8. Malý Visánek

Mundungus Fletcher byl vždycky jen malá krysa, ale bylo ho možné užitečně využít, protože ho bylo až trapně snadné vydírat. Na střídačku byl zlodějem, překupníkem ‘problematického‘ zboží a hrdinou z nouze.
„My se známe?!“ zeptal se udiveně Harryho.
„Zatím ne,“ řekl Harry přehnaně sladkým tónem a chytil Dunga dvěma prsty levé ruky za trapézový sval na rameni a stiskl nervové zakončení pod ním. Pravou mu držel hůlku kousek od strachy staženého obličeje. Kowalskiho triky obvykle fungovaly…
„Aúú, to bolíí!“ zakvílel neúspěšný zloděj.
Harry neodpověděl a ‘odkormidloval‘ Fletchera do jednoho výklenku ve zdi. Tam oba začaroval zastíracím kouzlem a kletbou “Muffliato!“ se zabezpečil proti eventuálnímu odposlechu. Výraz Mundungusovo obličeje bylo pod zastíracím kouzlem obtížné rozeznat, ale zdál se být dostatečně vyděšený.
„Dostal jsem na tebe dobré reference od svého kmotra,“ řekl Harry víceméně popravdě. „Když potřebuju sehnat ‘speciální‘ zboží, je prý obtížné najít lepšího dodavatele…“
„A co potřebujete pane…“ Dung znal úsloví, že když je někdo silnější, jednej s ním raději zdvořile. „Vynasnažím se…“
„Vynasnažíš se Dungu, vynasnažíš, jen tomu věř!“ Harry se usmál. „Když s tebou budu spokojený, dovolím ti říkat mi Harvey, zatím jsem pro tebe ale Pan Potter!“
Na chvilku se odmlčel. Mundungus si Harryho podezíravě prohlížel.
„Vy jste nějak příbuzný s Jamesem Potterem?“ zeptal se. „Máte podobný obličej, ale…“
„Ale na tom mém je znát moje zaměstnání v Americe,“ dodal Harry. „Sice mi jednoho šéfa zavřeli, ale ještě jich je dost…“ tohle dost otevřené varování před mocí americké větvě Mafie – Cosy Nostry vyvolalo zblednutí Fletcherova obličeje. „Jeden šmejd nám tady kurví obchody a to se nám ale ani trochu nelíbí…“ teď Harry mluvil úmyslně skoro šeptem. Věděl, že takový tichý hlas dokáže při správném využití lidi vyděsit víc. „Nemám moc času, abych si tu všechny fidlátka sháněl sám, takže potřebuju místního ‘znalce‘. Pokud budu spokojený, zaplatím slušně. Seženeš mi armádní plamenomet s dostatkem paliva, bazuku s aspoň pěti náboji a aspoň deset handgranátů, nejlíp obranný vajíčko…“
Mundungusův ohryzek sebou škubnul, jak jeho majitel naprázdno polknul.
„To myslíte vážně?!“
„Až si budu chtít dělat srandu, tak to poznáš!“ ujistil ho Harry. „Máš na to tejden. Bude ti stačit patnáct galeonů jako záloha?“
„Aspoň třicet!“ namítnul Fletcher, který začal být klidnější, když se začalo mluvit o penězích.
„Na to zapomeň!“ Harry se ošklivě usmál a Dung se až otřásl. „To bys toho půlku zkapalnil a nebyl bys k ničemu. Když to seženeš, dostaneš slušně zaplaceno, že se budeš moct do Ohnivý whisky klidně naložit, ale tejden budeš střízlivej!“
Mundungus Fletcher se vyškubnul, když ucítil, že Harry povolil stisk.
„Najdeš mě v Děravým kotlíku,“ informoval ho ještě na rozloučenou Harry. „Jestli mi to neseženeš, najdu já tebe a budu nepříjemnej…“ slíbil ještě, aby Dunga dostatečně motivoval…
*
Když se Mundungus Přemístil pryč, s lehkým úšklebkem se odestřel a vyrazil do mudlovské části Londýna.
Navštívil nemocnici St. Marry’s a pod obnoveným zastíracím kouzlem jí prošel. V jednom operačním sálu počkal, než dokončí operaci pacienta ošklivě pomláceného a pořezaného z autonehody. V jednu chvíli si dokonce všimnul jedné rány, kterou lékař přehlédnul a kauterizoval ji sám nenápadným kouzlem. Když pacienta odvezli na pokoj, vytřel krev, která po něm zůstala a uložil ji do několika prázdných lahví od fyziologického roztoku. Totéž zopakoval ještě na několika sálech, teď většinou už ‘použitých‘, ke ušetřil trochu práce sanitářům.
Ve sklepní spalovně našel také jednu amputovanou ruku, kterou ‘zabavil‘ rovněž.
Než Mundungus Fletcher sežene objednané ‘zboží‘, uplyne určitě dost času, který by měl využít k práci, na kterou nebude potřebovat tak těžký kalibr…
*
Na Příčné pořídil dva páry ochranných pracovních rukavic z dračí kůže. Měl podezření, že při plánované 'práci' nejspíš oba páry zničí…
V prvotřídních pomůckách pro famfrpál koupil koště Stříbrný šíp. V Harryho 'vlastní' době to už byla zastaralá kuriozita, ale teď ještě bylo dostatečně moderní, aby se prodávalo a ne až extravagantní, aby bylo nápadně drahé, když si ho někdo chce koupit. Sice tedy byly v prodeji i novější modely, ale tenhle se podobal jeho oblíbenému Kulovému Blesku asi nejvíc…
V Děravém kotlíku si na Harryho už zvykli, konec konců, viděli tam už větší exoty. S koštětem prošel nahoru na pokoj, kde ho opatrně zasunul do nového očarovaného měšce. Přihodil tam pár drobností, zkontroloval zbraně a zaskočil na půdu pro další holoubata.
Po nakrmení Xi-Xaa se Přemístil na hřbitov v Malém Visánku, kde si připomněl nepříjemné okamžiky, kdy byl připoutaný k náhrobku a Červíček mu ‘pouštěl žilou‘…
*
Prošel hřbitov, aby si udělal za denního světla představu o cestách a místech. Nedaleko Raddleovic hrobky našel čerstvě vykopanou jámu, která na svého 'nájemníka' teprve čekala.
Zakryl se opět zastíracím kouzlem a vyklouznul ze hřbitova ven. Prošel vesnicí a vylezl na kopec, kde byl první cíl jeho návštěvy. Za denního světla hodlal projít Raddleovic statek, jestli tam náhodou není ukrytý pohár Helgy z Mrzimoru, ale nedělal si moc velké naděje.
„Padejte vodsud, zmetci!" vykřikoval prošedivělý, kulhající, vyhublý staroch.
Harry si ho pamatoval ze svého snu tenkrát v roce boje o Pohár tří čarodějů. Voldemort tohohle neškodného staříka zamordoval čistě pro potěchu z vraždění a možná taky kvůli vytvoření viteálu ze své hadí samice Nagini.
Když po třech hodinách prolézání poněkud zpustlé budovy Raddleova statku Harry zkonstatoval, že toho má tak akorát dvě patra nad hlavu, sešel dolů do vesnice. Rozhodl se zajít k místní odbočce nejrozšířenější informační služby.
*
Hospoda v Malém Visánku měla podivný název U Oběšence a místní štamgasti na zvědavého městského mladíka zahlíželi s velkou nevolí.
„Kdysi se tu měla udát podivná vražda," říkal Harry. „V Londýně se sice vražděj každou chvilku, ale čtenáři si stejně rádi přečtou dobře napsanou knížku o tom, jak někdo nedokázal určit, proč naprosto zdraví lidé najednou natáhli bačkory…" Harry se tvářil jako potměšilý spisovatel šestákového braku, který nemá o svých čtenářích a zvlášť o jejich inteligenci to nejlepší mínění, ale když ho platí, tak co by jim bránil.
Když zaplatil druhou rundu místního černého piva, nálada trochu roztála.
„Všichni tenkrát podezírali Franka Bryceho, to byl sluha na Raddleově statku…" místní se rozhovořili a Harry zadoufal, že si na Ministerstvu kouzel nikdo nevšimne nenápadného nonverbálního použití Uklidňovacího kouzla na náštěvníky krčmy.
Harry dostal k obličeji staříka jméno, zdvořile vyslechl spoustu žvástů, které místní pod vlivem zvyšujícího se množství vypitého piva vypověděli a předstíral, že si přitom dělá poznámky.
„Děkuju vám všem, přátelé," řekl na odchodu. „Jestli mi tu knihu opravdu vydají, neopomenu se zmínit o milých lidech v Malém Visánku."
Frank Bryce, bývalý sluha a současný dobrovolný (nebo samozvaný) hlídač na Raddleově statku návštěvy nemíval. Proto ho překvapilo, když na jeho domovní dveře kdosi zaklepal.
„Pan Frank Bryce?" zeptal se ten podivně zjizvený mladík. „Rád bych s vámi mluvil o tom, co se stalo rodině Raddleů…"
„Vypadněte vodsud!" zařval stařík. „Zavolám na vás policii, jestli mě budete s tou starou záležitostí obtěžovat!"
„To nebude nutné, pane Bryce," odpověděl mu Harry. „Já na rozdíl od policie VÍM, že jste vraždu rodiny Raddleů nespáchal, protože pachatele znám…"
Tohle starocha zarazilo.
„Poďte teda dál!" řekl poměrně nevrle. „Dáte si čaj, dělám si ho taky?"
„Děkuji, pane Bryce, to by bylo od vás velmi laskavé."
Když vešel dovnitř, Frank mu náhle přitiskl holí krk ke dveřím.
„Tak co víš?!" zařval na něj a naprskal mu přitom do obličeje.
„V první řadě vím, že je od vás nerozumné, abyste se mnou jednal takto neuctivě," řekl Harry a vytáhnul hůlku. „Reicére!" odrazil jeho hůl od svého krku.
„Co to bylo?!" staroch byl opravdu vyděšený.
„To bylo kouzlo, jestli vám to nedošlo. A rodinu Raddleů zabilo taky kouzlo. O dost silnější a opravdu zlé, ale kouzlo," vysvětlil Harry. „Neviděl jste tam někoho?"
„Takový černovlasý mladík, byl vám trochu podobný…" Frank koukal dost vyděšeně.
„No, já to nebyl," ujistil ho Harry. „Asi mne nemá rád, mám od něj tohle," ukázal jizvu.
„Taky kouzlem?!" zeptal se Bryce.
Harry přikývnul.
„To ale není důležité. Důležitější je, že od vás potřebuju nějaké informace. Neviděl jste někdy v domě Raddleů nebo jinde velký, starobyle vyhlížející pohár s rytinou jezevce nebo jezevců?"
„Ne, nikdy. Je to důležité?!" Frank na mladíkovi visel očima.
„Ano je," přikývnul Harry. „Mimochodem, ten mladík byl syn Toma Raddlea. Pomstil se tak za smrt své matky Merope, kterou Tom Raddle nechal těhotnou bez prostředků a pak se mstil a mstí celému světu za jakési 'ponížení' života v sirotčinci. Kdyby byl jeho otec aspoň natolik slušný a čestný, že by se nezřekl své odpovědnosti za dítě, které jí ‘upletl‘, spousta lidí by ještě zůstala naživu… No, už jsem vás zdržel dlouho a je mi opravdu líto, že to musím udělat, ale je to nezbytné. Obliviate!" namířil na staříka hůlkou a pozměnil mu paměť.
„Vyhněte se každému podivnému člověku, který bude mít rudě zářící oči a nozdry jako má had," zašeptal očarovanému starci ještě do ucha.
Frank Bryce pak nechápavě zíral na stůl, kde stála půllitrová láhev skotské a ležely dvě pětilibrové bankovky. Netušil, proč má nejasný pocit, že se mu na jedné straně ulevilo a na druhé, proč má najednou cítit až panický strach z hadů a lidí s červenýma očima…
*
Když se setmělo, došel Harry na hřbitov k hrobu Toma Raddlea.

“Excavátio et Subcernére!" vyslovil Harry zaklínadlo.
Hrob Toma Raddlea se náhle začal sám od sebe vyprazdňovat na velkou hromadu, na menší na malém náhrobním kameni se vršily kosti a kůstky z Raddleovy mrtvoly. Konečně tam zůstala jen prázdná jáma. Harry tam hůlkou přemístil hlínu z nového hrobu, který našel přes den a hromadu hlíny z Raddleova hrobu přesunul pohybem hůlky na místo u nového hrobu. Ještě několik pohybů hůlky a žádný mudla nic nepozná…
„Contundére!" rozdrtil kouzlem Tomovy kosti na malé kousky, které pohybem hůlky zametl do nevelkého papírového sáčku.
Ten uložil do očarovaného měšce. Pokud by se někdo pokoušel o kouzlo, které v Harryho čtrnácti letech vrátilo Voldemorta zpět na svět, bude mu chybět významná a snad i nutná přísada…
*
Došel k troskám Gauntovic chajdy, necelou míli od Malého Visánku, kousek od cesty do Velkého Visánku. V troskách cítil přítomnost magické moci. Z očarovaného měšce vytáhnul amputovanou ruku a položil ji na zem.
„Reviviscére!" oživil ji pak Harry.
Pohyby hůlky jí ovládal jako autíčko na dálkové ovládání. S hůlkou ruku spojovalo úzké namodralé světelné vlákno, které se všelijak kroutilo.
Vidět prostřednictvím něčeho, co nemá pro vidění žádné specializované orgány, je sice obtížné, ale v kouzelnickém světě ne nemožné. Dascalescu byl vynikajícím učitelem Černé magie a Harry se pilně snažil do oboru proniknout. Proto brzy mezi rozpadajícími se trámy a cihlami objevil zaprášený prsten s černým drahokamem a ‘Viděl‘, že je okolo něj opředena síť ze zelených světelných vláken čarodějné pasti.
Opatrně se oživenou rukou proplétal mezi vlákénky, až se mu podařilo navléknout prsten na jeden prst. V té chvíli se světelné vlákno spojující amputovanou ruku s jeho hůlkou začalo zmítat a zářit zeleně. Harry oživenou rukou dokázal ještě mrštit pryč z trosek a přerušit spojovací kouzlo.
„Ignis!“ zapálil kouzlem trosky.
Doutnající ruku uhasil proudem vody z hůlky: „Aquamenti!“
Natáhnul si na ruce ochranné rukavice z dračí kůže.
*
Pan Marvin Twinstead se ze strašlivé noční můry probudil děsivou bolestí. Nejprve prostě jen cítil bolest v ruce, kterou si při autonehodě zranil tak těžce, že ji v St. Mary’s amputovali, teď se k tomu přidal ještě nesmírně živý pocit pálení. V noční můře viděl, jak se jeho ruka prohrabává jakýmisi troskami a haraburdím, když najednou došlo k zelenému záblesku doprovázejícímu děsnou bolest. Neartikulovaně křičel.
Sestra Parkerová zařvala: „Doktore, pan Twinstead má bolesti, honem!“ Pak vběhla do nemocničního pokoje, kde se snažila udržet zmítajcího se pacienta na lůžku.
To už dorazil doktor Medderwick a injekce trochu přehnané dávky xylazinu odeslala pacienta do bezvědomí, ze kterého se probral až po více, než šestadvaceti hodinách. Nicméně se nezdálo, že by chtěl nemocnici žalovat pro zanedbání péče a vůbec nic si z kritické noci nepamatoval, takže Nemocnice raději celou věc dál nerozváděla…
*
Harry sundal z ohořelých zbytků amputované ruky prsten rukou navlečenou do pevné rukavice. Rukavici pak svléknul tak, že ji obrátil naruby a prsten nechal uvnitř jako v sáčku. Rukavici ještě zajistil provázkem a uložil do očarovaného měšce. Spálené zbytky ruky přidal do pytlíku ke kostem Toma Raddlea staršího, nasednul na koště, vytažené z měšce a stále krytý pod zastíracím kouzlem odlétl směrem na západ…
*
Chvíli po Harryho odletu se u spáleniště objevili dva bystrozoři.
„Spálené je to důkladně!“ prohodil Moody. „Cítím jen ozvěny použitých kouzel černé magie.“
„Dali nám vědět pozdě,“ konstatoval Longbottom. „Když jde něco přes úředníky… Kdo tu vlastně bydlel?“
„Už dlouhá léta nikdo, ale před tím dědeček Ty-Víš-Koho,“ před většinou lidí Pošuk Voldemorta radši nejmenoval, aby se zbytečně necukali.
„Myslíš, že je to něčí pomsta?“ Frankův dotaz byl trochu nemístný.
„Bez důkazů vím to samé, co ty, jdem zpátky na ústředí!“ rozhodnul Alastor…
*
Harry nad Irským mořem uletěl asi dvě míle od pobřeží. Pak otevřel sáček s kostmi a zbytky ohořelé ruky. Všechno vysypal do vln a papírový sáček vyhodil také. Sledoval, jak se suchá drť z kostí nejprve vznáší v měsíčním světle a po nasáknutí vodou klesá pod hladinu…
Pokud by to bylo famfrpálové utkání, právě uhrál dvacet bodů. V téhle ‘hře‘ jde ale o lidské životy, přesněji o mnoho lidských životů…
Dolétl zpět k pobřeží, odkud se Přemístil zpět k Děravému kotlíku...