6. Únos

Sláma Hraboš doplnil pár kilo hlíny ujedené z Fowlovic zahrady o večeři z fazolí na cibulce se silně pálivým indickým kari. V křesle s pásy se proto necítil zrovna dvakrát nejpříjemněji. Momentálně cítil v břiše převalování několika opravdu kvalitních bublin permonického plynu. Pokud to bude zapotřebí, má k dobru tak pět výstřelů. Všichni ať si pak dají raději pozor…
*
Klusák s Mandragorovo pomocí rozmístil po pěti hláskách v okolí antény aparatury pro zastavení času. Postavili je na stejné místo, na které je kentaur umístil už před lety v době vyjednávání při únosu kapitánky Krátké. Měl tu být ale jeden podstatný rozdíl – zastavení času bylo určeno jako prvek obrany při magickém napadení Fowl Manor…
Stáhnul si data ze skopů a na nich objevil to, co celkem očekával, malou anomálii, jen asi čtyři na tři metry velkou, která mohla, ale nemusela, být nějak začarovanou místností v domě.
Prošel Artemisův hardware i software a rozhodl se ho aspoň místy vylepšit o další skřítkovské prvky, aby se tu mohl i on sám cítit bezpečněji. Jeho paranoiu trochu pocuchávala skutečnost, že se zatím nikdo neozval ‘Zdola‘, byť on sám tam nevolal záměrně, aby nedostal příkaz vrátit se z povrchu…
Chvíli po ukončení upgrade počítačového systému velínu se mu konečně ozval tým ‘únosců‘.
*
„Co máme dělat, když umře?“ zeptal se Brouska Grighori Spitakescu.
„Zaznamenejte všechno, co řekne a všechny myšlenky, které jí dokážete dostat z hlavy ven,“ odtušil britský ministr kouzel bezcitně. „Pokud si budete opravdu spolehlivě jistí tím, že je po smrti, její tělo spolehlivě zlikvidujte tak, aby se už nikdy nedalo obnovit a jakkoli využít! Veškeré záznamy okopírujte a kopii předejte mému bystrozorovi, kterého vám tu nechám k ruce. Možná z toho sami vytěžíte nějaké informace o síti jeho příznivců tady v Rumunsku…“
Na chvíli se odmlčel.
„A to jsem kdysi po téhle práci toužil…“ dodal trochu smutně a potřásl hlavou.
*
„Pane Weasley, tady máte pokladní poukázku na patnáct set galeonů. U Gringottů by vám měli na můj pokyn vyjít vstříc a pokud budete z nějakého důvodu potřebovat víc, máte volnou ruku do výše pěti tisíc, pokud to dokážete zdůvodnit,“ rozloučil se s Percym ministr. „Úkol by vám měl být jasný, navíc ponesete zprávu o osudech bratra dalším sourozencům, tak v tom snad nebudou vidět nic víc, nebo se s tím smíří…“
Vzápětí se otočil k Arturovi.
„Arture, tebe bych potřeboval taky, pro jednu práci,“ zatvářil se smutně. „Poslal bych tě na základnu RAF a ty bys tam pro naše bystrozory dělal něco jako překladatele do mudlovštiny…“
*
Wing Commander (– Velitel Perutě) Terry Jones, velitel 13. perutě na základně RAF v Marhemu se toho rána cítil obzvláště nepříjemně. Připadalo mu, že číslo jeho letky s emblémem rysí hlavy na okřídleném meči a heslem Adjuvamus Tuendo – ‘Pomáháme hlídajíce‘, je asi opravdu nešťastné…
Dvě auta na hlavní příjezdové cestě měla obvyklý nápadně nenápadný charakter, jaký je k vidění u všeho, čeho se dotkne MI-6. Strážní u brány byli zralí na pořádnou dávku Valia pro uklidnění pocuchaných nervů, když z jednoho vystoupil sám premiér v doprovodu vicemaršála vzdušných sil Stephena Daltona z Ministerstva Obrany a jakéhosi kulhajícího podivína, s brýlemi v drátěné obroučce na nose, jehož hříva prošedivělých žlutohnědých vlasů nápadně připomínala zestárlého lva.
Do jeho kanceláře se za nimi celkem pochopitelně nahrnuli i někteří další důstojníci ze základny, ale většinu nemilosrdně vyhodili za dveře. Nechali jen Group Captaina (– Velitele Letecké Skupiny) Grega Bagwella jako velitele celé základny a Wing Commandera Rosse Baileyho z Takticko-Výzvědné perutě. Další čtyři mohutní chlapi v tmavých brýlích a se sluchátky vždy v pravém uchu by si mohli dát na sebe visačku - gorila. Podivný stařík pak obkroužil celou místnost nějakým klacíkem. Premiér jeho pohyby sledoval s jistým znepokojením, které Terry Jones nechápal.
„Potřebujeme dva vaše piloty, sehrané společně a co nejschopnější v leteckých soubojích!“ vyštěknul ten s hřívou a premiér na to jen trochu smutně přikývnul, jako že mu Wing Commander má vyhovět.
„Na co je chcete?!“ zkusil se opatrně zeptat Wing Commander Ross Bailey z taktické výzvědné perutě.
„Když vám to řeknu, budete mě mít za blázna a nebudete tomu věřit!“ ten ‘pan Brousek‘, jak mu nepříjemného muže představili, mluvil drsně, jako by během hovoru žvýkal štěrk. „Pokud se nic nestane a oni si jen užijí měsíc prázdnin, budeme všichni ti nejšťastnější lidi na světě. Bohužel si myslím, že je potřebovat budu a vy sám uvidíte, o co jde. Když budu mluvit o teroristech, budete si o mně myslet, že se na ně vymlouvám. Nechám vám tu své tři lidi. Pánové Dawlish a Williamson se budou muset zacvičit do role navigátorů, protože budou s vašimi piloty létat do akce, pan Weasley tu zůstane na zemi a bude dělat ‘styčného důstojníka‘. Od této chvíle, vše, co se s nimi bude projednávat, bude se projednávat za zavřenými dveřmi a mluvit o tom smíte jen s lidmi, kteří zde jsou přítomní a jen osobně, ne telefonicky nebo počítačovou poštou…“
„Mají tyhle přípravy souvislost s tím útěkem nebo únosem z Wakefieldu?“ zeptal se Greg Bagwell. „Toho vrahouna přeci vyprostilo z vězení letadlo zcela neznámé konstrukce…“
Ministr kouzel Brousek se o tom už v autě dohadoval s premiérem a protože neměl žádnou indicii, že by Voldemort měl zájem právě na tomhle mudlovském mordýři, odpověděl veliteli základny stejně jako premiérovi:
„Nemohu to sice s určitostí vyloučit, ale považuji to za nanejvýš nepravděpodobné. Půjde nejspíš nějakého třetího hráče a osobně se jen modlím, aby se nechtěl zamíchat do naší hry. Bude potřeba se ale připravit na vzdušné souboje s nebezpečně obratnými protivníky…“
„Ještě jste zapomněl dodat, že je to všechno otázka národní bezpečnosti!“ řekl Jones trochu ironicky.
„Ono to nevyplynulo z celkové situace?!“ zeptal se ‘pan Brousek‘ takovým hlasem, že by jím mohl skutečně brousit nabrousit nůž…
*
Návštěva se odbyla tak rychle, že se z toho Wing Commander nějak ne a ne vzpamatovat. Velitel skupiny se ani nedostal ke slovu a nakonec odešel pryč s tím, že to je hlavně Jonesovo odpovědnost, pokud nebude potřebovat jeho přímou pomoc. Dost dobře ale nemůže dostat rozkaz protivit se rozhodnutí premiéra…
Nechal si tedy zavolat poručíky Paula Tibbetse a George Larrabeeho. Oba měli slušné zkušenosti se stíhačkami Tornádo Gr-4 z ‘Pouštní Bouře‘ a měli vynikající výsledky ve střelbách. Navíc byli oba svobodní, takže kdyby se něco zvrtlo, nezůstanou po nich sirotci…
Když oba piloti vstoupili, pokynul jim k židlím.
„Tady pánové…“ ukázal na tři muže, které mu sem premiér dosadil.
„Dawlish,“ představil se ten drsněji vyhlížející z nich.
„Williamson,“ tvrdil ten s dlouhými vlasy svázanými do ohonu.
„Weasley,“ ten vypadal nejsympatičtěji, byl starší a jeho vlasy před tím, než začaly prchat pryč z hlavy nebo šedivět musely být výrazně rezavé.
„Tady pánové jsou tu na rozkaz našeho premiéra. Budou s vámi spolupracovat na zvláštním úkolu jako navigátoři, ale nejprve se to musí naučit. Tedy, pan Weasley do vzduchu jít nemá, pokud jsem to dobře pochopil. Ten úkol je tak strašně tajný, že o tom nic neřekli ani mně. Cokoli, co se dozvíte, nesmí slyšet nikdo další, než my zde, eventuálně sám pan premiér nebo vicemaršál vzdušných sil Stephen Dalton z Ministerstva Obrany. Takže podrobnosti úkolů vám zadají oni…“
Když se za pěticí mužů zavřely dveře, dodal šeptem:
„Hodně štěstí!“
*
Lord Voldemost tiše zaklel. Jeho tak nesmírně pečlivě připravené pátrací kouzlo, které mělo najít toho zatraceného Harryho Pottera, už ZASE selhalo! Ten starý blázen Brumbál byl sice už mrtvý, ale svými kouzly a triky mu pořád hatil plány. Teď byl ‘Pán Zla‘ skoro rád, že se o kouzlo pokusil sám a v soukromém odděleném prostoru, takže si jeho Smrtijedi nebudou šuškat o nějakém selhání…
*
„Máme vizuál,“ hlásila Myrta Klusákovi. „Podle skenů je v tom baráku jedna cimra, kterou nejde proskenovat. Mohla by tam být tlustá vrstva olova, ale nemyslím si to…“
„Máš pravdu, Myrto, tu by na skopech bylo vidět jinak…“ souhlasil kentaur.
„Kromě toho jsou tam ve dvou ložnicích tři lidé. Tlustý dospělý muž, hubená žena, asi jeho manželka…“
„Který její starej všechno sežral!“ uchechtnul se permoník.
„Pak ještě jeden výrostek, taky tlustý…“ nenechala se Myrta přerušit ani vytočit. „Řekla bych, že náš subjekt je v té, řekněme, ‘začarované‘ místnosti.“
„Máš skoro určitě pravdu, Myrto,“ souhlasil opět Klusák.
„A hele!“ zajásala elfka. „Podle termoskenů a radaru je tady v zahradě nějaká osoba, nejspíš krytá nějakým kouzlem nebo něčím jako maskovací folií, protože jí není vidět na vizuálu.“
„Hlídka!“ konstatoval s jistotou Butler. „Tu odstraním já!“
Pravda je, že o plán útoku se s Artemisem pohádali. Ten po Butlerovi chtěl, aby zůstal venku v zahradě, zatímco dovnitř půjdou právě Artemis a Sláma Hraboš. Myrta se měla se člunem vznášet kus nad zemí a být připravená tým vyzvednout a rychle odletět. Butler jako správný osobní strážce nechtěl nic slyšet o tom, že by měl nechat svého svěřence jednat samostatně. Bylo to tak při skoro každé akci s tímhle kleptomanickým permoníkem, protože mladý Fowl bohužel správně tvrdil, že nejvíc mu Butler pomůže, když se ‘postará o dveře‘ při ústupu. S tím bohužel sice mohl vnitřně nesouhlasit, ale byla to pravda…
*
Harry setřel pot z čela.
„Lepšíš se jen pomalu!“ zavrčel na něj stín Godrika Nebelvíra. „Horní střeh!“ zavelel a vedl rozmáchlý sek mečem na Harryho hlavu.
Po úderu ale mečem lehce pootočil v ruce a pleskl svého ‘neschopného žáka‘ naplocho přes zadek. To bylo na Harryho trochu moc a náhle začal vidět rudě. Vrhnul se v nepříliš koordinovaném mlýnku jednotlivých úderů na podivného návštěvníka z minulosti, který ho tak kritizoval.
Po výměně několika úderů ležel Harry na podlaze a meč jeho ‘zbrojmistra‘ se mu pohyboval pouhé tři centimetry od jugulární žíly a karotidy.
„Myslím, že už vím, proč ti to nejde!“ konstatoval přízrak skoro spokojeně. „Ty nejsi v hloubi duše bojovník, ale rváč! To není v principu nic špatného, ale kdyby to bylo na mém rozhodnutí, doporučil bych ti spíš boj sekerou, než mečem. Na meč asi nemáš dostatečnou sebekontrolu a disciplínu. Tak vstávej!“ trochu Harryho nakopnul, když viděl, že dál leží.
„Takže, dolní střeh!“ dril pokračoval…
*
Všichni tři ‘únosci‘ si připjali ‘Bóje‘, antigravitační opasky, které si ověsili zbraněmi. Zahalili se do maskovacích folií a nasadili si helmy, byť Butlera k tomu museli přesvědčovat:
„Ano, to je hezké, že s volnými smysly toho obsáhneš víc, ale nebudeš mít spojení na naše vysílačky a nebudeš vědět, kdy máš jít rozkopnout ty dveře!“ Artemisův hlas byl hlasem studeného racionálního rozumu doplněného o špetku ironie. „Dovnitř to vezmeme oknem o dva pokoje dál, tam kde nikdo nespí, ale pryč možná budem zdrhat tou nejkratší možnou cestou.“
Butler si kromě skřítkovské výzbroje vzal i svůj oblíbený Sig-Sauer a Uzi-Mini, byť Artemis plánoval zvládnout celou akci bez výstřelu. Měl už s těmi jeho plány jisté zkušenosti a věděl, že sice vycházejí, ale mají ošklivou tendenci se zvrtnout a vyjdou pak jen díky Artemisově schopnosti rychle analyzovat situaci a improvizovat. Sice mu to občas lezlo krkem, ale dokud to fungovalo…
Protože nevěděli, jestli 'Hluboký Spánek' nebo jiné skřítčí prostředky nemají nějaké interakce s kouzly 'blátivých' čarodějů, byli připraveni použít spíš plynové omračovací granáty, pokud by to bylo nezbytné.
Myrta oblétla dům tak, aby byla na opačné straně než ta místnost v domě, které nikdo z nich už neřekl jinak, než ‘začarovaná‘ a taky na druhé straně domu od hlídkujícího, který zjevně sledoval právě tu cimru.
Vznášela se asi tři metry nad zemí, kde otevřela dveře a připravené ‘komando‘ seskočilo s nastavením antigravu na pětinovou přitažlivost. Antigravy tak pohodlně nahradily padák…
Butler si na zemi ‘Bóji‘ zas odpojil, aby mu její nadnášení nerušilo zažitou koordinaci pohybů. Při cestě k hlídce použil infračervený noktovizor, před kterým nebyl dotyčný chráněn. Podle toho, jak sebou v jednu chvíli trhnul, musel nějak zaznamenat Butlerovu přítomnost i navzdory tomu, že bodyguard nadělal stěží víc rámusu, než netopýr a byl zakrytý maskovací folií. Několik rýpnutí palcem do nervového uzlu dole na krku a rána pěstí do hlavy, to zabralo i na kouzelníka, který se zhroutil komorníkovi do náručí. Butler ho jemně položil na zem a přitom uviděl, že zneviditelňující kouzlo zmizelo. Před ním ležel postarší muž, který měl jednu nohu nahrazenou starobyle působící dřevěnou protézou a místo jednoho oka jakousi podivnou věc, která se teď hystericky točila, navzdory tomu, že byl majitel v bezvědomí. Podle silných svalů, na které Butler při útoku narazil, to musel být nějaký tvrdý bojovník a podle protéz se zřejmě nemínil nechat zabít jen tak snadno. Artemisův komorník jej odtáhl pod ozdobný keř opodál.
„Hlídka je mimo!“ nahlásil do vysílačky.
„Skvěle Butlere, jako vždycky!“ pochválil Artemis.
Artemis se Slámou Hrabošem zatím znovu zkontrolovali skeny budovy a začali šplhat k oknu o dvě místnosti stranou od cíle…
*
Klusák se zaposlouchal do rádiové konverzace Artemise a ostatních únosců, když mu přišel Mandragora sdělit, že všechny magické ochrany, které dokázal položit, tak už položil, přepnul kentaur vysílačku na hlasitý poslech a spokojeně se zašklebil…
*
Sláma zručně otevřel okno a vklouznul dovnitř. Cestou kupodivu nezachytil iontové paprsky žádného modernějšího mudlovského alarmu, zdálo se, že vše, na co se ti Dursleyovi zmohou, jsou vibrační snímače na oknech a alarm na dveřích. Jak primitivní! Takhle by si neochránil ani skladiště pekárny…
Dveře nebyly zamčené a Sláma raději fouknul do pantů trochu oleje, aby zbytečně nezavrzaly…
*
Opal Koboi nebyla tak docela spokojená. To obvykle nebývala, pokud si tedy zrovna 'nemalovala', jak všechno vychází. Arno Blunt trval na tom, že zubní protézu z věznice musí nahradit svou oblíbenou, takže teď na lidi cenil falešné zuby tvarované jako žraločí. Naštěstí ho aspoň přesvědčila, aby nechtěl ty šílené, ve kterých se přeléval modrý olej a voda. Tfuj! Ten blátivý nemá žádný vkus!
Prošel s ní řadu barů a jiných podniků, kde se scházeli žoldáci a Arno musel zlámat několik rukou, než návštěvníkům došlo, že ta 'holčička', tedy 'madam Bellinda', jak si teď Opal nechala říkat, není na hraní, ale že to je zákaznice - zaměstnavatelka. Mnozí ze žoldnéřů se Bluntovi vysmáli, protože se mezi nimi už dávno rozkřiklo, že ho doběhnul čtrnáctiletý kluk, zbytek odradila představa jít proti Butlerovi.
„Museli jsme jim o Butlerovi říct, madam Bellindo!“ vysvětloval jí Arno skoro zkroušeně. „Kdyby se to dozvěděli jako překvapení, mohli by nás chtít zradit, nechat se překvapit nebo by se třeba pokusili radši zabít nás. Jako menší riziko, než si něco zkoušet na Butlera…“
Nakonec získali jen tři spolupracovníky. Mahmúd Džalál Femarí byl afghánský zabiják z jedné z armád nespočetných místních velitelů, kterého se pro i na místní poměry neúměrnou brutalitu hodlali zbavit. Ten se na akci těšil prostě jen kvůli radosti z vraždění. Michail Ivanovič Medvědov měl s Butlerem nevyřízené účty ještě z doby, kdy působil v KGB. Butler ho ještě jako pracovník britské MI-6 skoro zabil. Bohužel jen skoro a 'Medvěd Míša', jak falešně mazlivě Medvědovovi přezdívali v KGB, hledal způsob, jak se Butlerovi dostat na kobylku. Lin che-Juej byl jeden z nejlepších zabijáků hong-kongských Triád. V době, kdy v Hong-Kongu Butler působil, na sebe nenarazili a Lin toužil zjistit, jestli by proslulého Butlera nedokázal odpravit on…
*
„Tak támhlety dveře by to měly být!“ konstatoval šeptem Artemis.
Sláma Hraboš ho od nich odstrčil.
„Tak hele mladej!“ ukázal svůj úctyhodný permonický chrup a ušklíbnul se. „Já už vodevřel mnohem víc zámků a některý byly jištěný i kouzlama, sice jen skřítkovskejma, ale to je myslim víc, než můžeš říct ty.“
„Jo a kolikrát tě taky zabásli?!“ nedokázal si Artemis odpustit trochu jedovatou poznámku. „Fajn, tak se do toho teda dej!“
Permoník zasunul do klíčové díry zámku několik vousů. Permonické vousy mají mnoho skvělých vlastností a jedna z nich je schopnost samoformování a tvarová paměť po vytržení. Dva vousy našly ohnisko zajišťovacího kouzla, samy se zauzlovaly a po vytržení fungovaly jako přemosťovací drát, používaný běžně mudlovskými zloději k oklamání některých jednodušších alarmů…
Třetí vous se zformoval podle stavítek zámkové vložky, takže jím šlo po vytržení opatrně pootočit. Dveře se až překvapivě lehce otevřely, ale oběma únoscům se naskytl nečekaný pohled.
Podle skenů měla být tahle místnost jen čtyři na tři metry, ale oni se octli v chodbě dobrých osm metrů dlouhé, ovšem bez dveří.
Zuby permoníků a jejich schopnost spolykat obrovská kvanta hlíny mají tak napůl magický charakter. Sláma Hraboš si vyhákoval čelist a kousnul do podivné bariéry napravo. Svou chlupatou prackou přitáhnul i Artemise, aby se podíval dovnitř, protože s vyhákovanou čelistí se mu špatně hovořilo.
V místnosti spala nějaká dívka. Ta nebyla v plánu. Bylo vidět, že místnůstka má sama čtyři na tři metry, takže se dalo odhadnout, kde bude další místnost. V té ale spala jiná dívka. Až třetí pokus jim poskytnul pohled na chlapce, ležícího v jakémsi transu s mečem v ruce na pohovce. Nad ním bylo vidět dvojici poloprůhledných postav, jak se bijí meči. Slabý řinkot bylo slyšet až teď. Artemis s permoníkem nemohli tušit, že je to vliv kouzla tlumícího hluk, použitého na to, aby se ostatní mohli v klidu vyspat. Zápas byl očividně jen tréninkový a mladší obrýlený chlapec, oblečený moderně, v něm dostával pořádný výprask. Středověce oblečený postarší muž si jich náhle všimnul.
„Vetřelci!“ zařval a zaútočil na Slámu Hraboše mečem. Vzápětí zaútočil i ten puberťák.
Když permoník zjistil, že mu poloprůsvitná čepel nic nedělá, se stoickým klidem nastartoval omračovací obušek a přiložil ho ležícímu Harrymu Potterovi k ruce. Přeskočila jiskra, ležící mladík sebou škubnul a obě poloprůhledné postavy se rozplynuly. Ujistili se, že má mladík opravdu onu jizvu ve tvaru blesku na čele. Takže ho mají! Artemis se Slámou pak v klidu poskládali všechny nalezené věci do kufru. Bariéra se za nimi sice uzavřela, ale z toho si starosti skoro nedělali. Meč, který chtěl mladší Fowl vykroutit Harrymu z ruky mu dal pořádnou ránu, jakoby elektrickým proudem. Praktický Hraboš ho proto obalil nějakými Potterovými svršky a zastrčil do kufru rovněž.
„Budeš ho muset táhnout, aspoň než se dostanem ven!“ vysvětloval permoník Artemisovi. „Já nám budu dělat cestu a potřebuju aspoň jednu ruku volnou…“
Artemis přikývnul a na postel ve 'vybílené' místnosti položil připravený mobilní telefon a papír z laserové tiskárny se žádostí o výkupné. Prázdnou velkou klec na ptáky nechali 'únosci' na stole.
V místnosti Artemis poschovával několik odposlouchávacích zařízení, jak tři klasické štěnice, tak pět lepších, skřítčích. Do rohu místnosti dal i utajenou minikameru. Uvidíme, jestli na to ti 'čarodějové' přijdou…
Sláma bafnul kufr do levačky a znovu si vyhákoval čelist. Vykousnul v bariéře otvor, kterým se protáhnul a protáhnul ven i Artemise vlekoucího bezvědomé tělo Harryho Pottera.
„Mrrouk?!“ zvuk, který vydal veliký kocour, zněl skoro tázavě.
Zdálo se, že je zvíře vnímá i navzdory maskovací fólii. Hraboš považoval kočky za pochoutku, takže po velikém zvířeti chňapnul.
„GRROÁÁÁRRR!!!“ za řev, který kocour vydal z hrdla, by se nemusel stydět ani levhart.
„Co se děje, Křivonožko?!“ objevila se jedna z dívek a rozkoukávala se.
Když pozvedla hůlku směrem k únoscům, Artemis ji zasáhnul omračovacím výbojem z Neutrina 2000 nastaveného na nejnižší výkon.
„Padáme!“ dodal trochu zbytečně.
Sláma Hraboš si za běhu rozpínal zadní poklopec svých kalhot. Dneska se bude používat i druhá nejnebezpečnější permonická zbraň, hned po zubech…
*
Vernon Dursley nespal nejlépe, od té doby, co se mu sem kromě Harryho Pottera nakvartýrovali ještě ti jeho tři kamarádíčkové. Kdyby z nich neměl strach, nebo kdyby věděl, jak dovolat pomoci těch bystrozorů, už dávno by se jich zbavil. Teď bylo navíc slyšet nějaký hluk a ta mizerná kočka té blonďaté nafoukané žáby řve na celý barák…
„Tady bude TICHO!“ zařval, když vyšel ven.
„Tak tu zbytečně nehulákej, když chceš ticho,“ poradil mu tichý, studený a neznámý hlas.
Vernon Dursley viděl, jak jeho synovce něco neviditelného odnáší pryč. Náhle se z neviditelna vynořil chlupatý zadek, jako od gorily, který zdánlivě visící jen tak ve vzduchu vypadal nanejvýš absurdně. Zásah tříkilovou hroudou páchnoucí hlíny, poháněnou plyny ze Slámových útrob, strýce Vernona zasáhnul do měkkého břicha. Rána byla natolik silná, že ho odhodila ke zdi, kde se pan Dursley s tichým úpěním sesul k zemi. Na zemi pak začal, dílem po zranění, dílem ze strašného smradu, zvracet…
*
Hermiona viděla na zemi ležící Ginny a otevřené dveře.
„Enervate!“ probudila mladší rusovlásku a společně se rozeběhli za únosci.
*
„Butlere, dveře!!!“ zakřičel Artemis do vysílačky.
Oba únosci s těžkými břemeny běželi ze schodů. Uběhla jedna tísnivá sekunda, pak se ozvalo zapraštění a dírou po vyražených dveřích dovnitř vešel mohutný bodyguard. Prach na maskovací fólii prozrazoval jeho velikost, byť ne vzhled.
Převzal od Artemise bezvládné tělo Harryho Pottera a nechal svého svěřence vyběhnout ven jako prvního. Pak vyběhnul on a nakonec permoník s kufrem.
„Myrto, honem!“ vykřikl Artemis.
Pak jen chvíli šťastně zíral, jak se z temna noci otevřely asi metr nad zemí dveře, ze kterých se vysunuly hliníkové schůdky.
„Honem, jsou za námi!“ vykřikl a vbehl dovnitř, aby pomohl Butlerovi protáhnout bezvládného Harryho dovnitř.
Za nepatrný okamžik se supěním doběhl i Sláma Hraboš, kterému museli nahoru dopomoci další permonické plyny, takže dovnitř vpadnul v kotoulu. Myrta nechala chvíli otevřené dveře, aby se to nejhorší vyvětralo a pozvolna zrychlujíc se rozletěla ke skluzu E3…
*
Ginny s Hermionou uviděly mizející podivný svítící otvor ve tmě, jakoby nějaké dveře. Obě na něj zamířily hůlkami a spustily všechna možná kouzla, počínaje 'Accio!' a konče zapalovacm kouzlem 'Incendio!'. Nic ale nezabralo, jen po některých záasazích uviděly obě dívky podivný mohutný létající stroj, který byl před tím neviditelný, jak mizí směrem na jihozápad.
*
„Lumos!“ rozsvítily si hůlky a v jejich světle brzy spatřily omráčeného Pošuka v křoví.
„Unesli Harryho!“ informovali ho, když přišel k sobě. „Unesli Harryho a pak s ním uletěli někam pryč!“
„Na košťatech?!“ zeptal se tázavě starý bystrozor.
„Ne,“ odpověděla mu Hermiona. „Bylo to jako letadlo, ale žádné takové letadlo pokud vím neexistuje, snad nějaké UFO, nebo tak něco…“
„To je nesmysl!“ konstatoval bystrozor se znovunabytou jistotou v hlase. „Podíváme se do Harryho pokoje, jestli nám tam nenechali nějakou stopu!“
*
Na Harryho posteli našli ležet mobilní telefon a papír. Na něm bylo velkým písmem vytištěno:

Máme Harryho Pottera, pokud ho chcete dostat zpět živého, zdravého a s nepoškozeným mozkem, zaplatíte nám tři tisíce galeonů. Instrukce budete dostávat prostřednictvím přiloženého mobilního telefonu. Nesnažte se nás najít, náš mobil je programovaný tak, aby se každou desátou sekundu hlásil z jiného místa na světě, takže vám policejní lokalizace nepomůže.

5. Vítejte ve zlých časech! - 7) Utajená válka