Kapitola osmnáctá – Těhotenství
23.01.2011 14:04
Bylo úterý ráno těsně před snídaní. Většina Nebelvíru seděla ve společenské místnosti. Každý si dělal svoje a celkově panovala dobrá nálada. Najednou se dolů zřítila Lory a zapadla na záchod. Ozvaly se dávivé zvuky a kašel. Hermiona okamžitě vystartovala za svou kamarádkou.
„Lory jsi v pořádku?“ Její kamarádka se opírala o umyvadlo a oplachovala se vodou.
„Je mi fajn, jen mi něco nesedlo.“ řekla Lory a propláchla si pusu.
„Určitě? Nechceš zajít za Pomfreyovou?“ zeptala se Hermiona a starostlivě se na ni podívala.
„V klidu, já to zvládnu. Snídani vynechám a hned mi bude líp.“ řekla Lory a usmála se na ni. Hermiona jí oplatila úsměv a odešla.
Tato scéna se opakovala několik příštích dní. Madame Pomfreyová ji několikrát prohlédla, ale nic nenašla.
Nikdo neměl ponětí, proč je jí tak špatně a hlavně proč je to vždy ráno. Přes den Lory sice taky nevypadala dvakrát čile, ale zvracela jen ráno. Její spolužáci o ní měli starost a začali dávat dohromady důvod její nemoci. Pak jednoho dne přišla Parvati s názorem, který se rychle rozšířil.....
„Lory je těhotná!“ řekla Parvati a tvářila se strašně důležitě.
„Cože?!“ vyhrkla Hermiona.
„Lory je těhotná. Všechno do sebe zapadá. Ranní nevolnosti, je pobledlá a slabá.... “ šeptala Parvati a Levandule horlivě přikyvovala.
„A kdo je podle tebe otec?“ zeptala se posměšně Hermiona.
„Snape.“ řekla vážně Levandule.
„Viděla jsi někdy ty dva? Vždyť se do sebe každou chvíli pustí, silně pochybuju, že by Lory...“ řekl Harry a při představě Snapea s Lory smrtelně zblednul.
„Já taky netvrdím, že to udělala dobrovolně.“ zašeptala Parvati.
„To jako, že by ji Snape znásilnil?!“ vyhrkl Dean.
„Snape? Lory? Vždyť je mistryně v Kafudo, zabila by ho dřív, než by se jí stačil dotknout.“ řekl Ron a poťukal si na čelo.
„Je to odborník na lektvary, mohl jí dát něco vypít aby byla svolná a potom jí změnil paměť.“ řekla smrtelně vážně Levandule.
„Snape je sice naprosto odpornej slizoun, ale že by někoho znásilnil? To se mi nezdá...“ řekl Dean a zavrtěl hlavou. Všichni se na něj nedůvěřivě podívali a z jejich výrazu bylo jasné, co si o tom myslí. Najednou dolů sešla Lory a přisedla si k ostatním.
„Co tady řešíte?“ zeptala se s úsměvem.
„Chtěli jsme pokračovat v tréninku, ale když tam nebudeš ty, tak nebudeme vědět, co dělat.“ řekl okamžitě Harry.
„To nebude problém, napíšu vám, co dělat a bude to.“ řekla Lory a věnovala všem zářivý úsměv. Někde uvnitř mu ale nevěřila, chtěla použít nitrozpyt, ale zarazila se. Po minulé zkušenosti s posloucháním myšlenek svých spolužáků to radši odložila. Společně se zbytkem své třídy se vydala na lektvary. V učebně si posedali na svá místa a očekávali příchod jejich profesora.
Přesně na vteřinu, ostatně jako obvykle, vplachtil dovnitř Snape a okamžitě začal vykládat látku. Lory si všimla, že po něm všichni Nebelvírští házejí hnusnější pohledy než jindy, ale nevěnovala tomu pozornost a naťukala si do počítače zápis.
Zpráva o Loryiném těhotenství se rychle rozšířila a skandál ještě víc nafouknulo údajné otcovství místního profesora lektvarů. Neustále špitání a zkoumavé pohledy do oblasti jejího břicha, resp. podbřišku se Lory vůbec nelíbily a rozhodla se zjistit, co se děje. Po škole prohlédla několika svým spolužákům myšlenky a nestačila se divit.
„Takže já jsem těhotná?!“ pomyslela si Lory a málem dostala záchvat smíchu.
„A se Snapem?! Panebože, tahle škola je šílená.“ konstatovala a zamířila do Nebelvírské věže.
Slečno Devonová, mohla bych s vámi mluvit?“ ozval se jí za zády přísný hlas.
„Ano madam.“ řekla Lory a vydala se za ředitelkou své koleje. Během chvíle došli k jejímu kabinetu a profesorka přeměňování jim otevřela dveře. Lory vešla dovnitř a posadila se do nabídnutého křesla. Profesorka McGonagallová jí podala šálek čaje a přívětivě se na ni usmála. Lory si od ní vzala šálek a trochu se napila.
„Slečno Devonová, po škole kolují určité zvěsti, že jste těhotná.“ řekla klidně a podívala se jí do očí. Lory se tvářila smrtelně vážně.
„Ano, to už jsem také slyšela.“ konstatovala a položila šálek na stůl. Na okamžik bylo hrobové ticho.
Profesorka McGonagallová zbledla a s hrůzou se podívala své žačce do očí.
„A taky mě znásilnil profesor Snape.“ řekla s úšklebkem Lory a její ředitelka se málem utopila v čaji.
„Cože prosím?“ vyhrkla a taktéž odložila šálek.
„Chci tím jenom říct, že to jsou jenom pomluvy. Mohu vás ujistit, že profesor Snape se mě ani netknul a já rozhodně nejsem těhotná.“ řekla už opět vážně Lory a usmála se na profesorku přeměňování.
„Dobrá. Máte nějakou jinou hypotézu, proč je vám špatně?“ zeptala se značnou úlevou v hlase profesorka McGonagallová.
„Všechno to začalo..“ najednou se Lory zasekla a překvapeně se podívala na svou ředitelku.
„Paní profesorko, kde je teď profesor Snape?“ zeptala se a podívala se do očí své ředitelce.
„Měl by být ve svém pokoji. Proč?“
„Kde to je? Musím s ním hned mluvit, jenom on to má.“ vyhrkla Lory.
„Uklidněte se Lorean, co má?“ zeptala se profesorka přeměňování.
„Protijed - Někdo mě otrávil, ale nepovedlo se mu to a tak mi z toho je jenom špatně. Proto jsem tak unavená a zvracím jenom ráno...“ vychrlila Lory.
„Jste si tím jistá?“ zeptala se vážně profesorka přeměňování.
„Ano madam.“ řekla s ledovým klidem Lory a podívala se jí do očí.
„Dobrá, běžte za ředitelem. Já pro něj dojdu.“ řekla se smrtelně vážným výrazem profesorka přeměňování a vyšla ze svého kabinetu.
Lory vyrazila za Brumbálem a v duchu si opakovala celou svou teorii a ujišťovala se, že je to pravda. Rychlým krokem došla ke chrličům. Najednou jí někdo chytnul za rameno.
„Lorean děje se něco?“ ozvalo se jí za zády. Lory se rychle otočila a podívala se do očí místnímu řediteli.
„Musím s vámi mluvit pane, je to naléhavé.“ Brumbál zadrmolil heslo a společně s mladou studentkou z Nebelvíru vyjel ke dveřím své pracovny.
„Posaď se.“ řekl klidně a sám se usadil do svého křesla. Lory se rychle posadila a podívala se do pomněnkových očí místního ředitele. Najednou se ozvalo zaklepání.
„Dále.“ řekl Brumbál a dovnitř vešel Snape s několika lahvičkami a probodával Lory tvrdým pohledem. Profesorka přeměňování zavřela dveře a společně s ředitelem Zmijozelu došla k Brumbálovi.
„Tak co se stalo?“ zeptal se klidně místní ředitel.
„Myslím, že bych měla začít od začátku.“ konstatovala Lory a zhluboka se nadechla.
„Jak jistě víte, v poslední době mi je docela často špatně a došla jsem k závěru, že se mě někdo pokusil otrávit. A jediný, kdo to mohl udělat, byl profesor Snape.“ řekla klidně. Profesor lektvarů po ní střelil ledovým pohledem.
„Co si to dovolujete?“ zavrčel.
„Slečno Devonová, nemyslím si..“
„Nechte mě prosím domluvit, celé je to trochu zamotané.“ řekla Lory a podívala se mu do očí.
„V pondělí po té slavnosti, jsem šla doprovodit Jamese k vlaku. Cestou zpátky jsem narazila na profesora Snapea a když jsem chtěla odejít, chytnul za rameno a pevně stisknul. Ucítila jsem slabé trhnutí, ale den předtím mě James do toho místa praštil, takže se si myslela, že je to od toho. Až teď mi došlo, že to nebylo od zranění, ale od nějakého hrotu nebo šipky s jedem. Jenže profesor Snape mi ho nedokázal aplikovat celé, protože jsem se mu smekla... a tomu v podstatě vděčím za život.“
„Jak se opovažujete!“ zavrčel Snape a ruka mu cukla, jak chtěl popadnout hůlku.
„Jen klid, nechte mě mluvit, všechno vám to vysvětlím.“ řekla Lory. Profesor Brumbál si posunul brýle na nose a probodl Lory tvrdým pohledem.
„To všechno má ale jeden háček - profesor Snape byl v tu chvíli na schůzce Smrtijedů.“ řekla klidně Lory.
Profesor lektvarů se jí podíval do očí a pokusil se do ní proniknout.
„Jak tohle víte?“ zasyčel, když ho Lory odrazila.
„Slyšela jsem vás.“ řekla popravdě.
„O tomhle s nikým nemluvím.“ zavrčel Snape a stále jí zíral do očí.
„Já netvrdím, že jsem vás slyšela o tom s někým mluvit... V neděli po slavnosti jsem na vás narazila na chodbě a já..já slyšela jsem...vaši myšlenku.. “ řekla Lory.
„To mi chcete říct, že ovládáte Nitrozpyt?“ zasyčel Snape.
„Ano pane.“ řekla klidně Lory.
„Jak jste..“
„Odkud, nebo jak jsem se to naučila už není podstatné, ale umím ho.“ řekla Lory. Snape si ji nedůvěřivě prohlédl. Lory se otočila na Brumbála a pokračovala:
„Pak jsem si vzpomněla na tu příhodu na turnaji, kdy jeden Smrtijed vypadal přesně jako vy a všechno do sebe zapadlo. Ten muž, co se mě pokusil zabít, byl ten samý, co na turnaji..“ konstatovala Lory.
„Proč jste si tak jistá, že to byl ten samý?“ zeptal se Brumbál.
„Hned ze dvou důvodů. Jako jediný měl u sebe dost mnoholičného lektvaru, aby tady mohl zůstat celý den a jak už jsem jednou říkala, v lektvarech by vyhořel.“ Snape se na ni zkoumavě podíval.
„Řekl nám, že znehybňovací lektvar byl vyroben roku 1593, přesně jak je to v učebnici, ale je v té je chyba. Tenhle lektvar je z roku 1596 a odborník jako vy by to určitě věděl.“ řekla klidně Lory a ušklíbla se.
„A odvažuji se říct, že ten útočník byl Johnatan Naite.“ řekla s ledovým klidem a v očích se jí zablesklo.
Všichni tři profesoři se na ni tázavě podívali.
„Proč si to myslíte?“ zeptal se profesor Brumbál.
„Já si to nemyslím, já to vím.“ opravila ho Lory.
„Naite po mě jde už od té doby, co James a několik dalších dostalo do Azkabanu jeho bratra. Mstí se a snaží se mě zabít.“ řekla naprosto klidně Lory.
„Teď už jen zbývá zjistit, co to do mě dal.“ řekla Lory.
„Muselo to být něco pomalého, ale to muselo to po smrti rychle vyprchat...zároveň to ale muselo být velice účinné, protože v té ruce nemohl mít nic velkého. Takže to mohl být jedině...“ řekla Lory a ušklíbla se.
„Klaricin.“ řekli unisono Lory a Snape.
„Ano, to by vše vysvětlovalo.“ konstatoval Brumbál.
Snape jí podal jednu lahvičku. „Teď..“
„Já vím, zarazila ho Lory. Vzala si od něj malý nožík a přiložila ho na dlaň. Odvrátila se a prudce trhla. Nechala několik kapek spadnout so flakónku. Pak se zhluboka nadechla a kopla to do sebe. Zašklebila se a polkla.
„Proč to vždycky chutná tak odporně?“ pomyslela si a vrátila Snapeovi lahvičku a nožík. Najednou se jí začaly třást ruce a hlava jí začala brnět. Za chvíli to přestalo a Lory začaly protivně pálit oči. Promnula si víčka a zamrkala.
„Jak je vám?“ zeptala ředitelka její koleje.
„Jsem v pořádku.“ řekla Lory a pokusila se uklidnit své ruce. Chvíli bylo ticho, pak Lory došla ještě jedna věc a vzhlédla.
„Mám ještě jednu špatnou zprávu.“ řekla a všichni se na ni otočili.
„Naite tady není jen kvůli mě, ale i kvůli vám pane.“ řekla Lory a podívala se na Snapea.
„Voldemort má podezření a Naite je tady, aby získal důkaz o vaší zradě.“ řekla velaice vážně Lory.
„Proč jste si tím tak jistá?“ zasyčel Snape. „Slyšela jsem ho.“ řekla klidně Lory. Snape se jí podíval do očí.
„Vy stále tvrdíte, že ovládáte nitrozpyt?“ řekl pobaveně.
„ Ano pane.“ řekla ledově Lory.
„To není možné.“ zasyčel Snape.
„Proč ne, protože je mi patnáct? Jsem holka?“ zavrčela Lory. Snape se postavil a pohlédl jí do očí. Lory uhnula očima a zahleděla se do země. Profesor lektvarů se k ní sehnul, popadl ji za bradu a vynutil si tak její pohled.
„Legillems.“ zasyčel a Lory ho nechala, aby do ní vniknul. Po chvíli toho Snape nechal. Lory se mu vytrhla a promnula si spánky.
„Tak už mi věříte?“ zavrčela a pokoušela se svůj mozek přimět k práci. Snape se beze slova posadil a kývnul na Brumbála a McGonagallovou.
„Severusi, na jak dlouho mu vydrží zásoba mnoholičného lektvaru?“ zeptal se vážně Brumbál.
„Týden, možná víc.“ zasyčel Snape. Lory se na něj zkoumavě podívala. V hlavě jí začaly vířit myšlenky a zírala přitom na svého milovaného profesora. Snape jí probodl ledovým pohledem. Lory se ušklíbla.
„Mám nápad, jak poznáme, kdo je kdo.“ řekla klidně Lory a šáhla si pod hábit. Všichni se na ni otočili. Lory vytáhla stříbrný řetízek s prstýnkem a rychle si ho sundala.
„Noste ho, poznáme tak, že jste to vy.“ řekla Lory a podala ho Snapeovi. Profesor lektvarů jí probodl tvrdým pohledem a pak si od ní prstýnek vzal.
„Radši ho nesundávejte, když se tady objeví Naite ve vaší podobě, bude to jediná věc, jak poznáme, že to nejste vy.“ řekla Lory. Snape si ho nasadil a netvářil se dvakrát nadšeně.
„Dobrý nápad Lorean.“ řekl místní ředitel. Lory se na něj usmála. Najednou sebou trhla a chytla se za krk.
„Auu.“ sykla mnula si zátylek.
„Jste v pořádku?“ zeptala se starostlivě ředitelka její koleje.
„Jo, to jen ten protijed.“ řekla Lory.
„Měla by jste odpočívat. Pro dnešek toho myslím bylo dost.“ řekl Brumbál a všichni tři se postavili. Lory si stále mnula krk a společně se svými profesory vyšla z ředitelny. Společně sjeli ze schodů a Lory zamířila na kolej. Protijed se jí rozšířil po celém těle. Lory s každým krokem pociťovala tepavou bolest a tupé brnění hlavy. Najednou jí cestu zatarasil Snape.
„Vysvětlete mi, proč jste se naučila nitrozpyt.“ zasyčel Snape. Lory sklopila hlavu.
„No já..“ zašeptala Lory a snažila se najít nějaké jiné vysvětlení než, že se mu chtěla pomstít.
Snape moc dobře věděl, proč se to naučila, ale byl zvědavý, co z ní vypadne.
„Uvažuj, proč by se patnáctiletá holka chtěla naučit nitrozpyt?.... Chci vědět, jestli se někomu líbím? Ne, to je blbost... chci vědět, co si o mě kdo myslí? To je taky volovina...“ Lory se podívala do temných očí jejího profesora a rozhodla se.
„Naučila jsem se ho, abych se vám tak trochu pomstila za to, že jste mi prohlížel myšlenky.“ řekla klidně a už si začínala vybírat láhev, do které ji naloží. Ale aniž by to věděla, v jeho očích právě stoupla. Snape na ni beze slova zíral. Lory měla pocit, jako by ty jeho temné oči viděly až na dno její duše.
„Takže jste se chtěla pomstít.“ zavrčel Snape. Lory sklopila oči.
„Ano.“ řekla tlumeným hlasem, z části to bylo kvůli obavě z jeho reakce, z části kvůli bolesti, která projížděla jejím tělem. Podívala se na něj a měla pocit, jako by na vteřinu zahlédla úsměv. Ten ale ihned nahradil kamenný výraz a přísný pohled. Snape jen něco zavrčel a zmizel v boční chodbě. Lory se za ním chvíli dívala a pak pokračovala ve své cestě. Pomalu se ploužila chodbami a snažila se moc nevnímat bolest, která pulzovala jejím tělem. Za půl hodiny se dovlekla k Buclaté dámě a vešla do společenky. Všechny holky od čtvrťáku až po sedmák (kromě Hermiony) měly k sobě přitažená křesla a špitaly si. Když vešla Lory, ztichly a podívaly se na ni. V Lory to začalo vřít. Pomalu k nim došla a sjela si je tvrdým pohledem.
„Mohli by jste mě prosím přestat řešit?“ zeptala se nepříliš přátelským tónem.
„Ale my se o tobě nebavíme.“ namítla Parvati.
„Samozřejmě, vy se o mě přece nikdy nebavíte, stejně jako celá škola, že?“ zasyčela Lory. Všechny byly zticha. „Tak podívejte, nevím, kdo tohle rozšířil, ale ujišťuji vás, že já těhotná rozhodně nejsem a Snape se mě ani nedotknul.“ řekla ledově Lory. „Doufám, že je vám teď všechno jasné.“ zavrčela a otočila se směrem k dívčím ložnicím. Pomalu se vyploužila do svého pokoje a lehla si. Tělem jí projížděla slabá bolest a hlava nepříjemně brněla. Bylo sice teprve půl šesté, ale Lory se už odebrala do říše snů.
Kapitola sedmnáctá - Záhadný bubák - Kapitola devatenáctá – Ještě třikrát