3. První hodina lektvarů

"Proč si prostě nekoupíš mudlovské šachy?" zeptal se jí Harry.

Její ledový pohled, známý po celé zemi svou schopností donutit studenta k pláči, neměl na Harryho žádný účinek. Čelil mu až příliš často.

"Pokud nemáte nic přínosného, co byste řekl, Pottere, neříkejte nic," řekla ostře.

Harry pokrčil rameny, lhostejný k jejímu tónu. "Velmi správně, Minervo."

McGonagallová si povzdychla. "Omlouvám se, Harry. Jenom myslím, že pan Weasley chystá nepříjemné překvapení, a zaboha na něj nemůžu přijít."

Harry kývl, podíval se na šachovnici před profesorkou přeměňování a v hlubokém zamyšlení si pomalu přejel špičkou prstu přes rty. S tím, že hrál proti Ronovi tolikrát v životě, a prohrál všechny ty hry kromě jediné, byl Harry lepší než průměrný hráč.

I tak, po několikaminutovém průzkumu hrací plochy, neměl ani ponětí, co Ron plánoval.

S pohledem stále upřeným na seskupené figurky potřásl Harry hlavou.

"Jak dlouho už tahle partie trvá?" zeptal se.

"Tři měsíce, dvanáct dní," řekla McGonagallová nepřítomně, stále zabraná do studia šachovnice.

Harry zvedl obočí. "Ještě stále mu posíláš tahy po sově?"

McGonagallová přikývla. "Tahle hra je rozhodující. Momentálně je to jedna-jedna."

Harry znal schopnosti obou hráčů, takže se prostě musel zeptat. "Kolik her skončilo remízou, než jeden z vás vyhrál?"

McGonagallová k němu vzhlédla a zamyšleně se zamračila. "Sedmnáct, řekla bych."

"Tak proč je tahle rozhodující?"

"Protože Hermiona rozhodla, že tohle bude poslední partie, kterou odehrajeme. Po sovách nebo jinak. Očividně věnuje Ron příliš času a pozornosti našim hrám, namísto aby věnoval čas a pozornost, ehm, jí," řekla McGonagallová. "Podle jejího názoru, v každém případě," pokračovala s šibalským úsměvem.

Harry se ještě tiše pochichtával, když v tom jeho pozornost přitáhla příšerná rána.

Černě oděný profesor lektvarů praštil dveřmi sborovny tak silně, až figurky na šachovnici nadskočily. Očividně byl příliš rozzuřený, než aby byl schopen jediného slova, obličej fialový vzteky, vražedný pohled upřený přímo na Harryho. V koutku úst měl sliny.

Harry se zářivě usmál a zeptal se: "Tak co, jaká byla vaše první hodina s nebelvírskými a zmijozelskými prvňáčky?"

"Vy... vy... vy..." vrčel Snape, Třesoucí prst přímo pod Harryho nosem.

"Takže ne zas tak skvělá?" zeptal se Harry vesele.

Snape se zhluboka nadechl a zvládl zasyčet: "Dalo by se říct."

McGonagallová zvedla obočí. "No tak, Severusi, co se stalo?"

Snape zavrčel a dal se do vyprávění.

* * *

Podzemní učebna byla plná jako nikdy předtím. Dokonce i po Voldemortově prvním pádu bylo přibližně méně než tucet nových studentů na každou kolej. Letos jich bylo celkem zhruba sto, tudíž se počítalo, že každá kolej získá zhruba dva tucty přírůstků.
Nebelvír zabral více než třetinu, především díky těm zatraceným Weasleyům.

Teď se do třídy nacpalo více než šedesát žáků. I když seděli v lavicích po třech, zbývalo několik bez židle.

Snape rázoval učebnou a sesílal velmi potřebná zvětšovací kouzla. Jakmile bylo místo pro všechny nové žáky, okamžitě kolem sebe ovinul svůj plášť a věnoval jim řeč, kterou si nechával pro první hodinu. Navrženou, aby vyvolávala strach a respekt, který vyžadoval.

Jenomže teď, v najednou tak prostorné místnosti, byl celý efekt pryč. Jeho hluboký, hedvábný hlas nedosáhl až dozadu, a nebelvírští se pro cebe uculovali.

"-Dokážu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet-" říkal právě, když učinil zneklidňující objev.

Ti tři Potterové a devět Weasleyů bezhlesně odříkávali jeho proslov, slovo po slově.
"slávu, a dokonce uložit... do zabroušených flakónů..." pokračoval, měníc tempo i tón.

Nefungovalo to, devět zrzavých a tři zelenoocí studenti ho všichni napodobili, a stále imitovali jeho proslov.

"-smrt," dokončil Snape.

´smrt´, skončili Potterové a Weasleyové.

Snape zavrčel a zrovna se chystal spustit sžíravou tirádu ohledně jejich mentálních schopností a původu, když v tom se v zadní části třídy přihlásila zmijozelská studenkta.

"Co je?" vyštěkl na ní.

"Uhm, pane profesore, tady vzadu jsme vás neslyšeli. Mohl byste prosím zopakovat, co jste říkal?"

Příšerný tucet se rozzářil, zjevně dostal další šanci vysmívat se mu.

* * *

"Příšerný tucet?" zvolal Harry, úsměv od ucha k uchu. "Máte vůbec ponětí jak je potěší, že jim vyučující vymyslel společnou přezdívku už druhý den školy?"

Snape zavrčel. "Jsou nachlup stejně hrozní jako ti dva, se kterými jste se paktoval vy, Pottere. Tuším že vám říkali ´Strašná trojka´."

"Pouze vy, Severusi, jestli se dobře pamatuji," ozvala se McGonagallová upjatě.

Harry opět jen lhostejně pokrčil rameny. "Doopravdy jsme se spřátelili až po Dušičkách."

"Ano, vzpomínám si," zasyčel Snape. "Tehdy jste se vy tři rozhodli, že nemusíte poslouchat nařízení, jejichž jediným cílem je vaše bezpečnost."

Harry naklonil hlavu ke straně a trochu posměšně se usmál. "Nepamatuji se, že bych zrovna vás viděl jít po trollovi, Severusi. Nevystřelil jste tehdy náhodou k třetímu patru?"

Hluboké zavrčení, které vyšlo ze Snapeova hrdla, by člověk čekal spíše u Remuse Lupina, pokud možno o úplňku. "Víte, co jsem dělal, Pottere!" vyštěkl.

Harry nenuceně přikývl. "To je fakt. Mimochodem výborná práce, chránil jste Kámen mudrců tak skvěle, že přes překážky dokázali projít tři prvňáci."

Snapeovi málem vylezly oči z důlků. Dříve než mohl odpovědět, dveře sborovny se otevřely a vešel Brumbál. "Á, Severusi," řekl ředitel, "jací byli tví prvňáčci?"

Harry a profesorka McGonagallová okamžitě nasadili kamenné obličeje. Snape se otočil na patě k řediteli. "Šest mých zmijozelských je v nemocničním křídle, Albusi," vyplivl.

"Vážně? Co se proboha stalo?"

* * *

Umaštěný profesor lektvarů kráčel okolo zvětšené učebny, vrčel a zíral na malé nebelvířany. Obvykle by klaustrofobní rozměry učebny ještě zvýšily tichou, zasmušilou hrozbu, přímo odkapávající z bývalého Smrtijeda.

Teď Snape jen působil jako nespolečenský protiva.

Jeden z těch zatracených Potterů a dva Weasleyové seděli spolu. Snape zalétl pohledem k pergamenu, který držel; jediné užitečné věci, která se kdy Harrymu Potterovi podařila (podle jeho názoru). Pergamen byl očividně založen na starém Pobertově plánku a kouzlem zaznamenával, kdo seděl ve které lavici dané učebny. Aha, ´Sirius´ Potter. Skvěle, pomyslel si. S ním seděli v kamenné lavici v rohu třídy děti Billa Weasleyho, Isabella a Charles. Snape přehlédl celou třídu a v obličeji se mu pomalu usadil vypočítavý výraz.

"Pane Siriusi Pottere," vyštěkl a podíval se tázavě na onoho studenta. "Možná byste mi mohl sdělit, proč shledáváte tváře vašich spolužáku zajímavější než lektvar, na kterém máte pracovat?"

Sirius se na něj zakřenil. Snape přímo cítil, jak se mu tím vaří krev. "Já jsem James, pane."

Snape ztuhl. Má se podívat na pergamen, ověřit si studentovu totožnost a udělat ze sebe blbce, pakliže by se mýlil, a nebo přijmout tvrzení toho skrčka a udělat ze sebe blbce, pakliže by měl pravdu?

Uvědomil si, že většina velkých vůdců žila podle jednoduchého pravidla: nezáleží na tom jestli máte pravdu nebo ne, dokud jste si JISTÍ. Zlomyslně se zašklebil. "Strhávám Nebelvíru pět bodů, pane Siriusi Pottere, za předstírání, že jste někdo jiný."

Pitomý úsměv zmizel ze Siriusova obličeje zrovna tak rychle jako se objevil, a Snape se k potteřímu potěru obrátil zády. Stůl tří zmijozelských se začal uculovat Siriusovým rozpakům. Načež se k nim otočila Isabella a svůdně se usmála.

Jeden po druhém trojice zmijozelských upřela pohled na čarovně krásnou půlvílu. Jeden z nich, který právě opatrně odsypával drcený baziliščí jazyk do lektvaru, jí stydlivě úsměv oplatil.

Isabella si mučivě pomalu přejela jazykem po horním rtu, pak přivřela oči a něžně našpulila ústa, jako by je na dálku líbala.

Šokovaní studenti byli odmrštěni dozadu, když přebytek baziliščího jazyka, vsypaný do lektvaru, zareagoval s chlazenou upíří krví, tamtéž. Později, v nebelvírské místnosti, to Brianna popsala jako ´poněkud silnější exotermickou reakci´.

* * *

Harry se culil. "Takže tři studenti z vaší koleje byli hospitalizovaní, protože je vyrušila ze soustředění hezká dívka?"

Zatímco Snape fialověl, Brumbál se usmál a zlehka vyhuboval svému profesoru Obrany.

"Harry, prosím. Řekl bych že si vzpomínám, jak jsi jednou podobně zareagoval na slečnu Weasleyovou. Ve tvém šestém ročníku, nemýlím se?"

Harry měl alespoň tolik slušnost, že se začervenal. "No, ano..."

Dokonce i tak silně rozčilený, jaký momentálně byl, si Snape vychutnával jedinečnou možnost vidět zahanbení normálně vyrovnaného profesora. "Raději byste měl ty svoje postrachy nějak přivést pod kontrolu, Pottere!"

McGonagallová, Brumbál i Harry unisono zvedli obočí. "Omlouvám se," řekl Harry. "Myslím, že jsem vás přeslechl. Říkal jste že nejste schopný, a že já bych měl, usměrnit některé z vašich studentů?"

Snape zaváhal a zamyslel se nad svým požadavkem. "No, ne. Ale Merline pomáhej mi, jestli zraní dalšího studenta, nechám je vyloučit!"

Harry rychle zvážněl. "Pokud někoho zranili, vykopu je ze školy sám. Co se stalo?"

Snape, bručíc si cosi pro sebe, pokračoval.

* * *

Snape zuřil. Uložil půlvíle školní trest za takové rušení hodiny. Po celé místnosti se ozývalo hihňání zmijozelských.

James se ohlédl na trojici zmijozelských, kteří se otevřeně smáli. Povzdechl si, zároveň vyčerpaně a povýšeně, podíval se na lektvar těch tří a obrátil oči v sloup.

"O prosím. Myslel bych, že zmijozelští budou dostatečně ambiciózní, aby se alespoň pokusili o silnější variantu lektvaru. Já tedy jsem," řekl si pro sebe-nahlas.

Krajní student se zavrčením odpověděl: "Jasně, jako kdybys to sved."

James se s úšklebkem otočil, a ukázal na své společníky, Briannu a Arthura. "Už jsme to udělali."

Úsměvy tří zmijozelských zmizely jako na povel. Ti krajní se nejistě otočili na prostředního, který odfrkl. "Fajn. Uděláme to. Jen potřebujeme změnit pořadí a množství některých přísad a přidat výluh z podbělu jako katalyzátor."

James se na něj ošklivě zakřenil. "Nezapomeňte to míchat proti směru hodinových ručiček, namísto po směru."

Prostřední zmijozelec vypadal nejistě. "To není potřeba."

James se otočil zpátky k Bri a Artovi a šťouchl je do žeber. "Samosebou že ano, že jo, lidi?" řekl více než podezřelým tónem. "Rozhodně musíte míchat lektvar proti směru hodinových ručiček, že jo?"

Arthur se na něj zvědavě díval-asi vteřinu. Pak se mu po tváři rozlil široký úsměv. "Přesně, Jamesi. Silnější verzi musíte míchat proti směu."

Brianna si je změřila s očividným znechucením a neřekla nic.

Prostřední zmijozelec se na ně jízlivě ušklíbl. "Jo, sprááávně," řekl, a začal míchat lektvar po směru hodinových ručiček.

Snape si toho všiml a zrovna otvíral ústa, aby zasáhl, když lektvar změnil barvu a vybuchl, převrátil kotlík a pokryl celou lavici, to vše ve zlomku sekundy. Nyní žíravá tekutina začla bublat a syčet. A pokrývat nechráněnou kůži tří zmijozelských vředy a popáleninami.

* * *

"Takže si to vyjasněme," řekl Harry. Ostatní se dívali na Snapea s jasným nesouhlasem v očích. "Stěžujete si, že můj syn dal spolužákovi správné instrukce, jak uvařit lektvar, a když je ten neposlechl, je to nějakým záhadným způsobem chyba mého syna."

Snape málem přimáčkl svůj obří orlí nos přímo na Harryho. "Váš syn použil tón, který jasně naznačoval, že se snaží něco vyvést!"

Harry se sladce usmál, jen aby profesora lektvarů jetě víc rozzuřil. "Zdá se, že se mi vybavuje podobný incident, kdy Draco Malfoy řekl Nevillovi Longbottomovi tónem, který ´jasně naznačoval, že se chystá něco vyvést, aby nepřidával do lektvaru stáří nakrájené dubové lístky."

McGonagallová se přestala usmívat, její pohled teď cupoval Snapeova záda na kousky.

Když Snape neodpovídal, Harry pokračoval. "Když pak Neville ignoroval Malfoyovy instrukce a jeho kotlík se roztavil, také si vzpomínám, že jste křičel na Nevilla. Něco o tom, že se vás nezeptal na správný postup."

Ozvalo se několik pobavených odfrknutí, ale když se Snape otočil, aby čelil oněn provinilcům, nikdo se ani neusmíval. S frustrovaným zavrčením se Snape otočil zpátky k Harrymu.

"O to nejde, Pottere!"

"Tak o co jde, Severusi?"

Snape byl vzteky neschopen slova. Jednoduše nadzvedl okraj svého hábitu, čímž všem přítomným předvedl svá bosá, lehce kouřící chodidla. Na špičkách měl přilepené kousky ožehlé kůže-sotvakdo by poznal, že kdysi bývaly botami.

* * *

Snape si v duchu poznamenal, že dokud se neuklidní, nesmí se zaplést do slovního souboje s Arthurem Weasleym. Arthurův rychlý jazyk a mysl ho rozzuřovaly ještě víc, a jen ze sebe dělal hloupého tyrana.

Třetí Potter něco šeptal svým sousedům, další dvojici Weasleyů. Snape zalétl pohledem k mapce učebny. Alespoň že jsou jich, takhle rozsazených, jen čtyři lavice, pomyslel si.

Snape pokračoval ve své obchůzce okolo třídy. Hodina se chýlila ke konci. Třetí Potter, Remus, ho opatrně sledoval, a ukládal si do paměti jeho trasu místností.

Když Snape procházel okolo Remuse, nejtišší Potter se začal třást, a rozlil trochu upíří krve Snapeovi přímo na boty.

"Omlouvám se, profesore Snape, je mi to tak líto," blábolil, čímž si vysloužil zmatené pohledy od svých bratranců a sestřenic a pohrdavé od zmijozelských.

Přitom jak byl Snape vzteklý, přišel Nebelvír o dvacet bodů. Jakmile zazvonilo, otočil se a odkráčel od náhle velice klidného a vyrovnaného Remuse.

S uličnickým úšklebkem nasypal Remus mezi dvě lavice plnou hrst rozemletého baziliščího jazyka. Všichni studenti už měli zbaleno a byli na odchodu, když Snape dokončil svou obvyklou trasu okolo učebny a stoupnul do prášku.

* * *

Železné sebeovládání profesorky Přeměňování konečně nevydrželo, a McGonagallová vybuchla smíchy přímo na Snapea, jehož hubené bílé nohy byli stále ještě vystavené na odiv.

Jeden každý učitel, s vyjímkou stále ještě vztekajícího se profesora lektvarů, vyl smíchy. Harry si musel sednou a z očí mu tryskaly slzy.

"Jen se nesměj, Pottere! I vy ostatní. Taky je ještě budete muset učit!"

Snape vystřelil pryč. Harryho hlas byl přes všeobecné veselí sotva slyšet.

"Oni vám nechali vybuchnout dřeváky!" vykřikl, ještě stále se držíc za boky.