Harry vzhlédl od knížky, kterou četl v křesne u krbu. Byla pozdní páteční noc a místnost byla téměř prázdná. Fred a Geroge se prodrali dírou za portrétem, rozcuchaní a roztrpčení, vypadali mírně neúměrně svému obvyklému radostnému výrazu.
„Co jste vy dva dělali?“ Harry si nemohl pomoci, ale byl opravdu zvědavý.
„Školní trest se Snapeem poslední dvě hodiny.“ Zasténal George a hodil sebou do jednoho z křesel.
„Nakonec nás chytil kvůli těm modrým bombám, který sme házeli minulý týden. Poslední dvě hodiny jsme strávili vyndáváním vnitřností z ještěrek a odvažováním dračí žluči.“ Sténal Fred z křesla, které stáno naproti Georgovi.
„Omlouvám se,“ řekl Harry a naklonil se dopředu. „To není spravedlivé, že jste museli vykonáva trest za to, že jste mi pomohli.“ Proč se lidé vždycky dostávali do problémů kvůli němu?
„Chne, to je v pohodě, pokud by to nebyly ty bomby, pak by to zajisté bylo něco jiného. Jdu si lehnout Georgi, jdeš taky?“ Fred hluboce zívl a zvedl se z křesla.
„Taky bys neměl být dlouho vzhůru Harry, zítra se ten ples a naše malá sestra si zaslouží partnera, který nemá kruhy pod očima.“ George se zašklebil na Harryho, jehož obličej najednou zrudnul, když opouštěli místnost. Fredova hlava vykoukla ze dveří do chlapeckých ložnic a zabodl na Harryho své ochranitelské oko. „Jen si taky pamatuj, ať se chováš jako správný gentleman zítra večer. Budeš mi na Ginny moc dovolovat a mi si to s tebou pak vyřídíme. Dobrou noc Harry.“ Dveře se tiše zavřely, zanechávajíc pobaveného Harryho v křesle, jak oheň pomalu vyhasínal.
Harry si všiml, že všechny dívky ve Velké síni při obědě v sobotu se zdály, že vydávají nepochopitelné množství chichotání a šeptání. Jako kdyby měly tajemství, které mohou znát jen dívky ve škole, a žádnému z chlapců nebylo dovoleno jejich tajemství odhalit. Dokonce i Hermiona a Ginny se chichotaly a potichu si šeptaly, zatímco nadmíru Rona a Harryho ignorovaly.
Ron zachytil jeho pohled a naklonil se k němu. „Myslíš, že budou takovéhle celé odpoledne? Nevzpomínám si, že by se v tomhle roce takhle chovaly!“
Fred se naklonil Ronovi přes rameno a zamumlal „Setkej se s námi po obědě ve společenské místnosti,“ že mu skoro nebylo ani rozumět, když s Georgem opouštěli stůl.
„Co to má znamenat,“ uvažoval Harry, obočí pozdvižené v otázce.
„Nemám zdání.“ Řekl Ron, když si rychle cpal do pusy poslední kousek steaku a pak ještě koláče. „No, rozhodně to bude zábavnější než poslouchání tohohle.“ Poukázal Ron pohledem na dívky, které s nimi seděly u stolu.
Harry a Ron se zastavili u dveří síně a zadívali se nazpátek na obyvatele místnosti, z čehož většina byly dívky. Seděli v malých skupinkách a hloučcích a trilkovaly jako hašteřiví ptáčci. Pro jeden den to vypadalo, že rivalita mezi kolejemi byla odsunuta stranou; skupinky se skládaly z členů celé školy. Potřepali hlavou v neuvěření.
„Holky!“ Slovo zaznělo někde za jejich zády tónem naprostého znechucení.
„O tom mi povídej kámo,“ když se otočil, aby se podíval na původce výroku. Ke svému překvapení přímo před vstupem stál Draco Malfoy, který na dívky pohlížel v pohrdání. Draco se ve stejnou chvíli otočil a spatřil Rona, a výraz nepohodlí mu přeletěl přes tvář. Chlapci se ihned otočili od sebe pryč a zamířili do svých příslušných společenských místností.
George a Fred seděli v zapadlém koutě společenské místnosti a tiše si povídali, když Harry s Ronem vstoupili. Vzhlédli, když přišli k jejich stolu.
„Něco se stalo? Oba vypadáte jako by vás přímo mezi oči praštil potlouk.“ Zeptal se Fred odhadovačně.
„Cítím se tak,“ okomentoval to Ron, jeho tvář mírně zářící v zelené barvě.
„No tak, Rone, není to tak hrozné!“ řekl Harry, když se zhroutil do křesla.
„Tak, co se stalo?“ Obě dvojčata namířili svůj pohled na chlapce, netrpělivě čekajíc na příběh.
„Zrovna jsme opouštěli síň, když to mermomocí chcete vědět, a zastavili se, abychom se zadívali zpátky do síně... všimli ste si, že všechny holky se tak nějak...erm..pasou pospolu v malých skupinkách?“ odmlčel se Ron, aby se nadechl.
„Jo, ale proč je zrovna tohle tak zlé? To dělají vždycky, když se chystá nějaká společenská akce.“ Fred očividně nechápal.
„Ne, to není to. Když jsme se ve dveřích zastavili, někde za námi řekl ‚Holky!‘ a Ron s ním souhlasil, a když se otočil, aby se podíval, kdo to řekl,“ odmlčel se Harry neschopen pokračovat.
„Byl to Malfoy,“ zasténal Ron.
Fred a George se na sebe podívali a začali se smát. Harry a Ron na ně zírali, mírně nechápali, co je na tom tak vtipného.
„Musíš se ještě hodně učit, Rone. Ty taky Harry.“ Pokusil se George hrdinsky pokračovat, jen aby se opět začal smát.
„Co se vám George snaží říct je, že když dojde na holky, všichni kluci jsou na jedný lodi a nezáleží na tom z jaké jsou koleje. Nikdy se nepokoušejte jim porozumět, nikdy to nedokážete!“ Fred se nakláněl k Ronovi a Harrymu jako kdyby jim svěřoval veliké tajemství.
Harry a Ron se na sebe zadívali a pokrčili rameny.
„Proč jste chtěli, abych přišel?“ zeptal se Ron.
„Pracovali jsme celý týden na tom, jak vyřešit ten problém s famfrpálem dnes večer. Protože nikdo z nás ho nemůže sledovat, mysleli jsme, že by tu byla jistá možnost občasného získání informace o současné situaci na hřišti.“ George si pohrával s podivně tvarovaným, červeným objektem, jak mluvil.
„Nakonec jsme to vyřešili včera v noci.“ Usmál se záhadně Fred s pohledem na objektu v Georgově ruce.
„Cože?“ Ron byl očividně zaujatý.
„Tenhle malý drahokam!“ George si tu věc přiložil k uchu a Harry si všiml, že je v podstatě stejné barvy jako jeho vlasy. Vpravdě byl celkem neviditelný na jeho hlavě.
„Našli jsme kouzlo, který dočasně přemění cokoliv na přijímač..trvá to jen několik hodin a může to přijímat jen jedinou věc, ale to je vlastně všechno co potřebujeme. Půjdeme do Velké síně o něco dříve, abychom si našli nějaké vhodné místo k poslouchání, a pak jeden nebo druhý tam budeme celou noc, takže pokud budeš chtít vědět, jaký je zrovna stav, tak se zastav!“
„To je perfektní Georgi!“ Ron vypadal, jako kdyby dostal vánoční dárek předem! Skupinka dívek, trilkující a hihňající se, jak mluvili k sobě navzájem, prošla kolem a vydala se do dívčích ložnic. Harry je chvilku pozoroval a pak se otočil k Fredovi a Georgovi.
„Co vy dva hodláte dnes odpoledne dělat?“ Možná budou mít pár nápadů.
„Zůstat mimo dosah dívek,“ řekl Fred a postavil se.
„Jdu taky,“ řekl George a následoval Freda ven z místnosti.
Harry a Ron pozorovali jinou skupinku dívek, jak se kolem prohnala, pak se oba zvedli a šli do svých vlastních ložnic.
„Ginny, nemohu s nimi nic udělat!“ Hermiona zasténala, když si do nezkrotitelných vlasů připíchla další špendlík.
„Co jsi udělala minulý rok,“ zeptala se Ginny a přišla k Hermioně.
„Vypotřebovala jsem na ně skoro celou láhev Uhlazujícího lektvaru, ale tenhle rok jsem si je nechala víc narůst, a vůbec to nefunguje!“ Hermiona odhodila svůj kartáč na zem se znechucením.
„Víš, má maka má něco, co na svoje vlasy používá,“ zamyslela se Ginny na chvilku, a potom odběhla do své ložnice a vrátila se v chvilce zpátky s poněkud zaprášenou lahví. „Nikdy to nepoužívám, nemám tak vlnité vlasy jako mamka, ale stejně si trvala na svém a jednu flašku mi poslala.“ Ginny ji odzátkovala a příjemná vůně zahrad se rozprostřela místností.
„Co to je?“ naklonila se Hermiona nad láhev a vdechovala sladkou vůni.
„To je nějaký rodinný recept lektvaru pro udržování vlasů. Mamka to používá, když jde s otcem na nějakou prvotřídní událost.“ Ginny si trochu nalila do rukou a vetřela čistou tekutinu Hermioně do vlasů. „Stačí toho jen trochu.“
Hermiona v úžasu sledovala, jak jí Ginny pročesávala vlasy kartáčem, umně jí vlasy stočila do velkého drdolu a zajistila ho několika sponkami.
„Kde jsi se to naučila?“
„Od mamky a jejích sester.“ řekla Ginny a povytáhla pár vlnitých pramenů, které se ladně snášely k Hermioniným tvářím. „Jsem jediná dívka v téhle generaci, takže mě pěkně vypiplávaly. Naučily mě mnoha věcem. Tak, myslím, že to by šlo!“
Hermiona na sebe pohlédla v neuvěření, Ginny se podařilo za pět minut udělat to, o co se ona snažila poslední hodinu!
„A co si uděláš se svými vlasy?“ Hermiona pozorovala Ginnyiny dlouhé rovné vlasy.
„Ještě nevím, myslela jsem, že bych je nechala rovně spadající dolů jako to mám vždycky.“ Podívala se Ginny na sebe do zrcadla.
„Co kdybychom je zapletli do copu?“ Hermiona měla hlavu skloněnou k jedné straně, když zvažovala Ginnyiny vlasy.
„Hm, myslela jsem něco trochu volnějšího, nechci vypadat jako německá dojička.“
„Hmmm.. Co kdybychom je natočili? Mnoho volně spadajících vlnek?“ Dívky se na sebe podívaly, úsměvy rozednívající jejich obličeje.
Harry si nervózně projel prstem okolo krku svým novým hábitem. Tohle určitě nenaměřili správně, je to moc těsné. Harry se zadíval na Rona, který vypadal velice vhodně oblečený ve svém novém černém hábitu. Ani Ronovi určitě límec nenaměřili správně, pomyslel si, když Ron zopakoval jeho gesto a pak si prohrábl rudé vlasy. Harry se podíval na pěkně zabalený balíček, který držel v rukou a zjistil, že se malinko chvěje. Byl mnohem více nervóznější před tímhle pitomým plesem než byl kdy před famfrpálovým zápasem!
„Harry, myslíš, že se třeba rozhodly dolů nechodit?“ Ron zíral na dveře do dívčích ložnic se zvláštní směsí výrazu očekávání a teroru na tváři. „Skoro všichni už přišli dolů.“
V tu chvíli se dveře otevřely a Hermiona prošla ven oblečená v levandulově hedvábných dámských šatech, vlasy uhlazené a stažené do jemného drdolu s pramínky vlnícími se dolů kolem obličeje, které akorát podtrhly její přirozenou krásu. Harry sledoval jak se k nim blížila, zatímco si uvědomil, že zpoza něho vycházejí dušené zvuky. Otočil se k Ronovi a uviděl ho, jak na Hermionu zírá s otevřenou pusou a doširoka rozevřenýma očima. Jeho obličej pomalu začal rudnout, když si to Hermiona namířila přímo k němu.
„Uhm, Rone, jsi v pořádku?“ Hermiona si nebyla jistá, co si má vyvodit z Ronovi reakce.
„Uh huh,“ podařilo se mu vypísknout. Harry ho dloubnul loktem do žeber a když se na něj Ron otočil, kývl na balíček v Ronovo rukou.
„Och, uch, tohle je pro tebe!“ Ronovi se podařilo nakonec Hermioně podat balíček aniž by ho upustil.
Hermiona si ho vzala a lehce ho rozbalila. Dívala se na sponu s vážkou v překvapení a podívala se zpět na Rona říkajíc „To jsi mi vybral? Sám?“
„Ano, připomnělo mi tě to. Je to vyrobeno tak, že nespadne.“
„Och, Rone, to je překrásné!“ Hermiona po Ronovi skočila a obejmula ho, předtím než se vydala k zrcadlu a vpletla si ozdobu do vlasů přímo nad ucho.
„Drahoušku, to je skvělá třešnička na dortu!“ poznamenalo zrcadlo obdivně.
Harry se díval ke dveřím a uvažoval, kde je Ginny.
„Chceš abych se podívala, kde je Ginny, Harry?“ vrátila se Hermiona k Ronovi, prošla dveřmi a znova se na něj zadívala.
„To proběhlo lépe než jsem očekával,“ šeptnul s pohledem úlevy.
Hermiona znovu prošla dveřmi, držela je mírně otevřené a řekla „Pánové, mohu vám představit slečnu Ginny Weasleyovou?“ Zaslechli posměšné frknutí zpoza dveří, jako by osoba za nimi nebyla spokojená s jejím představením. Hermiona doširoka otevřela dveře a odhalila tak elegantní cizinku stojící přímo za nimi.
Harry zamrkal překvapením, Ginny? Ta vysoká, elegantní cizinka byla Ginny? Věděl, že na ní hloupě zírá, ale nemohl to zastavit.
„Giny, vypadáš skvěle!“ Ron šel blíže, aby si mohl Ginny lépe prohlédnout. „Co jsi si to udělala se svými vlasy?“ Natáhl ruku, aby se dotkl vířivých vlnitých červených vlasů jemně splývajících kolem její hlavy.
„Vypadá to pěkně Rone? Hermiona říkala, že ano, já si ale nebyla moc jistá.“ Ginny zírala na Harryho a uvažovala jestli hodlá něco říci nebo tam jen tak stát jako by ho právě někdo praštil koštětem do hlavy.
„Líbí se mi ti, co myslíš Harry?“ Ron se otočil k Harrymu pobavený úžasem na jeho tváři. Přešel k němu, naklonil se a řekl „Harry, hodláš dát mé sestře ten balíček, nebo ho budeš celou noc držet v ruce?“
Harry vypadal mírně překvapeně, zadíval se zmateně na Rona a pak na své ruce.
„Och, Ginny! Tohle je pro tebe!“ podal Harry Ginny balíček doufajíc, že se jí to bude líbit.
„Harry, to je úžasné! Podívej Hermiono!“ Ginny se otočila zpátky na Hermionu s náhrdelníkem v ruce.
„To je nádherné! Pojď, otoč se, nasadím ti ho.“ Hermiona zručně zapnula náhrdelník kolem Ginnyina krku a pak zalapala po dechu, když se krystal proměnil v motýla, který se mírně třepetal a hrál všemi barvami. „Ginny, podívej se do zrcadla!“
Ginny k němu přešla, ignorovala sebe a zahleděla se na motýla. „Harry... Nikdy jsem ještě nedostala něco tak nádherného!“
„Drahoušku, dnes večer budete lámat srdce!“ vykřiklo zrcadlo.
Hermiona se zadívala na hodiny na stěně. „Měli bychom jít, nechtěla bych zmeškat začátek plesu.“
Harry si o několik hodin později povzdychl, když pozoroval Rona nad dalším punčem. Dvojčata zjistila, že to bylo to nejlepší místo, kde mohli přijímat informace o hře, takže se po celý večer střídali u stolu s bowlemi, címž si vysloužili nespočet podezřívavých pohledů od učitelů. Očividně se báli, že chlapci mají opět něco za lubem.
„Jsi unavený, Harry?“ Ginny seděla na lavičce vedle Harryho a mnula si nohu. Zrovna tancovala s Nevillem a tomu se opět podařilo jí několikrát stoupnout na nohu.
„Ani ne. Sleduji Rona.“ Harry uvažoval jestli Ginny ví, co dělal. Koutkem oka zahlédl Hermionu, jak k němu rázuje s bojovný výrazem na tváři. Uch..och..to nevypadá moc slibně, pomyslel si. Vedle sebe zaslechl pobavené frknutí.
„Koukám, že Hermiona už má Rona dost, že pořád odbíhá zjistit skóre a rozhodla se zasáhnout. Vydržela o něco dýl než jsem původně myslela!“ Ginny pozorovala Hermionu s pobavením.
„Věděla o tom?“ Harry si pomyslel, že by neměl být překvapený; přeci jen tohle byla zvědavá slečna Grangerová.
„Fred a George mi to řekli a já to zas pověděla Hermioně. Nakonec je to spravedlivé; nechtěla jsem, aby si myslela, že ji můj bratr zanedbává.“ Ginny se otočila na Harryho s úšklebkem na rtech. Harry jí úšklebek oplatil.
„Tak co s ním hodlá dělat?“ Harry znovu pozoroval Rona. Hermino právě k němu došla, čapla ho za ruku a popuzeně k němu mluvila.
Ginny se začala smát, když Hermiona doslova táhla Rona ke dveřím do zahrady. Ron hodil po Harrym zoufalý pohled předtím než zmizel za dveřmi.
„Ona to udělala! Nemyslela jsem, že to zamýšlí, ale doufala jsem že ano!“ Ginny se naklonila k Harrymu ramenu jak se smála.
„Udělala co?“ podíval se dolů na Ginnyinu tvář červenou pobavením.
„Řekla mi, že když bude takhle posedlý, že ho prostě bude muset zatáhnout do zahrady, schladit ho a dát mu jiné věci na přemýšlení!“ Ginny se znovu potopila do bezmocného hihňání při myšlence, co asi Hermiona podnikne pro to, aby z Ronovi hlavy vytřepala myšlenky na famfrpál.
„Ach, Harry, slečno Weasleyová, už jste zkoušeli tyhle dýňové koláčky?“ otočili se a uviděli profesora Brumbála jak se na ně laskavě usmívá.
„Ano pane,“ odpověděli a zdvořile si stoupali.
„To je překrásný náhrdelník, slečno Weasleyová.“ Brumbál se usmál na Harryho, jeho oči vesele jiskřily, když se otočil a zamířil k učitelskému stolu.
„Harry, proč se nejdeme podívat, jestli bychom nenašli Rona a Hermionu?“ Ginny měla na tváři trochu ďábelský pohled, očividně zas pomýšlela na nějaké darebnosti.
„Tak jdem.“ Harry je vedl cestou kolem samoobslužného stolu, kde se na chvilku zastavil a vzal si jeden slibně vypadající koláček. Oko mu padlo na purpurovou růži ležící uprostřed stolu, zatímco si dával koláček do pusy. „Ginny, už jsi někdy viděla takovouhle květinu?“
„Ne, je to zvláštní barva, že?“ Ginny se zahleděla na květinu. Barva jí nějak připadala něčím povědomá, ale nemohla si vzpomenout, čím. Kde jsem tu barvu už viděla? Právě v té chvíli chomáček purpurového dýmu zavanul zprostředka růže a lehce se vznášel ke stropu.
„No tak, Harry, pojďme.“ Ginny chytla Harryho za ruku a spěchali ke dveřím, usmívajíc se na Freda, když probíhali kolem stolu s bowlemi. Fred se usmál na Ginny, ale Harrymu věnoval poněkud hrozivý pohled, když došli ke dveřím. Pohled očividně říkal „to je má sestra, a raději by ses s ní neměl válet někde pod keřem růží!“
Harry nemohl odolat poslat Fredovi strojenou poklonu, když zavíral za sebou a Ginny dveře. Jako kdyby mohl udělat něco sestře svého nejlepšího přítele!
Chvilku se zastavili, aby si jejich oči zvykli na měsíční světlo a pak se vydali po štěrkové cestě vedoucí do zahrady. Přerušované výkřiky mohli slyšet kolem sebe, když šli dál po cestě a snažili se zachytit pohled na Ronovi nebo Hermioně.
„CO je to za zvuky?“ zeptala se Ginny, když se ozval jeden opravdu hlasitý výkřik.
„Učitelé chodí kolem a hledají studenty schovávající se pod keři. Když je najdou, odsunou keře stranou a páry uvnitř vykřiknou. Ron a já jsme viděli minulý rok viděli Snapea, jak to kolem pročesává.“ Harry přemýšlel, jestli Snape znovu chodil kolem.
„Och, já zapomněla.“ Ginny se zadívala na měsíc s úsměvem na rtech.
Harry se na ni překvapeně podíval. „Ty jsi o tom věděla?“
„Hmm, mamka mi vyprávěla mnoho příběhu, když tu byla s taťkou. Dostali se do několika trapných situací, a jedna z nejhorších byla ta s výbuchem keře!“ Ginny se zakuckala smíchem.
„Povíš mi o tom?“ Harry neznal žádné příběhy z doby, kdy byli jeho rodiče v Bradavicích. Pan a paní Weasleyovi byli těmi, které považoval skoro za rodiče.
„Tak se tady posadíme; mám v botách kamínky. Budu ti to vyprávět, zatímco si je vyndám.“ Ginny se posadila na jednu z mramorových laviček, sundala si levou botu a vyklepávala si jí, zatímco Harrymu vyprávěla ne pouze ten jeden příběh, ale také mnoho dalších maléru, do kterých se její rodiče v mládí na škole dostaly.
„A co očekáváš, že udělám, odmítnu přijít na setkání? To nemohu udělat, už je ke mě podezřívavý tak jak to je!“ Snapeův hlas, jasně podrážděný, přerušil Ginnyino tiché vyprávění.
„No tak Severusi, mohl by jsi se dostat do léčky!“ Lupin zněl mírně zlostně.
„To riskuji pokaždé, když tam jdu, proč by to mělo tentokrát být jiné?“ Harry a Ginny se po sobě podívali, oči doširoka rozevřené.
„Seve, ty víš, že se stále více blíží k odhalení toho, kdo je špeh. Co by ti to udělalo, kdyby jsi se stáhnul?“
„Nemohu. Už na tomhle pracujeme dost dlouho. Albus musí mít informace o Voldemortových krocích, a já jsem v současné době jediný, kdo mu je může podat. Nemůžu se prostě jen tak stáhnout, Remusi!“
„A co Harry? Už ztratil hodně. Jeho chceš také obětovat?“
Ve vzduchu viselo ticho. Harry zavřel oči, nechtíc slyšet, že Snapeovi na něm vůbec nic nezáleží. Ginnyina ruka našla jeho a pevně ji sevřela.
„To není fér Remusi. Ty víš jak je Harry důležitý v boji proti Voldemortovi. Pokud by to nemělo být z jiného důvodu než tohohle, musím stejnak udělat všechno proto, aby Voldemort nezískal všechnu svou původní moc do doby, kdy mu Harry bude čelit.“ Snapeův hlas byl tak tichý, že Harry a Ginny museli napínat uši, aby to slyšeli.
„A to je jediný důvod, Seve? Protože Harry dokáže porazit Voldemorta?“
„Ty víš, že ne. Ale v tomhle směru nemůžu jednat. Alespoň ne do té doby, co válka skončí. Nebylo by to vůči Harrymu fér. Co když se stane to nejhorší a já se jednoho dne nevrátím. Lepší bude, když bude vděčný, že ten odporný profesor lektvarů už je konečně pryč než další milovaný rodič. Ani nezmiňuji, jak by byl rozrušený. Ne Remusi, takhle je to lepší.“ Snapeův hlas už byl pomalu z doslechu, jak oba profesoři pokračovali v obcházení zahrady.
„Harry?“
Harry se podíval na Ginny, převracejíc Snapeova slova v hlavě.
„Vraťme se dovnitř Ginny.“ Harry je vedl cestou zpátky do hradu nejistý, co si myslet.
Zrovna když došli ke schodům vedoucím do dveří ozvalo se ze vnitř hlasité „TŘESK!“ Oba se reflexivně přikrčili očekávajíc kolem sebe lítat trosky a úlomky. Když se nic víc nestalo, Harry přistoupil ke dveřím a zkusmo je otevřel. Ze dveří se vyvalil obrovský mrak třpytícího se purpurového dýmu, ihned stoupajícího k obloze. Harry a Ginny v neuvěření zírali na to, co zbylo z bufetu. Očividně exploze rozmetala obsah stolu všude kolem.. Koláčky a všechno ostatní se postupně rozplizlo na obyvatelích místnosti, zatímco jedna mísa s bowlí přistála přímo na hlavě rezavého brnění.
„Bezva!“ ozval se Ron za Harrym.
„Ó bože,“ zalapala Hermiona po dechu. „Co se to stalo?“
„Z cesty, z cesty!“ Profesor Snape kolem nich proletěl a zastavil se přímo uvnitř, aby zhodnotil škody.
„Tak tomuhle říkám konec párty!“ Ron si očividně nedělal nic z chaosu, který kolem vládl.
„RONE!“ Hermiona zírala na Rona.
„Erm. No, to je. Promiň, Hermi.“ Zamumlal Ron rozpačitě a díval se na své boty.
Harry a Ginny si vyměnili pohledy, jejich smích se rozlehl nocí.