Kapitola dvacátá - Lory, Neville a Ginny

Uplynul další týden a Vánoce byly za dveřmi.

Bradavický hrad zahalily závěje sněhu a temné jezero zamrzlo. Všichni měli dobrou náladu a všeobecně panovala přátelská atmosféra. Profesoři slevili ze svých nároků a byli na své žáky milí. Tedy, skoro všichni se takhle chovali... Severus Snape, známý antinebelvírský profesor, se tvářil ještě víc naštvaně než obvykle. Na všechny prskal jed a v hodinách ještě přitvrdil. Prostě neměl rád Vánoce…

Lory procházela Bradavickými chodbami a dumala nad vhodnými dárky pro své přátele. Najednou za rohem uslyšela nějaké hlasy. Zastavila se a poslouchala.

„Jsi jen ubožák, žádná holka by o tebe nezavadila pohledem.“ ozval se posměšný hlas, který Lory okamžitě identifikovala jako Dracův.

V hlavě jí problesknul nápad a rozhodla se ho okamžitě realizovat. Chvíli počkala a pak vyrazila zpoza rohu. Zamířila si to přímo k Nevillovi a usmála se na něj. Draco a jeho kumpáni stáli opření o zeď, takže je Lory teoreticky nemohla vidět. Došla k Nevillovi, přitáhla si ho a dala mu pusu.

„Kde jsi byl? Hledala jsem tě po všech čertech.“ zeptala se s úsměvem. Neville se na ni překvapeně podíval.

„No co tak koukáš? To ti tvoje holka nemůže dát ani pusu?“ zeptala se Lory a mrkla na něj. Nevillovi to docvaklo.

„Ne, to můžeš, ale říkal jsem ti přece, že budu v knihovně.“ řekl trochu nervózně.

„No jasně, promiň, zapomněla jsem na to.“ řekla Lory a věnovala mu další úsměv. Crabbe A Goyle si něco zašpitali a to bylo pro Lory znamení, aby se otočila.

„Co tady okouníš?“ zavrčela a probodla ho tvrdým pohledem. Draco na ty dva zíral, jako by spadli z višně.

„Pojď odtud.“ řekla Lory, chytla „svého kluka“ za ruku a odtáhla ho pryč. Prošli několika chodbami a když je najednou Neville zastavil.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se a podíval se jí do očí.

„Nenechám nikoho, aby ponižoval mé přátele.“ řekla klidně Lory a usmála se na něj. Neville jí úsměv oplatil.

„Radši pojď za chvíli začíná hodina.“ řekla Lory a její přítel smrtelně zbledl. Čekala je totiž hodina lektvarů....

Společně došli do učebny, sedli si na svá místa a s obavami očekávali příchod profesora lektvarů. Přesně se zvoněním dovnitř vevlál Snape a začal vykládat látku.

Lory sjela pohledem na jeho ruku a když se na ní zaleskl prsten, pustila se do práce. Po deseti minutách Snape ukončil svou přednášku na téma reakce všeho se vším a začal si je zkoušet.

„Slečno Devonová, na čem nezávisí průběh reakce výluhu kořene mandragory a listu krutihlavce?“ zasyčel do naprostého ticha. Lory chvíli přemýšlela.

„Ehm...na počasí?“ řekla a všichni se začali dusit smíchy. Snape ji probodl ledovým pohledem. Lory se usmála. „Na pořadí látek.“ opravila se.

Profesor lektvarů se k ní sklonil. „Strhávám Nebelvíru deset bodů a v sobotu se u mě hlaste,“ zasyčel a opět se napřímil. Lory se jen usmála a pokračovala ve své práci. Snape měl obrovskou chuť po ní něco hodit.

Překonal tento pud a pokračoval ve zkoušení.

Po hodině plné nadávek a útrap je Snape propustil.

Lory společně s ostatními zamířila na dějiny čar a kouzel a nenápadně chytla Nevilla za ruku. Ten se na ni překvapeně podíval.

„Do oběda to stejně bude vědět celá škola.“ zašeptala a usmála se na něj. Neville jí úsměv oplatil a rázem se ozvalo šuškání dívčí části. Oba se rozesmáli a společně došli do učebny dějin čar a kouzel.

Jak Lory řekla, tak se i stalo. Během dne už o tom věděli všichni a někteří i dvakrát. Všichni po nich poočku pokukovali a něco si šuškali.

„Ještě že prázdniny začínají už za tři dny,“ pomyslela si Lory a začala pořádat svou porci. Najednou na sobě ucítila něčí pohled. Vzhlédla a očima přelétla po spolusedících. Její pohled se zastavil na Ginny. Kdyby pohled zabíjel, ležela by na pitevním stole.

„Legillems.“ zašeptala Lory a pronikla jí do hlavy.

Kdyby se do toho nemíchala, tak jsem s Nevillem mohla být já. Teď nemám šanci... Lory přerušila jejich spojení a usmála se. „Kdyby jenom věděla.“ pomyslela si a podívala se na svého přítele.

„Neville, mohla bych s tebou mluvit?“ zeptala se a mile se na něj usmála. Nebelvírský nešika jí úsměv oplatil a vstal od stolu. Společně pak se svou dívkou, za doprovodu Ginnyina žárlivého pohledu, odkráčel z Velké síně.

Lory ho zatáhla do zapadlé chodby a opatrně se rozhlédla.

„Co se děje?“ zeptal se Neville, kterého její chování silně znervózňovalo.

„Jde o tebe a Ginny.“ zašeptala Lory. Neville ztuhnul.

„Já..já..“

„Myslíš, že jsem slepá? Kdyby pohled zabíjel, tak jsem pod kytičkami. Evidentně o tebe má zájem.“ řekla Lory a rozhlédla se. Neville překvapeně zamrkal.

„Vážně?“ zeptal se a rozzářil se jako vánoční stromeček.

„A nemysli si, že nevím, jak se na ni díváš. Toho by si všimnul snad i slepý.“ konstatovala Lory a její přítel nabyl odstínu přezrálého rajčete. „Budeme se muset rozejít.“ konstatovala Lory. „Teď zbývá už jenom jak.“ řekla a záhadně se usmála...

Lory vešla do společenky a se smutným výrazem si sedla na gauč.

„Co se děje?“ zeptala se Hermiona a přisedla si ke své kamarádce.

„Rozešla jsem se s Nevillem.“ řekla Lory a dala si záležet aby to slyšela Ginny.

„Proč?“ zeptala se naoko překvapeně její „sokyně“.

„Víš, že ani nevím? Říkal něco o tom, že mě má rád jako kamarádku a podobně, ale myslím si, že se mu líbí nějaká jiná.“ řekla Lory a nenápadně pozorovala Ginnyinu reakci. Její sokyně zírala do prázdna a připitoměle se u toho šklebila.

„Kolik je hodin?“ zeptala se Lory a podívala se na Hermionu.

„Za pět pět.“

„Do háje! Snape!“ vykřikla Lory a vypálila ze společenky. V novém osobním rekordu doběhla k dubovým dveřím Snapeova kabinetu a zaklepala.

„Dále.“ ozval se ledový hlas. Lory otevřela dveře a snažila se popadnout dech.

„Dobrý večer.“ vykopla ze sebe a zavřela.

V kabinetě lektvarů byla ten večer větší tma než obvykle. Profesor lektvarů seděl za svým stolem a poklepával prsty o masivní dubovou desku. V temných očích se odrážely plameny vyhasínajícího krbu, ale teplo jim dát nedokázaly. Dívaly se na ni stále ty samé tvrdé oči bez náznaku jakéhokoli citu.

Lory pomalu došla k obávanému učiteli lektvarů. Snape jí pokynul ke křeslu a beze slova ji pozoroval. Lory se posadila naproti němu a podívala se mu do očí.

Automaticky se uzavřela a vyčkávala svůj dnešní úkol.
Na chvíli bylo absolutní ticho, které přerušil až ledový hlas učitele lektvarů. „Dnešním dnem vám končí školní trest.“ řekl s nečitelným výrazem ve tváři. Lory nehla ani brvou, jen mu stále zírala do očí. „Mám tedy pro vás menší specialitu.“ řekl s úšklebkem a hmátnul do hábitu.

Lory se při jeho slovech sevřely útroby strachem a naskočila jí husí kůže. Snapeovy speciality totiž neměla ani za mák ráda.

Snape vytáhl hůlku a mávnul s ní nad stolem. Najednou se na něm objevil kotlík s mnoha roztodivnými přísadami a nástroji.

„Připravte hojivou mast,“ spíš zašeptal než řekl profesor lektvarů. Lory si znovu prohlédla výbavu na stole a všimla si jednoho podstatného detailu, který chyběl – návod.

„Ehm pane, nikde tady není postup.“ řekla a podívala se do temných očí svého profesora. Snape se ušklíbl a v neproniknutelné černi jeho očí se nebezpečně zablesklo.

„Budete si muset poradit.“ řekl s úšklebkem. Lory zalovila v paměti a pokusila se rozpomenout na postup ze Snapeovy knihy.

„Co bylo první krutihlav nebo pelyněk? Ale co, dám tam obojí a uvidíme, co to udělá…“ pomyslela si, popadla kousek pelyňku a krutihlavu a hodila jej do bublající vody. Snape ji se zájmem pozoroval a nenápadně si nachystal hůlku pro případ potřeby. Lory si prohlédla zbylé přísady.

„Tak fajn, co teď? To je vlastně jedno, stejně si to nepamatuju…“ a se zavřenýma očima vzala první věc, co jí padla pod ruku.

„Myslím, že mandragora tam má přijít až jako poslední.“ problesklo jí hlavou ale i tak ji tam hodila.

„To jsem teda zvědavá, co z toho vznikne.“ ušklíbla se a podívala se na zbylé přísady.

„En- ten- tý- ky- dva- špa – lí- ky, čert- vy – le – těl – z- e- lek – tri – ky….hmm Tak třeba tohle.“ rozhodla se a se žbluňknutím zmizela ve vířící tekutině další přísada.

Najednou se kotlík začal třást.

„Tak to asi nebyla ta správná volba….“ prolétlo jí hlavou a šáhla pro hůlku.

„Evanesco!“ zasyčel Snape a obsah kotlíku zmizel.

„Co to mělo znamenat?“ zasyčel a probodl ji tvrdým pohledem.

„Nevěděla jsem, co mám kdy přidat a proto jsem to tam dala, jak mě napadlo.“ přiznala s ledovým klidem Lory.

„Vypadněte!“ zavrčel Snape a kdyby měl po ruce něco ostrého, měl by Nebelvír o studentku míň. Lory mu věnovala další úsměv a zamířila k východu z kobky, kterou se odvažoval nazývat kabinetem. U dveří se zastavila.

„Veselé Vánoce pane,“ řekla a zavřela.

Snape se za ní překvapeně podíval. Bylo to vůbec poprvé, co student, který nechodil do Zmijozelu, mu popřál pěkné Vánoce.

Lory pomalu proplouvala Bradavickým sklepením a stále se smála Snapeovu výrazu, když mu řekla, že to tam dávala namátkou.

„Vsadím se, že v tu chvíli po mě chtěl něco hodit.“ pomyslela si a najednou se jí vybavil obraz baseballového nadhazovače. Při představě Snapea, jak v těch napasovaných kalhotách nadhazuje jí přišla v tu chvíli strašně vtipná a začala se řezat na celé kolo.

Když se pochvíli uklidnila, zjistila, že nemá absolutně ponětí, kde je.

„To mi fakt scházelo ke štěstí.“ pomyslela si a vyrazila rovnou za nosem. Chvíli bloudila spletitým systémem chodeb a snažila se najít něco povědomého. Asi po půl hodině to vzdala a opřela se zády o nějaký obraz. Ten se pohnul a Lory jen tak tak udržela rovnováhu.

Překvapeně se otočila a skrz malou škvíru na ní dopadalo plápolavé světlo ohně.

„Možná tam někdo bude.“ pomyslela si a zatlačila na rám. Šlo to docela lehce, a tak za chvíli se mohla protáhnout. Udělala několik kroků dovnitř a zasekla se.

Stála v prostorné ložnici s tmavým nábytkem a velkou knihovnou. Při pohledu na zdejší zařízení ji napadlo jen jediné jméno - Snape.

„Radši zmizím, než se vrátí.“ pomyslela si a couvla k východu.

„Co tady děláte?“ ozval se jí za zády ledový hlas.

„Sakra.“ řekla neslyšně Lory a otočila se ke svému milovanému profesorovi lektvarů.

„Do-dobrý večer.“ vykoktala, sjela si ho výtahovým pohledem a měla co dělat, aby udržela svou spodní čelist na místě. Čekala že to bude nějaký špekem oplácaný profesůrek - ubožáček, ne TOHLE. Na hrudi a břichu se mu rýsovaly svaly a byly až překvapivě dobře vypracované. Lory se probrala z transu a její mozek jí zadal příkaz k odpovědi.

„Ztratila jsem se a když jsem se opřela o obraz, otevřel se a já jsem vešla.“ řekla popravdě a její pohled se zastavil na jeho obličeji.

„Jděte rovně pak dvakrát doprava a nakonec doleva a budete u učebny. Odtamtud snad trefíte.“ zasyčel a v očích se mu zablesklo. Lory pohledem sklouzla k jeho ruce a k její naprosté hrůze tam prsten nebyl.

„Možná se byl sprchovat a nechal ho v koupelně...nebo to je Naite.“ chvíli se sama se sebou hádala a pak se rozhodla. Pomalu obešla Snapea a zamířila k východu.

Pak vytasila hůlku a hrot mu přiložila na záda.

„Jak vypadá můj bubák?“ Snape sebou trhnul a chtěl se otočit. „Ani hnout a odpovězte.“ zavrčela a přitlačila mu hůlku na záda.

„Jak to mám vědět?“ zasyčel Snape.

„Uff, takže je to Snape.“ pomyslela si Lory a pak jí došel význam svých slov.

„Asi mám průšvih.“ prolétlo jí hlavou a nasucho polkla.

„Dobrou noc.“ vyhrkla a zamířila ke dveřím. Snape se rychle otočil a popadl ji za rameno.

„Co to mělo znamenat?“ zavrčel a prudce jí strhnul zpátky. Lory to jen s obtížemi ustála a vyděšeně se podívala na nasupeného profesora.

„Když jste neměl ten prsten, tak jsem nevěděla, kdo jste.“ řekla poplašeně a couvla před ním. Zády narazila do zdi a s naprostou hrůzou v očích se dívala na blížícího se Snapea. Oči mu planuly hněvem a zlostí.

Lory neměla kam ustoupit, a tak mu stále zírala do očí. Snape se k ní sklonil a ušklíbl se. Lory si pozdě vzpomněla na nitrobranu.

„Vás to asi hodně baví, že?“ zasyčela a mělo sto chutí ho kopnout do rozkroku.

„Ano.“ řekl klidně profesor lektvarů a opět se napřímil. Lory se odlepila od zdi a přistoupila k němu.

„Dobrou noc.“ zasyčela a vypálila z místnosti. Celou cestu do Nebelvírské věže na něj nadávala a zabíjela pohledem všechno živé i neživé. Společenskou místností proletěla třetí vesmírnou rychlostí a zamířila do své ložnice. Vztekle za sebou práskla dveřmi a vrhla se do postele.

„JÁ HO NESNÁŠÍM!“ zařvala do polštáře a pokusila se ho rozbít na atomy. „Jen počkej Severusi Snape! Jen počkej!“