Dokonalý svět Rosalie Haleové

Autor: Anna43474

Rozhovor s Rosalií o tom, jak je její svět (ne)dokonalý.
PS: Ty hvězdičky jsou vysvětlené dole.
 
 
Redaktor: Felix Volturi (donucen přijet osobně)
Pro časopis: Moderní upír
 
FELIX:  Ahoj, Rosalie. Aro chtěl, abych s tebou udělal rozhovor. Dobrovolně bych nikdy nepřijel, ale víš, jak to chodí...
ROSE:  Jo, nezapomeň mi připomenout, že mám Jane poslat kytku, když mi prokázala takovou službu. Nebo jí za mě aspoň poděkuj. Ona má takové štěstí, že je nadaná. Ráda bych ti namlátila sama, ale když už to někdo udělal za mě...
FELIX:  Hele, myslel jsem, že máme dočasný mír!
ROSE:  Jasně, jasně, jenom uvažuju. Ale možná bude mé přání kdesi v budoucnu vyslyšeno. Musím se zeptat Alice.
FELIX:  To by mě zajímalo, kdy se takový nesmysl stane?
ROSE:  Cituji Ara: ,,Tolik možností...´´
FELIX:  Já mu to řeknu!
ROSE:  Ó, prosím, nedělej to, všemocný Felixi!
FELIX:  To jako mělo být vtipné?
ROSE:  Hmm, na nic lepšího jsem nepřišla...
FELIX:  Proč ne?
ROSE:  Pokoušíš osud.
FELIX:  (ušklíbne se) Zeptáme se Alice?
ROSE:  Jo!
FELIX:  (povzdych) Tak co kdybychom začali?
ROSE:  Jsem připravená.
FELIX:  Mám tu pár otázek ohledně tvého tajemného života, ale jestli chceš, můžu to přeskočit a dostat se rovnou k tomu nejzajímavějšímu.
ROSE:  Ne, to je v pohodě.
FELIX:  Takže - otázka č. 1: Proč ti dělalo takový problém přijmout Bellu do rodiny?
ROSE:  Fajn, tuhle radši přeskočíme.
FELIX:  (smích) Ale no tak, pověz.
ROSE:  (tváří se zahanbeně) Nepovím, je to moc trapné.
FELIX:  (nevěřícný výraz) Tak to je nový rekord, dámy a pánové! Zatleskejte mi! Právě jsem donutil Rosalii Haleovou,             nejdokonalejší a nejsebestřednější osobu ve vesmíru, která je tak... (nedokončí, protože vejde Emmett)
EMMETT: No ne, Felix! Čau chlape, nedáme zápas?
FELIX:  Právě děláme rozhovor, jestli ti to nevadí.
EMMETT: (nechápavý výraz) A co jako?
FELIX:  Neruš, ty pako! Nahrává se to!
EMMETT: Jé, pardon! (jde se posadit do rohu)
ROSE:  Felixi, co jsi to chtěl říct? (nevinně se usměje)
FELIX:  (znervózní) No, víš, to nic... Já už jsem to vlastně zapomněl. (pošilhává po Emmettovi)
ROSE:  Vážně? Doufám, že to nebylo nic urážlivého.
FELIX:  Ale samozřejmě, že ne! K tobě bych si něco takového v žádném případě nedovolil.*
EMMETT: No proto! (zlověstně si něco mumlá v koutě a protahuje si klouby, až to křupe)
ROSE:  Máš štěstí, že dneska jsem mimořádně dobře naladěná, jinak bys tu už neseděl.
FELIX:  Asi začnu brát tvé hrozby vážně.
ROSE:  Pokud si ceníš života, pak bys měl.
FELIX:  Nevyhrožuj! Pamatuj, mír pořád platí.
ROSE:  Tolik možností...
FELIX:  No dobře, dobře, už jsem zticha.
ROSE:  Myslela jsem, že děláme rozhovor.
FELIX:  Nevypadá to tak.
ROSE:  Doufám, že nemáš další rafinované otázky, jako byla ta první. Ach, to bych se už asi vážně začala červenat.**
FELIX:  Pokračujeme. Otázka č. 2: Co si myslíš o našem posledním střetu?
ROSE:  Že bychom stejně vyhráli. Nebýt Renesmée, nakopala bych ti zadek.
FELIX:  Moc si věříš.
ROSE:  Jen v jistých ohledech.
FELIX:  Mám dojem, že bych si vzpomněl na nějaký ten vtip o blondýnce... A nebo radši ne. (ohlédne se na Emmetta)
EMMETT: Rose, bojíš se pavouků?
ROSE:  To si děláš srandu! (zděšeně vyleze na stůl)
EMMETT: Pár jsem jich viděl lézt včera večer do koupelny, ale zapomněl jsem ti to říct. Neboj, byli to drobečkové - měli jenom nějakých patnáct centimetrů.
ROSE:  No jasně, chudinky jedny podviživený!
EMMETT: Hele, zlato, mám jednoho tady. Chceš ho vidět?
ROSE:  (zaječí) Fuj, Emmette, okamžitě to dej pryč! Apríl je až za měsíc!
FELIX:  Můžeme se vrátit k rozhovoru?
ROSE:  (nepřestává ječet) Ani nápad, dokud někdo nezabije ty hnusný potvory!
EMMETT: (řehtá se) Klídek, Rose, dělám si srandu! Když už Felix jednou začal o vtipech...
ROSE:  Díky, Felixi. (zpraží ho pohledem, zatímco slézá ze stolu)
FELIX:  (nevzrušeně se rozvalí v křesle) Nemáš zač. Čtenáře to rozhodně pobaví.
ROSE:  Opovaž se to tam dát, ty jeden -PÍP-***
FELIX:  Už mlčím.
ROSE:  (téměř neschopna slova) To bych ti taky radila!
EMMETT: Teď se naštvala.
FELIX:  Nepovídej...
EMMETT: Takovouhle újmu na sebevědomí neustojí. Radil bych ti zdrhat, až se začne zvedat ze židle. Pokud to ještě nevíš, nepotřebuje Janin dar a je schopná vymyslet sto jedna způsobů, jak umučit upíra. Našel jsem pod postelí knihu s podobným názvem.
FELIX:  Asi se začnu bát.
ROSE:  (začíná se zvedat ze židle)
EMMETT: Brachu, podržím ti dveře.
FELIX:  Omlouvám se, Rosalie, dělal jsem si legraci!****
ROSE:  To máš taky pořádný štěstí. (sesune se zpět na sedadlo a ztěžka oddychuje)
EMMETT: (starostlivý výraz) Tohle jí nedělej. Příště by se mohla nervově zhroutit.
FELIX:  (krčí se v křesle) Co kdybychom pokračovali?
EMMETT: Dobrý nápad.
FELIX:  Ty buď zticha. Rosalie, otázka č. 3: Vážně, si myslíš, že byste vyhráli, kdyby došlo na boj?
ROSE:  (už v lepší náladě) No jasně!
EMMETT: A hádám, že ty bys moc dlouho nepřežil.
FELIX:  Hele, laskavě mi do toho přestaň mlít nesmysly... promiň, Rose, samozřejmě, že to nejsou nesmysly!
ROSE:  Mimořádně ti to prominu.
FELIX:  Děkuji mockrát. Ale nechápu, co tě vede k doměnce, že byste nás porazili. No, nechme to být.
ROSE:  Můžu taky jednu otázku? Na kdy plánujete další útok?
FELIX:  Tobě to tak budu vykládat...
ALICE:  (vejde do místnosti) Ještě pořád natáčíte? Jé, ahoj, Felixi! Dlouho jsme se neviděli. Co nového v Itálii? (zlověstný úsměv)
FELIX:  Vždyť víš sama... Aro pořádá čajové dýchánky; už mu taky hrabe - ale to mu neříkejte.
ALICE:  (mrkne na Emmetta a Rose) To by jsme ti přece nemohli udělat.
FELIX:  Proč mi připadá, že mě nemáte rádi?
EMMETT: (opět si cosi tiše mumlá v rohu) Tobě to tak budu vykládat...
VŠICHNI: (sborový smích)
FELIX:  Ne, vážně. Řekněte mi jediný důvod, proč by mě kdokoli z vás neměl mít rád.
EMMETT: Těch by bylo... Je to hodně dlouhý seznam. Vystačilo by to nejmíň na dvacet stran.
FELIX:  Já vás nechápu, lidi.
ALICE:  Zdrhej.*****
FELIX:  Proč?
ALICE:  Příští věc, kterou Rosalii řekneš, ji naštve a vážně tě bude chtít zabít...
FELIX:  Tak to je asi všechno... Bohužel, Rose, nic z toho, co se tady nahrálo, nejde smazat...
ALICE:  Já tě varovala. Zatím ahoj.
ROSE:  (nepříčetně vyletí za Felixem, který popadne diktafon; je slyšet pouze Rosaliiny nadávky, které zde nemůžeme otisknout)
 
POZNÁMKA: Tento rozhovor není smyšlený. Pokud by vám někdo tvrdil, že ano, nevěřte tomu. Určitě ho navedla Rosalie.
Mimochodem, slíbil jsem jí (čti byl jsem donucen slíbit), že to neotisknu a něco si místo toho vymyslím. Prostě
jsem neodolal; takový materiál jen tak neseženete.
Zřejmě už o mně nikdy neuslyšíte. Budu se muset skrývat před Rosalií. Podle zvuků se nejspíš právě dobívá do věže.
Litujte mě. Váš Felix.
(výtah z časopisu Moderní upír č. 5/09)
 
 
* Je všeobecně známo, že je bezpečnější nechat se zmasakrovat třiceti novorozenými upíry, než se stavět do cesty rozzuřené Rosalii Haleové, kterou jste právě smrtelně urazili poznámkou o jejím intelektu a tím si vysloužili krutý trest, který vás stihne, ať už se skrýváte kdekoliv!
 
** Tak to bych chtěl vidět! To by nebyla první!
 
*** Cenzura! Myslím ale, že si dovedete představit, co tam bylo původně.
 
**** Ani náhodou, jak vidíte!
 
***** Díky, Alice! Ne, vážně, koho by napadlo, že se Rosalie naštve?