17. kapitola

Tohle by nemuselo být tak špatné, dumal profesor Snape, když kráčel chodbami v podzemí do Brumbálovy pracovny. Bylo to povzbuzující, že si s ním Harry chtěl promluvit tak brzy, nebo ne? Zastavil se před vchodem, zamumlal ‚Bonbóny Marschmallow‘ a dveře se otevřely. Když vešel do pracovny nad schody, byl Snape překvapen, že uviděl několik dalších lidí, myslel si, že je to soukromá schůzka.
„Ach, Severusi, prosím vejdi.“ Vzhlédl Brumbál od stolu.
„Albusi, myslel jsem, že to bude soukromé setkání.“ Řekl Snape žalostně.
„Ano, no, Minerva je ředitelkou Harryho koleje, a měla by vědět co se s ním děje, a Remus je mu také velice blízký. Nevadí ti to, že?“
Co měl na to říci? Očividně si Brumbál trval na svém a nemělo cenu mu odporovat.
„Tak tedy dobrá.“ Řekl tiše a posadil se na zbývající židli.
„Severusi, už jsi s Harrym nějak pokročil?“ usmál se Brumbál povzbudivě.
„Er, no, ano. Remus ti to neřekl?“
„Ne Seve, není to můj příběh.“
„Stejnak bych to raději slyšel od tebe.“ Povzbuzoval Snapea Brumbál.
„No dobrá, Harry se mnou byl včera večer po škole, a já celou tu dobu strávil rozmýšlením, co mu nakonec říci. Ale než jsem něco vyslovil, on sám se mě zeptal, jestli jsem jeho otec. Hermiona Grangerová našla ročenku, ve které jsem na fotce s Lily, a pro Harryho nebylo těžké, aby si dal dvě a dvě dohromady.“ Severus nepostřehl, že svého syna oslovoval Harry, ale ostatní v místnosti si toho všimli, a byli touto změnou potěšeni. Snape ho předtím nikdy neoslovoval jinak než Pottere. „Jak jsem dnes ráno Remusovi vyprávěl, když jsem Harrymu řekl ‚ano‘ vyběhl z místnosti.“ Odmlčel se Snape, když Minerva vyprodukovala slabý povzdech a upřeně ho sledovala.
„Nic jsi mu nevysvětlil?“ zeptala se ho, stále ho pozorujíc.
„Minervo, nemohl jsem ho chytit. Pokud jsi si ještě nevšimla, je trochu rychlý. Mohu to nyní dokončit?“ zeptal se mírně ironicky Snape. Když nedostal žádnou odpověď, jen další pohled, pokračoval.
„Po několika bezvýznamných hodinách, kdy se nic moc nestalo, jsem se vydal na astronomickou věž na čerstvý vzduch. Zatímco jsem tam byl, kdo jiný než Harry tam po chvíli přiletěl.“
„Harry venku létal na koštěti v NOCI?!“ vykřikla Minerva v hrůze.
„Ano, a byl bych vděčný, kdyby jsi mu o tom nic neříkala. Ó ano, mimochodem Albusi, tím Harry vlastně objevil cestu, jak obejít bezpečnostní opatření okolo věže. Když stoupáte, místo toho, aby jste padali dolů, můžete se jim vyhnout. Asi možná budete chtít vyzkoušet, jak tomu zabránit. V každém případě jsem využil příležitosti, popošel ke dveřím, aby nemohl odejít a nakonec mu dal Lilyin dopis.“ (Měl by se zmiňovat o jejich rozhovoru o Lilyině charakteru...ne, raději ne, pomyslel si.)
„A?“ zeptal se Brumbál, který přes své půlměsícové brýle zkoumal Snapea.
„Po dnešní hodině se chvilku zdržel za ostatními, a pak se mě zeptal, jestli by se mnou nemohl mluvit. Domluvili jsme se na dnešní večer, po té co si Longbottom odpyká svůj trest. A předtím než se Minervo zeptáš, opět roztavil další kotlík.“
„No, zdá se, že se věci pěkně hýbou kupředu. Pokud bych mohl s něčím pomoci, stačí říci. Och, Minervo, Remusi, zůstaňte tu ještě prosím na moment.“ Brumbál pozoroval, jak profesor lektvarů potichu opouští jeho pracovnu. Když si byl jist, že Severus odešel, obrátil svou pozornost k Remusovi.
„Znám ho moc dobře na to, abych věděl, že nám něco neřekl.“
Remus se bez mrknutí oka otočil k řediteli a rozvažoval, jestli má je má do této záležitosti zasvětit. Nakonec se rozhodl a otevřel ústa.
„Tohle jste se ode mě nedozvěděli, a říkám vám to jen proto, protože si myslím, že to trochu proniká hlouběji do věci, jak se Severus vyrovnává s tím, že má svého syna. Když mi Severus ráno o snídani pověděl, co se stalo na astronomické věži, zmínil se i o něčem, co Harry řekl o Lily.“ Odmlčel se Remus, když si uspořádával své myšlenky. „Podle všeho, všechno co Severus stihl Harrymu říci, než utekl, bylo ‚ano‘, takže Harry pak měl čas uvažovat o tom, jak se Snape mohl stát jeho otcem. A domyslel si tu nejvíce nejnepravděpodobnější možnost. Nejvíce pro nás, kdo jsme Lily znali.“ odmlčel se Remus znovu a přes jeho tvář přeběhl téměř nesvatý pohled. „No, tak už nám to dopověz Remusi.“ Řekla Minerva, která byl touto historkou mírně řečeno uchvácená. „Obvinil Lily z toho, že je..“ začal se Remus smát a zoufale se snažil se ovládat.
„Ano, Remusi?“ zeptal se Albul mírně se usmívajíc.
„že je, ..že je.. poběhlice!“ Remus upadl do křesla, jak se veselil.
Minerva McGonagallová v momentě na židli ztuhla, obočí jí vylétlo do výše. Nikdy za celý svůj život by nečekala, že uslyší zrovna toto! „Promiň mi Remusi, ale to myslíš vážně? Poběhlice?“
Remus bojoval s dechem než se mu podařilo říci ‚ano‘. Pozoroval svou kolegyni přes slzy smíchu a uvažoval, jaká bude reakce této upjaté a spořádané ženy. Byl zcela překvapen, když uviděl, jak se jí podlomila kolena a upadla nazpátek do židle, která se v tu chvíli začala otřásat jejím výbuchem smíchu.
„Ó bože, tenhle chlapec byl moc dlouho s Molly, o tom není pochyb!“ vykuckala nakonec Minerva.
„To je legrační, skoro takhle to řekl Sev.“ odpověděl Remus, který se bezmocně snažil ovládat.
Brumbál, který seděl za stolem, si užíval veselí, které tak najednou zaplnilo jeho pracovnu, s obrovským úsměvem vzhlédl a řekl, „Dal bych nevím co za to, abych viděl Severusův výraz, když to Harry vyslovil.“
Všichni tři profesoři se na sebe znovu podívali než se znovu skáceli smíchem při té představě.

Severus netrpělivě čekal, až Longbottom skončí s drhnutím kotlíků nakupených v laboratorním umyvadle. Ne že by očekával, že těžká práce tohoto studenta naučí nějaké zodpovědnosti, ale to úsilí se pro to muselo obětovat. Neville byl poněkud překvapen, když byl propuštěn pouze s letmým překontrolováním jeho snažení, ale také byl velice vděčný za propuštění z podzemí bez nějakých připomínek.
Ještě deset minut, pomyslel si Severus, když pocítil záchvěv nervozity. Chvilku kráčel po místnosti, ale pak se usadil za stolem a nepřítomně hleděl do místnosti. Jak vyčkával až těch pár minut uběhne, jeho oči zabloudily na lektvary, které naposled vyráběly páté ročníky. Podivné, jak si Harry v tomto roce vedl mnohem lépe v lektvarech než dříve. „Že by postranní efekt jeho zpětné přeměny?“ uvažoval, když se zvedl, aby si láhve s lektvary prohlédl více z blízka. Hmmm. Co je tohle? Harryho lektvar se barvou neblížil ani trochu té, jaká měla být, jako tomu bylo při hodině. Co se to pro všechno na světě..?
Váhavé zaklepání na otevřené dveře ho vyrušilo ze zahloubání, otočil se a uviděl Harryho, jak nervózně postává u dveří. Rychle k němu přešel, ale trochu se překvapil, když uviděl, jak Harry mírně ucouvl. Zajisté se ho ten chlapec přeci tak nebál!
„Nech mě tu zamknout a půjdeme do mých komnat. Je tam tišeji a méně pravděpodobné, že bychom byli rušeni nebo slyšeni.“ Řekl Snape, když vyšel ven, aby uzamkl učebnu.
Harry přikývl a tiše pozoroval svého otce, který právě uzamkl dveře mosazným klíčem v zámku. Následoval Snapea, který bezzvuce kráčel chodbou. Jak to jen dělá? Dumal Harry. Rychle se zastavil a zalapal po dechu, když téměř vrazil do otcových zad, který se náhle zastavil před jakýmsi portrétem.
„ŠKYT“
Harryho obočí se zkrabatilo zmatením, slyšel snad někoho škytat? Prohlížel si chodbu, ale nezdálo se, že by tam s nimi ještě někdo byl. Asi se přeslechl.
„ŠKYT“
A znovu! Malinko se naklonil do strany, aby viděl přes Snapeovo záda a uviděl tlustého, srandovně vyhlížejícího muže nataženého přes stůl.
„Mnichu Oslavovaný!“ řekl Severus hlasitě.
„Jakje heslo.“ Zadrmolil dobrý mnich.
Snape zavrčel, naklonil se dopředu a něco k portrétu zašeptal.
Ten se pomalu odklonil a Harry váhavě následoval Snapea, který vstoupil. Když se rozhlédl, byl příjemně překvapen. Očekával, že uvidí záplavu zelené a stříbrné se zmijozelskými znaky všude kolem. Nikdy by si nepředstavoval takovou pohodlnou a útulnou místnost.
„Posaď se, Harry. Nechtěl bys čaj?“ Severus začal být opět nervózní, když se rozhostilo ticho.
„Um, ne pane.“ Řekl Harry, když si vybral pohodlně vyhlížející křeslo u dveří a posadil se.
„Dobrá tedy. Četl jsi Lilyin dopis?“ zeptal se Severus, zatímco se usadil do křesla, které mu umožňovalo přímý pohled na svého syna.
„Ó ano, málem jsem zapomněl!“ vykřikl Harry, zvedajíc se vyndal z kapsy opatrně složený papír a podal ho Snapeovi. „Děkuji vám, že jsem si to mohl přečíst, pane.“
„Chtěl by jsi se mě na něco zeptat Harry?“ zeptal se Severus, když si vzal zpátky svůj dopis.
„No, uvažoval jsem, um..“ Harry se odmlčel, nebyl si jistý, jestli se má zeptat muže, který ho očividně nenáviděl víc než všechno na světě. Nikdy se to nedozvím, pokud se nezeptám, rozhodl se nakonec. „Říkal jste, že jste tento dopis dostal až toto léto.... Já... nerozumím...“ Harryho hlas se vytratil, jak se snažil uspořádat všechny své myšlenky do souvislé otázky.
„Chtěl by jsi vědět jak jsem tento dopis dostal, a proč ne dříve?“ objasnil situaci Severus, který pozoroval Harryho, jak svádí vnitřní boj.
„Ano.“
„Lily, tvá matka, napsala řediteli Brumbálovi a mně dopisy, a vložila je do jiného dopisu pro profesora Lupina. Ten byl očarován tak, aby byl doručen zrovna před tvými patnáctinami. Profesor Lupin nám je doručil, když se vrátil do školy poté, co tě byl zkontrolovat.“ Severus sebou mírně trhl, když sám zmínil Dursleyovi.
Harry se mírně v křesle zavrtěl a sklopil oči k podlaze.
„Zajisté musíš mít více otázek.“ Severus Harryho trochu povzbudil po chvilce ticha.
„No, nerozumí té věci s kouzlením. Vím, že se měním, a vím že kouzlo, které na mě použila nyní vyprchává, ale jak dlouho to bude trvat?“
„Formle nikdy nebyly mým oblíbeným předmětem, takže všechno co mohu říci jsou jen dohady.“ Severus dumal, zadívajíc se na strop. „Navíc věc komplikuje to, že nevíme jaká kouzla použila. Tvá matka byla na formule tak nadaná.“ pokračoval. „Domnívám se, že do šesti měsíců by to kouzlo mělo zcela vyprchat. Profesor Kratiknot by o tom měl vědět něco více. Nebo i Minerva..“
„Není tu nějaká možnost, která by ty kouzla odstranila najednou?“ zeptal se Harry.
„Určitě ano, kdyby jsme ovšem zjistili, co jsou zač.“ odpověděl Severus, který Harry pozoroval s trochou pobavení, když viděl, jak tuto informaci zvažuje. „Proč by jsi chtěl ty kouzla odstranit tak rychle?“
„Už jsem unavený z toho, že nevím kdo doopravdy jsem. Pokaždé když se podívám do zrcadla chci vědět, jestli jsem to doopravdy já, bez lží.“ Řekl Harry.
Severusovy oči se rozšířili, když si uvědomil jak moc Harry tímto prozradil.
„No v tom případě, nechceš zajít za profesorkou McGonagallovou?“ zeptal se Severus a zvedal se ze židle. „Hned teď?“ zeptal se Harry, překvapen.
„Proč ne? Není moc pozdě, a vždy jsem preferoval zajít za experty, pokud potřebuješ odpověď.“
Harry se postavil a následoval svého otce ke dveřím. „Ví profesorka McGonagallová o tom dopise? Zeptal se. „Ano, jako ředitelka tvé koleje by měla.“ Severus se otočil tváří k Harrymu, když vešli na chodbu. „Profesoři Brumbál, Lupin a McGonagallová ví o celé této situaci, a s kýmkoli z nich si můžeš o čemkoli popovídat. Doporučoval bych jen... bylo by moudré se zatím o tomto před nikým nezmiňovat.“ Skončil.
Oba dva se vydali chodbou zpátky nejsouce si vědomi, že způsob chůze mladšího muže se nyní přesně shodoval se způsobem chůze toho staršího