5. Vítejte ve zlých časech!
Opal Koboi nijak nepřekvapovalo, jak skvěle jí útěk vyšel. Byla přeci geniální, takže bylo konečně na čase, aby to koukal pochopit i Osud a zařídil se podle toho… Protahovala se tmou servisního tunelu a rozčilovala se nad strašlivým neřádstvem, které v nich zahnívalo.
LEPREko i jiné skřítkovské policejní složky vysílaly větší počet zesílených hlídek, hlavně ve všech přístupech k povrchu. To bylo od podzemní policie sice logicky přijatelné, ale šotka byla chytřejší. Pomalu se přibližovala k jednomu z hangárů LEPREko. Z doby, kdy Laboratoře Koboi prováděli modernizaci policejní výzbroje si pamatovala polohu bezpečnostních kamer a jiných čidel. Klusák sice leccos vylepšil, ale ne nejbližší okolí policejních služeben, podle klasického pravidla známého dokonce i blátivým, totiž že ‘pod svícnem je ta největší tma‘. Některé kamery byly rozbité, mnohé zastaralé…
Protože přeci jen počítala s možností, že skřetí vzpoura nevyjde a že třeba nevyjde ani předstírání kómatu, připravila si zadní vrátka pro útěk. Do deseti náhodně vybraných policejních jednomístných člunů umístila vlastní vstupy pro ‘parazitní‘ startovací čipy. Při jejich použití se měl takový policejní letoun stát jakýmsi Opalino ‘štábním letounem‘, který nereagoval na ovládání z velitelství skřítčí policie a ze kterého měla mít ona přístup do policejní počítačové sítě s možností tuto síť částečně nebo úplně paralyzovat.
Ve druhém hangáru jí přálo štěstí. Jeden z jednomístných transportních člunů byl podle identifikačního čísla jedním z těch, které ‘infikovala‘. Vyčkávala, dokud na poměrně nedbalou hlídku nepřišlo ‘volání přírody‘.
Ztemnělým hangárem se k němu připlížila. Dlaňový zámek rozeznal její otisky. ‘Klusák zas jednou zanedbal drobnosti!‘ ušklíbla se psychopatka sama pro sebe. Chvíli hmatala v obložení kabiny, než našla ten svůj ‘speciální‘ startovací čip. Zasunula ho do nenápadné prohlubně, které si snad žádný pilot během používání toho stroje nepovšimnul.
„Váš sluha vás vítá, slečno Koboi,“ ujistil ji kovový syntetizovaný hlas počítače.
Opal si spokojeně protáhla prsty a začala se probírat policejními záznamy. Všude panoval oranžový poplach, ve skluzech dokonce červený, protože z vězení uprchla nebezpečná vražedkyně šotka Opal Koboi…
Ani nedokázala uvěřit svému štěstí. Klusák i Myrta Krátká jsou společně na návštěvě u Artemise Fowla! Ten zatracený permoník s nimi bude určitě taky… Všichni, koho chtěla zabít takhle ideálně na jednom místě…
Odřízla oba transportéry na Fowl Manor od komunikační sítě LEPReko a vymazala informaci o jejich současné poloze z policejní sítě. Nedostane se jim žádného včasného varování dřív, než si tam pro ně spolu s ní přijde smrt.
Smích, který opouštěl její rty by každého duševně zdravého tvora, lhostejno, zda skřítka nebo člověka, přesvědčil o její duševní labilitě…
*
„Já vůbec nepochybuju o tom, že sem za tebou přišel stín Godrika Nebelvíra a učil tě základy šermu, Harry!“ říkal klidným tónem Pošuk Moody. „Jen tu nenacházím žádné stopy po cizích kouzlech. Muselo to být něco z toho meče, možná to reagovalo s tím kouzlem Grangeové, co tu rozšiřuje a dělí prostor. Dělo se to vlastně de facto v té části prostoru, která pro mudly neexistuje, ne?!“
Harry se zmohl jen na přikývnutí.
„Pokud to chceš znovu zkoušet, nejdřív si na to lehni do pohodlné polohy,“ radil mu starý bystrozor. „Takhle si leda tak vyhákuješ páteř a budeš k ničemu…“
*
Velitel Ark Sool se sám pro sebe pousmál. Jeho plán dokonale vychází! Trochu udělal zmatek v příkazech ostrahy Větrného Pytle, takže zůstala volná cesta ven a ta šílená šotka ji rovnou využila. Velitel směny ve věznici si to bohužel bude muset odskákat, Sool se už postaral o to, že mu na účet přibylo patnáct kilo zlata z nedohledatelného zdroje, takže budou všichni předpokládat, že si od Opal Koboi nechal zaplatit…
Klusák ho už dlouho rozčiloval, zvlášť od té doby, co ho musel znovu s ponižujícím prosíkem přijmout zpátky. Tehdy začal velitel uvažovat nad tím, jak kentaura odstranit a přitom si udržet čisté ruce. Z trosek šotčina neviditelného letounu si nechal postavit osobní jednomístný člun. Vzal na to techniky věrné jemu osobně, stavbu se mu tak před Klusákem podařilo utajit.
Když kentaur i ta protivná elfka Myrta Krátká odletěli k Artminovi Fowlovi, přišla jeho chvíle. Nejprve nechal šotku uprchnout z vězení a dostat se do policejního člunu, který si upravila pro vlastní potřebu. – Další věc, na kterou ten nafoukaný kentaur nepřišel a on, Ark Sool ano. Tam ji nechal dostat se k informacím o poloze nepřátel, které velitel považoval za společné. Teď Opal Koboi Klusáka i Krátkou zabije a on pak zabije jí. Tím se jednak stane konečně pro své podřízené stejným hrdinou, za jakého berou zavražděného Julia Břízného, jednak mu všichni tamti všiváci přestanou pít krev…
*
Rehek Mandragora se začal pídit po hůlce toho blátivého čaroděje, který byl na návštěvě ve Fowl Manor. Jako první se jí ale zmocnil Klusák a začal jí studovat pomocí svých scannerů. Po chvíli se odlepil od obrazovek a na obličeji měl výraz někoho, kdo ‘viděl věci neslýchané a slyšel věci nevídané‘.
„Ty přístroje se musej mýlit!“ tvrdil a praštil do jednoho shora pěstí, až se křivka na záložní obrazovce rozmazala.
„Co se stalo?!“ chtěli vědět všichni.
„Podle tohohle je to hůlka z dubového dřeva, to beru, ale uvnitř má prý být blána z dračího srdce!“ kentaur vypadal vykolejeně. „Draci vyli přeci vybití před víc, jak tisíci lety!“
„Možná ne…“ odpověděl zamyšleně Artemis. „Zeptáme se toho Harryho Pottera, až ho sem dostaneme.“
„Já si to beru!“ oznámil Klusákovi víl a popadnul hůlku patřící Draco Malfoyovi.
Položil hůlku na masivní stůl a namířil na ní svou vlastní. Pronesl zaklínání v gnómštině tak staré, že jí ani Myrta nerozuměla a Klusák s tím měl problémy.
Z bláteníkovy hůlky vyrazil červeně zářící plamen, který Rehkovi propálil díru do létací blány pravého křídla. Víl se podíval na zranění, všimnul si, jak těsně minulo jednu z důležitých žil a omdlel.
„Hoj!“ přitiskla Myrta prsty do rány a sledovala, jak namodralá jiskřička vlétla do rány a zase z ní vyskočila zpět a se zaštípáním se vrátila do jejího prstu.
„Co to má být?!“ obrátila se na kentaura.
„Zranění způsobené kouzlem…“ Klusáka bylo obtížné překvapit, ale tomuhle se to povedlo. „Nedá se tak snadno vyhojit, dole v Jistotě se na to budou muset podívat opravdu schopní a zkušení léčitelé.“
Artemis omdlelému skřítkovi otřel čelo kapesníkem namočeným ve studené vodě.
„Co to?!“ Mandragora byl chvíli dezorientovaný. „Ta věc se mi bránila!“ vzpomínka na nebezpečnou chybu víla dohnala. „Takovou sílu jsem ještě z žádné hůlky necítil…“
„Co z toho vyplývá?!“ chtěl vědět mladý Ir.
„Že se celá akce musí pořádně připravit a udělat OPRAVDU opatrně!“ odpověděl mu kentaur.
*
Lord Voldemort se tvářil skoro spokojeně.
„Takže jste konečně opravdu uspěli…“ řekl a zíral na očarovaného draka, kterému v pravidelných půlminutových intervalech odcházely od nozder zášlehy ohně. „Máme vlastního draka! Jaké byly ztráty?“ zeptal se ještě, ale nezdálo se, že by ho to skutečně zajímalo.
„Naše nebo jejich?!“ zeptal se Avery trochu hloupě, ale na nespokojený pohled Pána Zla reagoval rychle. „Padlo šest čekatelů na Smrtijedství. Bellantrix Lestrangeová je zraněná a Narcissu Malfoyovou náš drak roztrhal ještě před tím, než Severus Snape našel správné kouzlo na jeho ovládnutí.“
Tenké hadí rty lorda Voldemorta se na sekundu zvedly jako v úsměvu.
„Takže se to rozhodně vyplatilo!“
No ano, vyplatilo se mu dokonce i to, že musel Snape odejít z Bradavic a nemohl tam nadále špehovat. Draco Malfoy se neosvědčil, ani jako vrah, ani jako pomocný velitel. Věděl od jiných špehů, jak si pořád naříkal na to, že Harry Potter má proti němu tolik výhod… Byl to stejný duševní impotent jako Červíček, Petr Pettigrew. Užitečný by byl leda někomu, komu se zamlouvá neustálé pochlebování a vyděšené zírání.
Teď se zbavil Dracovy matky a bude toho blonďatého nekňubu moct poslat někam, kde ho konečně zabijí a on od něj bude mít pokoj… Možná by ho mohl pověřit péčí o Pánova draka, když se už jmenuje Draco…
Nejdřív s ním ale musí probrat jiné věci…
*
Dolores Umbridgeová vztekle nakopla krysu, která jí přeběhla přes cestu. Potkani byli jedněmi z mála stvoření, kterým v Azkabanu nevadila ani přítomnost mozkomorů. Teď se tu rozmohli snad ještě víc. Zatahala se za nepadnoucí uniformu dozorkyně…
„Madam Umbridgeová!“ oslovil ji předevčírem ministr Brousek. „Tady je vaše jmenování do nové pozice!“ podal jí zapečetěný pergamen.
Když ho Dolores rozpečetila a přečetla, málem omdlela. Upuštěný pergamen si ministr přitáhnul kouzlem a podal jí ho:
„Buďto nastoupíte do Azkabanu v tichosti jako dozorkyně v ženském křídle, nebo budete souzená Starostolcem za pokus vraždy Harryho Pottera. Našel se zápis, kterým jste pověřila DVA azkabanské mozkomory, aby mu dali polibek a to v MUDLOVSKÉ čtvrti! Pokud by se vám to podařilo a pak by se to dostalo na veřejnost, Ministerstvo by tím bylo úplně znemožněné, že zlikvidovalo ‘vyvoleného spasitele‘, který nás navíc včas varoval před návratem Voldemorta k moci. Takovou politickou neprozřetelnost nemohu u zaměstnanců Ministerstva strpět!“
Nakopla další krysu. Okolo se ozývaly nadávky, křik, sténání i šílený smích…
Z jedné cely se ozvalo ‘Klopity Klop!‘ jak někdo jazykem napodobil klapot kentauřích kopyt. Když Umbridgeová leknutím nadskočila, ozval se z cely ječivý chechtot…
*
Zprávy v Denním věštci byly všechno možné, jen ne dobré.
„Kolonii draků v Rumunsku napadli Smrtijedi, zabili několik členů personálu a ukradli jednoho draka!“ Alastor Moody svým umělým okem kroutil tak, že to bylo o udržení obsahu žaludku uvnitř.
„Proboha!“ napadlo Ginny. „Co Charlie?! Harry, půjčíš nám, prosím, Hedviku?“
„Jasně, už pro ni jdu,“ přisvědčil Harry.
Ginny s pár Ronovo radami napsala stručný vzkaz a dotaz pro paní Weasleyovou a Harry ho připnul Hedvice k noze.
*
Ministerský předseda věděl, že když se objeví ‘ten zvláštní‘ ministr, tedy ministr kouzel, všechno jde tak nějak šejdrem. Moc nezáleželo na tom, jak si nechal dotyčný kašpar říkat ani na tom, co říkal, všechno pak šlo vždycky o dost hůř…
Proto, když ho mužíček podobný ropuše z onoho neodstranitelného portrétu zas informoval, že s ním ministr kouzel potřebuje mluvit pokud lze tak ihned, jen si povzdechnul a dal si rychle jednoho panáka whisky, než souhlasil. Rufus Brousek byl zřejmě schopnější, než jeho předchůdce Kornélius Popletal, ale ani z jednoho nebyl zrovna odvázaný.
„Pane premiére, potřebuju vaší pomoc!“ tohle BYLO překvapivé a tak i znepokojující. Zatím ho vždy jen přicházeli informovat o průšvizích, které magicky nadaní spoluobčané napáchali a Ministerstvo kouzel jim nestihlo nebo nedokázalo zabránit. „Příznivci toho, kterého nejmenujeme, získali do svých rukou draka. Budeme potřebovat umístit na základnu RAF naše lidi a zařídit vhodný letoun, který by ho v případě nutnosti zlikvidoval. Sedmadvacetimilimetrový letecký kanón by ho měl dostat stejně jako protiletadlová raketa Sidewinder, aspoň doufáme, nemáme to zatím vyzkoušené…“
Jako na povel se objevil premiérův tajemník Kingsley Pastorek, o kterém už premiér věděl, že je ve skutečnosti čaroděj a bystrozor, ať už to mělo znamenat cokoli a že jeho hlavní úkol je premiéra chránit před magickým útokem. Pan Pastorek držel v ruce papír.
„Připravil jsem zmocnění pro naše lidi, tady je ho jen nutné podepsat!“ podal mu ho.
Premiér papír napůl ve snách přečetl, pak se ale ušklíbnul a podepsal.
„Hodně štěstí!“ popřál ministrovi kouzel, který si papír převzal. „Myslím, že ho budeme všichni potřebovat…“ dodal polohlasem smutně.
*
Jako zvlášť nebezpečný vězeň získal Arno Blunt na účet britských daňových poplatníků doživotní zaopatření v HMP* Wakefield v západním Yorkshiru. (*Her Majesty Prison – Vězení Jejího Veličenstva). V poslední době se mu nějak rozleželo v hlavě, že ho Butler donutil k přiznání nějakým ne úplně ‘čistým‘ trikem. Na maličkost, že skutečně byl nebezpečným vrahem a že jen nesmyslná liberálnost Evropské charty lidských práv bránila jeho vydání do Spojených Států Amerických, kde na něj čekalo lůžko a smrtící injekce, jaksi nehodlal brát ohled…
Netušil, že kousek od stěn věznice se chystá něco, s čím ředitel věznice rozhodně nebude souhlasit…
*
Opal Koboi se procházela po zabezpečovací počítačové síti věznice. Informace o konkrétním vězni získala z Klusákovy databáze.
Konečně tam našla zprávu, že Arno Blunt vyšel na svou vycházku.
Vznesla se a přelétla nad vězeňský dvůr. Skřítčí letoun byl zajištěný tak, že ho neměl nikdo nepovolaný vidět, Klusák tomu říkal ‘Pole Problému Někoho Jiného‘, které odvádělo pozornost blátivých od toho, co vidí.
Přistála kousek od vězně, který na náhle se zviditelněný člun s otevřenými dveřmi reagoval rychleji, než bachaři. Proskočil dveřmi dovnitř.
„Takže pane Blunte, právě jste získal nového zaměstnavatele!“ informovala zabijáka asi dvanáctiletá dívka od pilotního křesla. „Pokud pro mne nechcete pracovat a zabíjet, budu vás muset shodit zpátky, ale asi tak z kilometrové výšky. Pochybuju, že se dokážete naučit lítat za těch pár minut…“ ušklíbla se tak, že i otrlému vrahounovi přeběhnul mráz po zádech. „Vzhledem k tomu, že byste pro mě měl zabít Artemise Fowla a Butlera, myslím, že se ale dohodnem.“
Arno Blunt jen přikývnul.
Další den bulvární noviny ‘The Sun‘ přinesly zprávu o tom, že ‘Nebezpečného profesionálního zabijáka uneslo ze zvláště střežené věznice ve Wakefieldu UFO‘…
*
„Pane Wealsey, rozhodně se musíte usmířit se svou rodinou!“ ministr Rufus Brousek Percymu připomínal lva, kterého bolí zuby. „Pokud se chcete jednou stát ministrem kouzel, bude pro vás výhodné, když budete mít spolehlivé rodinné zázemí a když budete švagrem hrdiny, bude to jen lepší…“
Percy na Brouska udiveně zazíral.
„Musíte se nechat vidět s Harrym Potterem co nejčastěji a taky mít přehled o tom, co dělá. Pokud budete potřebovat, můžete použít ministerskou autoritu na jeho podporu, časem se o jen zúročí… A měl byste být vidět na všech jeho fotkách v novinách. Lidé si musí zvyknout na váš obličej, aby vás jako ministra vzali…“
*
Draco Malfoye našel Voldemort podle očekávání ve společnosti jeho tety Belantrix Lestrangeové. Ta mu zrovna vtloukala do hlavy:
„Pro našeho Pána musíš být silný…“
„Díky Bello, ne neodcházej!“ dodal, když viděl, že se chystá odejít.
„Draco!“ oslovil blonďtého mladíka, který sebou po tom oslovení leknutím trhnul. „Mrzí mě, že Narcissa, tvá matka, padla. Vzdor své namyšlenosti mi sloužila docela dobře…“
Na chvíli se odmlčel a prohlížel si Draca Malfoye jako nějaký exponát, jako brouka napíchnutého na špendlíku ve sbírce.
„Slyšel jsem, že jsi bojoval dobře a statečně, takže jste přinejmenším zranili, možná i zabili toho zrzavého Charlieho Weasleye. Brumbála jsi sice zabít nedokázal, ale možná jsem přišel na to, proč. V té chvíli byl bezmocný. Weasley bezmocný nebyl a ty zřejmě potřebuješ soupeře, který se může bránit…“ to řekl se skrytou výhrůžkou v hlase.
Draco Malfoy na Voldemorta upřel udiveně zrak.
„Takže, zabiješ pro mě Haryho Pottera,“ neřekl to jako rozkaz ani jako otázku, ale jako prosté konstatování skutečnosti.
Když blonďatý mladík pomalu přikývnul, Voldemort obrátil svou pozornost na Bellatrix.
„Když jsi posloužila své sestře jako pečetní svědek, můžeš tak posloužit teď i svému Pánovi,“ řekl a popadnul Draco Malfoye za pravačku a donutil ho kleknout. Chvíli tak počkal, aby si Draco uvědomil, kdo je tu Pán a kdo jen sluha. Pak pomalu pokleknul proti němu. „Tvou hůlku Bello!“ dodal netrpělivě.
Zabodnul pohled do Malfoyových očí:
„Slibuješ, že zabiješ Harryho Pottera?!“
„Slibuji!“ řekl potichu Draco a z Bellatrixino hůlky se odvinul plamínek, stvrzující neporušitelný slib…
*
Charlie Weasley ležel na lůžku ošetřovny rumunské dračí kolonie a okolo něj byla shromážděna část jeho ryšavé rodiny. Byl zraněný mnoha kletbami i dračím ohněm, levé oko nedokázali léčitelé zachránit, ale žil a jeho mozek nebyl poškozený. Nebát toho, že Norbert, dřívější Hagridův ‘mazlíček‘ byl alespoň zčásti zvyklý lidi poslouchat a spolupracovat s nimi, takže použil svůj oheň proti útočníkům a chránil Charlieho svými křídly, teď by to hovořili o něm, nikoli s ním…
„Charlie, další syn mrzák!“ tichounce kvílela paní Weasleyová a smrkala do už mokrého kapesníku.
„Opatřím si stejné oko, jako má Pošuk!“ pokoušel se jí Charlie rozveselit.
„To ani nebude nutné,“ ozval se hlas nečekaného návštěvníka, kterým byl britský ministr kouzel Brousek. „Dnes jsou už modernější náhrady a účet pro Ministerstvo nehraje zvláštní roli…“
Všichni Weasleyovi se na něj udiveně podívali. Brousek se otočil na Percyho:
„Pane Weasley, teď byste měl být se svou rodinou, já tu mám ještě nějaké řízení se svým rumunským kolegou…“
*
„Ví někdo, že ji máme?!“ zeptal se Brousek.
Grghori Spitakescu, rumunský ministr kouzel zavrtěl hlavou.
„Opravdu to chcete udělat tak, jak jste říkal a nechal si připravit?!“ zeptal se svého britského kolegy s obavou zřetelně slyšitelnou v hlase.
„Ovšem, jen tak se dá omluvit čas, který jí léčitel musel věnovat, aby nechcípla!“ odsekl bývalý bystrozor tvrdě. „Má v hlavě informace, které potřebuju. Jestli je nedostanu, umře u nás a možná i jinde bůhví kolik lidí, takže se nějakými ohledy rozhodně zdržovat nenechám. Konec konců, je to poddaná Jejího Veličenstva královny Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Jako taková se může odvolat jen ke mně… A já bych dal osobně přednost tomu, aby umřela pokud možná bolestivou smrtí, ale spokojím se tím, že bude naživu, pokud bude vypovídat…“
Prošli zvukotěsnými dveřmi, za kterými bylo vidět ženu připoutanou na skřipci.
„Paní Malfoyová, je od vás hezké, že jste na nás počkala!“ řekl ministr Brousek s ironií ve hlase. „Budeme si muset pohovořit o plánech vašeho šéfa, o umístění vašich úkrytů a tak dále…“
Když viděl, že Narcissa Malfoyová sevřela rty a potřásla hlavou dodal:
„Víte, všichni si myslí, že jste po útoku mrtvá a já bych to nakonec taky uvítal, ale dal jsem vám možnost zůstat žít. Potřebuju ale vědět, kde je Voldemortovo velitelství, jeho úkryty a jaké jsou jeho další plány…“ zatvářil se ještě trochu výhrůžněji. „Představte si, že spoustu tohohle nářadí ještě před pár lety používala Securitás, místní mudlovská tajná policie. Po revoluci se části vybavení zmocnilo místní Ministerstvo kouzel, aby se nemuselo špinit s kletbami, které se nepromíjejí. Nejprve se vás zeptám po dobrém, pak vypokračujeme s jednotlivými kousky a uvidíme, jestli dřív umřete bolestí, nebo promluvíte…“
Odmlčel se a chvíli si prohlížel obraz vzdoru v obličeji zajatkyně.
„Legilimens!“ prohlásil, když vytáhnul hůlku. „Vím, že ovládáte Nitrobranu. Vyzkoušíme, jak ji udržíte při těchhle hračičkách!“
Na jeho pokyn jí přiložil muž v až melodramatické katovské kápi rozžhavený hák k boku. Ozval se její neartikulovaný řev a bylo cítit pálící se kůži…
*
Harry tasil meč a párkrát s ním zkusil švihnout ve vzduchu a zaujmout některé pozice, které do něj včera vtloukal přízrak Godrika Nebelvíra. Po pár chvílích dýchal jako lokomotiva a pot se z něj jen řinul…
„Nic nevydržíš!“ ozval se teď už známý hlas a objevil se muž v rudém tabardu s Nebelvírovým erbem na hrudi. „Tohle je přitom luxusní zbraň, jen pro šlechtice. Představ si, že bys musel mávat tím kusem železa, co dostávalo mužstvo…“
*
Transportér se vynořil z tunelu na E3. Nočním vzduchem s plnou kamufláží se pomalu a potichu blížil hrabstvím Surrey ke Kvikálkovu…