19. kapitola

Oheň pomalu uhasínal a v ohništi žhnuly už jen uhlíky, Harry, Ron a Ginny však stále čekali, až se Hermiona vrátí. Neville už šel dávno do postele, když se mu nepodařilo z tria nic vypáčit. Všichni tři vzhlédli v očekávání, když se dveře otevřeli a dovnitř vlezla Hermiona.
„Co to všechno mělo znamenat?“ zeptal se Ron protahujíc se v křesle.
„Profesorka McGonagallová ověřuje můj nápad, měli bychom zítra vědět, jestli je to použitelné nebo ne.“ Řekla Hermiona a znaveně padla do volného křesla u vyhasínajícího ohně.
Haary se k ní naklonil „Ale, co, přesně, jsi vymyslela než jsi odsaď vyletěla?“
„Víte jak jsme našli kousky kouzel, které vypadaly jako části toho, co jsme hledali, ale žádné z nich nevypadalo, že by vykonalo vše potřebné? Chvíli jsem přemýšlela o tom, že bychom mohli některá tato kouzla spojit, ale nemohla jsem přijít na to jak. To je to, co mě tak frustrovalo. Když jsem uviděla Nevilla, jak chodí pozpátku a ještě k tomu vzhůru nohama, rozsvítilo se mi, šli jsme na to špatně. Možná, že ty kouzla musíme spojit od konce místo začínat od začátku! Takže jsem běžela do pracovny profesorky McGongallové zeptat se, jestli to třeba je možné. Procházeli jsme kouzla, která jsme všechny našli a pospojovaly některá. Zítra vyzkoušíme na nějakých sovách jestli vše funguje jak má.“
„Co tím myslíš, ‚začít na konci?“ zeptala se Ginny se zmateným výrazem.
„Místo hledání kouzla, které by mělo být první na řadě, začali jsme od kouzla, které by logicky bylo jako poslední. V tomto případě, to které modifikovalo změnu z trvalé na dlouhou dobu. Nechápu, proč mě to nenapadlo dříve. V každém případě, McGonagallová nás chce zítra po vyučování ve svém kabinetě, abychom to vyzkoušeli. Podívejte se na ten čas! Měli bychom jít raději do postele, nebo ještě ráno na vyučování zaspíme!“
Čtyři přátelé se zvedli a zamířili do svých ložnic, zívajíce a protahujíce se, když šli. Ronovo obočí se zmateně stáhlo, když se podíval za Ginny a Hermionou, aby jim řekl ‚Dobrou noc‘.
„Erm, Ginny, proč máš Harryho boty?“
Ginny ihned zčervenala, když se podívala dolů na černé boty, které držela v ruce. Harry se zvedl z podlahy vedle křesla na kterém seděl a přešel k Ginny s rukama nataženýma před sebe s mírně rozzlobeným výrazem na tváři. „Tohle si prosím vezmu!“
Ginny se na něho podívala, tváře stále růžové, snažíc se vypozorovat, jestli by se chtěl později v noci někudy toulat.
Harry se pro své boty natáhl, ale Ginny je držela o to pevněji.
„Ginny, dej Harrymu jeho boty!“ Ron byl překvapen chováním své sestry.
„Gin, slibuji.“ Řekl Harry a znovu se natáhl pro své boty.
Ginny mu dala ještě jeden dlouhý pohled a pak jeho boty pustila. Rychle se otočila a vyběhla po schodech do dívčích ložnic. Hermiona se na chlapce zašklebila, když zavřela za sebou dveře. Očividně si celou scénu užívala.
Harry se pomalu otočil a podíval se na Rona, který pohlížel na dveře, kterými jeho sestra právě odešla.
„Já prostě nechápu, co to do ní vjelo, Harry.“ Řekl pomalu, potřásajíc hlavou.
„To je v pořádku Rone.“ Harry otevřel dveře vedoucí na druhou stranu věže a podržel je Ronovi, který jimi prošel.

Ke svému překvapení se Harry po Hermioniných novinkách vyspal opravdu dobře. Dlouhé hodiny studování, hledání a famfrpálových tréninků ho naprosto vyčerpaly.
Když vešli do Velké síně na snídani, Harry si všiml, že jedno místo u učitelského stolu je prázdné. Nebyl však až tak probuzený, aby si s tím lámal hlavu a šel k nebelvírskému stolu, kde se připojil k Ginny a Nevillovi.
„Kde je Hermiona?“ řekl a zadíval se kolem, zatímco se natahoval pro dýňový džus.
„Už snídala a pak odešla.“ Ginny odpověděla, v rukou toast. „Říkala něco o domácích úkolech, co ještě musí dodělat.“
„Domácí úkoly?“ Harry měl trochu utrápený výraz na tváři. A na co zapomněl on?
„Kde je Ron?“ zeptal se Neville s plnou pusou ovesné kaše.
„Zrovna vstával, když jsem odcházel. Přijde sem akorát před vyučováním.“ Harry si nalil trochu másla na svou ovesnou kaši a začal jíst.
„Harry.“ Ginny se naklonila dopředu a šeptala. Harry zvednul obočí a pokračoval v jídle. „Už jsi zjistil, kdo to u velkého stolu chybí?“
Harry s znovu zadíval k profesorskému stolu, vzpomínajíc, že si předtím všiml prázdné židle. Byl překvapený, když zjistil, že majitelem té židle je profesor Snape.
„Uhni o kousek Harry, nemám moc času do vyučování a chci se ještě najíst.“ Ron stál za Harrym a výrazem úděsného hladu a s pohledem ke kupám jídla na stole.
Harry se kousek posunul zvažujíc, proč tu profesor Snape není. Co ho tak zpozdilo? Nebylo mu snad dobře? Brumbál by mu jistě něco řekl.
Zrovna v tu chvíli se Brumbál postavil ze své židle a poklepal si na brýle.
„Dávejte prosím pozor. Musím vám něco důležitého sdělit. Profesor Snape dnes nebude moci vyučovat. Budete mít náhradního učitele.“ Toto oznámení se setkalo s naprostým tichem, jak studenti konečně začali stravovat den bez Snapea, náhle byla místnost plné huhlání. Harry se podíval na Brumbála, ten mu pohled smrtelně vážně oplatil.
„Tomu říkám štěstí!“ vykřikl Ron, lhostejný k pohledu, který na něj vrhla Ginny. „Možná dnes budeme mít lektvary při kterých neztratíme žádné body, jupiii! Ginny!“
„Sklapni Rone.“ Sykla Ginny ostře, dívaje se na Harryho.
„Ou, promiň Harry, já jen..no,“ Ron umlkl.
„Já vím. Ale to prostě není on, aby nebyl ve škole. Navíc, Brumbál neřekl, co se děje.“ Harry koukal k profesorskému stolu jak přemýšlel, „Jdu si promluvit s Brumbálem, doběhnu tě Rone.“
Rychle došel k učitelskému stolu, dofajíc, že zastihne ředitele než odejde. Brumbál se zrovna zvedla, když k němu Harry došel.
„Omlouvám se pane profesore, mohl bych s vámi na chvíli mluvit?“
„Zajisté pane Pottere, pojďte.“ Brumbál ho vedl do malé místnosti za Velkou síní. Harry sledoval, jak za nimi Brumbál zavřel dveře.
„Pane, co se stalo s profesorem Snapem?“ zeptal se Harry.
„Harry, je mi to líto, ale jediné, co ti mohu říci je, že je na ošetřovně, a Madame Pomfreyová mu dává tu nelepší péči jakou může.“ Odpověděl Brumbál.
„Ale pane, co se mu stalo?“ Harry znovu zkusil z ředitele vypáčit přímou odpověď.
„To ti nemohu říci Harry.“
„Mohu ho tedy pak navštívit?“ zeptal se, zmatený Brumbálovým chováním.
„To není moc dobrý nápad. Zamysli se Harry, pokud se k Voldemortovi donese byť jen slovo, že jsi byl profesora Snapea navštívit, následky budou hrůzné.“
„Ale pane!“
„Harry, vím, že máš o svého otce strach, ale budeš prostě muset počkat, než bude v pořádku. Toto je pro jeho bezpečnost, stejně tak jako pro tvoji. Nyní už raději běž na vyučování.“ Brumbál otevřel dveře a dovedl ho na konec síně.
Harry kráčel do podzemí na lektvary, uvažujíc o tom, co mu bylo právě řečeno. O co tady šlo? Došel ke dveřím, kde stála tlupa studentů. Všichni Zmijozelští i Nebelvírští stáli na chodbě a čekali až jim někdo otevře dveře. Harry se připojil k Ronovi a Hermioně.
„Co ředitel říkal?“ zeptala se Hermiona, zatímco si přendávala učebnice z jedné ruky do druhé.
„Je na ošetřovně. Neřekl mi proč, a nemohu ho jít ani navštívit.“ Řekl zklamaně Harry.
„To dává smysl Harry, Ty-víš-kdo by mohl být podezřívavý, kdybys ho tam navštívil. Je jisté, že alespoň jeden nebo dva Zmijozelští mu určitě donášejí..“ Hermionin hlas se vytratil, když si všimla Draca Malfoye jak je sleduje.
„Musí tu přece být nějaký bezpečný způsob jak se tam dostat.“ Řekl Harry.
Ron na něj zíral s neuvěřením. „Harry, jsi si jistý, že jsi vzhůru? Máš plášť a mapu. Kdo tě s tím chytí?“
„Já vím, ale doufal jsem, že před dnešní nocí dostanu pár odpovědí!“ Harry pokračoval. „Něco vymyslím.“
Zrovna v tu dobu se dveře otevřely a studenti vešli do učebny. Když se usadili na svá obvyklá místa, že u stolu v popředí učebny nikdo nestojí. Huhlavé zvolání z místnosti s potřebami vysvětlilo absenci profesora. Harry, Ron a Hermiona si vyměnili pohledy, jasně uvažujíce o identitě jejich suplujícího.
Každá pusa ve třídě poklesla údivem, když opravdu nečekaná postava ředitele vešla do třídy!
„Ach, všichni vypadáte tak překvapení, že mě tu vidíte,“ řekl Brumbál s jiskřičkami v očích. „Možná jste si to neuvědomili, ale mám nějaké vědomosti o lektvarech, a profesor Snape zanechal výtečné poznámky pro tuto třídu. Tak začneme, ano? Budete potřebovat přísady vyjmenované na tabuli, a následujte postup přesně jak je napsán.“ Brumbál se usadil u stolu v popředí třídy, studenti si tiše došli pro přísady a vrátili se ke stolům.
Harry se nemohl pomoci, ale zpozoroval, že i Zmijozelští se snaží chovat jak nejlépe uměli, když měli před sebou ředitele. Dokonce se zdálo, že i Nevillovi se daří; pro jednou se zdálo, že jeho kotlík nevybuchne. Líně uvažoval o tom, kolikrát už musel Neville být poslán na ošetřovnu kvůli tomu, že mu pod nosem vybuchl lektvar. Harryho oči se najednou rozšířili v poznání, jakoby tu nebyla jiná tak jasná příležitost.
„Hermiono.“ Harry se naklonil přes Rona a šeptal.
„Teď ne Harry!“
„Jak mám udělat, aby můj lektvar vybuchl?“ Harry znovu zašeptal, nevšímajíc si Hermionina příkazu.
„Jsi šílený? Proč chceš zkazit svůj lektvar?“ vykřikla tiše Hermiona, zatímco Ron na Harryho prostě jen zíral.
„Prostě mi to řekni!“
„Ale Harry...“
„Prostě mu to řekni Hermiono.“ Přerušil ji Ron. „Nemusím ti připomínat, že je to sice nejšílenější nápad, jaký jsem kdy slyšel, ale mohlo by to vyjít.“
Hermiona na ně zmateně pohlížela.
„Hermiono, co se stane, když jeho lektvar vybuchne?“ zeptal se Ron trpělivě.
„Dostane špatnou známku samozřejmě...ach!“ řekla Hermiona, když se jí rozsvítilo. „Ale Harry, jsi si jistý?“
„Máš nějaký lepší nápad?“ zeptal se Harry nadějně.
Ron a Hermiona chvilku uvažovali, pak zavrtěli hlavou.
„Fajn, myslím, že jediné co bude potřeba udělat je dát tam všechnu kůži mloka najednou a pak rychle míchat proti směru hodinových ručiček místo po směru hodinových ručiček. Nejsem si jistá, co ti to udělá, Harry, může to být zlé.“ Hermiona vypadala zamyšleně, když rozvažovala jaké by mohly být postranní účinky.
„Až vám řeknu, tak se schovejte pod stůl.“ Řekl Harry, vzal všechnu mločí kůži a hodil ji do kotlíku. Hermiona a Ron sledovali, jak Harry energicky míchá svůj lektvar. Kotlík začal vibrovat a z lektvaru začal stoupat hustý zelený štiplavý kouř.
„Připravte se.“ Harry pokračoval v míchání a sledoval, jak se jeho lektvar stává stále víc nestabilním. „Teď!“
Ron a Hermiona se skrčili pod stůl, když kotlík vybuchl s hlasitou ránou a zalil Harryho od hlavy až k patě jablkově zelenou břečkou.
„Harry, co se stalo?“ zeptal se Brumbál, když se opatrně vyhýbal kalužím rozlitým všude kolem.
„Musel jsem něco pokazit pane.“ Řekl Harry, svěsil hlavu a tajně doufal, že bude poslán na ošetřovnu. I když tomu moc věcí nenasvědčovalo.
„To vidím.“ Brumbál koukal přímo Harrymu do očí, a bylo naprosto patrné, že ví, o co tu jde. „Nevypadá to, že by s tebou bylo něco zlého, přesto však bys raději měl zajít za Madame Pomfreyovou, pro jistotu.“
„Ano pane.“ Harry zamířil ke dveřím, snažíc se nevypadat moc šťastně.
„Och, a Harry, budeš tuto hodinu muset dokončit. Třeba až se profesor Snape vrátí.“
„Ano pane.“ Harry vyklouzl ze dveří a zavřel je za sebou.
Harry chvátal chodbami s jediným záměrem, takže si nevšímal zmatených pohledů přicházejících od studentů jeho směrem.
„Harry, co se ti stalo?“ ozval se někdo za ním.
Otočil se a uviděl Ginny a Colina Creeveyho jak tam stojí a překvapeně ho pozorují. Naštěstí, Colin s sebou neměl svůj foťák!
„Můj kotlík vybuchl.“ Vysvětlil Harry s pohledem upřeným na podlahu.
„To je strašné Harry!“ vykřikl Colin. Ginny ho jen pozorovala. Nakonec přikývla a řekla. „Pojď Coline, nebo přijdeme pozdě na Formule.“
Očividně Ginny jeho plán pochopila, pomyslel si Harry, když zabočil za roh a došel na ošetřovnu. Pomalu zatlačil na dveře a nakoukl dovnitř. Madame Pomfreyová nebyla nikde v dohledu a s jedinou výjimkou jediné postele se zataženými závěsy se zdálo, že je ošetřovna prázdná. Harry pomalu vešel do místnosti a ujistil se, že školní sestra se nepotulovala někde poblíž. Pak došel k závěsům u postele a rychle za ně proklouznul.
Harry byl v šoku, když se otočil a uviděl vysokou postavu v obvazech uloženou v teploučké posteli. Postava byla tak zahalená obvazy, že jediný rozpoznatelný prvek, který byl vidět, byly dlouhé černé vlasy, které volně spadaly na polštář.
Harry pomalu dosednul do židle, která stála vedle postele, neschopen uvěřit tomu, co viděl.