7. Utajená válka

Myrtin transportér letěl směrem k E3, prolétl servisními tunely, aby se vynořil nad povrch zase na E1 – Tara a pokračoval směrem k Fowl Manor na předměstí Dublinu. Harryho Pottera udržovali v bezvědomí nevelkou dávkou sedativ.
Artemis spolu s Butlerem kopírovali veškeré nalezené učebnice a školní sešity na skaneru v kabině a nechali ode všeho vytisknout tři kopie, pro Artemise, pro Klusáka a pro Rehka Mandragoru. K tomu ještě kopie na datových discích byly připravené jak pro vlastní potřebu, tak do kentaurova osobního archivu.
„Tohle má možná cenu své váhy ve zlatě!“ komentoval to spokojeně mladý Ir.
„Máme průser!“ vyrušil ho z lebedění si Sláma Hraboš. „Viděli jste BBC?!“
Když oba lidé zavrtěli hlavou, ukázal jim záznam. Na něm bylo vidět nepříliš dobře zaostřený záběr bezpečnostní kamery Wakefieldské věznice, jak Arna Blunta vyzvedává podivné letadlo, které se vzápětí zneviditelňuje.
„A hrome! To je přeci transportní člun LEPREko!“ okomentoval to Artemis dost mírně. „Jestli se moc nemýlím, znamená to, že se Opal Koboi zas jednou dostala z basy ven a teď hledá někoho, kdo má na mě stejnou pifku jako ona…“
Společně pak odspěchali informovat i Myrtu…
*
Poručíci Paul Tibbets a George Larrabee se cítili pod psa. Chování přidělených pozorovatelů je šíleně iritovalo. K přidělení volacích znaků Dragon 1 a Dragon 2 pro jejich stroje to Dawlish s rozčilujícím výrazem ve tváři komentoval slovy:
„Doufám, že toho jména nebudem litovat!“
Pan Weasley, který byl z celé trojice jediný sympatický, měl určitě ‘švába na mozku‘, vzhledem k tomu, jak se měl tendenci motat mechanikům pod rukama. Měl při tom zvláštní, jakoby dětsky zasněný úsměv, takže se nikdo neodhodlal mu vynadat, protože do štěněte taky nikdo nekopne…
Důvod přidělení téhle zvláštní trojice se ukázal hned třetí den pozdě v noci, kdy se ještě nedalo o nějakém sehrání bojové skupiny mluvit ani omylem.
Pozorovací letadlo Canberra PR-9 vzlétlo kvůli vyfotografování čehosi podivného, co zachytil radar. Směřovalo to směrem k Londýnu, což přítomné pochopitelně silně znepokojilo. Kdosi z přítomných charakterizoval radarové ozvy jako hejno letících ptáků, ovšem o velikosti přesahující kondory. V té chvíli Dawlish vyskočil, jako by ho píchnul jehlou a zahulákal jak na Tibbetse, který měl létat s ním, tak na svého kolegu Williamsona:
„Je to tady! Nahoru a honem!“
Prakticky neozbrojená a poměrně pomalá Canberra se pokusila objekt nasvítit, aby mohl být vyfotografován. Na letoun ale cosi, zdánlivě odnikud, vrhlo dlouhý plamen ohně a několik podivně barevných záblesků. Celé to poškodilo lehký stroj natolik, že se pilot poručík Hastings rozhodl raději co nejrychleji ustoupit a hovořil do vysílačky o nenadálém napadení neidentifikovaným létajícím objektem (UFO – Unidentified Flying Object). Stroj se bohužel ukázal být poškozen až natolik, že místo na přistání byl nasměrován do Kanálu a pilot i s pozorovatelem se oba katapultovali.
Na palubních radarech obou stíhaček Tornádo bylo objekt vidět jako cosi ‘rozmazaného‘ nebo ne zcela jasně definovaného.
„Nalétneme zepředu z boků!“ rozhodl Dawlish a nějak neřešil, že nemá žádnou vojenskou hodnost na vydávání rozkazů, dokonce ani propůjčenou.
„Conspicuum Reddére Invisibilis et Ocultátus!“ zařvali oba, Dawlish s Williamsonem, náhle tak silně, až měli oba piloti Tornád obavu, aby jim to neprotrhlo bubínky. Ty obavy je ale záhy přešly, protože byly vystřídány jiným šokem.
Z kabin obou strojů se rozzářilo podivně jasné světlo, srovnatelné s fotografickým bleskem, ale přetrvávající v osvíceném prostoru. V tomto světle se objevil drak, na jehož hřbetě seděla (snad) lidská postava a okolo bylo dobrých dvacet dalších lidí letících na košťatech. Drak letěl dost nízko a kdyby se většina letců na košťatech nesnažila letět nad ním, radar by je byl mohl úplně ignorovat.
„Palte bez omezení na zásah!“ zavelel Dawlish znovu.
Letecké kanóny Mauser ráže 27 mm nejsou původně určené na likvidaci ‘živé síly‘, ale proti letadlům. Proto vysoce výbušné střely do tohohle kanónu střílejícího dávkou, pokud někoho z lidí letících na těch košťatech opravdu zasáhly, jen prolétly a vybuchly až po dopadu na zem. I tak šlo ale během tří průletů Tornád dolů deset těchhle zvláštních ‘letců‘. Pokoušeli se sice bránit jakýmisi různobarevnými paprsky, které se ale od hliníkové slitiny odrážely bez účinku. Kletba určená k usmrcení nechráněného člověka kov trupu naštěstí neprorazila…
Protože stíhačky letěly dost rychle a zahájily palbu na relativně krátkou vzdálenost, stačily při prvním průletu zasáhnout jen málo cílů, vzdor snaze udržet co nejmenší rychlost. Stíhačky prolétly formací čarodějů na košťatech jako nůž máslem, obloukem se vrátily pokračovat v palbě dřív, než se útočníci příliš rozptýlí…
Drak byl palbou kanónů obou stíhaček pochopitelně zasažen mnohokrát. Relativně tenké létací blány byly proděravěné a místy se i trhaly, pokud střela zasáhla trup, vybuchla a vytrhla z něj nevelký kus masa. První vystřelené raketě Sidewinder se drak vyhnul obratným manévrováním, až nečekaným na poraněné zvíře. Vymanévrovaná střela po chvíli vybuchla naprogramovanou autodestrukcí. Chlap na dračím hřbetě měl buď vynikající kouzlo nebo až nechutnou kliku, protože ho zatím nic netrefilo. Drak několikrát vychrlil po stíhačkách svůj plamen, ale nedokázal odhadnout polohu letadel a tak tentokrát žádné nezasáhnul.
Při odpálení druhé protiletadlové rakety vychrlil obrovský mrak ohně a dýmu, ve kterém se skryl. Bylo slyšet ohromnou ránu a když se tahle ‘kouřová clona‘ po chvíli rozptýlila, drak byl pryč - i se svým letcem beze stopy zmizel…
„DO PRDELE!“ zařval Dawlish. „Jak se ten hajzl dokázal Přemístit i s drakem?!“
Na tuhle otázku mu pochopitelně nikdo nedal odpověď. Prořídlí letci na košťatech v téže chvíli sami začali mizet – Přemisťovat se někam pryč, dřív, než na ně přijde řada při pátém nebo šestém průletu Tornád…
*
Procházeli Harryho pokoj a hledali nějaké stopy po únoscích. Alastor Moody našel v zámku chlupy z něčeho nebo někoho, sám nedovedl určit, co je správně, kterými byl zámek odemknut a jeho ochranné kouzlo přitom zablokováno. Ron byl pořád ještě trochu mimo z toho, jak ho vzbudili mimo rytmus a současně se cítil špatně kvůli tomu, že celou noční událost prospal…
Hermiona si dala prst k ústům a ukázala na odposlouchávací zařízení, uchycené zespodu pod postelí. Bylo to jedno z těch, které tam nechal Artemis jako návnadu. Když ho Pošuk uviděl, vytáhnul z vnitřní kapsy hábitu Čidlo Tajností a tím začal kontrolovat celou místnost. Posléze našel všechna odposlouchávací zařízení, dokonce i ta skřítčí chráněná povrchem z paměťového latexu, který se přizpůsobil okolí a opticky s ním splynul. Našel i minikameru v rohu. V té chvíli Artemis, který vše s přáteli sledoval na obrazovce v transportéru, vytočil číslo mobilu, které mladým čarodějům nechal v pokoji unseného.
Řinčení mobilního telefonu způsobilo, že se všichni v pokoji přítomní zastavili. Jako na povel se všichni podívali do kamery, na kterou je upozornil ten stařík s protézami. Na obrazovce v transportéru tak mohli vidět, že oba zrzci jsou podle rysů v obličeji nejspíš bratr a sestra.
„Gratuluji!“ řekl Artemis hlasem prostým emocí. „Nečekal jsem, že najdete všechno. Jestli chcete Pottera dostat v jednom kuse, na získání těch peněz máte týden. Pak se obrátím na ‘lorda‘ Voldemorta, jestli nedá víc.“
Šlechtický titul řekl se zřetelnou ironií.
„Jak se chcete spojit s Voldemortem, co o něm vůbec víte?!“ zeptala se vyšší z dívek, ta blonďatá. „To na něj máte taky telefonní číslo?!“
„Já o něm nevím skoro nic,“ připustil Artemis. „A telefonní číslo na něj skutečně nemám. Ale kontakt na něj bude mít určitě pan Draco Malfoy…“ s tímhle prohlášením ukončil spojení s mobilem.
*
Pan Weasley se seržantem Westfieldem v Landroveru projížděli krajinou a hledali spadlé čaroděje. Přesněji jejich mrtvá těla, protože nikoho živého nenašli. Pan Weasley tak byl osvobozen od strašlivé odpovědnosti rozhodovat o tom, jestli se je pokusit zajmout živé, nebo je raději dorazit…
Mrtvoly zmenšoval redukční kletbou, ale igelitový pytel na zadní sedačce se i tak povážlivě plnil. Další Canberra, vybavená termokamerou, pátrala po přehlédnutých tělech a navigovala je shora. Konečně sesbírali všech patnáct padlých. Podle vyhodnocení záběrů, které nafilmovaly kamery obou Tornád, bylo všech letců na košťatech v okamžiku náletu ve skutečnosti osmadvacet. Zdálo se, že Voldemort udělal stejnou chybu, jako před mnoha lety Göring se svou Luftwafe. Totiž, že podcenil kvalitu pilotů i letadel královského letectva…
„Tak snad aspoň na chvíli by mohl být pokoj!“ prohlásil spokojeně pan Brousek, který se necelou hodinu po ukončení bojů nějak dostal na základnu. „Tohle toho mizeru odnaučí podceňovat mudly!“ dodal ještě poznámku, které nikdo z důstojníků nerozuměl. Snad měl na mysli toho bioteroristu, který si dokonce připravil k útoku na Británii pohádkového draka a skupinu rádobyčarodějů na košťatech…
„Mám tady pro všechny zúčastněné medaile a finanční odměny,“ prohlásil a zatvářil se jako hodný lev Clarence ze seriálu Daktari, když veliteli Gregu Bagwellovi předal nevelký kufřík. „Jinak, naši lidé tu ještě nějakou dobu pro jistotu zůstanou, ale doufám, že snad už k dalšímu útoku nedojde. O našich setkáních a akcích nebudou pořizovány žádné záznamy ani zápisy a nebude se o nich nikde mluvit!“ dodal ještě varovně, než odešel, s pytlem plným redukovaných zbytků zabitých Smrtijedů pod paždí…
*
„Dáme vědět Klusákovi?!“ ptal se Sláma Hraboš Myrty, když jí přišli říct zprávu, že psychopatická šotka je pravděpodobně venku a že to byla asi ona, kdo osvobodil vrahouna Arno Blunta z vězení.
Myrta vrhla tázavý pohled na Artemise a Butlera.
„Doporučoval bych to neříkat rádiem!“ prohlásil osobní strážce zkušeně. „Musíme předpokládat, že jestli se dostala ven, napíchla naší komunikaci. Podle mého odhadu se teď s Bluntem snaží dát dohromady nějakou skupinu žoldáků pro větší útok na Fowl Manor. Bude chtít dostat nás všechny a na to jí jeden zabiják stačit nebude. Skřítci jí teď už nepomohou, když nechala ty bratry Brillovy jít do basy, dají od ní ruce pryč i jejich zločinci. Myslím, že nás napadne na Fowl Manor tak během tří až pěti dní. Během té doby se bude snažit dát dohromady ‘úderný tým‘. Zaletíme domů a vysvětlíme to Klusákovi, třeba vymyslí nějakou chytrou pastičku, aby ta psychopatka už nikdy nikoho neohrožovala.“
S tím dolétli už v tichosti k usedlosti…
*
Major Risk Chaluha nechal zaparkovat přidělený kamuflovaný transportér u Fowl Manor. Když jeho skanery našly Myrtin transportér na cestě na přistání, ‘proplížil‘ se za ním v tak těsném závěsu, aby to oklamalo Klusákovo senzory a přitom nevyplašilo Myrtu. Ne snad, že by hodlal se svou zásahovou jednotkou komukoli z přítomných uškodit, ale hodlal vyčkávat a použít přítomné jako vnadidlo…
Když Opal Koboi uprchla z Větrného Pytle, došlo mu, že se v první řadě bude chtít pomstít. Na jejím pomyslném seznamu musel být kde kdo, ale bývalá kapitánka LEPREko tam, stejně jako kentaur Klusák, Artemis Fowl nebo Sláma Hraboš budou pěkně navrchu. A když jsou teď všichni pěkně nahoře a užívají si ‘dovolené‘, tak takové příležitosti určitě Koboi nedokáže odolat. Zachytil i zprávu BBC o útěku/únosu vězně Arno Blunta z Wakefieldu létajícím člunem až podezřele připomínajícím transportéry skřítčí policie.
Tak to vysvětlil generálce Vinyaje, když Rada zjistila, že jak Ark Sool, tak Klusák jsou pryč a nebezpečná vězeňkyně je přitom na útěku. Generálka se v Radě ujala bez rozpaků velení nad všemi policejními silami a když jí Risk seznámil se svým plánem, schválila ho.
Nemohl vzít moc skřítčích policistů, protože možná budou muset své výpovědi navzájem ‘sladit‘ a například jeho neschopný bratr Ponrava by to tak maximálně dokázal zkonit. Jeho mužstvo teď trochu netrpělivě čekalo na signál. K majorově překvapení je senzory Klusákovo transportéru zachytily, ale jediná zpráva, kterou obdržel, byl záznam:
……„Ještě pro záznam, Klusáku,“ hlas mladého Artemise Fowla zněl až nečekaně klidně. „Vyslovuji pozvání členům zásahového týmu kapitána Riska Chaluhy…“
„Majora!“ ozvala se Myrta.
„Dobře, majora Riska Chaluhy, zároveň ale vyslovuji absolutní zápověď ke vstupu pro velitele Arka Soola,“ dokončil Ir.
„Ten z toho dostane mladý!“ zařehtal do toho vesele kentaur.……
„V případě potřeby máme pozvání!“ konstatoval major Chaluha. „Zbraně si nastavte rovnou na třetí stupeň, nebudeme riskovat, že by nám slečna Koboi zase vzala dráhu nebo že by se probrala některá z jejích případných goril. Uspořádáme každému, kdo by ohrožoval nás, Myrtu, Klusáka, Artemise nebo jeho strážce, takovou menší ‘nehodu‘…“
*
Rehek Mandragora se začetl do kopií učebnic a sešitů z Bradavic a zdálo se, že ho od nich nic nevytrhne.
Klusák napojil Harryho Pottera na mozkový detektor a pokoušel se ‘odchytit‘ něco z paměti k analýze. Artemis měl už z letu trochu náskok, protože prostudoval mimořádně nezáživný, ale asi důležitý, spisek o dějinách čar a kouzel. V něm našel i kapitolu věnovanou Harrymu Potterovi a ‘lordu‘ Voldemortovi. Pokud se dalo soudit a oddělit od sebe fakta a propagandu, chytil právě toho aspoň relativně ‘hodného‘. Usoudil, že s ním dá ještě řeč, než se definitivně rozhodne, ale i Butler souhlasil, že jestli bude Potter ochotný slušně zaplatit, měli by si s ním plácnout. Pokud ne, tak být na straně poraženého je někdy bolestivě nepříjemné…
*
Lord Voldemort obcházel zraněného draka. Podle svědectví těch několika Smrtijedů, kdyby se s ním Severus Snape včas nepřemístil, stíhačky by ho úplně rozstřílely. Tenhle krok od Rufuse Brouska nečekal. Ten ministr je chytřejší, nejen než jeho předchůdce, to není vůbec žádný kumšt, ale i než vypadá.
„Jak to vypadá?“ zeptal se polohlasem Snapea, který dávkoval lektvary a zadával jejich aplikaci méně významným Smrtijedům, kterých by v případě nějaké drakovy přehnané reakce nebylo tolik škoda.
„Původně jsem to kouzlo pro Přemístění draka použít nechtěl,“ vysvětloval bývalý bradavický profesor. „Ale ti letci by nás jinak zametli z oblohy. Jakmile selhalo zastírací kouzlo, neměli jsme šanci,“ Snape se nesnažil vymluvit z odpovědnosti, ale střízlivě zhodnotil situaci. „Drak je nedokázal zasáhnout a kouzla na ně nepůsobila. Jako pozorovatelé museli letět nějací dost dobří bystrozorové…“
„Jistě, jistě…“ Voldemort netrpělivě máchnul rukou. „Z osmadvaceti Smrtijedů z doprovodu se jich vrátilo jen devět. Nevím, jestli se všichni, co se jim nepodařilo Přemístit sem, padli nebo jestli někoho zajali. Případně jestli někdo nezběhnul…“ dodal ponuře. „To ale není podstatné. Jak to vypadá s drakem?!“
„Naštěstí nás nezasáhla žádná raketa. To by asi nepřežil ani jeden z nás,“ odtušil Snape studeně. „Zásahy z toho kulometu, nebo co to bylo, ty udělaly jen povrchové rány. Drak by se měl během dvou tří dnů vyhojit.“
„Dobře, berte to jako prioritu a ostatními úkoly pověřte někoho jiného.“
S tím se Voldemort odporoučel věnovat jiným plánům…
*
Krátura se znovu roztřásl. Tohle místo mu vzdor všemu nahánělo strach. Pohár, pro který ho jeho zatracený ‘pán‘, Harry Potter, poslal, už našel. Jenže ho nešlo ukrást, protože ho měl u sebe pořád ten bývalý profesor z Bradavic, Severus Snape a všude ho nosil jak kočka koťata. Velkého hada, samici Nagini, zatím pořád nemohl najít. Zato byl ale svědkem velmi zajímavé záležitosti. Viděl totiž, jak Voldemort donutil Draco Malfoye, aby se mu zavázal neporušitelným slibem, že zabije Harryho Pottera. Výborně! V duchu si mnul své kostnaté prsty spokojeností. Stačí, aby Harry Potter s přáteli zvítězil, splnil slib a daroval Kráturu Malfoyovi, pokud ten přežije. A Draco Malfoy pak s Kráturovou pomocí Harryho Pottera zabije…
*
Percy Weasley se mračil jako kakabus. Dorazil zrovna spolu s Hedvikou nesoucí dopis od rodičů a od Rona s Ginny se pak dozvěděl, že Harryho unesli. Požadavek na tři tisíce galeonů mu vyrazil dech.
„Nebuď hlupák!“ žádal ho Pošuk Moody. „Nikomu nic neříkej a dej tyhle divné chlupy na Odboru Záhad Brandonovi Maxwellovi. Ten by měl dokázat určit tvora, ze kterého to pochází. Lidské to není a je to asi z jednoho toho únosce. Pak sežeň prachy a přijď sem. Když se to dobře skoulí, můžeš být po Brouskovi ministrem kouzel ty!“ konečně asi narazil na tu správnou motivaci starý bystrozor. „A jestli se dostane ven, že nám Harryho někdo unesl, spousta čarodějů se dá k Voldemortovi ze strachu a když vyhraje, tyhle peníze nám nepomohou. Takže to musíme zatajit! Pokud zvítězí Harry, dostaneš prachy buď od něj, nebo od Brouska. Jestli nezvítězí, mrtví dluhy nesplácejí a my budem docela určitě po smrti všichni!“
Percy se tedy Přemístil do blízkosti Ministerstva kouzel. Od začátku potíží s Voldemortem byly zavedeny zábrany proti Přemisťování přímo do objektu Ministerstva.
Maxwell z Odboru Záhad ho dohonil ještě na schodech:
„Řekněte Pošukovi, že to je z permoníka!“ supěl. „Já myslel, že ty potvory byly vyhubený v šestnáctým století a ono to ještě existuje!“
Skřeti z Gringottovy banky si vyžádali Percyho podpis snad na dvaceti pergamenech, ale vydali mu požadované tři tisíce s tím, že pokud to ministr Brousek schválí, uhradí se z běžného účtu Ministerstva…
*
Opal Koboi sledovala, jak se její budoucí zabijácké komando secvičuje. Protože neměli k dispozici plány Fowl Manor, použili opuštěné rozvaliny městečka kousek od Omsku. Podle Michaila Ivanoviče tam bývalo jedno teď už opuštěné výcvikové centrum KGB. Bylo potřeba vyzkoušet si vzájemné reakce a taky se trochu obeznámit s podivnými novými zbraněmi od zaměstnavatelky. Byly hezké, lehké a vůbec, měly ale vesměs tu nectnost, že nebyly určené k zabíjení, kterému dávali všichni tři přednost…
*
Dva bystrozorové přivedli do Harryho bydliště spoutaného Mundunguse Fletchera. Mezi věcmi, které jeden vysypal z pytle, byl i masivní zlatý náhrdelník s kresbou hada stylizovaného do písmene ‘S‘.
„Tohle jsme určili jako ukradené z majetku pana Pottera,“ konstatoval klidně. „Mohl by nám potvrdit převzetí?“
„Bohužel, je na nějakém mudlovském úřadě a má se vrátit až odpoledne, je to nějaké vyřizování ohledně pozůstalosti…“ zalhal Pošuk Moody.
„Tak dlouho čekat nemůžem… No tobě to svěřit můžeme a on by nám stejně nemohl potvrdit převzetí tohohle hajzlíka,“ ukázal ten druhý na Fletchera. „Podepiš to tady a tadyhle… Fajn, tady máš jeho hůlku.“
Když se oba bystrozorové Přemístili zas pryč, Alastor Moody se obrátil na zloděje a namířil na něj hůlku.
„Harryho někdo unesl a chce za něj výkupné tři tisíce galeonů. Ty nám buď pomůžeš s jeho osvobozením, nebo tě tady rovnou pohřbím…“
*
Ukončili všechna kouzla v domě Dursleyových v Zobí ulici a odstranili všechny stopy po tom, že tam kdy žil Harry Potter.
„No, myslím, že se rozloučíme!“ prohlásil Pošuk a podíval se na všechny tři Harryho příbuzné nelaskavým zrakem. „S Harrym Potterem se už neuvidíte a před černokněžníky vás už nikdo chránit nebude…“
Nestarali se o to, jak to Dursleyovi vezmou, protože měli teď důležitější věci na starosti…
*
„Jak ale Harryho najdeme, jestli se nám ti únosci neozvou tím mobilem?!“ uvažovala nahlas Hermiona.
-Pošleme mu dopis,- napsal na kus papíru Ron. –Hedvika ho přece vždycky najde…-
-Skvěle, Rone!- napsala Ginny. – Ty snad i myslíš!- pokývaly obě dívky společně a ukázaly zápis Pošukovi, který také přikývnul.
-Takže si všichni vemte košťata!- připsal na papír a šel vše vysvětlit i Percymu a Mundungusovi Fletcherovi.
„Dungu!“ chytil zloděje pod krkem. „Celou cestu poletíš přede mnou a jestli se pokusíš o nějakou levárnu, sejmu tě jak svrška z balíku karet. Harry bude dost možná potřebovat, abys nám ho pomohl ukrást, takže proto jseš na svobodě, jasný?!“
Fletcher se trochu přikrčil a přikývnul…
Ron s Hermionou dopsali dopis, který připnuli Hedvice k noze. Musel být dost jasný pro Harryho, aby věděl, že ho jdou vysvobodit, přitom dostatečně nic neříkající pro kohokoli cizího, kdo by sovu případně zadržel a dopis si přečetl.
„Leť pomalu, Hedviko, ať ti stačíme na košťatech!“ dodala Hermiona.
Harryho Kulový Blesk zůstal v místnosti, odkud ho unesli, takže ho použila Ginny, jako nejlepší z přítomných v létání. Jejím Zametákem tak musel vzít zavděk Percy, který koště neměl.
Hedvika se rozletěla skoro přímo na západ…