2. Seznamení

„Šípková Růženko! Vstávej Jasmínko jsi na místě.“ budí mne známý hlas.Táta! Otevřela jsem oči a WOW !!!

Tak tenhle úžasný chlap je můj otec? Vypadal líp než na fotkách co měla mamka. Vysoký, dobře rostlý mámin popis,černé vlasy ty mám po něm úžasné oči, má ten samý odstín jako Tom a ten nejmilejší úsměv jaký jsem viděla. Matthew Roger Henry Mackinnon můj táta. „Tati!“ zkusila jsem to radši co kdybych se mýlila. „Kdo jiný Jasmíno.“ pusa se mu znovu roztáhla do milého úsměvu. Otevřel náruč a já mu do ní vletěla. Bylo to poprvé co jsem ho viděla , slyšela i cítila a to vše najednou Vždycky to byl jen hlas. Cítila jsem se v jeho rukou dobře, bezpečně a tak nějak známě. Bylo to jako bych ho znala celý život a né ho viděla poprvé. Jako bych s ním žila celých těch 17 let.

„Pojď představím tě“ vzal mne za ruku a já se konečně koukla kolem sebe. To co jsem viděla bylo neskutečné.Dům stál snad vprostřed lesa. Na ohromné louce. Musel být hodně starý celý ze zažloutlých kamenů.Dřevěná tmavá okna a tepané mříže vypadaly jako by byly z jiné doby a možná , že opravdu byly. Spolu z mohutnými stromy okolo dělal dojem tajemných dávných dob.

„Pojď jdeme dovnitř.“ vyzval mne Matt a jemně posunul ke dveřím. Až teď mi došlo, že nemluví anglicky, ale mou mateřštinou, česky. Nechala jsem se dovést do domu.

V hale na mne čekali.

Viviana alias VIV žena mého otce je úžasná. Štíhlá, vyšší zrzka s vlasy do pasu tak neuvěřitelně krásná, že i Barbie je proti ní ošklivá. Usmívala se a podávala ruku k přivítání.

„Vítám tě doma Jasmíno“ řekla hlasem který zněl jako zvonkohra.

„Děkuji Vivien“ přijala jsem ruku.

„Né jsem jen Viv a prosím nevykat ano!“ opravila mne.

Charlotta , Lola jak jí rodina říká je takový skřítek. Drobná , stejně vysoká jako já tj. 160cm, blond vlasy na mikádo a jako by měla pořád přemíru energie. Dělá jí problém být chvilku v klidu.

„Hay „ to bylo to jediné co mi řekla než se mi vrhla kolem krku.

„Jsem ráda , že tu je konečně holka v mém věku, ani nevíš co je to za děs být skoro jedinou ženou v domě plném mužů.“ stěžovala si s humorem v hlase.

Jonathan , Nathan, jak ten nemá rád celé své jméno,je podobný Lole jen dojem skřítka nedělá, je moc hezký takový ten typ co zdobí holčičí pokoje na plakátech.Je blázen do aut a tak jsme si našli rychle společnou řeč.

Tom tak toho už znám. Lolin přítel a jak jsem zjistila ,velmi blízký přítel. Ti dva jsou jak dvě strany jedné mince každý jiný a bez sebe neexistující.Jsou zamilovaní až po uši a to prý už 3 roky.

„Tak to je má a teď i tvá rodina“ shrnul táta. „Sice ještě dva členové chybí a tak ti je představím v nepřítomnosti.“

„Rae je můj nejstarší syn.Je teď na našem hradě ve Skotsku a zařizuje věci o které jsem ho požádal. Zbývá už jen Nicholas. Nick je bratrem Viv a vyrůstal spolu s Raem jako bratři . Jsou stejně staří ,jen Nick je na rozdíl od Rae duše nespoutaná a tak nás svou přítomností oblažuje jen občas když usoudí, že by si jeho milovaná sestřička mohla dělat starost zda žije.“ zakončil svou řeč.

„Je na čase abych ti ukázal tvé pokoje.“ ukázal směrem po schodech na kterých už poskakovala netrpělivě Lola. Pokoje? Co mne nahoře čeká. Doma jsem měla pokoj 12m čtverečních v paneláku a stačilo mi to. Jo myslel to vážně, pokoje.Jeden velký asi jako obývák doma a z jedné strany šatna velikosti mého původního pokoje a z druhé strany pokoje koupelna tak pro čtyři. Vana s tryskami, sprcha, umyvadlo, toaletka a i tak místa na tancování. Prostě sen. Celý pokoj byl laděn do zelené, žluté a oranžové moje oblíbené barvy ten kdo ho navrhoval se trefil, působilo to tu na mne jako domov.

„Tak se zabydli a potom přijď dolů“ nechal mi soukromí táta a odešel.

„Můžu?“ ozvalo se za mnou. Byla to Lola.

„ Jasně“ mávla na ni ať jde dál, „ pomůžeš mi se tu zorientovat.“

V pokoji jsem měla úžasnou postel, velkou i pro dva. Psací stůl s židlí, počítač i připojení na net, křeslo, ohromné a už od pohledu pohodlné, velkou knihovnu plnou jen z poloviny. Po zemi na které byl hebounký koberec se válela spousta polštářů na sezení. Světlo sem padalo čtyřmi okny a tak byl pokoj velmi světlí.

„Tak co líbí?“ zeptala se Lola když jsem se přestala otáčet .

„Moc. Čí je to práce?“

„To Viv ona hrozně ráda zařizuje. Měla by jsi vidět Nickův pokoj ,ten je jediný který nedělala, dělal ho sám a Viv tam nesmí na nic sáhnout. Hrozně jí to zlobí.“ smála se.

„Pojď vybalíme tvé věci“ táhla mne do šatny kde ležela moje taška.

„Teda moc toho nemáš a ani to málo nestojí za moc.“ hodnotila můj majetek . Opravdu se těch pár mých hadříků v šatně ztrácelo. Uklidila jsem knížky co jsem si přivezla a těch pár maličkostí jako fotku mamky a Petra i Jany mé jediné kamarádky a pár dalších cetek co mi připomínají domov.

„Zítra jedem na nákupy „ oznámila mi Lola když jsem byla s vybalováním hotová. Chytla mně za ruku a táhla dolů. „Matt a ostatní už na tebe čekají.“

„Jasmíno, myslím ,že budeš chtít znát běh a pravidla tohoto domu. „ začal táta,“ moc toho není, ale to co je, je neměnné. Pokud je problém řešíme ho jako rodina na nic nemusíš být sama, pokud cokoli potřebuješ řekneš to , žádný hloupý ostych a pokud cokoli provedeš řekneš to také. Věci se řeší snadněji když o nich víme hned. A teď to příjemnější vím, že u vás ještě řidičák mít nemůžeš, ale tady je to trochu jinak takže pokud máš zájem stihneš ho ještě než začne škola.“ Podíval se na mne co já na to. „Tati to je skvělý“ vrhla jsem se mu kolem krku. „Fajn, zítra zajedete s Viv do městečka to zařídit. A Nathane né že jí budeš doučovat dřív než bude mít hotovo. Jasné!!“ podíval se na zmiňovaného. Ten se zatvářil znechuceně, jako by mu překazili nějaký plán.

Ten měsíc a kousek uplynul rychle a já se stále nemohla zapamatovat jak super jsem měla rodinu. Přijali mne bez jakéhokoli konfliktu. Lola je maniak co se módy týká a já pro ni byla vděčná oběť její nakupovací mánie. Tom byl šťastný, protože tím pádem se jejích nájezdů na butiky nemusel účastnit. Na začátku školního roku mne čekalo překvapení v podobě vlastního auta. Když Matt zjistil,že jako většina rodiny i já miluju rychlá a silná auta zaradoval se. A tak když jsem sundala plachtu za potlesku celé rodiny vykoukl na mne zbrusu nový Bugatti Veyron v úžasné oranžovo-černé kombinaci.

Neměla jsem slov. Za ten krátký čas jsem si musela zvyknout na pár novot oproti svému bývalému životu. Za prvé to byla plné šatna oblečení a bot,telefon bez omezení, vlastní kreditka s neomezeným limitem a teď vlastní auto a jaké!!!!! Doma jsem uvažovala, že bych si mohla tak dovolit slušnou motorku z druhé ruky. Máma už byla zpracovaná a já čekala na 18té narozeniny.Prostě sen, ale ten teď začínal dostávat trhlinu v podobě střední školy na malém městě. V Praze nás na škole bylo asi tak 800 a tady stěží tři stovky to není moc když se chcete ztratit a jste nová. Všechno nové. Škola, učivo i způsob výuky. A do toho já . Atrakce.Ještě, že Lola a Nathan budou se mnou. I když Nathan si to užije, jeho vtípky byly občas drsnějšího rázu.Ráno se uvidí.