8. kapitola

Smrt přátel ji bodla jako dýka hluboko do srdce a zanechala zde jizvu. Její duše se sice částečně vzpamatovala, ale zášť vůči vrahům stále přetrvávala ve stejné síle jako na počátku. Nedávala však na sobě nic znát a k tomuto tématu se již nevrátila. Harry, Hermiona i Ron o mi měli starost, ale značně se jim ulevilo, když viděli, že už je v pořádku.

Opět začala reagovat na Snapeovy narážky. Návratem k jejímu původnímu chování zkazila Snapeovi jeho škodolibou radost. Vůbec se mu nezamlouval fakt, že opět dokáže bezchybně odpovědět na otázky, které jí klade, a tak byl poslední dobou ještě více nesnesitelný než dřív. Naopak profesor Campbell a Brumbál byli nadmíru spokojeni, když viděli, jak se s touto událostí dokázala vyrovnat.
Harry s Ronem se vrátili ke svým běžným činnostem, ke kterým samozřejmě nepatřilo učení. Tvářili se naprosto bezstarostně, a také se tak cítili. Jediná Hermiona nedokázala na scénu v jídelně zapomenout. Dariino tehdejší jednání v ní zaselo sémě pochybností a ona se jich nedokázala zbavit.
Celý dlouhý týden se nestalo nic zvláštního. Snapeova absence už jim totiž podivuhodná nepřipadala. Na tento fakt si již zvykli, avšak otázka: Kam pořád chodí?, je stále hryzala. Vyučovací hodiny probíhaly stále ve stejném nudném stereotypu.
Pošuk Moody se dlouho nezdržel a zase odjel. S největší pravděpodobností chtěl zjistit něco víc o smrtelném útoku na kolegy. Jenže Daria doufala, že zase přijede a přesně jí vylíčí, co se vlastně stalo.
Jedinou novinkou na škole byla skutečnost, že byl znám termín pro první výlet do Prasinek, který byl naplánovaný na konec října. A tak byla teď nebelvírská společenská místnost přeplněná veselými studenty, kteří si navzájem svěřovali, co se chystají v Prasinkách nakoupit. Všichni čtyři seděli u stolu, který stál v rohu místnosti a daleko od veškerého dění. Po týdnu ignorace faktu, že ve škole je smrtijed, se k tomuto tématu opět vrátili.
„Ta Snapeova zmizení se mi vůbec nelíbí.“ prohlásil Harry. „Co když má taky něco společného s Voldemortem a tím smrtijedem?“
„Ale, ale Harry, neříkal jsi náhodou, že když Snapeovi věří Brumbál, tak vy mu budete také důvěřovat? A já myslela, že jsi rád, že jsi se ho zbavil, nebo by jsi ho radši měl tady, aby ti mohl dál otravovat život?“ s mírným náznakem ironie ho popíchla Darí. Harry se zmohl jen na nesouhlasné uražené odfrknutí.
„Na tom nezáleží. Snape s tím stejně nemůže mít nic společného. Brumbál musí vědět přesně, kam pořád odchází a opravdu pochybuji, že by mu dovolil navštěvovat Voldemorta a spřádat nějaké plány proti jeho osobě, světu a nebo ještě hůř tobě, Harry!“ s úsměvem, ale částečně varovně podotkla Hermiona.
„Hm, leda, že by se Brumbál rozhodl Harryho zbavit. Ani bych se mu nedivila.“ zamumlala si sama pro sebe Darí, která už byla unavená z toho, jak pořád rozebírali jednu a tu samou věc dokola.
„Neměli bychom už konečně všechno říct Ginny a Střelence?“ ozval se po odmlce Ron. „Nejsem si tím tak jistý. Myslím, že bude lepší, když zatím nebudou nic vědět, už pro jejich vlastní bezpečí.“ Harry najednou zvážněl.
„Pro jejich bezpečí? I kdyby se ten smrtijed dozvěděl o tom, že holky ví, co se děje, tak asi těžko na ně zaútočí, přičaruje jim třeba puchýře, a pak si zase odkráčí.“ vydechla Darí, kterou tato debata přestávala bavit. „Já bych jim nic neříkala, ale pokud jim to chcete povědět, tak až ve vhodnou dobu na vhodném místě… A ta by mohla přijít co nevidět.“ spiklenecky se usmála. „Hned jsem zpátky.“ dodala a vyrazila směrem k průchodu ze společenské místnosti. Ostatní u stolku osiřeli a nechápavě zírali jeden na druhého. Jediná Hermiona se rychle probrala:
„Zapomněla jsem, že musím ještě jít do knihovny.“
„Co, teď? Vždyť je za pět minut devět.“ vytřeštil zrak Ron.
„Neboj, to ještě stihnu.“ pohotově odvětila a jak střela vyrazila k průchodu.
Harry s Ronem teď zůstali sami a tvářili se jako opaření.
„Kdo má ty holky chápat?!“ bezduše odtušil Harry.

Daria přesně věděla, kam má namířeno. Rázným a rychlým krokem kráčela tmavou chodbou přímo ke kabinetu jejího strýce. Zaklepala a ani nepočkala na pokyn a vstoupila. Její strýc seděl u stolu a opravoval domácí úkoly.
„Něco mě napadlo!“ vyhrkla Darí na strýce a ani nestihla pozdravit.
„A copak, Práškovací letadlo?“ popíchl ji Danniel.
„No tak strejdo, teď není čas na vtipy. Tohle je vážně důležité. Tak pojď se mnou.“ chytla ho za ruku a vytáhla ho z místnosti dveřmi, které ani nestihla zavřít, když vrazila k profesoru Campbellovi do kabinetu. Oba se však vprostřed dveří zarazili a zírali na postavu, která se patrně snažila vytratit, ale očividně se jí to nepodařilo. Daria instinktivně pustila strýcovu ruku a dívala se z očí v oči zvědavému studentovi.
„Pane Malfoyi, potřebujete něco?“ mile, avšak s výhružkami v hlase, řekl Campbell.
„Ne, Malfoy nic nepotřebuje, že? Už odchází.“ se záští v hlase poznamenala Daria. „Tak už zmiz!“ křikla, aby se ho konečně zbavila. Malfoy chtěl vznést námitku, ale nakonec si to rozmyslel, otočil se a odešel.
„Myslíš, že nás slyšel?“ zeptal se Dann.
„Nevím a je mi to jedno. Pojď rychle, musíme za Brumbálem.“ zase ho chytla za rukáv. Ušli jen pár kroků a zahnuli za roh, kde narazili na Cho s jejími spolužačkami. Daria je spěšně pozdravila, usmála se na ně a pokračovala dál do Brumbálovy pracovny následována Campbellem.
Brumbál seděl za stolem a něco sepisoval na kousek pergamenu. Pozdravil oba příchozí a pokynul, aby se posadili.
„S čím vám mohu pomoci?“ vlídně se zeptal Brumbál a odložil brk i pergamen, aby se jim mohl plně věnovat.
„Pane profesore, potřebuji Váš souhlas.“ vychrlila ze sebe Darí.
„A smím vědět, co mám odsouhlasit?“
„Chtěla bych obnovit Brumbálovu armádu.“ odhodlaně pronesla.
„Cože? A proč?“ vložil se do rozhovoru Dann.
„Profesore, Vy určitě víte proč, a také jste si zajisté vědom, že my víme, stejně jako Vy, o smrtijedovi, který se nachází v Bradavicích.“ ignorovala Daria strýce. „Myslím, že bychom měli studenty připravit na nejhorší. Ale… asi nebudete souhlasit, avšak jsem toho názoru, že by členy Brumbálovy armády měli být pouze ti samí lidé jako loni a to opět pod vedením Harryho v Místnosti nejvyšší potřeby.“ pokračovala.
„Slečno Wottonová, naprosto Vás budu podporovat v jakémkoliv nápadu a tento nebude výjimkou. Avšak pravdou je, že i já jsem již učinil jistá opatření, ale i tak s Vaším návrhem souhlasím.“ mrkl na Darii a věnoval jí vlídný úsměv.
„Děkuji pane profesore.“ vděčně odvětila.
„Nedáte si Bertíkovu lentilku?“ nabídl jim Brumbál zdvořile.
„Hm… ne, děkuji.“odpověděla taktně, ale byla zaskočena Brumbálovou nabídkou. Daria i strýc se chystali k odchodu, když je Brumbál zarazil: „Jen ještě jedna maličkost. Teď budu požadovat souhlas já… souhlas Vašeho otce.“
„Jak si přejete, to by neměl být problém. Děkuji. Nashledanou.“ rozloučila se a vyšla se strýcem z pracovny.

„Jak tě to prosím tě napadlo?“ tázavě pohlédl Dann na Darii, když už byli daleko od Brumbálovy pracovny.
„Ani nevím, prostě mě to jen tak přišlo na mysl.“
„A ty si myslíš, že to Henry schválí?“ nedůvěřivě na ni pohlédl.
„Snad ano, a když ne, tak ty mi určitě pomůžeš, že?“ spiklenecky mrkla na strýce.
„Dobrá tedy, napiš mu dopis a řekni mu, že s tím také souhlasím.“
„Děkuju, já věděla, že mě podpoříš.“
Daria se na chvíli zaposlouchala. Upřeně se soustředila a v hlavě se jí zrodila otázka: Co ta tady proboha hledá?
„Hermiono, vylez zpoza toho rohu a řekni mi, co tu děláš.“ pronesla tato slova do ticha chodby a se strýcem se zadívala směrem k místu, odkud vyšla překvapená Hermiona.
„No… já jdu z knihovny.“ váhavě odpověděla, ale pak se vzpamatovala: „To snad můžu, ne?“
„To jo, ale kde máš tedy ty knihy?“
„Já byla vrátit ty, které jsem již přečetla.“ pohotově zareagovala Hermiona a začala se věnovat profesoru Campbellovi: „Dobrý večer, pane profesore.“
„Dobrý večer, slečno Grangerová.“
„My už půjdeme,“ vrhla Daria vražedným pohledem po Hermioně. „Dobrou noc, pane profesore.“ zakončila rozhovor.
„Dobrou noc.“ rozloučila se Hermiona a následovala Darii do temné chodby.
Cestou nepromluvily ani slovo a zůstalo to takto i ve společenské místnosti, dokud nestály až před Harrym a Ronem.
„Kde jste byly?“ tázavě zamrkal Harry a byl zvědavý na odpověď.
„Říkala jsem, že v knihovně.“ odsekla Hermiona a zavadila pohledem o Darii. Darí se nechtělo vysvětlovat, kde ve skutečnosti byla, a tak mlčky souhlasila s Hermioninou verzí. Vysedávali v místnosti, která se pomalu vyprazdňovala, a hráli kouzelnické šachy a řachavého Petra. Daria si po chvíli zašla pro pergamen a brk a napsala otci. Plně ho obeznámila se všemi okolnostmi a důvody, které ji vedly k rozhodnutí obnovit BA, a také mu sdělila, že Brumbál i strýc se vším souhlasí.
Nechtěla čekat až do rána, proto šla odeslat dopis teď. Věděla, že riskuje, ale na druhou stranu nemohla popřít, že by se vůbec nezlobila, kdyby náhodou narazila na Snapea. Na chodbách bylo pusto a v sovinci také nikdo nebyl. Dlouho se nezdržovala, vybrala jednu sovu, ta energicky vzlétla a zmizela v tichu a temnotách noci, ozářená pouze světlem měsíce a hvězd.
Na zpáteční cestě nespěchala, ale ani se nesnažila na sebe nějak upozorňovat, aspoň ona ne. Na zem totiž v jedné chvíli dopadla bomba hnojůvka a jen těsně minula Darii. Ta vzhlédla k vysokému tmavému stropu a zahlédla podivný stříbrný útvar plující vzduchem.
„Protivo, vypadni.“ znuděně pronesla k duchovi a snažila si jej nevšímat, jenže to nebylo tak snadné. Další bomba hnojůvka jí totiž prosvištěla kolem hlavy a spadla na podlahu. Ozvalo se zadunění po dopadu a dál se ozýval jen radostný Protivův smích.
„Co kdybys přestal otravovat?!“ vyštěkla po něm Darí.
„Jenže studenti tu tak pozdě nemají co dělat. A to se řekne.“ zlomyslně odvětil Protiva a hodil další bombou hnojůvkou po Darii. Ta se jí naštěstí vyhnula.
„Tak už dost!“ zlostně zasyčela a do tváře se jí vedral nebezpečný výraz rozčilení.
„Poplach, poplach…“ křičel Protiva jak na lesy, nepřestal rozhazovat kolem bomby hnojůvky, zdálo se, že jeho zásoby jsou nevyčerpatelné a neuvěřitelně nahlas se u toho smál. „Zmlkni!“ Daria přímo zuřila a byla vzteky bez sebe. „Buď zticha!“ křikla po něm, ale on dělal ještě vetší randál. Daria pak jen zaslechla hlasité zamňoukání paní Norissové. Sakra, pomyslela si. Chtěla zmizet, ale bylo pozdě. Ztemnělou chodbou se k ní belhala děsivým způsobem shrbená postava. Okamžitě jí hlavou problesklo: Ale ne Filch, ten tu chyběl. Postava došla až k Darii a zde dostala zřetelné obrysy pod světlem z Dariiny hůlky.
„Co má znamenat ten nepořádek?!“ zaskřehotal Filch a jeho hlas zněl, jako kdyby skřípal zuby. Změřil si Darii podezíravým pohledem, a pak zaostřil zrak směrem k Protivovi.
„Přestaneš tu rozhazovat ty bomby hnojůvky?! Jinak zavolám Krvavého barona.“ soptil Filch a provrtával Protivu vzteklým pohledem. Tomu však jeho slova byla lhostejná a hodil po Darii a Filchovi celou hrst bomb. Darí stihla jen tak tak uskočit, Filch už to štěstí neměl. Poté, co ho jedna bomba hnojůvka trefila do ramene, začal neuvěřitelně zuřit a nadávat. Zrudl jako rajče a vztek jím doslova cloumal. Ale jediné, čeho tím docílil bylo, že se Protiva zaměřil na něj a všechny zbylé bomby posílal jeho směrem a náramně se u toho bavil.
Daria byla šťastná, že přestala být středem pozornosti jak Protivy, tak i Filche. A toto byla příležitost nenápadně se vypařit, jenže… Najednou se rozhostilo hrobové ticho, které bylo naprostým a dokonalým protikladem předcházející situace. Daria si tuto náhlou změnu nedokázala vysvětlit, a tak se rozhlédla kolem. Spatřila profesora Snapea, který se vrátil zpět do školy, ale něco na něm bylo v nepořádku. Pořádně si ho prohlédla, z nenadání vyprskla smíchy a zničila to nádherné ticho na chodbě. Bylo patrné, že Snape se náhodně stal Protivovou obětí místo Filche. Jeho plášť byl špinavý a nebylo pochyb, že za tuto anomálii Snapeova vzhledu byla odpovědná zbloudilá Protivova střela.
„Mě to směšné nepřipadá! Okamžitě přestaňte! Filchi, jak si to představujete?!“ Snape neuvěřitelně zuřil. Darí ho nikdy neviděla v takovém stavu. Snape byl člověk, který se vždy choval chladně, odměřeně, jako by s nezájmem a s ignorací. Ale tohle bylo i na ni moc. Snape byl ještě bledší jak normálně a jeho klouby zbělely, jak křečovitě svíral hůlku a mířil s ní na Protivu. Tento Snapeův výraz už Darii nepřipadal ani zdaleka tak směšný. Jejím jediným a největším přáním v této chvíli bylo, aby se právě teď nacházela co nejdál od tohoto místa a aby ji nemohl stihnout Snapeův hněv.
„Protivo, to si odskáčeš! Krvavý baron už je na cestě.“ křikl a vypadal vskutku děsivě a nebezpečně.
Tohle už Protiva ignorovat nedokázal. Zatvářil se vyděšeně a provinile. Chtěl utéct, ale nemohl. Po chvíli se skutečně objevil Krvavý baron a bez jediného slova si Protivu odvedl. Tomu se ještě do tváře vedral výraz naprostého zděšení. Co se s Protivou stane mohla Daria jen odhadovat, ale raději si na to ani netroufla.
„Filchi, okamžitě to tu ukliďte! A buďte si jistý, že tohle se profesor Brumbál dozví. A Vy slečno Wottonová, pojďte ihned se mnou!“ Snape byl stále rozzuřený a pravděpodobně si chtěl vylít zlost na Darii. Necitlivě ji chytil za zápěstí a táhl ji za sebou do děsivé temnoty.
Daria ještě nikdy nebyla tak vyvedená z míry jako teď. Měla hrozný vztek a zároveň pociťovala obavy ze Snapeovy reakce. Neviděla kam jde, všude kolem byla černo černá tma a ona klopýtala v závěsu za profesorem Snapem, z jehož chůze se v této chvíli dalo vyčíst jeho rozhořčení. Netušila, co ji čeká a pomalu začínala propadat panice.
Snape ji stále surověji táhl temnou chodbou a ona nevěděla, co si počít. Měla strach z toho, co přijde, ale nehodlala se vzdát bez boje. Jenže nebyla schopna odporovat, Snape nevypadal, že by v této chvíli toleroval jakýkoli odpor, když opomeneme skutečnost, že by něco takového nepřipustil ani za normálních okolností.
Snape jí stiskl zápěstí tak pevně, až jí celým předloktím projela palčivá bolest.
„Au!“ vykřikla a snažila se vyprostit svou ruku ze Snapeova sevření. Snape se prudce otočil a přejel ji nepříjemným pohledem.
„To bolí!“ ohradila se a nasadila nevinný mučednický výraz.
„Slečno Wottonová, Vy si myslíte, že mě zajímá, že vás něco bolí?!“ egoisticky poznamenal. Daria jen nevěřícně koukala a tvářila se uraženě.
„Byl byste tak laskavý a řekl mi, kam mě vedete?“ dožadovala se vysvětlení.
„Tak tohle by zas nemělo zajímat Vás!“ vyštěkl Snape.
„Jak by mě to nemělo zajímat? Vždyť mě někam táhnete proti mé vůli!“ vyvalila oči, ale tak nějak to od něj čekala. Pomalu začínala být nepříčetná.
„Já už s Vámi nikam nejdu!“ vyjela po něm a přestávala se kontrolovat.
„Ale ano.“ pronesl opět svým charakteristickým chladným hlasem, při kterém ostatní mrazilo v zádech.
„Ale já nechci.“ přidušeným hlasem vydechla.
„Je mi líto, ale budete muset.“ klidným jako by nezúčastněným tónem promluvil.
„Nemusím! Co my uděláte, když odmítnu? Strhnete mi body? Prosím, můžete si posloužit, já odcházím.“ rozhodně pronesla a už jí bylo jedno, co jí teď Snape udělá nebo řekne. Neměla v plánu dovolit, aby s ní někdo zacházel jako s kusem hadru.
„Dobrou noc a radila bych Vám, abyste si vyčistil ten plášť, smrdíte jak hnůj!“ už jí nezáleželo na tom, co říká, stejně jí to Snape pěkně vytmaví, tak ať si to tedy ještě užije.
Snape byl naprosto v šoku. Takové chování ještě nezažil od žádného studenta a ani ho nikdy nenapadlo, že něco takového zažije. Vždycky si myslel, že z něj mají žáci strach, a také měl pravdu. Jenže Daria byla výjimkou. Nikdy se ho nebála, protože ve skutečnosti k tomu neměla sebemenší důvod. Jeho chování vůči studentům jí vrásky nepřidělávalo. Mohlo jí to být ukradené. V životě už poznala spoustu podobných lidí jako je Snape a nikdy se nikým takovým nenechala vyvést z míry. Ale Snape byl jiný, vždy ji dokázal vykolejit, někdy ji dokonce přiváděl až do nepříčetnosti. Vždy se však dokázala s vypětím všech sil ovládnout. Avšak dnešní situaci už přejít nedokázala, byla tak rozčilená a vše jí bylo naprosto lhostejné, že už prostě riskla cokoli.
Otočila se, pomalu a s hrdostí kráčela chodbou a stále více se vzdalovala od Snapea, který nebyl s to se ani pohnout. Klidným a rozhodným krokem zahnula za roh a jakmile zmizela Snapeovi z dohledu, rozběhla se vstříc chladné temnotě do neznáma.
Už byla dostatečně daleko nebo v to alespoň doufala. Udýchaná se zhroutila a opřela se o zeď. Nechápala už vůbec nic. Byla naprosto mimo. Sjela po zdi na zem, sedla si a pořád jí nedocházelo, co se vlastně stalo. Vždyť tohle nemohl být Snape, takhle se ještě nikdy nechoval, ale pak se jí v hlavě zrodila myšlenka: Co když choval? Do teď nikdo přesně neví, co vlastně prováděl, když byl ještě smrtijed a dnes Darii dokázal, že umí být hrubý nejen verbálně, ale i fyzicky.
Darí se pokusila vstát a s menší námahou se jí to nakonec podařilo. Snažila se zorientovat a přijít na to, kde je. Nikdy jí nedocházelo, jak je hrad rozlehlý a obrovský, až teď. Toužila být v nebelvírské věži, ale měla strach hnout se z místa, protože by mohla Snapeovi vběhnout přímo do cesty, a kdyby ho měla dnes potkat ještě jednou, tak by radši skočila z prvního okna, které by bylo nablízku. Jenže stále více si uvědomovala, že pokud ji hledá, tak zůstat stát na jednom místě, je ta nejhorší varianta, kterou si může zvolit. Pořádně se porozhlédla a snažila se najít nějaké poznávací znamení, něco, podle čeho by poznala, kde právě stojí. A pak ji zahlédla. Socha jednooké čarodějnice. Už věděla, kde je, a také věděla, kudy zpět. Vyrazila ke schodišti a zrychlila krok. Párkrát zabočila do jiné chodby, vyšla několikerá schodiště a nakonec zahlédla obraz Buclaté dámy. Dala se do běhu. Byla tak blízko, že opravdu netoužila, aby ji Snape dostihl těsně před cílem. Rychle vydechla heslo, Buclatá dáma se vyklonila a Daria prolezla otvorem do společenské místnosti.
Svalila se do prvního křesla, které jí stálo v cestě a divoce oddychovala. Ve výrazu její tváře se zračilo vyděšení a obavy, které ovšem pomalu opadávaly.
„Pane bože, Darí! Jsi v pořádku?“ zděšeně vyhrkla Hermiona a rozběhla se přes celou místnost ke křeslu, ve kterém seděla Daria. Harry s Ronem až teď zvedli oči od partie šachu, a když zahlédli zničenou Darii, oba vyrazili jako střely.
„Prosím tě, co se stalo?“ zoufale zakňoural Ron.
Daria nebyla schopná pronést jediné slovo, a tak zatím jen všechno odkývala. Po pár minutách se vydýchala a relativně vzpamatovala. Nakonec jim stručně vylíčila co se stalo, ale odmítla odpovídat na otázky. Potřebovala si odpočinout, chtěla vlézt do postele a schovat se, nejlépe před celým světem.

7. - 9.