2. Kámo, ty seš už taky historie!
Prošel dolarovou hotovost, kterou si vyzvednul v bance. Většina bankovek byla sice novějšího data, ale i tak dal dohromady pár set dolarů, které by v době, kam směřuje, nemusely vyvolávat nežádoucí pozornost. Přidal k nim kromě dokladů i hodinky, protože byly viditelně příliš moderní. Z kouzelnických peněz vyčlenil devět tisíc galeonů, které umístil do toho méně chráněného měšce. Zbylých šest přidal k 'utajeným zdrojům'. Všechno to schoval do toho lépe připraveného ukrytého měšce. Do náprsní kapsy připravil falešné, ale kvalitní doklady na jméno Henry Prewet, kterému by bylo v jedenaosmdesátém roce devatenáct, kdyby existoval. Na papíře spočetl, kolikrát se musí Obraceč otočit a v tak velkém počtu otáček nebylo obtížné udělat chybu. Snad bude mít příležitost případnou chybu napravit.
Zapadlý dok číslo 85 byl plný letité špíny, takže se Harry nejprve zakryl zastíracím kouzlem, pak roztočil na vypočtený počet otáček Obraceč času, aby se dostal do požadovaného data. Obraceč času pak přidal ke všem věcem z budoucnosti a pečlivě je zašil v začarovaném měšci, jehož maskovací kouzlo také obnovil.
Chvíli vyčkával, jestli se neobjeví bystrozorové nebo jiní čarodějové pátrající po 'pachateli' kouzel, které v doku prováděl, ale vypadalo to, že si ho vůbec nikdo nevšimnul, nebo že to nikoho nezajímá…
Počkal tedy v úkrytu, dokud se úplně nesetmělo a pak, stále pod zastíracím kouzlem, vyrazil do města, aby našel novinový stánek a ověřil si datum, kam že se přesunul.
O pět mol dál viděl velkou, trochu ošumělou nákladní loď, plující pod britskou vlajkou. Přišel blíž a přečetl jméno 'Quentin Durward' a zjistil také, že její domovský přístav je Aberdeen. Potichu se vplížil na palubu a snažil se zjistit, jestli odtamtud opravdu vyplula a kdy.
Našel zápisy v lodním deníku, z nichž vyplynulo, že loď vyplula před dvanácti dny ze Southamptonu a zakotvila v Bostonu už včera. Bylo sice o čtrnáct dní později, než původně naplánoval, ale stále ještě vše mohlo vyjít… Dvanáct dní by mohl čaroděj, který by byl třeba zraněný, prožít v léčebné letargii a zakrytý zastíracím kouzlem uniknout pozornosti posádky i celníků, pokud věděl, nikdo ho teď ve skutečnosti nehledá…
Po nákladu se ani nenamáhal pátrat, nebyla by to podle všeho důležitá informace…
*
Vyšel z doků přes Northern Avenue na Channel street a když tam našel konečně novinový stánek, tak stačil zahlédnout jen datum na Boston Tribune. Pak se okolo něj postavili tři muži, jeden na něj namířil hůlku, druhý pistoli. Třetí obhlížel okolí, jestli se o ně nikdo nezajímá.
„Mdloby na tebe!" uslyšel ještě omračovací kletbu.
*
K sobě přišel až na klasické policejní služebně, kde mu silné světlo svítilo do očí.
„Jak se jmenuješ?!" Harry uviděl své falešné dokumenty, hůlku i naaranžovaných devět tisíc galeonů, jak očekával.
„Henry Prewet," odpověděl. "Vy neumíte číst?"
„My tu klademe otázky!" štěknul jeden z bystrozorů. „Proč jsi tady?!"
„Voldemort vyvraždil mou rodinu a mě v Anglii považujou za mrtvýho. Tak tu teď hledám jednak místo, kde bych se naučil dost na to, abych to jemu i jeho spojencům vrátil a kde bych si taky založil novou existenci, o které Smrtijedi nevědí…" začal Harry s budováním své 'legendy'.
„Kdo z tvé rodiny umřel?!" zeptal se další bystrozor.
„Můj otec, Gideon Prewet a jeho bratr, strýc Fabián, ti padli spolu. Matku zabít původně nechtěli, ale obětovala se místo mne a tak selhala kletba 'Avada Kedavra!', kterou na mě použili. Přesto mě ale považovali za mrtvého a toho bych chtěl využít…"
Jeden z bystrozorů kývnul na toho druhého a pak Harry znovu omdlel.
*
Když přišel k sobě, přidržoval ho jeden z bystrozorů na židli. Nebyl svázaný a dokonce cítil, že má v kapse zpátky svou hůlku a na stole viděl své věci, včetně peněz, ze kterých snad ani nic neubylo.
U stolu postával muž, kterého Harry poznal z fotografie. Pokuřoval doutník a pozorně si Harryho prohlížel.
„Jsem Nicollo Luigi Gambino, ministr kouzel Spojených států a ředitel Boston College of Magics and Esoteric Studies. Mí lidé mi řekli, že chcete požádat o azyl na našem území i o okolnostech, které vás k tomu vedou. Rád bych o tom věděl trochu víc, pane…"
„Henry Prewet," napověděl Harry. 'Kámo, ty seš už taky jen historie!' pomyslel si přitom v duchu.
„Takže pane Prewete, dal jsem bystrozorům příkaz, aby mi přivedli někoho, jako jste vy. Někoho, kdo by se chtěl vrátit a pomstít se… Dáte si kávu, čaj, kolu nebo nějakou šťávu?" začal ministr Gambino.
„Jestli vám jde o podání Veritaséra, tak ho prostě přineste a já ho vypiju!" rozhodl se Harry hrát 'vysokou kartou'. "Chápu, že co říkám, zní neuvěřitelně."
Gambino kývnul rukou a jeden z bystrozorů mu podal lahvičku a pohár vody.
„Tři kapky stačí, pane," dodal bystrozor.
Ministr jich odkapal šest a podal pohár Harrymu. Nechal ho vypít celý pohár, pak se podíval na hodinky a chvíli vyčkával.
„Přišel jste do Států jako Voldemortův agent nebo spojenec?!" zeptal se, když usoudil, že Veritasérum už působí.
„Ne, chci ho zničit!" odpověděl Harry.
„Jak?" zeptal se někdo z bystrozorů.
„Vím, kdy by měl být na jednom místě sám," vysvětloval Harry. Zjistil, že sice nedokáže lhát, Veritasérum v tomto směru odstraňuje zábrany, ale na druhé straně, vhodnou volbou slov a informací je možné pravdu trochu 'zmanipulovat'.
„Sibyla Trelawneyová vyslovila věštbu, že se koncem července narodil chlapec, který Voldemorta dokáže zničit. Smrtijed Severus Snape věštbu vyslechl a předal mu o ní zprávu. Ten vrah má ve zvyku si některé opravdu důležité věci vyřizovat sám, bez pomoci svých poskoků a tahle věštba mu prý dělá starosti…"
„Obávám se, že to je blbec!" konstatoval Gambino. „Založit strategii na blábolení nějaké věštkyně…"
„Já nezakládám strategii na blábolení jedné věštkyně, ale na celkem spolehlivé informaci, že se Voldemort chystá to dítě zabít," hájil se Harry. „Tolik se bojí té věštby, že půjde zabít nemluvně, až ho najde…"
„Hmmm, že by byl ten blbec Vodemort?!" vyslovil ministr spíš řečnickou otázku.
„Nelíbí se mi, že plánujete využít to dítě jako návnadu, ale to si srovnejte s vlastním svědomím…“
„Chcete nějak uškodit Spojeným Státům, zdejším občanům ať už magicky nadaným nebo nenadaným?" pokračoval po chvíli ministr ve výslechu.
„Jedině, kdyby to byli Smrtijedi," odpověděl Harry.
„Jestli tu najdete někoho tak stupidního, aby se stal Smrtijedem, tak si račte posloužit…" odtušil Gambino a pokračoval v ‘krasojízdě‘. „V co doufáte od Spojených Států Amerických?"
„Že si tu zařídím novou identitu a že tu najdu něco, co mi pomůže v boji s Voldemortem, až se vrátím do Británie, abych měl šanci na vítězství."
„To by se dalo zařídit… Peněz jste s sebou vzal poměrně dost, kde jste je vlastně vzal?" ministr si byl vědom přísloví, že 'o peníze jde vždy až v první řadě'.
„Prodal jsem prakticky všechno, co mi patřilo, už jsem neměl nikoho, kdo by na mě nějak závisel…"
„Dobře, to by se snad zařídit dalo…" zamyslel se Gambino. „Ještě taková osobní věc, co se v Británii říká o Spojených Státech a o mně?"
„O Spojených Státech se mluví minimálně. Jen, že tu je snad jedna dvě slušné školy a jinak tak akorát indiánští šamanové. O vás se říká, že jste regulérní mafián, který skončí jednoho dne v Quedee, až vás tam šoupnou vaši političtí oponenti…"
Gambino se usmál.
„Líbíte se mi, mládenče, jen se tím nedejte příliš unést. Pomůžeme vám jen a hlavně díky tomu, že JSEM regulérní mafián, takže si pravidla vykládám po svém. Kromě toho, když se všichni v Anglii mohou od strachu z Voldemorta posrat, nedá se tam pořádně s ničím obchodovat."
Ministr se odmlčel.
„Tak co si myslíte?!" obrátil se na okolo stojící bystrozory.
„Něco mi sice pořád nesedí, ale pokud by ten problém vyřešil teď někdy, ušetří nám spoustu práce s lovením Voldemortových špehů," odpověděl jeden. „My na tom tratit rozhodně nebudem, on možná svůj krk."
„Dobře," obrátil se Gambino na Harryho. „Máte nějaké zvláštní přání týkající se své identity?"
„Hodilo by se příjmení Potter, o něm se mluví jako o možném otci toho chlapce, po kterém půjde Voldemort a navíc je to můj příbuzný… Křestní by to chtělo nějak od H, abych mohl mít stejné iniciály, jako mám dosud, na něčem mám monogram…" Harry si pravdu trochu přikroutil k obrazu svému.
„No, výhoda je, že jsme trochu jako supi…" konstatoval jeden z bystrozorů, když si ze vzduchu přivolal registrační skříň a začal se přehrabovat v kartotéčních listech.
„Vždycky, když vymře do mrti nějaká rodina, po které už nezbývá žádný majetek, zapisujeme si ta jména, aby z nich šla lidem jako vy 'ušít' nová identita. Musí to být rodiny bez živých příbuzných a bez majetku, aby eventuální majetkové soudní spory nepřitáhly nežádoucí pozornost. Hele! Tady bychom možná pro vás něco měli. Harvey Joseph Potter z Cedar City v Utahu. Celá rodina zahynula při požáru, věk asi osmnáct let, vám je?"
„Devatenáct," odpověděl Harry.
„To nevadí, to se přehlédne…" usoudil ministr. „Je to sice kompletně mudlovská rodina, ale tady jsou čistokrevní čarodějové vzácnější, než v Británii a kdybychom vás mezi ně zamíchali, bylo by to nápadné. Navíc, mezi čistokrevnými je přeci jen pár podezřelých Voldemortových sympatizantů. Takže vám zařídíme kartu zdravotního a sociálního pojištění na to jméno, řidičský průkaz a cestovní pas, abyste si eventuálně mohl zkusit ten lov na 'velkou šelmu'. Bude vás to stát asi šest tisíc galeonů, ale za tu cenu zajistíme, abyste byl ve všech seznamech, jako by Harvey Joseph Potter nikdy neumřel a vy u nás na škole také složíte jak NKÚ, tak OVCE, my pak jen antidatujeme jejich provedení, aby to vypadalo, že jste je udělal v obvyklé době. Teď si asi za dva týdny 'střihnete' NKÚ, tu jste pokud jsem viděl vaše dokumenty, už dělal, za další dva měsíce si uděláte OVCE. T jste už dělal také?"
„Ještě ne," připustil Harry.
„No, nevadí, co zvládnete, to zvládnete…" Gambino se odmlčel. „Ještě budete muset složit jednu přísahu, není to sice 'neporušitelný slib', ale bude to mít pro vás poměrně podobný význam. Předpokládám, že platí to, že si tu chcete zajistit novou identitu."
„Ano, to platí," odpověděl Harry.
„Takže se stanete občanem Spojených Států Amerických," vysvětlil ministr. „Na základě dohody s mudlovskou vládou můžeme udělovat americké občanství čarodějům narozeným v cizině," odkašlal si.
Na chvilku ztichnul, típnul doutník do popelníku na stole a zatvářil se slavnostně.
„Položte si prosím svou pravou ruku na srdce a opakujte laskavě po mně: ‚Já, Harvey Joseph Potter přísahám, že budu chránit tuto zem a lid této země, že budu dodržovat a bránit Ústavu Spojených Států Amerických, proti nepřátelům vnitřním i zahraničním. Přísahám věrnost vlajce Spojených Států Amerických a republice, kterou reprezentuje, jednomu národu, nerozdělitelnému, v němž je svoboda a spravedlnost pro všechny. Přísahám, že nebudu svou magickou mocí zasahovat do politického vývoje této země a že se na politickém vývoji této země nebudu podílet jinak, než jako volič s právem jediného hlasu…' víte, pane Pottere, tohle jsme do přísahy občanské věrnosti vložili po dohodě s prezidentem Taftem* roku 1909," vysvětloval Harrymu americký ministr kouzel. „Tehdejší prezident měl, nejspíš oprávněnou, obavu, že by si mohli čarodějové k hlasům pomáhat očarováním voličů, takže jsme se dohodli, že nebudeme usilovat o moc vládnout nad mudly a oni se nebudou snažit zasahovat do činnosti našeho Ministerstva kouzel ani pronásledovat americké čaroděje."
(*William Howard Taft 1857 - 1930 byl 27. prezident USA v letech 1909 - 1913)
Harry zopakoval přísahu.
„Výborně, pane Pottere," ministr se usmál. „Ta přísaha k vám to jméno magicky připojila, takže byste měl i pod Veritasérem nebo kletbou Imperius odpovědět, že je to vaše PRAVÉ jméno."
Harryho/Harveyho ani nenapadlo Gambinovi vysvětlovat, JAK MOC se to jeho původnímu jménu opravdu blíží…
„Měl byste zauvažovat o tom, jaké bude vaše oficiální zaměstnání mezi mudly, jestli budete chtít cestovat po Spojených Státech. Naši absolventi poměrně často používají krytí za cestující prodejce různých bylinkářských čajů a podobných nesmyslů, teď to zas jednou přišlo mezi mudly dost do módy…" řekl mu jeden bystrozor.
„A taky bude potřebovat bojový výcvik!" dodal ministr a stisknul knoflík.
Když se otevřely dveře a v nich se objevila postarší obrýlená dáma s velkým zápisníkem v ruce, Gambino ji oslovil:
„Marjorie, pošlete mi sem laskavě Joea Kowalskiho!"
Jeden z bystrozorů sebou trhnul, když uslyšel to jméno.
Po pár minutách se objevil chlap jako hora, který co do výšky nezaostával za Hagridem, ale oproti němu byl hubenější, měl na krátkého ježka zastřižené vlasy a neměl vousy. Podíval se na ministra, postavil se do pozoru a zasalutoval.
„Joe, tohle je Harvey Joseph Potter," ukázal ministr na Harryho. „Od teď za dva měsíce vždy v době, kdy se nebude připravovat na nějaké zkoušky z magie, ho TY budeš trénovat, aby se nedal v boji zabít."
Kowalski se podíval na Harryho a nepřátelsky přimhouřil oči:
„Ten nic nevydrží, není na něm dost svalů…"
„To už je tvoje starost, Joe!" ministr to řekl skoro příkře. „Půjde proti Voldemortovi, tak musí mít v rukávu nějaký nečekaný trumf."
„Joe je sice v čarování skoro moták," vysvětloval pološeptem Harrymu jeden z bystrozorů. „V boji po mudlovském způsobu je tu ale myslím nejlepší, byl instruktor 'Zelených baretů' a bojoval ve Vietnamu…"
„Takže, pane Pottere, Marjorie vám zajistí učebnice a předá vám klíč od pokoje. My se tu nedělíme na koleje, jako u vás v Bradavicích, ale studenti se mohou dávat dohromady v době svého volna podle vlastní svobodné vůle a učivo se učí prostě v celých ročnících a na cvičení jsou skupiny rozlosovány. To se vás stejně netýká, snažte se tu nevzbudit mnoho pozornosti, vy se budete učit podle individuálního plánu a případné konzultace si dohodnete přímo s jednotlivými profesory," rozloučil se s Harrym Gambino. „Uvidíme se za čtrnáct dnů na vašich zkouškách pro NKÚ."
Ministrova sekretářka byla sice postarší, ale krutě výkonná dáma. Harry měl v kapse zpět své dokumenty i hůlku a zbývající tři tisíce galeonů. Z těch mu ubylo, když nakoupil podle instrukcí Marjorie Blaneové všechny knihy a stravenky do místní menzy. Jestli to takhle půjde dál, možná bude muset 'bouchnout prasátko' a sáhnout do železné rezervy těch šesti tisíc, na které zřejmě nepřišli, protože je ani nehledali…