2. kapitola

Než jsem doběhla zpátky do svého pokoje, už jsem hořela nedočkavostí. V ruce jsem držela objemnou obálku pečlivě převázanou provázkem. Poslední vzkaz mého otce. Co to jen může být, že mi to sám tehdy nepředal. Když zemřel, už jsem nebyla malá. Bylo mi 22 let, tak proč jsem musela čekat téměř deset let, než mi to mohl Brumbál předat?

V pokoji jsem opatrně balíček rozbalila a uvnitř jsem našla jednak mnoho pergamenů, na kterých byly výpisky a poznámky mého otce, a jednak mnoho výstřižků z mudlovských novin. Na jednom pergamenu jsem našla dopis mého otce, zřejmě poslední dopis, který mi napsal. S trochu roztřesenýma rukama jsem jej začala číst:

„Milá Stello,

až budeš číst tyto řádky, budu již mrtev. Cítím, že mě poslední dobou už síly opouštějí a byť to jinak nedělám, požádal jsem o mimořádné povolení k nahlédnutí do Zrcadla prozření, abych se jednak ujistil o Tvých kvalitách a jednak zjistil něco o Tvé další životní cestě. Nestačí, že má někdo talent, je mu třeba také nabídnout patřičné možnosti, aby mohl svůj talent rozvinout. V Zrcadle jsem uzřel něco, co jsem z části tušil. Máš předpoklady k přímé práci s vyššími energetickými systémy. Tato schopnost se u tebe rozvine v pozdějším věku, kdy Ti bude nabídnuta práce v jednom z nejprestižnějších výzkumných ústavů. Se souhlasem Tvé duše jsem požádal o urychlení Tvého vývoje, tj. aby jsi byla schopna rozvinout tyto schopnosti v podstatně kratší době. Pokud jsi tedy až do okamžiku, kdy čteš tyto řádky, prožila značně rušný život, tak alespoň víš proč.

Z mé strany to nebylo samoúčelné, ani projevem sobecké otcovské lásky, ale chtěl bych Ti svěřit úkol, pro který bylo rychlejší uvolnění Tvých schopností nezbytné.

Jak jistě víš, již mezinárodní úmluvou z r. 1725 jsou všem kouzelníkům přísně zakázány jakékoli pokusy na mudlech. Vždy jsem přísné dodržování této úmluvy prosazoval a vždy jsem se zasazoval o to, aby bylo na každou lidskou bytost, včetně mudlů, nazíráno jako na obraz ducha. Na sklonku svého života jsem se však setkal s něčím, z čeho mi běhá mráz po zádech. Za poslední tři roky došlo k několika záhadným úmrtím mudlů nejen zde v Londýně, ale i na jiných místech Británie a zřejmě se to mohlo dít i na jiných místech Evropy. Tato úmrtí spolu zdánlivě nesouvisí a není jim bohužel přisuzován žádný význam. V mudlovském světě byly tyto případy většinou uzavřeny jako nešťastné náhody, sebevraždy nebo smrt z neznámých příčin. V kouzelnickém světě to bohužel nezajímá už teprve nikoho.  Nepodařilo se mi dokonce přesvědčit ani nikoho z mých blízkých spolupracovníků. Na odboru pro prosazování práva Ministerstva kouzel se mi dokonce málem vysmáli.

Nemám zatím pro své tvrzení žádný přímý důkaz, ale podezření je tak strašlivé, že je třeba je důkladně prošetřit. Pečlivě si pročti zejména výstřižky z mudlovských novin, které jsem si schovával. Z nich jsem zjistil několik styčných bodů týkajících se všech úmrtí - všechna se stala pouze v určitou roční dobu, resp. ve dvou obdobích v roce - na přelomu dubna a května a na přelomu října a listopadu. Poté, co došlo k úmrtí na jaře, v jiné části kontinentu, v místě zdánlivě vzdáleném, došlo k významným společenským nepokojům až ozbrojeným konfliktům. Naopak nepokoje a násilí ve společnosti předcházely úmrtím, ke kterým došlo na podzim a po těchto úmrtích nepokoje záhadně náhle ustaly. Konkrétní projevy těchto nepokojů v mudlovském světě byly různé, ale jedno měly vždy společné. Najednou se stalo, jako by si lidé přestali rozumět i v těch nejzákladnějších věcech, začali ztrácet schopnost logického úsudku a byli vedeni pouze svými emocemi. Bohužel těmi nejtemnějšími. 

Mám podezření, které se mi nechce ani vyslovit. Vypadá to, jako by někdo prováděl na mudlech nějaké velmi nepěkné pokusy. Jakoby si někdo chtěl obnovit či potvrdit znalosti účinků lidských obětí na vytváření umělých energetických rezervoárů, kterými je možné ovlivňovat najednou i velké skupiny lidí.

Nepodléhej nikdy představám, že náš svět a svět mudlů, jsou od sebe odděleny. Jsou propojeny více, než si myslíš. Kdysi před mnoha tisíciletími nebylo mezi našimi světy podstatných rozdílů. Bylo však potřeba rozvinout určité velmi specifické schopnosti do větší hloubky. V mudlovském světě to rádi nazývají specializací. Proto došlo k mnohatisíciletému rozdělení našich světů, neboť každý z nás potřeboval sám rozvinout své specifické kvality. Náš svět rozvíjel vždy kvality přímého nazírání skutečnosti a přímé energetické komunikace s bytostmi živými i zdánlivě neživými. Svět mudlů naopak tyto schopnosti potlačil a plně rozvinul schopnosti logického myšlení (i když v plné a dokonalé míře je nalezneš pouze u malého počtu mudlů). Schopnost samostatného logického úsudku se pro mudly stala zdrojem jejich síly a jejich svobodná vůle se stala základem jejich duchovní cesty.

Často si kouzelníci myslí, že se bez mudlů obejdou a že jsou na vyšší úrovni než oni. Jak v čem. Podstatné však je, že kdyby nebylo přímých zásahů ze světa mudlů, nic nového by se v našem světě nerozvíjelo. Je pravdou, že se někdy jedná o zásahy dost tvrdé. Vzpomeň si na tragedii z r. 1859, kdy na podzim, při jednom z honů pořádaných mudly, byla sestřelena jedna čarodějka letící na koštěti. V našem světě to vzbudilo nebývalé pobouření a  odpor zejména poté, kdy bylo rozhodnuto o neútočení na svět mudlů, což dodnes mnozí kouzelníci považují za slabost. Na druhou stranu, kdyby nebylo této tragédie, nebyly by vynalezeny jiné způsoby cestování - letax, přenášedla, přemisťování a dodnes bychom pouze nepohodlně létali na košťatech.

Pomalu nastává doba, kdy se mají naše světy znovu propojit a vzájemně se obohatit, jinak totiž oba zahynou. Pokud svět mudlů nepřijme myšlenku duchovní podstaty celého stvoření a pocit osobní odpovědnosti za svůj život a vše kolem, což je korunou našeho poznání, zahyne na svou pýchu. Pokud náš svět nepřijme myšlenku samostatnosti, práva na svobodný a samostatný vývoj, ustrne v nečinnosti.

Právě z těchto důvodů jsou útoky na svobodnou vůli mudlů tak nebezpečné a mohou narušit vývoj na této planetě, ale nejen na ní. O energetickém propojení jednotlivých planetárních systémů vám zřejmě přednášeli na vysoké škole.

Bude třeba vypátrat konkrétní energetické vazby mezi místy úmrtí mudlů a místy společenských nepokojů, jejich návaznosti na jednotlivé časové cykly a způsob, jakým bylo v těchto případech u mudlů uměle vyblokováno logické myšlení. Pochopitelně v neposlední řadě také to, kdo za tím stojí.

Bude to možná dost nebezpečné, takže Ti nebudu vyčítat, pokud se do toho nepustíš. Pokud do toho půjdeš, pamatuj, že je to úkol, na který jeden byť velmi kvalifikovaný kouzelník nestačí. Budeš si muset najít spojence. Především někoho, kdo se dobře vyzná v energetických systémech země (toho snad potkáš v rámci onoho výzkumného ústavu). Další dílčí, avšak důležité informace najdeš v archivu odboru záhad Ministerstva kouzel, sekce III, oddělení PT ZD 3. Dále budeš potřebovat skutečně dobrého znalce lektvarů. To bude asi problém. Mám totiž podezření, že k ovlivnění většího území byly alespoň v některých případech použity lektvary, které se aplikují jemným rozprášením na daném území. Jsou lektvary, které takto aplikovány, mohou způsobit buď exodus všech živých bytostí z daného území či přímo ovlivnit lidskou mysl. Jedná se o velmi speciální lektvary, kdy většina z nich je výhradně používána v černé magii. Spolupracovat však s černým mágem je velmi riskantní, protože ten sleduje vždy jen své sobecké cíle a není schopen nezištné a upřímné spolupráce. Pokud to však má tak být, věřím, že někoho spolehlivého najdeš.

Jak přemoci síly, které za tímto stojí, to nevím. Mohu Ti dát pouze jednu radu. O moc jak ve světě mudlů, tak kouzelníků usiluje jen ten, kdo není napojen na nejvyšší zdroj energie a v tom je vždy jeho slabina.

Přeji Ti hodně štěstí. Když to budeš potřebovat, vždy Ti budu stát po boku.

Tvůj milující otec,

Silvio Solveradžo
 

Dopis jsem dočetla se slzami v očích. Najednou mi začalo docházet, proč jsem měla v životě období, kdy byl můj život jakoby rozpočítán na minuty, co ve skutečnosti znamenala nabídka bílého mága po ukončení mé vysoké školy, proč jsem musela procházet nejrůznějšími zkouškami, z nichž asi nejtěžší byl jednoroční pobyt v mudlovském světě ve vzdálené zemi, a to bez používání kouzel. Mimochodem, příšerná zkušenost! Čelit i dvěma mozkomorům obklopeným tůňodavy by bylo jednoduší. Úplně nejhorší, z čeho mi v mudlovském světě doslova tekly nervy, byl způsob dopravy. Je až neskutečné, kolik mudlové při přemísťování svých fyzických těl proplýtvají času. Na vysoké škole jsme sice měli studium světa mudlů jako povinný předmět, ale některé věci se prostě musí zažít. Teprve teď mi také došlo, proč jsem si tehdy zcela nepochopitelně vybrala studium jednoho dost složitého středoevropského jazyka, což způsobilo, že jsem pak byla vyslána na stáž zrovna do středu Evropy. Právě tam jsem se však setkala poprvé s problematikou náhlých a uspokojivě nevysvětlených úmrtí mudlů. Snažila jsem se do ničeho nemíchat, ale vypozorovala jsem, že se to stávalo jen na určitých místech, kde se hustý zemský éter křížil s lehkým chvěním světelného éteru. K úmrtím mudlů však nedocházelo na všech těchto kříženích, které jsem dokázala identifikovat. Muselo tam působit ještě něco jiného. Nikde jsem zatím nenašla odpověď, i když popravdě jsem ji zatím intenzivně nehledala, neboť jsem tomu nepřikládala až tak velký význam. Teď vidím, že ten strastiplný rok pro mě znamenal více, než jsem si dokázala představit.

Z mých vzpomínek mě probralo zapraskání v krbu, ze kterého po chvíli vyletěl zapečetěný svitek pergamenu. Pohladila jsem otcův dopis a vrátila ho mezi další písemnosti do balíčku, který jsem znovu pečlivě zavázala a uložila do své skříňky chráněné speciálními kouzly, kde jsem měla uschované své osobní dokumenty a některé písemnosti z Institutu.

Rozbalila jsem pergamen, který mi byl doručen krbem, kde Severusovým písmem bylo napsáno: „Nešla bys se mnou do Prasinek? (srdce mi poskočilo radostí). Potřebuji s Tebou probrat, proč si strhla mé koleji 30 bodů. S.“ Radost mě sice trochu přešla, protože jsem čekala (jak se později ukázalo naprosto správně), že to bude velmi nepříjemný rozhovor. Bylo až neuvěřitelné, jak byl Severus přecitlivělý na všechno, co se týkalo jeho koleje. Jeho ctižádost být ředitelem nejlepší koleje v Bradavicích byla opravdu mimořádně silná. Až jsem měla někdy pocit, že si tím chce něco kompenzovat. No, bude-li na mě nepříjemný, alespoň nebudeme nápadní.

Odepsala jsem: „Setkáme se za půl hodiny ve vstupní hale.“ Pergamen jsem znovu zapečetila a poslala jej krbem zpátky Severusovi.