7. Konečně Albion

„Důvod návštěvy ve Velké Británii?" zeptal se mudlovský imigrační úředník.
„Turistika," ujistil ho Harry.
Když se úředník ujistil o návštěvníkově solventnosti, popřál mu příjemný pobyt.
*
Přede dveřmi letiště Harryho zadržel bystrozor, shodou okolností to byl zrovna Pošuk Moody, zatím ještě s oběma očima vlastníma.
Pošuk Moody mávnul hůlkou a oba se náhle octli v pološeru nevábné místnosti.
„O téhle místnosti nemá nikdo na celém letišti ani páru, pokud nepočítám bystrozory," ujistil Harryho Pošuk. „Vaše jméno, pane…" zeptal se Harryho a ukázal odznak bystrozora.
„Tohle najdu v každé třetí krabici s ovesnými vločkami," konstatoval Harry. „Nemáte nějakou věrohodnější legitimaci?!"
Pošuk mu ukázal legitimaci s magickou fotografií, která ukazovala hrozivé grimasy.
„Harvey Joseph Potter," připustil Harry a ukázal bystrozorovi svůj americký cestovní pas. „A vy račte být?!"
„Alastor Moody, bystrozor. Jaký je váš důvod k návštěvě Británie?" zeptal se už dost podrážděně Pošuk.
„Turistika," zopakoval Harry.
„Opravdu je vaším důvodem turistika?!"
„Ano, vždyť kvůli tomu tu vystoupili tři čtvrtiny pasažérů letadla. Jen tak čtvrtina je tu za obchodem…"
„Ale vy jste mezi nimi jediný čaroděj!" obvinil ho Moody.
„A to je trestné?!" zeptal se Harry.
„To ne, ale…" Moodymu se Harry nějak nezdál.
„Jestli to ale není trestné, z jakého důvodu mne tu zadržujete?!" nenechal Harry bystrozora domluvit. „Pokud vím, turistika je stále ještě povolená. Přiletěl jsem sem porozhlédnout se tu, možná udělat také nějaké nákupy."
„Mhmmm," Pošuk tak nějak zavrčel. „Doufám, že se tu nechystáte zapojit do našich současných obtíží…"
„Myslíte toho čaroděje, co si říká lord Voldemort?" zeptal se Harry. „Když chtěl podnikat u náš, ministr kouzel Gambino mu vzkázal, že nemá na území Spojených Států co pohledávat."
„Ale Gambino prý teď sedí v base…" řekl Moody.
„Ano, za účast na 'čištění' peněz své mafiánské rodiny se dostal do Quedee, ale toto jeho obvinění nic nemění na tom, že rozhodnutí amerického Ministerstva Kouzel s Voldemortem nijak nespolupracovat a nedovolit mu ani vstup na území Spojených Států je nadále platné…"
„Vy nemáte možnost kontrolovat celé vaše území, abyste mu tam zabránili přicestovat!" odporoval bystrozor. „Ze strany vašeho Ministerstva je to jen proklamace."
„To je docela dobře možné…" připustil Harry. „Nevím přesně, o co vám jde, ale…"
„Jde mi o to, aby se z vás nestal další spolupracovník tohoto zločince ani jeho eventuální další oběť!" řekl Moody.
„Pokud on nechá na pokoji mne, nebudu obtěžovat já jeho," slíbil Harry. Vzhledem k tomu, že se ho za necelé dva měsíce pokusí Voldemort zabít jako ročního kojence, nebude ho Pošuk ani nikdy později moci obvinit, že mu Harry lhal. „Přidávat se k někomu, kdo se prohlašuje za lorda, za šlechtice, je pro mne jako pro občana Spojených Států Amerických zcela nepřijatelné…"
„Hmmm, dobrá," připustil bystrozor. „Budete namítat, když si vás teď ještě trochu prověřím Čidlem Tajností?"
„Namítat budu!" odvětil Harry. „Bude to mít nějaký vliv na to, co hodláte dělat?!"
„Můžete s tím nesouhlasit, můžete s tím polemizovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete…" zabručel Moody a začal okolo Harryho projíždět známou zprohýbanou zlatavou anténou.
„Máte poměrně dost peněz," konstatoval bystrozor, když objevil ukrytý měšec.
„Netušil jsem, že v britském čarodějném světě zvítězili komunisté, takže se bohatství stalo nelegálním," odpověděl nakvašeně.
„To sice ne, ale mnoho bohatých, zvláště čistokrevných rodin s Voldemortem spolupracuje," ani Moodymu, zdá se, nedělalo tak velké potíže vyslovit Raddleovu přezdívku.
„Dobře," řekl bystrozor konečně. První, ten méně chráněný měšec s penězi zřejmě zafungoval podle očekávání, jako návnada dost spolehlivě. „Kde se chcete ubytovat?"
„Prozatím jsem plánoval ten hostinec na Příčné ulici, jak jen se to jmenuje?" odpověděl Harry.
“Děravý kotlík," napověděl Pošuk. „Vy ale máte i na lepší ubytování," namítnul.
„A to znamená, že musím rozhazovat peníze plnými hrstmi, když náhodou nějaké mám?!" kontroval Harry protiotázkou.
„Dobrá…“ Moody nebyl viditelně spokojený, ale snad se to poddá. „Za chvíli mi končí směna, takže až mě vystřídají, Přemístím se tam s vámi.“
Pošukova slova zněla skoro výhrůžně, ale Harry věděl, že se nesmí ani nechat zastrašit, ani prozradit. Moody by mu možná pomohl, ale nejprve by mu musel uvěřit a to bylo nepříliš pravděpodobné. Navíc, použití Obraceče času bylo určitě nelegální a nebyl si jist, jak to Pošuk nebo třeba i Brumbál přijmou.
Do místnosti se přemístil další čaroděj. Harry i Pošuk se k němu okamžitě otočili. Byl to Rufus Brousek. Harry ho viděl o patnáct let později a teď mu ve skutečnosti nepřipadal mladší.
„Frank mi říkal, že tu někoho týráš?“ obvinil Moodyho. „Kdo račte být?!“ obrátil se na Harryho.
„Harvey Potter,“ odpověděl Harry, vyškubnul Pošukovi svůj pas a podal ho Brouskovi.
„Mohl bych vidět nějaký váš doklad o čarodějném vzdělání?!“ zeptal se Brousek.
Harry mu podal své výsledky OVCE.
„Docela slušné, podívej!“ ukázal vysvědčení Moodymu. „Toho bysme mohli vzít i k nám, s takovými výsledy.“
„Jsem občan Spojených Států Amerických!“ zdůraznil Harry.
„To by nutně nemusel být až takový problém…“ řekl Brousek. „Nortman by nám ho možná dovolil zaměstnat i tak.“
Alexander Nortman byl nástupce Nicolo Luigi Gambineho na postu Ministra Kouzel USA. Byl známý tím, že se hrdě hlásil k tomu, že jeho předkové Boston College of Magics and Esoteric Studies založili a před tím působili na Bradavicích, vždy v Nebelvíru nebo Havraspáru. Harry hodlal jeho jméno sice použít jako fiktivního zákazníka na starožitnosti po Godrikovi Nebevírovi a Roweně z Havraspáru, ale v téhle chvíli bude bezpečnější držet pysk.
„Jaké jsou vaše plány tady v Británii, pane Pottere?“ zeptal se Brousek.
„Nejdřív se ubytuju v Děravém kotlíku, pak se uvidí. Rád bych se tu podíval po nějakých starožitnostech…“ Harry hovořil víceméně popravdě, ale tak, aby moc neprozradil.
„Já se tam s ním Přemístím, Rufusi,“ ozval se konečně Pošuk.
„Dobře, ale jestli nemáš nic konkrétního, z čeho bys ho mohl obvinit, tak ho radši nech na pokoji, co?!“ Brousek byl zřejmě v nadřízeném postavení.
Už bez řečí vzal Moody Harryho za ruce a přemístil se s ním na dvorek za Prasklý kotlík.
„Tak možná nashledanou,“ řekl Harry a podal Modymu ruku.
Ten mu sice rukou potřásl, ale mračil se stále…
*
V zšeřelé recepci Děravého kotlíku se Harryho ujal starý Tom.
„Dobrý večer pane, doufám, že se vám bude u nás v Prasklém Kotlíku líbit, já jsem Tom,“ řekl s jemně vrzavou úklonou.
„Těší mne, já jsem Harvey,“ odpověděl Harry a podal Tomovi ruku.
Hostinský se zadíval téměř vyděšeně a podobně na Harryho pohlížela i většina hostů v lokále.
„To nejde, pane, já jsem tu výčepní, vy jste tu host,“ vysvětloval Harrymu panující stavovské rozdíly. „Všichni mne tu oslovují Tome a já je pane…“
„Aha, dobře,“ kývnul hlavou Harry. „Promiňte Tome, já jsem z Ameriky. Harvey Potter.“
„Dobře pane Pottere,“ Tom byl konečně spokojen. „Na jak dlouho si budete přát pokoj?“
„Zaplatím zatím rovnou na čtrnáct dnů dopředu, pak uvidím,“ Harry vytáhnul měšec.
„Dobře, to bude pět galeonů, snídaně je v ceně. Budete chtít pokoj s výhledem na Příčnou ulici nebo do mudlovské ulice?“
„Na Příčnou, raději do vyššího patra.“
*
Tom se sice netvářil tak úplně spokojeně, že host nemá žádná zavazadla, která by mohl vyvléct do schodů, ale neříkal nic.
Když si byl Harry jistý, že je nikdo nemůže slyšet, obrátil se na hostinského:
„Tome, potřeboval bych nějaké malé, nejlépe živé a ne moc drahé ptáky na krmení pro hada. kde bych tady nějaké sehnal?“
„Jestli by vyhovovala holoubata, pojďte se mnou mrknout se na půdu,“ navrhnul Tom, otevřel Harryho pokoj a podal mu klíč. Harry si odložil svůj tlumok na židli a zamknul pokoj.
Na Tomův udivený výraz v obličeji dodal: „Zkušenosti z New Orleans. Co není přibité, to vám tam ukradnou!“
*

Stoupal pak za Tomovými vrzajícími koleny až ke dveřím na půdu, u kterých trůnil mohutný kocour s jediným okem a spoustou jizev.
„To je starý Butch*, půda je jeho hájemství. Když ho pohladíte a nebudete dělat prudké pohyby, ta vám neublíží…“ Tom se tvářil podobně, jako Hagrid.
(*butcher – řezník – Poznámka autora – pokud vám ten kocour připomíná Silvera Stařenky Oggové, je to opravdu on – v mnohovesmíru je jen málo tak dobře vyhraněných postav zvířat…)
Podrbal obludného kocoura za ušima, za což si získal náznak šrámu po jedné pacce. Pak mu kocour obemknul ruku a sledoval ho svým jediným okem s nepříjemně zvažujícím pohledem. Harry neměl odvahu s rukou pohnout.
„Mrrrouk!“ prohlásil pak kocour a nastavil hřbet k podrbání.
*
Z půdy si Harry odnášel tři opeřená holoubata a povědomost o několika dalších hnízdech holubů a také o nepříjemném hnízdě běhnic za třetím trámem.
Vybalil z očarovaného měšce mladého Quetzalcoatla a položil ho do starého kočičího pelíšku, který dostal od Toma. Na kočku rozměrů Butche už musel být trochu malý, ale stočené mládě Opeřeného Hada se tam zatím vešlo.
„Enervate!“ ukázal hůlkou na uspaného Quetzalcoatla.
„To je dosst, žess mě vzbudil!“ konstatoval Opeřený Had. „Mášš něco k jídlu?!“
Harry mu předhodil holoubě, které mládě ihned sluplo.
„Ješště!“ přikázal.
Harry pohodil i zbylá holoubata, takže se za chvíli nacpaný Quetzalcoatl stočil v pelíšku.
„Fajn!“ řekl mu Harry. „Jak ti mám říkat?“
„Matka mi dala jméno Xiphixaotalpa,“ protáhnul Opeřený Had.
„Promiň, to je hrozzně dlouhé, nesstačilo by Xi-Xao?“ zeptal se Harry. „Mě můžeš říkat Harvey.“
„Harvey, Xi-Xao, kam vy lidé pořád sspěcháte?!“ Quetzalcoatl se tvářil nespokojeně. „Ale budižž…“ s tím usnul.
*
Harryho dostihla pásmová únava z letu přes několik časových pásem, takže usnul chvíli po Xi-Xaovi.
Když ho Tom ťukáním a posléze i bušením na dveře upozornil, že jestli chce večeři, má poslední možnost, zjistil Harry, že nejprve bude muset odstranit následky nakrmení Opeřeného Hada a uklidit jeho dost páchnoucí výkaly.
„Buď tu hodný, Xi-Xao, jesstli to půjde, přinessu dalšší holoubata,“ dodal na odchodu do jídelny Děravého kotlíku.
*
Ráno Harry vytáhnul oba Colty, rozebral je a jemně naolejoval jednotlivé součástky. Pak dal obě pistole opět dohromady a prázdné je zasunul do podpažních holsterů. Navlékl si dlouhý kabát a chvíli před zrcadlem cvičil rychlé tasení ‘nasucho‘. Pak obě zbraně nabil municí se stříbrnými střelami, kromě plných zásobníků dal i po náboji do komory a do opaskových pouzder přidal všechny čtyři rezervní zásobníky, nabité rovněž stříbrnou municí.
Tajnější z obou utajených měšců vrátil zase do košile a doplnil utajovací kouzla.
Na dosah levé ruky připnul i postříbřenou dýku. Pak navlékl postarší odřené sako se záplatami na loktech, jaké je v Anglii možné občas vidět u výletníků.
Po snídani si nechal od Toma otevřít průchod na Příčnou ulici, kde zašel do Gringottovic banky.
„Pane…“ oslovil ho strážný skřet u dveří. „Kdybyste mne laskavě následoval!“
Skřet ho poměrně nekompromisně doprovodil do místnosti s řadou drobných trezorků ve zdi.
„Sem si prosím odložte ty pistole!“ řekl Harrymu a podal mu klíček.
Když Harry odemkl trezor a položil tam oba Colty, obkroužil ho skřet Čidlem tajností.
„Ještě ty zásobníky a dýku!“ přikázal skřet.
Když mu Harry vyhověl, kývnul strážce hlavou ke dveřím.
„Pane…?“ řekl s odmlkou.
„Potter, Harvey Potter, přál bych si tu založit novou schránku.“
„Následujte mne, pane Pottere!“ řekl mu tedy strážný. „Mimochodem, víte, že ten váš utajený měšec s penězi nese Stopovací kouzlo? Takové, jaké používají bystrozorové. Máte s nimi něco společného?“
„Jednomu bystrozorovi se na letišti nezdálo, že by měli Američané přilétat jako turisté…“
„Alastor ‘Pošuk‘ Moody!“ odhadnul skřet. „Jestli máte zájem, můžeme vám ty označené peníze vyměnit. Ty, které si tu uložíte, na sebe samy brzo přestanou upozorňovat…“
„Asi budu potřebovat nový měšec,“ dodal Harry.
„Ty dostanete na Příčné po třech galenech leckde,“ odtušil strážný.
Po krátkém pohovoru se skřetím úředníkem a projížďce smrti v Gringottovic vozících byl Harry uživatelem trezoru číslo 99684.
*
Po návštěvě u Gringottových prošel Harry několik starožitnictví na Příčné i trochu pochybné obchody na Obrtlé. Ani u Borgin and Burkes nebylo nic zajímavého, tím méně něco od Godrika Nebelvíra nebo od Roweny z Havraspáru…
*
Druhý den nechal měšec poznačený Stopovacím kouzlem ve svém pokoji a vyrazil znovu projít Obrtlou ulici. Po chvíli, když procházel před krámem s provazy od oběšenců, ucítil, jak se někdo pokouší vyhmátnout jeho neutajený měšec kouzlem…
„Protego – Accio Fur!“ zakouzlil a přitáhnul si amatérského zlodějíčka k sobě kouzlem.
„A hele, Dungu, ty mi jdeš zrovna do rány…“
 

6. Červivé Jablko - 8. Malý Visánek