k Harrymu a zasáhla ho kletbou: „Crucio!" Harryho, bolestí neschopného cokoli udělat, Smrtijedka pevně chňapla a Přemístila se s ním pryč…