3. Škola

A je to tu. Můj první školní den. Teda ve škole jsem tu už byla asi před týdnem s tátou vyřídit formality. Teď to bude horší. Lola si mě chtěla vzít do parády. Je pravda, že už si začínám zvykat na kapku jiný styl oblečení než jsem nosila doma, ale rifle, topy a tenisky byly stále dominantní. Hlavně pohodlí a nevyčnívat, moje heslo.
S Lolou a Nathanem po boku sice trochu hůř proveditelné neboť kamkoli vešli byli středem pozornosti. Krása a tajemno kolem nich dělalo své. Ale snažím se. Takže jsem to ukecala na kompromis. Řasenka, lesk na rty a hladký uzel z vlasů.Na sebe jeany a jednoduchý top v černé barvě. Hlavně nic výrazného Nic co by poutalo pozornost. Netušila jsem, ale že tím největším magnetem pozornosti bude to, že jsem jejich sestra!

Auto jsem taky nechala v garáži a jela s Nathanem a Lolou jeho milovaným Mustangem 66. Byl to oproti většině aut v garáži staroušek, ale byla to legenda. Americká klasika. Jediné auto na které nesměl nikdo jiný než Nath nejen sáhnout, ale ani pomyslet, že by si jen sedl za volant. Nathan ho šlechtil kdy jen mohl a tak tenhle bouček měl větší rychlost než ledajaký dnešní nadupaný sport. To ale, odbíhám. První školní den.

Nathan zaparkoval uprostřed parkoviště. S Lolou jsme vystoupily a hloučkama okolo to zašumělo. Koukla jsem proč a zjistila, že to nebylo úplně kvůli mně. Bylo tu dost nových prváků kteří vyjeveně koukali na Lolu a Nathana. Já zaujala ty starší.Taky jsem zaslechla některé z poznámek. Nové zboží! Hm možná by stálo za to ji zkusit, evropský holky jsou prý míň ostýchavý ha ha! To snad né!! Já chci zmizet, být neviditelná. Nathan to asi taky zaslech protože jsem měla pocit jako by zavrčel na pár nejblíž stojících kluků. Vyděšeně se na něj koukli a uhli z cesty. Lola mě vzala za loket a s úsměvem se vydala k budově. Ona si to snad užívá! První hodina byly dějiny takže jsem sama a ztracená.Evropskou hystorii tak ty ještě stíhám, ale amerika? To fakt ne. Vím akorát kdy ji objevil Kolumbus a kdy byla válka severu proti jihu. Nadechla jsem se a vešla, na cestu mne vyprovázel Lolin úsměv a ujištění, že příští hodinu máme spolu.

„Dobrý den.“ pozdravila jsem nervozně postaršího učitele.

„Á, dobrý den slečno Mackinnon. Vítám vás u nás. Prosím posaďte se........“ rozhlédl se po třídě „ a ano, pan York bude myslím tím správným řešením.“

Podívala jsem se směrem kterým ukázal a.......... Bože né , proč mne trestáš!!! Volné místo bylo vedle kluka který jistě patří mezi nejobletovanější na škole. Takové typy jsem nenaviděla byli jako Erik.

Erik , můj zlý sen a důvod zůstat šedou myší po zbytek života. Erik, můj sen a jeden z nejhezčích a nejoblíbenějších kluků u nás na škole.Byl o ročník výš než já a jako všem i mě se líbil. Dva roky jsem jen potajmu koukala když se objevil v mé blízkosti. Bylo mi patnáct když se začal plnit můj sen. Jednoho podvečera jsem ho potkala v tramvaji. Usmál se a pozdravil mně. Odpověděla jsem a zčervenala jako rajče. Druhý den stál před naším domem. Věděla jsem,že tu nebydlí on ani žádná z favoritek. „Ahoj“ pozdravil mne a usmíval se od ucha k uchu. „A- A hoj „ vykoktala jsem „Co tu děláš?“ „Čekám na tebe!“ Bože tenhle idol poloviny holek na škole čeká na mne!!!!!!!! spadla mi čelist. Vídali jsme se od toho okamžiku téměř denně. Mimo školu byl pozorný, vodil mě za ruku , šeptal sladká slovíčka a líbal, ach jako úžasně líbal. Ve škole se , ale choval jako by mne neznal. Vysvětlil mi, že všechny jeho předchozí vztahy zničila závist a nepřejícnost okolí. Prý kdyby holky na škole zjistily,že spolu chodíme udělaly by mi ze života peklo a to on nechtěl.Jak moc naivní a hloupá jsem byla. Nebo spíš zamilovaná, věřila jsem mu všechno, každé slovo.

Asi po měsíci mě pozval k sobě domů, prý na „sbírku motýlů“ usmíval se. Věřila jsem mu, že neudělá nic co bych nechtěla. Den před dnem D jsem měla odnést z matematického kabinetu nějaké pomůcky a tak jsem se loudala přes celou školu až do zadního traktu kam jsme my žáci moc nechodily. Byly tu jen kabinety a sklady kdečeho. Učebny tu nebyly. Najednou jsem zaslechla tři chlapecké hlasy vycházející zpoza rohu. Byla tam malá chodbička ke dveřím do skladu s různým harampádím. Jeden z těch hlasů mi byl známý, důvěrně známý. Co tu dělají? Zastavila jsem se a poslouchala.

„Tak co? Kdy? Víš, že už máš jen 10 dní. Pak sázka končí.“

„Neboj už je skoro konec. Zítry skóruju a pak …....“ smích.

„Docela už se těším, citlivky a stydlivky nejsou můj šálek kafe. Já radši pořádnou ženskou která ví jak chlapa rozrajcovat. „

„Hele co ty víš třeba tě ta žába překvapí a v postely to stydlivka nebude. Vždyť to znáš tichá voda.............“

Bože né!! Určite né! Že nemluví o mě .

„ No myslím , že v tomhle případě se nepletu. U Míny žádné překvapení nebude, je to takový hloupý a naivní kuře. „ dodal ten kdysi milovaný hlas pohrdavě.

Otočila jsem se a s očima plnýma slz jsem utekla domů.Můj sen se změnil v noční můru. Do školy jsem se vrátila až za týden a to už jsem kolem svého zlomeného srdce měla vystavěnou vysokou zeď.Rozhodnutá ,že nikdo a nikdy mé srdce už nezničí. A zatím to tak je.

„Ahoj já jsem Mike“ pozdravil mne můj nový soused v lavici.

„Ahoj Jasmína“ odpověděla jsem, otočila se a koukala co se bude dít u katedry. Cítila jsem jak si mne prohlíží. Hodina se neuvěřitelně vleka, ale zjistila jsem, že nebude takový problém se doučit to co nevím. Jakmile zazvonilo vrhla jsem se ke dveřím. Tam už stál Nathan a uculoval se. „Tak co jaký byly dějiny? Co soused?“ Jak ví kdo sedí vedle mne? Už si pomalu začínám zvykat, že má rodina je poněkud zvláštní. Například nemusí se jíst pospolu, nají se každý když má hlad a abych pravdu řekla tak jsem nikoho zatím jíst neviděla. Jejich ruce a ty části těla kterých jsem se zatím dotkla jsou chladné. Nechodí na slunce prý alergie a jsou strašně bledí.Občas mi příjde jako by ani nespali. Mají skvělí sluch i zrak a na rozdíl ode mne jsou dokonalý. Zjistila jsem že je lepší o tom nepřemýšlet a neřešit to.

„No nic moc raději bych seděla sama.“ vzdychla jsem.

„Kdyby byl otravný tak řekni a já ho usadím . Jasný! „ řekl velmi vážným tónem a vzal mne zaruku a vedl k učebně kde už čekala Lola.

„Tak jak? Šlo to?“ vyzvídala i ona „Nebyli na tebe zlí?“

„Ne všechno je v pořádku.“ usmála jsem se na ni.

„Tak dámy anglina čeká“ strkal nás do třídy Nathan.

Hodina uběhla celkem v klidu a příští jsem měla s Nathanem biologii tak bylo jasné s kým sedím. No další už taková pohoda nebude. Španělština. Zase sama. Naštěstí tady byla prázdná lavice a tak jsem mohla sedět sama. V učivu jsem byla dál než oni tak klid. Oběd super! Lola čekala před třídou a tak jsme cestou vyzvedly Natha a blížili se k jídelně. Hlad jsem moc neměla a do jídelny se mi nechtělo. Moc očí. Jednou tam stejně budeš muset tak ať to máš za sebou. Vešli jsme. Většina lidí se otočila ke dveří a davem to zašumělo. Bože to mám na čele třetí oko?. A pak mi to došlo, nejsem to já na koho zírají, to Lola a Jonathan. Úleva. Jenže jen chvilku. I mému sluchu neušly některé hlášky okolí.

„ Ona k nim patří!“

Snad nevlastní sestra či co.“

„Je taky taková divná , s nikým se nebaví.“

„Tak nevím která z nich je lepší kost?“

„Ta nová je doufám bez přítele, potřebuju změnu, ty místní nány mě už nebaví.“

Chci pryč a to rychle.

„Lolo já si dám jen sodovku a vypiju si ji venku.“ oznámila jsem své sestřičce.

„Fajn taky nemám hlad. Jdu s tebou“ chytla se toho Lola. Nath nás najde teď totiž byl plně zaměstnán odháněním prvňaček, které se rozhodly ho pozvat na rande.

Už jen tělák a pak domů. Super zatím žádný kiks. S Lolou jdem k tělocvičně. Ta je v samostatné budově. Vpluly jsme do šaten a pak do tělocvičny. Dnešní hodina je klidná , dostali jsme dresy a ponaučení jak se v hodině chovat.

Konečně konec. Už se těším domů. Mamka čeká mail, jaký to bylo první den a tak mě čeká slohovka.

Když jsme dojeli k domu čekalo tam překvapení v podobě mého nejstaršího bratra. Rae přijel.