18. kapitola

Minerva McGonagallová se mračila soustředěním na pergamen před ní. Zajisté její výklad procesu přeměny nezvířecí věci na zvíře nebyl tak zmatený? Očividně tento student nechápal cíl lekce, a nenašel si čas na to, aby ho našel v knize. Byla zatraceně ráda za to, že tohle byl jen psaný úkol a ne praktické cvičení, jinak by měl zas Hagrid práci navíc. Vzhlédla od této práce, jakmile uslyšela zaklepání na dveře do své pracovny.
„Vstupte.“
Dveře se svižně, ale tiše otevřeli a v nich stanul profesor Snape se svým trochu netopýřím vzhledem.
„Máš chvilku čas Minervo?“
„Zajisté Severusi, prosím vejdi.“ Odpověděla srdečně.
Nebylo to do té chvíle, než Snape zcela vešel do místnosti a stanul před jejím stolem, než si uvědomila, že nebyl sám. Harry následoval většího muže jako malá loďka následující větší.
„Proč Harry, neviděla jsem tě, stalo se něco?“ optala se, velice zaujatá tím, že ještě nedostal od Snapea trest za to, že je tak pozdě na chodbě, na chvíli zapomínajíc na to jaký je mez nimi příbuzenský vztah.
„Ne profesorko, já jen, um...“ nebyl si Harry jistý, jak formulovat svou otázku.
„Minervo, mysleli jsme, jestli bys třeba nevěděla, jak se zbavit kouzla, které na Harryho dala Lily.“ Vloži se do toho Severus.
McGonagallová na oba dva v překvapení přímo zírala.
„Ach. No, problém je samozřejmě v tom, že nevím jaké kouzlo Lily použila. Ve skutečnosti je více než pravděpodobné, že sama nějaké vymyslela pro tu konkrétní situaci.“ Odmlčela se a přemýšlela.
„Tak budeme muset počkat, než to samo vyprchá.“ Řekl Harry, ramena pokleslá zklamáním.
„Ne, ne, nehodlám přiznat porážku tak rychle. Je tu mnoho možností výzkumu, které nám mohou ukázat to správné kouzlo. Nicméně, nemám čas na to, abych se vyhledávání v knihách plně věnovala. Ale myslím, že vím, kdo by nám mohl pomoci.“ Skončila s vědoucím pohledem na Harrym.
Harry byl mírně zaskočen a slepě zíral před sebe, jeho mozek pracoval úsilím přijít na to, kdo je ta osoba, o které se profesorka zmínila.
„Hermiona“ vydechl.
„Přesně! Slečna Grangerová už o této situaci ví, a je jednou z nejlepších studentů, jaké jsme tu kdy měli. Mohu jí sdělit po jakých kouzlech se ohlížet, a jsem si jistá, že projde stohy knih, aby našla, co potřebujeme, a ona to najde, obzvláště, když jí pomůžete.“
„Jsem si jistý, že Ron a Ginny budou chtít také pomoci.“
„Kolika lidem jsi o tom řekl?“ zeptal se Severus s obavou.
„Erm, no, Ronovi a Hermioně samozřejmě, a pak se do toho nějak zamotala i Ginny, a, také, no, dvojčata to ví...“
„Za všechny galeony! S tímhle výčtem to bude vědět celý kouzelnický svět do Vánoc.“ Rezignoval Snape.
„Omlouvám se, více nebo méně si to vyvodili sami, a samozřejmě, že o tom nikomu neřekli, ani neřeknou.“
„Navrhuji, aby jste sem přišli zítra po vyučování se slečnou Grangerovou a panem Weasleyem a začneme.“ přerušila je Minerva „Nyní, pokud mě omluvíte, musím ještě něco oznámkovat.“
A než si to uvědomili, zjistili, že oba stojí před dveřmi.
„No, Harry, myslím, že by jsi se měl nyní vrátit do nebelvírské věže, promluvit si se slečnou Grangerovou a panem Weasleyem. Prosím, snaž se, aby zbytek věže nevěděl o tom, co děláte.“ Obrátil se Severus na Harryho, čímž ho překvapil uprostřed zívnutí. „A asi do postele?“ řekl s pozvednutým obočím.
„Ano pane.“ Otočil se Harry a vydal se do své ložnice, házejíc „Dobrou noc pane“ přes rameno, jak odcházel. Nevyvíjí se to tak špatně, pomyslel si Severus, když kráčel zpátky do svých komnat. Alespoň se jim podařilo se tímto večerem prokousat bez třenice.

Když Harry prošel portrétem, zjistil, že celá společenská místnost je prázdná, až na Rona, Hermionu a Ginny, kteří seděli v rohu nejbližšímu ke dveřím do chlapeckých ložnic, očividně na něj čekali. Harry k nim přešel a posadil se.
„No, tak jak to šlo Harry?“ zeptal se Ron nakloniv se dopředu.
„Překvapivě dobře. Dokonce se nám podařilo si i promluvit.“ Řekl Harry s velkým zívnutím. „Vlastně, musím vás požádat o pomoc.“
Portrét se najednou s vrzáním vyklonil a dovnitř prošli Fred s Georgem. Bylo těžké ignorovat fialový kouř, který stoupal z jejich hábitů, když se rychle přibližovali ke dveřím do ložnic a nakonec za nimi zmizeli. Po chvilce bylo slyšet hlasité zabouchnutí dveří z chlapeckých sprch.
„Zajímalo by mě, co to mělo znamenat.“ Dumal Ron.
„Myslím, že zas trochu experimentovali.“ Dohadovala se Hermiona, očividně nevěděla jestli se má bavit nebo trápit. „S čím že to chceš pomoci Harry?“
„Zeptal jsem se profesora Snapea, jestli neexistuje nějaké kouzlo, které by mohlo odstranit to, co ze mě dělá Jamese Pottera.“ Harry se odmlčel, když uviděl překvapené obličeje svých přátel. „Už jsem unavený z toho, když se pokaždé podívám do zrcadla a nevím koho tam uvidím.“ Dodal se sklopeným zrakem.
„Ach, Harry.“ Zašeptala Hermiona.
„V každém případě, šli jsme dnes večer za McGonagallovou, a zeptali jsme se jí na to. Řekla, že protože nevíme jaké kouzlo má matka na mě použila, mohli bychom to zjistit v některých knihách. Ve školním roce nemá moc času na hledání, tak nám navrhla, že bychom s tím mohli pomoci.“
„Zajisté, že ano Harry!“ Hermiona byla očividně rozrušená.
„Můžeš se mnou počítat, kámo.“ řekl Ron.
„Nemůžete mě z toho vynechat!“ vykřikla Ginny.
„Skvělé! McGonagallová nás chce vidět zítra po vyučování, aby nám mohla také vysvětlit, co máme hledat.“ Zazíval znovu Harry, včerejší krátký spánek se mu dává najevo.
„Dobrá tedy, počkáme než si s ní zítra promluvíme.“ Řekl Hermiona. „Už si půjdu lehnout, uvidíme se zítra ráno.“
„Jdu také.“ Promnul si Ron oči unaveně a zvedl se k odchodu. „Jdeš Harry?“
„Jen běž, hned přijdu.“ Harry sledoval Rona a Hemionu jak odcházejí a pak se otočil na Ginny. „Chceš nyní mé boty, nebo mi budeš věřit, že nikam dnes v noci nepůjdu?“
Ginny si ho odměřeně změřila a teprve po té řekla. „Chystáš se snad jít opět ven?“
„Ne,“ odpověděl a znovu zazíval.
„Dobrá, budu ti dnes večer věřit, ale nevyužij toho.“ Řekla a odešla do dívčích ložnic.
Harry pozoroval jak odchází a z dálky ještě slyšel Hermionu, „Co to bylo s těmi botami?“
Harry potřásl hlavou a šel nahoru. Bude si muset koupit druhý pár bot, hned jak se dostane do Prasinek.

Další den se vlekl šnečím krokem, jak kvartet čekal na jejich setkání s profesorkou McGonagallovou. Hermiona, Ron a Harry vyběhli z jejich poslední hodiny, bylinkářství, a hnali si to k vstupním dveřím. Ginny čekala hned za nimi a všem se naštěstí podařilo proběhnout chodbami bez strhnutí nějakých bodů až k pracovně McGonagallové.
Hermiona jemně zaklepala na dveře a otevřela je, když je profesorka vybídla, aby vešli.
„Prosím, posaďte se. Než začneme hledat v knihách o kouzlech, musíte vědět, co vlastně hledáme. Kouzlo, které hledáme bude mít několik odlišných charakteristik. Bude dlouhotrvající, ale ne trvalé. Změní vzhled a tvar, ale ne podstatu člověka. S největší pravděpodobností to bude kouzlo převodové, propůjčující charakteristiky jednoho člověka nebo zvířete jinému stejného druhu. Nejspíše to bude raději mírné kouzlo, způsobující minimum vedlejších efektů v době působení a aplikace, nevěřím, že by Lily vědomě použila kouzlo, které by ohrožovalo zdraví jejího dítěte. Nějaké otázky?“ odmlčela se McGonagallová a pohleděla na čtveřici sedící před ní. Hermionina ruka se zvedla. „Ano, slečno Grangerová?“
„Je možné, že budeme hledat více než jedno kouzlo?“ zeptala se se svraštěným obočím.
„Správně slečno Grangerová, máte naprostou pravdu. Nicméně, bylo by nejlepší eliminovat šanci, že tu bude jedno specifické kouzlo splňující všechny požadavky hned na začátku. Nyní, věřím, že nám to půjde rychleji pokud se rozdělíte. Mám mnoho knih o kouzlech, které v knihovně nejsou. Dovolím vás je také prohlížet, ale musím vás požádat, aby jste s nimi neopouštěli tuto místnost. Slečna Grangerová a slečna Weasleyová mohou zůstat zde a pan Potter s panem Weasleyem budou hledat v knihovně.“
Hermiona vypadala naprosto potěšeně z vyhlídky, že může pročítat knížky profesorky McGonagallové, Ron zas naprosto resignovaně, že bude v knihovně.
„Můžete začít hledat ihned po večeři, ale dejte si pozor, ať se nedostanete do skluzu v učení. Obzvláště vy, pane Weasleyi a pane Pottere. Nezapomeňte, že letos se skládají NKÚ!“
Následné dny se usadily do únavné rutiny. Všichni čtyři vždy protrpěli vyučování, spěchali si udělat domácí úkoly, a pozdě do noci pak hledali. Obzvláště Harry tu rutinu shledával opravdu vyčerpávající. Z nějakého důvodu nečekal, že jim to zabere více jak pár dnů, takže jak dny a týdny minuly, byl stále více a více od této práce zrazován.
Trvalo jim skoro měsíc než našli první vodítko, i když ho nerozpoznali v momentě, kdy ho našli. Hermiona seděla nad jedním obzvláště zaprášeným těžkým svazkem, mumlajíc si pro sebe, když se najednou na židli narovnala a řekla „Samozřejmě!“
„Co Hermiono?“ řekla Ginny, zatímco vzhlédla od knížky, kterou ona přočítala. „Našla jsi něco?“
„Našla jsem kouzlo, které změní vzhled určité osoby!“ Řekla vzrušeně.
„Skvělé!“ vykřikla Ginny a sedla si vedle Hermiony.
„Ale ne!“ zanaříkala Hermiona. „To je nepoužitelné! Je trvalé! Hledáme už skoro měsíc a nejsme o nic blíže řešení než na začátku!“
Ginny se sedla na lavici vedle Hermiony a položila okolo ní svou ruku. „To není pravda! Ty jsi našla kouzlo, které přemění člověka, já jsem našla kouzlo, které ho přemění na pár hodin, a Harry s Ronem našli jedno, které může prodloužit účinnost jiného a také to, co odstraní vedlejší účinky. Kdyby jsme našli něco, co ty kouzla spojí, máme řešení!“
„Já vím, už jsem na to předtím myslela, jen prostě nechápu, jak by se ta kouzla dala zkombinovat. Zkusila jsem všechno, co navrhla profesorka McGonagallová a nezdá se, že by něco fungovalo!“
Obě dívky se otočily, jak Harry s Ronem vstoupili do pracovny.
„Už pro dnešek končíme,“ řekl Ron, „Harry usnul přímo na knížce.“
„Oba jsme usnuli. Našli jste něco?“ zeptal se nadějně.
„Ne.“ Povzdechla si Hermiona poraženě. „Podejte mi prosím tašku.“
Hermiona si stále pro sebe něco mumlala, když se vláčeli zpátky do věže.
„Tak co, měli jste štěstí, drahouškové?“ zeptala se Buclatá dáma, když se k ní dobelhali.
„Ne.“ Odpověděli sborem.
„Jsem si jistá, že přijde.“ Mrkla na ně. „Heslo prosím.“
„Červený griffin.“ Řekla Ginny.
„Díky bohu, že někdo konečně přišel!“ uslyšeli, když vešli do společenské místnosti.
Když se pořádně rozhlídli, spatřili Nevilla, jak k nim jde pozpátku po rukou.
„Neville, co se ti stalo?“ zalapala Ginny po dechu s rozšířenýma očima.
„Draco a jeho kumpáni mě chytili, když jsem se vracel od Snapea, byl jsem po škole. Pomůžete mi?“ pokračoval nadějně.
Ron a Harry k němu ihned spěchali, aby ho zbavili kletby, zatímco Hermiona nespatřena ostatními, měla na tváři naprosto nepřítomný výraz.
„Mám to!“ řekla nahlas, čímž si upoutala pozornost všech.
„Cože Hermiono?“ zeptal se Ron, zatímco pomáhal Nevillovi na nohy.
„Myslím, že jsem vyřešila náš problém! Musím najít profesorku McGonagallovou!“ vykřikla a znovu zmizela za portrétem.
Harry, Ginny a Ron se po sobě podívali, a pak se rozhodli, že počkají až se Hermiona vrátí.