9.kapitola

Ležela v posteli, ale spánek ne a ne přijít. Toužila usnout a nevnímat své myšlenky. Chtěla se ponořit do hlubin zapomnění a na nic nemyslet. Ale ať se snažila sebevíc, bylo to marné. Hlavou se jí stále honila spousta otázek. Ještě pořád byla šokovaná ze Snapeova jednání. Pokaždé když si vybavila jeho oči, ve kterých se třpytily hvězdičky zlosti, tak ji zamrazilo. Celou noc probděla, ale i tak ráno nebyla unavená. Nechtěla jít na snídani, nepřála si opět se s ním setkat. Jenže věděla, že se mu nebude moct dlouho vyhýbat, už z toho důvodu, že s ním dnes mají hodinu. A toho se děsila nejvíc. Jak se bude Snape chovat? Ani nechtěla uvažovat nad možnostmi trestu, který by jí mohl Snape uložit. I když nerada, ale musela si přiznat, že v této chvíli by bylo nejhorším trestem zůstat s ním někde sama. Nakonec se smířila s faktem, že není žádná šance na únik a že musí přijmout odpovědnost za své činy

S Hermionou sešly do společenské místnosti, kde se k nim připojili Harry s Ronem a společně pokračovali do Velké síně. Místnost byla narvaná k prasknutí studenty a učiteli, ale Darii se ulevilo, když postřehla, že Snape mezi nimi není. Usadili se k nebelvírskému stolu a Daria se sama sebe pokoušela přinutit, aby něco snědla. Po dlouhém sebepřemlouvání se nakonec pustila do jídla. Od včerejšího večera byla velice obezřetná. Vnímala každý šum v místnosti, a pak, z ničeho nic, se zarazila a zatvářila se zděšeně. Hrdlo i žaludek se jí sevřely a udělalo se jí nevolno, ale ne z jídla. Ten pocit znala, zase byl zpět a ona moc dobře věděla, co znamená: Snape je někde nablízku. A měla pravdu. S největší opatrností a velice pomalu se otočila směrem k učitelskému stolu. Seděl tam a opět zaujal svou charakteristickou ledovou ignoraci. Ale jako by věděl, že její zrak spočinul na jeho osobě, zvedl chladné oči a zahleděl se přímo do těch Dariiných. Darí nedokázala z jeho temného a krutého zraku nic vyčíst, viděla jen zlomyslný lesk té dokonalé, skoro černé, hnědi. Zase se mu ve tváři zračil výraz lhostejnosti a naprostého nezájmu. Arogance a egoismus, jako by z něj přímo vytékali proudem. Koutky jeho úst se zvedly do zlomyslného úsměvu, i když nemůžeme říci, že by to byl zrovna úsměv. Po zádech jí přeběhl mráz a srdce jí začalo zuřivě bušit, jako by mělo každou chvíli vyskočit z Dariiny hrudi a zmizet dřív, než se její tělo o něco pokusí. Okamžitě se otočila. Musela se odvrátit, nedokázala ho déle pozorovat, když ji provrtával svým zrakem. Otočená k němu zády cítila, jak se jí jeho nepříjemný pohled propaluje až na kůži.
Daria už to déle nevydržela, vyskočila od stolu, jen dodala: „Uvidíme se na hodině.“ a vyběhla ze síně, následována proradným Snapeovým zrakem. Zamířila rovnou do učebny. Třída byla úplně prázdná, za což byla vskutku vděčná. Zabořila hlavu do dlaní a myslí se jí toulaly zoufalé myšlenky. Obávala se hodiny lektvarů, poprvé se bála Snapea. Měla strach z každé příležitosti, kdy by jej mohla potkat. Nedokázala si vyhnat z hlavy Snapeův obličej. Ještě žádný muž ji takto nevykolejil a žádnému nedovolila, aby se k ní choval vůbec z poloviny tak, jako Snape. Mlčky seděla a poprvé začala litovat toho, že sem jela.
„Ťuk, ťuk.“ Daria se otočila směrem ke dveřím, které byly otevřené, ale na chodbě nikdo nestál. Porozhlédla se kolem a za oknem spatřila sovu. Vpustila ji dovnitř, převzala dopis, který přinesla a dál se o ni nestarala, dala se do čtení.

Ahoj Darí,
Doufám, že se máš dobře. Tady se po útoku na bystrozory už nic vážného nestalo. Promiň, vím jak to pro tebe musí být těžké. Všude kolem je naprostý zmatek a ostatní se začínají obávat dalších útoků. I mudlové si uvědomují, že se asi něco děje. Doufám, že jsi pokročila s odhalením smrtijeda. Musíš si pospíšit, začíná to být nebezpečné. A co se týče tvého návrhu obnovit Brumbálovu armádu, řekl bych, že je to skvělý nápad. Musíme ty děti připravit i na možnost, že se Ty-víš-kdo vrátí v plné síle. Proto s tím souhlasím. Měj se krásně.
Táta

Kéž by bylo vše tak, jak si myslí její otec, ale všechno je úplně naopak. Nemá se dobře a tím spíš ne krásně. S případem smrtijeda nepokročila ani o kousek a to, že jí otec povolil obnovit BA, jí teď ani netěší.
Do třídy vrazili Harry s Ronem a Hermionou. Všichni tři na ni mlčky koukali, chtěli znát odpovědi na spousty otázek, ale neměli odvahu se zeptat. Zavládlo naprosté ticho přerušované jen kroky a povykem blížících se studentů.
Učebna se pomalu zaplňovala, když se konečně Hermiona odhodlala promluvit: „Darí, děje se něco?“
„Hm,“ dostalo se jí toto zamrčení jako odpovědi.
Do třídy vstoupil Malfoy doprovázen svými kumpány a zastavil se před lavicí, kde seděla Hermiona s Darií.
„Hej Grangerová, nezapomněla sis něco ve Velké síni?“ posměšně se ušklíbl a vylil jí do klína celou lahvičku inkoustu.
„Hups, teď nebudeš mít čím psát. Třeba z tebe konečně nebude taková šprtka.“ arogantně dodal.
Toto už však byla poslední kapka, Dariin kalich trpělivosti přetekl. Vybuchla jako atomová bomba, která zničí všechno široko daleko: „Drž hubu! Mám tě až po krk. Většího kreténa jsem v životě neviděla, snad když nepočítám vašeho drahého profesora Snapea!“ „Co si to dovoluješ? Tak tohle si odskáčeš.“ Malfoy vytáhl hůlku a něco křikl. Jenže Daria byla v pohotovosti, úspěšně se vyhnula kouzlu, které na ni poslal a sama se tím svým trefila přímo do černého. Malfoy odletěl přes celou třídu, cestou smetl pár spolužáků ze Zmijozelu a prudce narazil do zdi. Svalil se na zem a nemohl se bolestí ani pohnout. Daria pomalým, klidným krokem a plná zloby a nenávisti došla až k v křečích se kroutícímu Malfoyovi a dívala se na něj s výrazem plným znechucení.
„Ale, ale. Neříkal jsi, že si to odskáču? Tak proč tedy na zemi ležíš ty a ne já? Tak už sakra vstaň a dej mi záminku, abych ti ukázala, co ještě umím!“ zlostně křikla.
Pozvedla hůlku, mířila s ní na Malfoye a pomocí kouzla jej zvedla do vzduchu. Zahlédla jen zděšení v Malfoyových očích, ale bylo jí to lhostejné.
„No tak dělej! Já chci záminku. Cokoli!“ z jejího hlasu, který zněl, jako by ani nebyl její, šel děsivý strach a ledové odhodlání.
„Pane bože, slečno Wottonová, okamžitě ho pusťte na zem!“ zděšeně vykřikla profesorka McGonagallová, která přišla do třídy hned po zvonění, které vůbec nikdo nepostřehl, protože všichni nevěřícně zírali na Darii.
Daria se na ni otočila, vykouzlila ironický úsměv a pronesla: „Jak si přejete paní profesorko!“ V tu chvíli se Malfoy zřítil na zem a s hlasitým zaduněním dopadl na podlahu. Dál bylo slyšet jen vyděšené profesorčino vyjeknutí a Malfoyovo fňukání.
„Okamžitě někdo odveďte pana Malfoye na ošetřovnu.“ vztekle sykla.
Crabbe s Goylem zvedli Malfoye ze země a zamířili s ním k ošetřovně. Zbytek zmijozelských začal horlivě, avšak s určitými obavami, vykládat profesorce, co se tu právě přihodilo. Jak vždy přeháněli a všechno si přikrašlovali k jejich prospěchu, tak dnes nic takového dělat nemuseli, protože už nebylo nic, co by ještě mohli přibarvit. Samozřejmě jí neřekli, že Malfoy vylil inkoust na Hermionu, ale to teď byla v tuto chvíli skutečně jen prkotina.
„Slečno Wottonová, pojďte ihned se mnou!“ rázně křikla McGonagallová. Daria jí následovala s bradou hrdě vztyčenou. Ne, že by byla hrdá na své jednání, ale ani toho nelitovala. Neptala se kam jdou, bylo jí jasné, že do ředitelny.
Brumbál seděl ve své pracovně a pohrával si se svými přístroji, když vstoupily. Posadily se a profesorka McGonagallová mu vše vylíčila a v hlase jí znělo rozhořčení. Posléze Brumbál poslal McGonagallovou pro Snapea, a také pro Malfoye, v případě, že bude schopný se dostavit.
Darí zůstala s Brumbálem sama a na chvíli zavládlo napjaté ticho.
„Slečno Wottonová, chtěl bych, ještě než přijdou ostatní, slyšet vaši verzi.“ klidným hlasem poznamenal Brumbál.
„A co byste chtěl slyšet? Že si to jen vymysleli Zmijozelští? Asi Vás zklamu, ale bylo to tak, jak řekla paní profesorka. Nemám důvod něco popírat a jsem připravená přijmout odpovědnost.“
Opět se rozhostilo všude kolem hluboké ticho, které prolomil až Brumbál: „Měla byste ovládat své emoce. Vaše city by nikdy neměly být silnější než vaše mysl.“
„Za normálních okolností, by mi nedělalo problémy ignorovat Draca Malfoye, avšak v této situaci jsem nedokázala vztek udržet v sobě a dopadlo to tak, jak to dopadlo.“
„Jakou situaci myslíte?“ pozvedl obočí Brumbál.
„Ale nic, všechno je v pořádku.“ snažila se zapírat.
„I když se nezdá, tak profesor Snape bývá mnohdy hodně impulzivní. Ale pouze v přítomnosti lidí, kteří se mu jakýmkoliv způsobem dostali pod kůži.“ pokračoval Brumbál s neskrývanými narážkami.
Daria se snažila ignorovat profesorova slova, ale musela přiznat, že ji tímto prohlášením vyrazil dech a dokonale ji zaskočil. Nastalo opět ohlušující ticho, které pominulo po návratu McGonagallové v doprovodu profesora Snapea, Malfoy zřejmě nemohl přijít. Snape se tvářil naštvaně a z jeho pohledu Daria vyčetla, že už byl se vším obeznámen.
„Pane profesore, žádám, abyste slečnu Wottonovou okamžitě vyloučil ze školy. To co provedla panu Malfoyovi je neslýchané.“ vyštěkl Snape.
„Severusi, hlavně nedělejte ukvapené závěry.“ odvětil Brumbál.
„To nejsou ukvapené závěry, to je jediné spravedlivé řešení.“ protestoval Snape.
„Hm, kdyby se spravedlnost řídila podle Vás, tak ministrem kouzel je Voldemort, Vy jste ředitelem Bradavic a studují zde jen žáci ze Zmijozelu!“ s ledovou upřímností podotkla Daria. „A kdybyste mě vyloučil, tak mi uděláte obrovskou radost, protože bych se konečně nemusela dívat na Váš arogantní a nesnesitelný ksicht!“ s náznakem výsměchu v hlase pronesla ke Snapeovi.
Snape se nafoukl zlostí, zrudl vztekem, zatvářil se nepříčetně a vyjel po Darii: „Tak toho budete litovat! Tohle překračuje všechny meze.“
„Brumbále, toto nebudu tolerovat. Nejdříve mě před studenty nazve kreténem a potom tohle. Ať odejde ze školy a to ihned!“ otočil se směrem k řediteli a byl zlostí bez sebe.
„Severusi, hlavně se uklidněte. Slečna Wottonová to tak zajisté nemyslela.“ koutkem oka mrkl na Darii a přejel ji vyčítavým pohledem.
„Je mi líto pane profesore, ale já to myslela tak, jak jsem řekla a rozhodně toho nelituji. Pokud budete chtít, klidně to zopakuji ještě jednou.“ rázně podotkla Darí, zvedla výhružně bradu a oči se jí zúžily, jak nasadila nebezpečný výraz a byla připravena k útoku.
Snape ji sjel nevraživým pohledem a otočil se na Brumbála: „Já Vám to nebudu opakovat!“ „Promiňte, že Vás zklamu, ale nemohu tak učinit. Slečna Wottonová zde musí zůstat.“ rázně pronesl Brumbál. Daria i Snape na něj vytřeštili zrak.
„Chci slyšet důvod!“ naštvaně vykřikl Snape.
„Severusi, je to mé rozhodnutí, a proč jsem rozhodl zrovna takto, je pouze má záležitost a nejsem povinen někomu něco vysvětlovat.“ mírně zvýšil hlas. „Ale abych Vás alespoň částečně uspokojil, svěřuji Vám rozhodnutí ve volbě trestu pro slečnu Wottonovou.“
Snape sjel pohledem všechny v pracovně, jediné Darii však věnoval vzteklý úšklebek a beze slova se otočil a zamířil ke dveřím z místnosti doprovázen jeho pláštěm, který za ním jako vždy divoce vlál. Daria si jen pomyslela, že by si ten plášť mohl přivřít do dveří a praštit sebou kvůli němu na zem.
„Albusi, jste si jistý, že je dobrý nápad svěřit osud slečny Wottonové do Snapeových rukou?“ konečně se vzpamatovala McGonagallová.
„Paní profesorko, to je v pořádku. Patří mi to.“ smutně prohodila Daria, které až teď docházelo, co vlastně provedla.
„Minervo, jak řekla slečna Wottonová, nedá se nic dělat.“ dodal Brumbál.
„Ale…“ chtěla protestovat McGonagallová.
„Tady žádné ale nepomůže. Už byste měly jít zpět do hodiny.“
Profesorka se ještě zatvářila ustaraně, potom vstala a vyšla z Brumbálovy pracovny. Daria se vydala v jejích stopách a ještě stihla říct: „Nashledanou.“

Zbytek hodiny přeměňování probíhal v napjaté atmosféře. Zmijozelští vrhali po Darii zlostné pohledy, Harry, Ron a Hermiona seděli jak na trní a profesorka byla naprosto nesoustředěná. Jakmile zazvonil zvonek, všichni se okamžitě sbalili a vyrazili ze třídy. Daria Harrymu, Ronovi a Hermioně cestou přesně vylíčila, co se stalo u Brumbála.
„Páni, ty jsi to ale Snapeovi pěkně natřela.“ zaradoval se Ron.
„Ronalde! To, co udělala, bylo pěkně hloupé.“ okřikla ho Hermiona. „Ale pravdou je, že bylo načase, aby mu to někdo řekl a tobě se to podařilo náramně.“ tiše dodala, jako by nechtěla, aby ji slyšeli. Všichni na ni vyvalili oči a nevěřili vlastním uším. Takovou reakci od ní nikdo neočekával.
Procházeli školními pozemky ke skleníku číslo čtyři. Bylinkářství nebyl nějak zvlášť napínavý a zajímavý předmět a jediný, koho zajímal, byl snad jen Neville. Profesorka zase přinesla nějakou otřesnou rostlinu, která buď šíleně smrděla nebo vydávala zvuky rvoucí uši a nebo byla dokonce životu nebezpečná, ale taková spíše jen připadala studentům. Po bylinkářství Darii a ostatní čekala Obrana proti černé magii. Výjimečně byla i tato hodina nudná a nezáživná, ne, že by snad měli jen teorii, ale proto, že se ještě všichni pořádně nevzpamatovali z události v učebně přeměňování a nedokázali si užít vyučování.
Ale Daria měla jiný problém. Nedovedla se na nic soustředit. Hodina lektvarů se blížila a ona se cítila čím dál bezradněji a zoufaleji. Snape něco chystá a ona bude v jeho hře hrát hlavní roli.