7. Shrnutí
Od té doby, kdy Jane poprvé stála v Bradavicích za katedrou uběhlo několik týdnů. Mezitím se jí pod ruku dostalo několik ročníků všech kolejí, první nevyjímaje.
Jak předpokládala, malý Malfoy byl ten nejnesnesitelnější žák, jakého měla čest učit. A jakkoli Snape tvrdil, že je Harry naprosto k ničemu a na lektvary levý, nemohla se Jane zbavit dojmu, že jsou to jen oboustranné antipatie, které mu brání v rozletu.
Když mu byla věnována dostatečná péče, uměl připravit obstojné lektvary, stejně jako Nevill. Za některé dokonce dostali hodnocení vynikající. V těchto případech si ji Snape předvolával na kobereček a promlouval jí do duše, že se nesmí nechat ovlivňovat svým nebelvírským původem.
V tyto dny se s ním byla schopná pohádat do krve a několikrát mu připomenout, že když on káže vodu a pije víno, vyjde to nastejno. (Myšlen jeho vztah ke zmiozelským).
Severus si ji ale nepředvolával jen kvůli Harrymu. Naprosto mu vadilo vše co dělala a nedělala. Doslova ji buzeroval na každém kroku a nenechával jí volnost ve výběru učiva. Vždy k mu musela den předem jít a on jí pak nadiktoval, co má přednášet.
Nedělal to však sám. Další takovým otravným profesorem se stala Prýtová. Pro Jane se staly hodiny bylinkářství trestem. A po nich vždy následovala úděsná hodina, strávená v blízkosti téhle baculaté, ušmudlané profesorky.
To co jí dokázala za tu hodinu nahustit do hlavy by nedokázal zpracovat ani ten nejvýkonnější počítač na světě. Ta ženská byla k nezastavení. Pusa jí jela na 360 otáček a slova připomínala palbu z kulometu.
Když se Jane po takové hodině dostala zpět k sobě do kabinetu, okamžitě sáhla po placatce, kde měla připravený uklidňující lektvar.
S ostatními profesory žádné problémy nemívala. McGonagalová se jí jen čas od času zeptala, jak jí to jde a jestli od ní něco nepotřebuje. Jinak se jí do výuky nepletla.
Nejjednodušší to ovšem bylo s profesorem Quirrellem. Když se sním jednou pokusila probrat učivo, utekl před ní do své pracovny a odmítal vyjít ven, dokud tam Jane bude stát. Ten člověk se čím dál víc choval podivínsky.
Celkově vzato se Jane v Bradavicích líbilo. Špičkování se Snapem jí kupodivu někdy náladu vylepšilo.
Hádali se téměř denně, ale ani na jednom z nich nebylo znát, že by jeden druhého přímo nenáviděli. Často však při jejich slovních přestřelkách bylo slyšet něco jiného.
Do Janina srdce se pomalu opět vkrádal Severusův obraz a ač to bylo téměř nemyslitelné, ke Snapeovu překvapení se to samé dělo jemu.
Téměř s dětinskou radostí se těšil na jejich setkání. Nikdy si však neodpustil nějakou jedovatou poznámku, ovšem Jane také nezůstávala pozadu.
Ani jeden z nich nedal nikdy najevo, že k tomu druhému cokoli cítil. Jane se bála odmítnutí a nechtěla ze sebe udělat hlupáka. A Severus měl zase svůj styl a rozhodně ho nehodlal měnit, jen proto, že ho Jane Lautrecová, bůh ví proč, něčím přitahuje.
To všechno se ale mělo změnit v den, kdy Bradavice navštívil nevítaný host…