Kapitola čtrnáctá – Problémy
23.01.2011 13:43
„Kde může být? Nikdy přece nechodí pozdě.“ prohlásila naštvaně Hermiona, protože nejvíc na světě nesnášela nedochvilné lidi.
Najednou se odněkud vynořila Lory. „Promiňte, že jdu pozdě, ale musela jsem si ještě něco zařídit.“ řekla omluvně.
„Pojďte, dneska pro vás mám překvapení.“ řekla a zamířila k jezeru. Všichni si vyměnili nechápavé pohledy a vydali se za svou trenérkou.
Na břehu jezera stál James a na všechny se usmíval.
„Jak jistě víte, tohle je můj bratr James, a protože zrovna probíráme techniku a já jsem sice dnes chtěla začít s tyčemi, ale přemluvila jsem Jamese aby vás naučil jednoduchou sestavu.“ řekla Lory a všichni se na ni usmáli a oči jim zářily nedočkavostí. Rozestavte se kolem nás do kruhu.“ přikázala Lory. Všichni je okamžitě obklopili. Lory a James se uklonili a začali.
Provedli sice jednoduchou, ale velice efektivní sestavu. Když skončili, rozdělila je Lory na dva „tábory.“ jedny učila ona, druhou James.
Asi po hodině se vyměnili a nakonec je nechali, aby si to spolu zkusili a k jejich překvapení to docela obstojně zvládli.
„Dobrá, dneska se vám to povedlo. Končíme.“ řekla Lory a usmála se na Jamese. Všichni se začali protahovat a Lory si najednou vzpomněla na jeden detail. Zatleskala aby si přivolala jejich pozornost a všichni ztichli. „Dnešním tréninkem jste se naučili dost, aby jste mohli někomu vážně ublížit, ne-li zabít. Takže mi všichni musíte dát své slovo, že to, co vás učím, nikdy nepoužijete k útoku, jen k obraně.“ řekla Lory a tvářila se smrtelně vážně. Všichni přikývli.
„Tak dobrá, pojďme zpátky.“ řekla a společně s ostatními vyrazila k hradu.
Lory a James zůstali vzadu. „Co kdybychom si ještě trochu zacvičili?“ navrhla Lory a podívala se na svého bratra..
„Radši ne Čiperko, dneska už mám dost.“ řekl James a usmál se na svou sestru.
„Nějak si nám změknul.“ konstatovala Lory a šťouchla svého brášku do žeber.
James po ní střelil vražedným pohledem a zezadu ji chytl za kravatu. „Já že jsem změknul?!“ vykřikl a začal ji volnou rukou lechtat. Lory se mu vysmekla a zkroutila mu ruku za záda. James ji zezadu podkopl a Lory se poroučela k zemi. Malej bráška si klekl na svou sestru a přitiskl jí ruce k zemi.
„Tak kdo je tu měkký?!“ zeptal se provokativně a oči mu vesele jiskřily.
„No dobře, jsi docela ucházející.“ připustila Lory a usmála se na něj.
Lory se automaticky podívala na hodinky, tiše zaklela a vyskočila na nohy.
„Mám přesně minutu abych se dostala ke Snapeovi.“ konstatovala a chtěla nahodit sprint. James ji ale chytl za rameno a zadržel ji.
„Lory, je sobota. Dneska trest přece nemáš.“ zašeptal jí do ucha a ušklíbl se. „Máš pravdu. Už mi z něho začíná hrabat.“ konstatovala Lory a usmála se na něj.
„Tak pojď ty šílenče.“ zašeptal James a chytl jí kolem ramen. Lory se k němu přitulila a rukou ho objala kolem pasu. Pomalu šli po pěšince k hradu a tiše si povídali.
Během několika minut došli na nádvoří a posadili se na lavičku. James se zahleděl na vycházející měsíc a smutně se usmál. Lory chytla svého brášku za ruku, něco mu zašeptala a Jamesovi se hned zvedla nálada.
Naklonil se k ní a chtěl jí něco odpovědět, ale zarazil ho posměšný hlas. „Ale ale, podívejme se. Naše hrdličky...“ Lory se nemusela ani otáčet, moc dobře věděla, komu ten hlas patří. James se otočil a probodl pobaveným pohledem vysokého blonďatého kluka ve Zmijozelském hábitu. Mrkl na svou sestru a než ho mohla Lory zastavit, začal se vyptávat.
„A ty jsi kdo?“
„Malfoy, Draco Malfoy.“ představil se pobondovsku Zmijozelský blonďáček.
James se ušklíbl. „Moc rozumu jsi nepobral, že?“ zeptal se James a měl co dělat, aby se nerozchechtal. Draco zaťal ruce v pěst.
„Kdo jsi, že se opovažuješ..“ zasyčel Draco, ale než mohl dokončit myšlenku, zarazil ho James.
„Jmenuji se James Devon, jsem starší brácha tady Lory.“ řekl a naplno se s Lory začali chlamat. Draco vytáhl hůlku a zamířil na Lory.
„Jak se opovažuješ se mi vysmívat?!“ zavrčel. James zvážněl a postavil se. Vytasil hůlku a podíval se mu do očí.
„Být tebou, tak to schovám.... James je dvojnásobný vítěz Liverpoolského turnaje.“ řekla klidně Lory a vítězoslavně se usmála.
Draco zbledl. Od otce o tom turnaji už mnohokrát slyšel a moc dobře věděl, že se na něj dostanou jen nejlepší z nejlepších. Byl ale příliš hrdý než aby ustoupil. Bez bázně se mu podíval do očí a přemítal o kouzle, které na něj vyšle. Už se nadechoval, když ho předstihl ledový hlas.
„Co se tady děje?!“ zasyčel Snape a postavil se mezi Draca a Jamese. V ruce svíral knihy s latinskými nápisy a několik hustě popsaných pergamenů.
„Jen si tady povídáme.“ řekl klidně James a schoval hůlku. Snape ho probodl ledovým pohledem.
„Pane Malfoy, slečno Devonová, okamžitě půjdete se mnou do mého kabinetu.“ zavrčel a odvlál do temné chodby vedoucí k jeho pracovně. Lory se vyčítavě podívala na svého bráchu a s Dracem v závěsu vyrazila za Snapem.
Během několika nekonečných minut dorazili před mohutné dubové dveře. Profesor lektvarů je prudce rozrazil a vletěl dovnitř. „Sedněte si.“ přikázal a zabouchl za sebou dveře. Oba mladí kouzelníci se posadili na židle a upřely své oči na profesora lektvarů.
Snape se posadil za stůl a hodil svůj „náklad“ do šuplíku. Lory se rozhlédla po jeho stole. Byly na něm seřazené nejrůznější předměty. Průhledná baňka s vířící rudou tekutinou, malý bílý kámen s hadem vyrytým po celé délce, stříbrný stojan na brky na němž se pohybovaly nějaké postavy a samozřejmě několik knih a hustě popsaných pergamenů.
„Co to mělo znamenat?“ vyjel na ně Snape a podíval se do očí Dracovi.
„Ten její brácha mě napadnul.“ řekl okamžitě Draco. Lory ho probodla nenávistným pohledem.
„To není pravda. Draco měl narážky a když na nás vytáhl hůlku, James nás chtěl jen bránit, kdyby zaútočil.“ řekla Lory a podívala se Snapeovi do očí.
„Pane Malfoyi?“ Draco se na něj umíněně podíval.
„Lže, on mi vyhrožoval a vytáhl hůlku jako první.“
„Jak se opovažuješ! James by na nikoho jen tak nevytáhl hůlku.“ zavrčela Lory a vypadala, že se na něj každou chvíli vrhne. Snape překvapeně zvedl obočí.
„Vždyť mi řekl, že si jenom povídali a to myslím není důvod k vytahování hůlky.“ zašeptal a v očích se mu zablesklo.
„Kdyby ho neprovokoval, tak se té hůlky ani netkne.“ zavrčela Lory a byla v pokušení mu zlomit nos.
„Pane Malfoyi, můžete jít.“ řekl klidně Snape a stále zíral Lory do očí.
Najednou si Lory uvědomila, že se jí dívá do hlavy. Rychle zapojila Nitrobranu a pokusila se ho zabít pohledem. Za Dracem tiše zaklaply dveře a Lory začala pořádně zuřit.
„Jak se opovažujete?!“ zařvala a vymrštila se ze židle. Snape se jen škodolibě usmíval. Lory popadl záchvat vzteku natáhla se k němu přes stůl. Chytla ho za límec jeho bělostné košile a přitáhla si ho. Profesorovi lektvarů zmrzl úsměv na rtech a hmátl po hůlce.
„Ještě jednou mi vlezete do hlavy, nevyjdete z toho tak lehce.“ zasyčela a prudce ho hodila do křesla. Snape se okamžitě vztyčil do své úctyhodné výšky a z očí mu sršely blesky. Lory se otočila na podpatku a chtěla odejít.
Najednou ale na rameni ucítila tvrdý stisk. Automaticky popadla Snapeovu ruku a otočila se k němu čelem. Ruku mu otočila a ohnula do páky stejně jako první školní den. Tentokrát mu ji ale nezlomila. Najednou ucítila na břichu hrot hůlky a podívala se mu do očí.
„Okamžitě se posaďte.“ přikázal ledově Snape. Lory ho pustila a podívala se mu vzdorovitě do očí, ale když znovu ucítila hůlku na své kůži, poslechla ho a vrátila se ke stolu.
„Očekávám vaši omluvu.“ prohlásil Snape a schoval hůlku zpět do hábitu. Lory vycítila, že tentokrát to přehnala, ale její hrdost jí bránila v tom, aby se omluvila.
„To vy by jste se mi měl omluvit.“ zavrčela a bez bázně se mu podívala do očí. Snape nasadil svůj nepropustný výraz, ale v duchu zuřil.
„Takže vy se neomluvíte.“ zasyčel a probodl ji ledovým pohledem. Lory naskočila husí kůže.
„Ne.“ řekla odhodlaně.
„Strhávám Nebelvíru padesát bodů za vaši drzost a na příští schůzce navrhnu vaše vyloučení.“ zašeptal a v očí se mu nebezpečně zablesklo. Lory se sevřely útroby strachem, ale naučila se, že před ním nemá dávat najevo emoce.
„Ještě něco?“ zeptala se a s úsměvem se mu podívala do očí. Snape měl chuť po ní něco hodit.
„To je vše, můžete jít.“ zavrčel a Lory se klidně postavila a při odchodu za sebou nezapomněla pořádně prásknout dveřmi.
Nasupeně prolétla chodbami a během minuty se vrátila ke svému bráškovi, který na ni čekal u vstupu do Velké síně.
„Tak co?“ zeptal se James.
„Můžeš si pogratulovat. Kvůli tobě mě vyloučí.“ zavrčela Lory a zamířila k Nebelvírské věži. James se za ní rozběhl a za okamžik ji dohnal.
„Jak to myslíš?“ zeptal se a chytl ji za předloktí. Lory mu vylíčila celý její rozhovor se Snapem a James se na ni vyčítavě podíval.
„Neboj se, za tohle tě nevyloučí..... ale měla by ses mu omluvit.“ řekl James a instinktivně se kryl před útokem. Lory po něm mrštila vražedným pohledem a zastavila se.
„Takže já se mu mám omlouvat za to, že mě zase nespravedlivě potrestal a stále mi prohlíží myšlenky?!“ zavrčela a z očí jí sršely blesky.
Najednou se odněkud vynořil Brumbál.
„Slečno Devonová, pane Devone, mohl bych s vámi mluvit?“ zeptal se vážně Brumbál.
Oba přikývli a následovali místního ředitele. V tichosti došli k chrličům a vyjeli po schodech ke dveřím ředitelny. Brumbál otevřel a pustil je dovnitř. Posadil se za svůj stůl a měřil si oba dva zkoumavým pohledem.
„O čem jste to mluvili?“ zeptal se a podíval se do Loryiných blankytných očí. Lory se podívala na velké křeslo a vycítila, že v něm sedí její tolik nenáviděný profesor.
„O Snapeovi.“ zavrčela.
„Profesoru Snapeovi.“ opravil ji Brumbál.
„Co jste myslela tím nespravedlivým trestem?“ zeptal se Brumbál.
„Draco měl poznámky a pak vytáhl hůlku a zamířil na mě. Když se James postavil a chtěl mě bránit, přišel profesor Snape a odvedl si mě a Draca do svého kabinetu. Tam si nás vyslechl, Draca nechal odejít a mě mezitím prohlédl myšlenky. Naštvala jsem se a vyjela na něj. Pak jsem chtěla odejít, ale zastavil mě a vytáhl hůlku. Přikázal mi, abych si sedla, strhl mi padesát bodů a chce mě nechat vyhodit.“ řekla Lory a znovu to v ní začalo vřít. „Že, pane profesore?“ řekla směrem ke křeslu.
Snape se postavil a z očí mu čišel vztek. „Co si to dovolujete?!“ zasyčel a probodl ji tvrdým pohledem. Lory k němu beze strachu přistoupila.
„Co si JÁ dovoluju?!“ zavrčela.
„To vy se mi pořád hrabete v hlavě!“ vykřikla a přistoupila k němu na několik centimetrů. Snape ji chytl za loket a Lory bolestivě sykla. Najednou se vynořil James a namířil na profesora lektvarů hůlku.
„Pusťte ji.“ zavrčel. Snape povolil svůj stisk a chopil se hůlky.
Než mohl Brumbál zareagovat, oba kouzelníci proti sobě namířili hůlky a vyřkli svá zaklínadla.
„Ne!“ vykřikla Lory a vrhla se mezi oba soupeře.
„Lanium intactate!“ vykřikla a zamávala kolem sebe rukama. Oba kouzelné paprsky zmizely v průsvitné kouli, která se kolem ní vytvořila. Po pár vteřinách „obal“ zmizel a Lory klesla na kolena. Rychle oddechovala a celá se třásla.
James se sklonil na d svou sestrou a starostlivě si ji prohlédl.
„Jak je ti?“ Lory po něm střelila tvrdým pohledem a dala mu facku.
„Teď už líp.“ odsekla a vyškrábala se na nohy. Ruce se jí stále třásly a trhaně dýchala. Posadila se do křesla a snažila se uklidnit své srdce. Všechny oči se teď upíraly na ni. James šáhl do hábitu a vytáhl malou lahvičku s růžovou tekutinou.
„Vypij to.“ zašeptal a vtiskl Lory lahvičku do ruky. Lory neváhala a okamžitě do sebe kopla.
„Co to bylo?“ zasyčel Snape.
„Posilovač.“ odsekl James. Lory pocítila teplo a pomalu se jí vracela síla.
„Je to lepší?“ zeptal se starostlivě a pohladil ji po vlasech.
„Jo, už cítím nohy.“ zašeptala Lory. „Odkud to máte?“ zasyčel Snape a pokynul k prázdné lahvičce.
„Patří k to do standardní výbavy bystrozorů.“ odsekla Lory a až pozdě si uvědomila, co právě vypustila z pusy.
James po ni střelil nasupeným pohledem. „Vy jste bystrzor?“ zeptal se Brumbál a posunul si brýle na nose.
„Byl jsem.“ zavrčel James a pokusil se zabít svou sestru pohledem.
„Proč jste toho nechal?“ zasyčel Snape.
„To je má věc.“ odsekl James a vrhl na místního profesora lektvarů vražedný pohled. Snape mu ho samozřejmě oplatil. Lory těkala pohledem z jednoho kouzelníka na druhého a měla chuť po nich něco hodit.
„Jste jak malí.“ konstatovala a zavrtěla hlavou. James odvrátil pohled od Snapea a usmál se na svou milovanou sestru.
„Odkud umíte používat štít?“ zasyčel Snape. „Naučil mě ho James... aby mě ochránil před případným útokem.“ řekla Lory a ironicky se ušklíbla.
„Ale nevím jak bych se mohla bránit, když bych se neudržela na nohou.“ dodala a podívala se na Jamese.
„Kdyby jsi to udělala pořádně, tak jsme na zemi my a ne ty.“ řekl klidně.
„Kdybych věděla, že to bude taková pecka, tak bych to ani nezkoušela.“ zavrčela a měla sto chutí mu znovu vrazit. Brumbál si pobaveně prohlížel oba sourozence a profesora lektvarů.
„Mohli bychom se vrátit k tématu?“ přerušil jejich diskusi místní ředitel. Všichni tři se na něj sinchronizovaně podívali.
„Slečno Devonová, co jste myslela tím, že jste na profesora Snapea vyjela?“ zeptal se Brumbál.
„No...chytla jsem ho za košili a přitáhla k sobě. Pak jsem ho trochu prudčeji hodila zpátky do křesla.“ řekla trochu provinile Lory. Brumbál se na ni pohoršeně podíval. Lory si povzdechla a omluvně se usmála.
„Vím, že jsem to přehnala, ale když se naštvu, tak....“ řekla a sklopila hlavu.
„Myslím, že místo vyloučení bude stačit, když se profesoru Snapeovi omluvíte.“rozhodl Brumbál a usmál se na ni. Lory se podívala Snapeovi do očí a bez náznaku citu řekla:
„Omlouvám se pane, má reakce nebyla adekvátní.“ Profesor lektvarů se vítězoslavně usmál.
„Ano, omlouvám se za reakci, nikoli za důvod. Do mojí hlavy už nikdy nelezte.“ zasyčela a nebojácně se mu podívala do očí. James hodil oči v sloup. Snape zblednul zlostí a měl sto chutí na ni vyslat nějaké hodně nechutné kouzlo.
„Jak vidím, jste úplně stejně paličatá jako váš bratr.“ konstatoval Brumbál a upřeně se na ni díval. Lory se zablesklo v očích.
„Profesore Snape, přijímáte omluvu slečny Devonové?“ zeptal se Brumbál a upřel své pomněnkové oči na profesora lektvarů.
„Ne.“ zasyčel Snape. Lory a James po něm střelili tvrdým pohledem.
„Dobrá, takže nám zbývá už jediná možnost...“ řekl Brumbál a vyčítavě se podíval na profesora lektvarů. „Za napadení učitele budete podmínečně vyloučena a tímto se vám zakazují návštěvy Prasinek.“ řekl vážně Brumbál. Lory jen přikývla a postavila se. Pokynula řediteli a společně se svým bratrem odešla.
„Já toho slizouna přetrhnu jak hada!“ zasyčel James.
„Jen klid....“ řekla Lory a v hlavě si sestavovala plán na pomstu.
„Nepůjdeš si trochu zacvičit?“ zeptala se klidně a pohlédla svému bráškovi do očí. James přikývl a Lory ho zavedla do své „tělocvičny“, v reálu to byla jedna nepoužívaná učebna.
„Tak fajn, co si dáme...pětku, nebo desítku?“ zeptala se Lory a zaujala bojový postoj. James se ušklíbl.
„A co takhle třináctku?“ Lory si ho sjela pobaveným pohledem.
„Myslíš, že na to stále máš?“ zeptala se provokativně. James se na ni vyzývavě podíval a pokynul jí rukou. Oba sourozenci kolem sebe kroužili a vyčkávali.
„Můžem?“ zeptala se Lory.
„Jdem na to.“ vykřikl James a rozběhl se na svou sestru. Strhla se rychlá bitka.
Během pěti minut na sebe vyzkoušeli snad všechny známé chvaty a kopy. Nakonec oba skončili sestavou, resp. společným tancem. James se natáhl na zem a rychle oddechoval.
„To nebylo špatné na takového staříka..“ konstatovala Lory a posadila se. James po ní mrštil tvrdým pohledem. Vyšvihl se na nohy a skočil na svou sestru. Lory ho ze sebe rychle shodila a klekla si na něj.
„No? Kdo je lepší?“ zeptala se a provokativně se usmála. James ji nějakým krkolomným hmatem za sebe shodil a rázem byla Lory pod svým bráškou.
„No?“ zeptal se vyzývavě James.
„Dobře, dobře-jsi nejlepší na světě. Stačí?“ řekla Lory a usmála se na něj. James se ušklíbl a slezl ze své sestry.
Lory se opět posadila a podívala se na svého bratra. Díval se do prázdna a z očí mu čišel vztek a nenávist.
„Nech to být, však já si to s ním vyřídím.“ řekla Lory a James se na ni usmál.
„Víš, že mám občas podezření, že ovládáš Nitrozpyt?“ řek s úšklebkem.
„Nitrozpyt? No jasně!“ pomyslela si Lory a oplatila mu úsměv.
„Měli bychom jít, za chvíli je večerka a kdyby mě chytl Snape nebo Filch, tak je po mě.“ řekla Lory a postavila se. Pomohla svému bráškovi na nohy a pak se oba vydali liduprázdnými chodbami k Nebelvírské věži.
„Dobrou noc.“ řekl James a políbil svou sestru na tvář. Lory se na něj usmála a zmizela za portrétem Buclaté dámy. Vešla do společenské místnosti a k jejímu překvapení tam na ni čekali Harry, Ron a Hermiona.
„Kde jsi prosim tě byla?“ vyhrkla Hermiona a podívala se na hodinky. Lory jim popsala celý večer a když jim oznámila, že je podmínečně vyloučena, Hermiona dostala málem infarkt.
„Cože? On tě fakt dal do podmínky?“ zeptal se Ron.
„Jo.“ zavrčela Lory.
„Tak to bys už měla sekat dobrotu.“ konstatovala Hermiona a pohoršeně si ji prohlížela.
„A proč jsi na něj vlastně tak vyjela?“ ozval se Harry.
„Nesnáším, když se mi někdo hrabe v hlavě.“ zasyčela Lory a usrkla si čaje.
„On ti prohlížel paměť?“ zeptal se udiveně Ron. Lory jen přikývla.
„Úplně jsem zapomněla na Nitrobranu a jak jsem byla vzteklá, tak se do mě snadno dostal. Dělá to pořád... Díval se do mě minimálně pětkrát.“ řekla Lory a vztekle položila šálek na stolek. Všichni tři na ni vyloženě zírali.
„Lory... odkud umíš Nitrobranu?“ zeptal se Harry.
„James mi poslal jednu knížku a učím se podle ní.“ odvětila klidně Lory.
„Mohla by jsi mi ji půjčit?“ zeptal se s nadějí v hlase Harry.
„Promiň, slíbila jsem Jamesovi, že ji nikomu nebudu ukazovat. Ta knížka je totiž dost vzácná a není v ní jen Nitrobrana.“ řekla Lory a podívala se mu do jeho smaragdově zelených očí.
Harry přikývl a tvářil se strašně vážně. Lory z něj málem dostala záchvat smíchu.
„Pojďme už spát, jinak zítra zaspíme.“ řekla Hermiona a postavila se. Ostatní ji neochotně následovali k ložnicím.
Lory se převlékla do obrovské bílé pánské košile, kterou jí dal James a lehla si. Na spánek ale neměla ani pomyšlení. Stále musela myslet a na dnešní události a potvrzovat si, že udělala správně, když na Snapea vyjela. Asi po hodině převalování se rozhodla zajít za bráškou a popovídat si s ním. Hodila na sebe župan a nazula si cukle. Už chtěla odejít, když se zarazila.
„Když chci přespat u Jamese, tak bych si teoreticky mohla vzít oblečení.“ pomyslela si a popadla své věci.
Potichu se vyplížila z ložnice a sešla do společenské místnosti. Všude bylo ticho a klid. Prolétla společenskou a vyrazila na chodbu. Bradavice byly v noci temné a strašidelné. Lory se plížila podél stěn a opatrně se rozhlížela kolem. Během několika minut se dostala až k učitelskému křídlu a zastavila se. Na těle jí naskočila husí kůže a bezděky se otřásla. Kdyby jí teď chytli, tak si může rovnou sbalit. Potichu prošla potemnělou chodbou a vklouzla k Jamesovi. Tiše zaklapla dveře a snažila se rozkoukat ve tmě. Zaostřila na postel svého brášky a pomalu k ní došla. Postel ale byla netknutá. Najednou uslyšela na chodbě kroky. Rychle si lehla do postele a čekala, co se bude dít.
Kapitola třináctá - Malej bráška - Kapitola patnáctá – Candidus saxum in conclave est serpentes adamas