Kapitola dvacátá čtvrtá – Apríl

Bylo prvního dubna, tedy apríl, všech šprýmařů čas.

Lory se posadila na postel a podívala se na hodinky. Bylo za deset lektvary.

„K****!“ zaklela Lory a vystřelila z postele. Otevřela skříň a polilo jí horko. Byl tam velký nápis APRÍL a pod F + G + G.W. Jinak byla skříň prázdná, co se týče kouzelnického oblečení. Měla tam jeansy a modré tričko.

„Za tohle mě přetrhne.“ pomyslela si a nasoukala se do svého úboru. Znovu zkontrolovala čas.

„Pět minut, tak to bude krize.“ prolétlo jí hlavou a s notebookem v podpaží a hůlkou v ruce vyrazila na svou nejneoblíbenější hodinu. Zařadila rychlost MACH 3, ale i tak šla o několik minut pozdě.

Zaklepala a vklouzla dovnitř. Všichni se na ni udiveně podívali. „Co to máte na sobě?“ zasyčel Snape a sjel si ji výtahovým pohledem.

„Někteří moji milovaní spolužáci si toho apríla vzali trochu víc k srdci a schovali mi všechno oblečení kromě tohohle.“ řekla nasupeně Lory probodla Rona tvrdým pohledem. Ten jen nasucho polknul - bylo mu více než jasné, čí příbuzní jí to provedli.

„Za váš pozdní příchod strhávám Nebelvíru pět bodů., teď se posaďte.“ zasyčel a pokračoval ve výkladu. Lory si rychle sedla a zabijáckým pohledem se podívala na svého zrzavého kamaráda.

„Asi přijdeš o dva bratry a sestru.“ zasyčela Lory.

„Ginny? Proč?“ vyhrkl Ron.

„Kdo jiný ve vaší rodině má jméno na G a je to holka?“ zašeptala Lory. Ron stále nechápal.
„Vysvětlím ti to potom.“ uzavřela to Lory a naťukala zápis do počítače. Pak přišla tolik oblíbená praktická část. Všichni se sklonili nad svými kotlíky a usilovně se snažili přimět vířící tekutinu, aby se změnila ve spalovací lektvar.

Bohužel, většina naprosto vyhořela, tedy kromě dvojic Weasley - Grangerová a Devonová - Potter. Všichni čtyři resp. dvě vyprodukovali použitelný lektvar.

Hermiona a Lory přelily své výtvory do flakónků a postavily se, že je odnesou Snapeovi. Pomalu procházely mezi lavicemi a vítězoslavně se usmívaly.

Najednou nastavil Draco Hermioně nohu, ta o ni zakopla a obhodila Loryino břicho lektvarem. Tekutina začala okamžitě propalovat tenkou látku a postupně se dostávala k její kůži. Lory vykřikla a poplašeně couvla.

Najednou se u ní objevil Snape a prudce jí strhnul tričko. Lory váhala, jestli mu má vrazit, nebo ho kopnout do rozkroku.

„Ohněte se.“ zasyčel Snape a rychle něco hledal v hábitu.

„Co?“ vyhrkla Lory a najednou pocítila ostré pálení.

„Ohněte se.“ zasyčel Snape a vylovil chladivou mast.

„Tak fajn, chyťte mě.“ řekla Lory a dala mu ruce kolem svého pasu. Pak se sklonila do mostu.

„Můžete mě pustit.“ řekla poněkud přidušeně.

Snape jí okamžitě potřel zasáhnuté místo chladivou mastí. Lory bolestně sykla, ale stále se držela v mostu.
Po chvíli toho Snape nechal a rána se rychle zahojila.

„Můžete se narovnat.“ zasyčel.

„Dobře, ale radši uhněte, pokud nechcete dostat do zubů.“ zavrčela a profesor lektvarů radši ustoupil. Lory se odrazila a pomalu přešla do stojky. Pak se rukama odrazila a přistála na kamenné podlaze.

„Sakra, moje oblíbené tričko.“ pomyslela si a vzala ze země kus modré látky. Pak se otočila k odchodu.

„Kam si myslíte, že jdete?“ zasyčel Snape. Lory se zastavila a probodla ho ledovým pohledem.

„Umýt se a převléct.“ řekla pevným hlasem a netvářila se dvakrát přívětivě. Snapeovi se zlostně zablesklo v očích, což mu rozhodně nebylo podobné. Lory sklouzla pohledem k jeho ruce a.. nic. Žádný prsten neměl.

„Tak fajn, co teď? Nemůžu odejít, ten idiot by určitě něco vyvedl. Takže..“

„Sedněte si.“ zasyčel Snape, resp. Naite a pokynul jí k židli. Lory se ale rozhodla trochu zariskovat.

Pomalu k němu došla a podívala se mu do očí. Pak se ušklíbla a podrazila mu nohy. Všichni zalapali po dechu. Lory vytáhla hůlku.

„Paralito!“ vykřikla a Snapeovi se přicvakly nohy i ruce k sobě.

„Co to děláš?!“ vykřikl Draco.

„Rychle pro Brumbála!“ vyhrkla Lory a sklonila se nad Snapem č.2.

„Pospěšte!“ a naklonila se nad něj. Harry se jako první probudil a vyrazil z učebny.

„Co je Lory?“

„Něco se děje, ale nevím co.“ řekla první věc, co jí napadla. Během několika minut dorazil místní ředitel s Harrym v závěsu.

„Co se stalo?“ zeptal se vážně. „Sakra, jak mu to mám říct? Nemůžu přece před celou třídou začít vyřvávat, že je to Smrtijed... jedině že by mi nerozuměli....“ prolétlo jí hlavou a ušklíbla se.

„Das ist Snape nicht. Er hat keinen ring.“ řekla Lory a všichni na ni zírali, jako by spadla z višně. „Tak němčina ne..“

„It est non Snape. Eam habet non anulo.“ řekla latinsky, ale zase nic.

„Se ei ole Snape. Hän ei ole desät.“ „Finsky asi taky neumí.“

„Eto niet Snape. V něvo niet nakakij kolco.“ „Sakra umí vůbec nějaký jazyk? Tak to uděláme po staru..“ pomyslela si a vzala Snapeovi ruku a ukázala na ni prstem.

Brumbál vědoucně pokývl hlavou a sklonil se nad Smrtijedským špehem. Vyčaroval pro něj nosítka a pokynul Lory, aby šla s ním. Ostatním zrušil hodinu a pak společně s Naitem a Lory odešel. Okamžitě, jak za nimi zapadly dveře, Brumbál omráčil Naita a pevně ho spoutal provazy.

„Kde je profesor Snape?“ zeptala se Lory a podívala se na majestátního kouzelníka.

„To nevím Lorean, nezmiňoval se, že dnes nebude ve škole.“ řekl až příliš klidně Brumbál.

„Myslíte, že by se mu mohlo něco stát?“ zeptala se s obavami v hlase Lory.

„Tolik štěstí mít nebudete.“ ozvalo se jim za zády. Oba se sinchronizovaně otočili a podívali se do temných očí místního profesora lektvarů.

„Co se stalo? Kde jste byl?“ vyhrkla Lory.

„Včera večer mě Naite omráčil a spoutal. Podařilo se mi však uniknout.“ řekl ledově a díval se Brumbálovi do očí. Lory pochopila.

„Prosím omluvte mě, musím se převléct.“ omluvila se a zmizela v chodbě. Rychlým krokem vyrazila k Nebelvírské věži a snažila se být neviditelná. Druhou světelnou rychlostí prolétla společenskou a vyběhla k ložnicím. Bleskově našla pokoj Freda a George a udělala jim tam vlastní aprílový žertík. Pak sesbírala svoje věci, které měli „nenápadně“ ukryté pod postelí a odlevitovala je k sobě do pokoje. Pak se šla trochu zkulturnit do koupelny.

Asi po deseti minutách se ozval dvojí výkřik. Lory se jen ušklíbla, zbožňovala zmrazující kouzlo a jeho účinky, vše do čeho jste silněji praštili, se rozpadlo na kousky. Když kouzlo pominulo, asi po dvanácti hodinách, se vše vrátilo do původní podoby. Vyšla do svého pokoje a uvelebila se na své posteli. Zkontrolovala čas - měla ještě deset minut do začátku Dějin čar a kouzel. Vysoušecím kouzlem si usušila vlasy a vyrazila do učebny.

Přesně se zvoněním vešla dovnitř a posadila se vedle Hermiony.

„Hele co kdybychom si udělaly klukům taky Apríla?“ navrhla šeptem a spiklenecky na ní mrkla. Hermiona dopsala další poznámku a zahleděla se své kamarádce do očí.

„Jasně, co chceš provést?“ odvětila jí po chvíli.

„Co takhle…“

„Hele jdeš si zalítat?“ zeptal se Ron s nadějí v očích, když se svým kamarádem vycházel po schodech k jejich ložnici.

„Dneska nějak nemám náladu.“ odvětil Harry a pohodil si tašku na rameni.

„A ještě máme spoustu úkolů…“ dodal, když na sobě ucítil Ronův starostlivý pohled.

Až pozdě si uvědomil, co právě vypustil z pusy a radši otevřel dveře. V tu ránu by byl radši, kdyby to neudělal. Jejich pokoj byl plný mýdlových bublinek s tendencí se přilepit na každého, kdo dýchal.

„Zavři to dělej!“ zařval Ron a pokusil se ze sebe sundat bublinky. Harry jen s největší námahou přibouchl dveře a když docvakly, objevil se na nich nápis.

„APRÍL společně s L a H.“

„Já je zabiju!“ zařval Ron jak poraněné zvíře a vrhl se ze schodů. Harry se ještě chvíli vzpamatovával z šoku, pak následoval svého kamaráda do společenské místnosti. Okamžitě jak vešel, začali se všichni strašně smát. Podíval se na Rona a taky vyprsknul. Jeho zrzovlasý kamarád měl totiž po celé hlavě, hábitu i botách samé bublinky.

„Ty se moc nesměj nevypadáš o nic líp.“ zavrčel Ron a zamířil si to k Lory, která se tvářila jako andílek.

„Jak to máme dát dolů?“ vyjel na ni.

„Zapoj mozek a možná na to přijdeš.“ ušklíbla se modrooká čarodějka a zaklapla knížku.

„Musím už jít za chvíli mám sraz z Cho, tak zatím.“ usmála se na něj a zmizela za Buclatou dámou.

Ronova pozornost se stočila na Hermionu.

„Hermi, řekni mi prosím jak to dát dolů..“ poprosil Ron a nasadil prosící kukuč.

„Mám teď hodně práce Ronalde, musím se naučit ty vytěsňovací reakce. Pomůžu ti s tím po večeři…“ odvětila Hermiona a musela se hodně snažit, aby se nerozchechtala. Ron nabyl odstínu přezrálého rajčete a měl sto chutí po své kamarádce něco hodit. Otočil se na podpatku a zamířil k Harrymu.

„Zkusíme to smýt, možná to půjde.“ konejšil ho jeho rozcuchaný kamarád.

„Tak jo.“ přikývl Ron a zamířil společně s Harrym do koupelny. Hermiona se jen tiše smála.

O pět minut později…

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“ zařval někdo v koupelně a všichni v Nebelvírské společenské místnosti se tam otočili. Po pár vteřinách z koupelny vyběhli Harry a Ron, tentokrát ale už na sobě neměli bublinky, byli od hlavy až k patě promočení a na kůži měli fialová kolečka.

„Hermiono já tě zabiju!“ zařval Ron a vyrazil na svou kamarádku. Ta se rychle vymrštila a několika skoky se dostala ke vchodu do dívčích ložnic a vyběhla nahoru. Ron se pustil za ní, ale po dvou krocích se ze schodů udělala klouzačka a milý Ron se sklouznul do společenské místnosti. Hermiona vykoukla zpoza svých dveří a s úšklebkem mu zamávala.

„Jen počkej Hermiono, jen počkej!“ zavrčel Ron a postavil se. Hůlkou se vysušil a zjistil, že ta kolečka mizí. Společně s Harrym se očistili a zlikvidovali i epidemii ve svém pokoji.

„Tak za tohle ty dvě zaplatí.“ zavrčel nasupeně Ron.

„Jo to zaplatí ale až později, teď si budou dávat pozor, mám lepší nápad…“ ušklíbl se Harry a začal svému příteli osvětlovat svůj plán….

Uběhly dva týdny, kdy byla jak Hermiona, tak Lory stále ve střehu, ale když se nic nedělo, jejich pozornost trochu otupěla, takže nastal čas pro Harryho a Ronovu pomstu.

Lory se s Hermionou vracela z knihovny a tiše si s ní špitala o „dívčích záležitostech“. Najednou se před nimi objevila McGonagallová a Snape.

„Pojďte s námi.“ přikázala jim ředitelka Nebelvíru. Hermiona Lory se na sebe nechápavě podívaly, ale poslušně následovaly vůdce Zmijozelu a Nebelvíru. Všichni čtyři se během chvíle dostali až do kabinetu přeměňování a Snape za nimi rázně prásknul dveřmi.

„Slečno Devonová, slečno Grangerová, ve vašich pokojích byly nalezeny tyto zakázané předměty, můžete nám to vysvětlit?“ zeptala se rázně profesorka přeměňování a položila před ně dva sáčky s nějakou sušenou bylinou uvnitř. Lory i Hermiona na to nechápavě zíraly.

„Co to je?“ zeptala se nechápavě Hermiona.

„Cannabis indica.“ odvětil klidně profesor lektvarů.

„Marihuana?!!“ vyjekla Lory.

„Ano slečno Devonová.“ přikývla profesorka přeměňování.

„A zajímalo by mě, co dělaly u vás v pokoji.“ konstatovala klidně.

„Já nemám tušení.“ vykoktala mladá čarodějka a hypnotizovala pohledem oba sáčky.

„Když nám řeknete, odkud jste to vzaly, vezmete to v úvahu při vašem potrestání.“ konstatovala a stáhla rty do úzké čárky.

„Ale já to opravdu nevím!!“ vyhrkla Lory a začínala panikařit.

„Dobrá, slečno Grangerová, protože je to váš první závažnější přestupek, jste podmínečně vyloučena a co se týče vás, slečno Devonová, jste okamžitě vyloučena..“ konstatoval profesor lektvarů a ušklíbl se.

„Vaši noví pěstouni si pro vás zítra přijedou.“ oznámil jí s ledovým klidem.

„Jací noví pěstouni?“ zeptala se naprosto zhroucená Lory.

„Pan a paní Malfoyovi se nabídli k vaší adopci.“ konstatoval Snape.

„Cože?! Malfoyovi a mě?! Holku z Nebelvíru, kvůli které málem vyrazili jejich syna? To je nějaká pitomost.“ pomyslela si a nechápavě se podívala Snapeovi do očí.

Najednou mu začaly rezavět vlasy a McGonagallové zase vyrazila na čele jizva ve tvaru blesku. Během několika minut se oba dva změnili v Harryho a Rona.

Oba mladí kouzelníci se škodolibě usmívali a nějakým šíleným zaklínadlem si přeměnili své hávy na školní hábity.

„Harry?! Rone?!!!!“ vyjekla Hermiona a měla chuť po něm něco hodit. Harry i jeho nejlepší kamarád chytli záchvat smíchu.

„Měly by jste se vidět?!“ vychechtal ze sebe Ron. Hermiona a Lory se na sebe podívaly a obě najednou vytáhly hůlky.

„Tak tohle si odskáčete,“ konstatovala Hermiona.

„Hmm, jaké kouzlo by na ně asi bylo nejlepší…“ uvažovala nahlas Lory.

„Co takhle…“ začala Hermiona a zbytek pošeptala Lory do ucha. Ta se jen ušklíbla a přikývla. „Tak na tři?“ vybídla svou kamarádku.

„Holky neblbněte, schovejte ty hůlky.“ usmál se Ron a napřímil se.

„Sofedros!“ přikázaly obě najednou a dva bílé paprsky zasáhly mladé nebelvírany. Oběma zmizelo veškeré oblečení kromě spodního prádla. Lory a Hermiona se na sebe podívaly a schovaly hůlky.

„Uvidíme se na večeři.“ ušklíbla se Lory galantně otevřela dveře své spolužákyni a mrkla na kluky. Harry ji chytl za paži.

„Nemůžete nás tady takhle nechat!!“ namítl a vyděšeně se na ni podíval. Lory si ze sebe sundala jeho ruku a usmála se na ně.

„Tak se dívej.“ ušklíbla se a zavřela za sebou dveře.

Harry s Ronem se na sebe vyděšeně podívali.

„Musíme se co jak nejrychleji dostat na kolej, jestli nás tady najde McGonagallová, je po nás.“ konstatoval ryšavý student Nebelvíru.

„Pane Weasley? Pane Pottere? Co tady děláte? A kde máte oblečení?!!“ zeptala se překvapeně profesorka přeměňování a sjela si je výtahovým pohledem. Ron se vyděšeně otočil a nedokázal ze sebe dostat ani zble.

„No my, holky, kouzlo a…“ vysvětloval Harry a používal při tom velice zajímavých gest.

Najednou dovnitř vpadnul Kratiknot a nevěřil svým očím, když uviděl jeho dva studenty jen ve spodním prádle. Profesorka přeměňování rychle mávla hůlkou a oba studenti její koleje byli znovu oblečeni.

„Běžte odtud, promluvíme si ráno.“ konstatovala klidně. Harry a Ron se rychle rozloučili a zmizeli na chodbě.

„Vidím, že už jste na to přišli. Škoda, trochu jsem doufala, že takhle půjdete na kolej.“ ušklíbla se Hermiona.

„To by byla podívaná.“ dodala Lory a vyšla ze stínu.

„Vy dvě….!!“ zavrčel Ron.

„Neměli jste si začínat.“ konstatovala Lory a usmála se.

„Jsme si kvit.“ Harry a Ron se ještě chvíli tvářili naštvaně, pak se ale se svými kamarádkami usmířily a společně vyrazili na kolej.