Kapitola padesátá sedmá – Rod ledového srdce

Lory otevřela oči a pokusila se zaostřit na okolí. Po pár vteřinách se jí to povedlo a rozpoznala Lupina sklánějícího se nad jejím bokem. V ruce držel hůlku a chystal se užít hojivé zaklínadlo.

„Nešahej na mě.“ zasyčela Lory a prudce se posadila.

„Jen ti chci vyléčit rány.“ konstatoval sklonil hůlku.

„To si udělám sama.“ odsekla Lory a posadila se.

„Nehýbej se, jinak...“ Lory ho ale naprosto ignorovala a postavila se.

„Kde je Draco?“ zeptala se klidně a vzala si ze židle svou halenku.

„Lehni si.“ zopakoval svůj požadavek Lupin a vstal.

„Kde je Draco?“ trvala na svém Lory.

„Do háje Lory neštvi mě a okamžitě si lehni!“ okřikl ji Lupin. Lory se na něj otočila a v jejích očích byla tvrdost a vzdor.

„Kde je Draco?“ zasyčela a navlékla se do kalhot.

Bývalý profesor obrany se jí beze slova díval do očí.

„Když mi to neřekneš, zjistím si to sama.“ zavrčela, otevřela dveře a vylétla z místnosti. Rychlostí blesku prolétla opuštěnými chodbami a vrazila do jednací síně.

Všichni (asi polovina normálního počtu) okamžitě ztichli a otočili se na nově příchozí. Lory ignorovala jejich pohledy a několik hůlek mířících na její hruď, popadla Dóžeho a několika pro obyčejného člověka nelogickými pohyby ho donutila kleknout si. Chytla ho pod krkem a podívala se mu do očí.

„Kde je Draco?“ zeptala se přímo. Dóže se pokusil postavit, ale nějak se mu to nedařilo.

„Na něco jsem se vás ptala.“ zasyčela nebezpečně Lory a ještě víc mu stiskla hrdlo.

„Pusť ho Lorean.“ ozval se najednou Brumbálův hlas.

„Pustím, až mi řekne, kde je můj muž.“ odsekla Lory a poprvé za celou dobu neuposlechla Brumbálova příkazu.

„Draco odpočívá, brzy bude v pořádku.“

„Na TO jsem se neptala.“ zavrčela Lory a odhodila Dóžeho na zem. Ten si okamžitě chytnul za krk a snažil se popadnout dech.

Mladá čarodějka se otočila a vyrazila k Brumbálovi.

„Lory uklidni se.“ zastoupil jí cestu Sírius.

„Řekni mi kde je a já se uklidním.“ zasyčela mu do tváře Lory.

Nastalo ticho, Sírius se jí beze slova díval do očí a snažil se z nich něco vyčíst. Byl v nich ale jenom chlad a odstup.

„Když to nejde po dobrém…“ zašeptala Lory a plně se soustředila na speciální psychický útok, jeden z mnoha, který ovládala jenom rodina Lenutů.

„Menipis.“ zašeptala a rozbila jeho obranu, což nebylo pro posledního z Blacků právě moc příjemné, vlastně mu to připadalo, jako by mu někdo chtěl vyrvat mozek z hlavy. Normálně by Lory na tenhle útok ani nepomyslela, teď ale v sobě dusila ohromný vztek a nenávist. Chladně se dívala na klečícího Síriuse, sraženého na kolena a probírala se jeho pamětí. Sírius křičel bolestí a držel si hlavu rukama, samozřejmě mu to ale vůbec nepomáhalo. Lory po chvíli našla informace, které potřebovala a přerušila útok. Bez jakéhokoliv zájmu se otočila a zamířila na druhý konec místnosti.

„Neutro!“ poručila a natáhla před sebe ruku. V rohu pokoje se najednou objevila postel s Dracem. Lory si k němu okamžitě sedla a začala ho prohlížet.

„Tep pravidelný, teplota normální, dech klidný, teď už jenom zorničky.“ pomyslela si Lory a rozevřela mu víčka. Draco se probudil a napůl vyděšeně, napůl překvapeně se podíval na svou ženu.

„Co si myslíš, že děláš?“ zeptal se sice slabým, ale přesto povýšeným hlasem.

„Taky tě ráda vidím.“ ušklíbla se Lory a kriticky si ho prohlédla.

„Můžeš chodit?“ zeptala se klidně.

„Zatím jsem rád, že můžu dýchat.“ odvětil Draco.

„Tak fajn, budu chodit za tebe.“ vydechla Lory, čímž si vysloužila Dracův nechápavý pohled. Natáhla nad něj ruku a zavřela oči.

„Suspenductus.“ vydechla a do Dracovy hrudi vytryskl černý paprsek. Draco vytřeštil oči, ale nebyl schopný jakékoliv obrany. Za pár vteřin vše ustalo a Draco ležel na posteli jako dlouhé blonďaté prkno.

„Vstaň a jdi k nám domů.“ poručila mu Lory. V tu ránu se Draco postavil, vzal si její přívěšek a zamířil ke dveřím. Všichni se na něj dívali jako eskymáci na opalovací krém.

„Ani hnout pane Malfoyi.“ zasyčel Dóže a namířil na něj hůlku. Draco nehnul ani brvou a pokračoval ke dveřím.

„Řekl jsem stát!“ utrhl se na něj pracovník ministerstva kouzel.

„Neslyší tě.“ konstatoval Snape a ušklíbl se.

„Teď ho ovládá Lory.“

„Petrifikus totalus!“ poručil Dóže, ale jeho kouzlo zmizelo v podivném obalu kolem Draca.

„Takže už jsi přešla k černé magii?“ zeptal se Osvald.

„Jsem přece Lenutová, ne? Poslední z rodu ledového srdce, chladná a bezcitná vražednice.“ odsekla Lory a s jistým uspokojením sledovala Draca mizícího ve dveřích.

Lory si prohlédla lahvičky na stole a otočila se k odchodu. Všichni na ni zamířili hůlky a zablokovali východ.

„Jděte mi z cesty.“ řekla klidně Lory a přelétla si všechny pohledem.

„Jak se dostaneme na sídlo Malfoyů?“ zeptal se Osvald.

„Docela jednoduše, dveřmi.“ ušklíbla se Lory.

„Kde je tajný vchod?“ zeptal se Sírius, který se už jakž takž vzpamatoval.

„To vám neřeknu.“ odsekla Lory.

„Když to nepůjde po dobrém, tak…“

„Tak co? Budete mě mučit jak Draca? Zapomínáte, kdo jsem.“ konstatovala a v očích se jí nebezpečně zablesklo.

„To vy zapomínáte, kdo jste, slečno Devonová. Už jednou jsme vás dokázali porazit.“ ušklíbnul se Dóže. Lory ho probodla tvrdým pohledem.

„Tak za prvé, jsem už měsíc vdaná, takže už nejsem Devonová ani slečna. A za druhé, porazili jste mě jenom proto, že jsem na vás použila jen jedno procento moci diamantu a bílou, nebo nízký stupeň obranné magie.“ konstatovala klidně.

„Ale pokud mi nevěříte, klidně vám to dokážu.“

„Myslím, že to nebude nutné Lorean.“ konstatoval klidně Brumbál.

„Senup ai:“ ozval se najednou Osvald. Lory se mu podívala do očí.

„Přijímám.“ přikývla. Nikdo kromě těch dvou nechápal co se děje.

„Pokud vím, tak vy děláte tai kung fu. Já dělám tai kafudo. Společný typ souboje jsou tyče.“ řekla klidně Lory a s tichým zamumláním přeměnila svou hůlku na tyč. Osvald udělal to samé a vykročil přímo k ní.

„Pokud prohraju, řeknu vám, jak se dostat k Malfoyovým , ale když vyhraju, necháte mě jít.“ navrhla Lory.

„Dobrá.“ přikývl pracovník odboru záhad.

„O co tady jde?“ zeptal se Dóže a měřil si ty dva pohledem.

„Pan Osvald mě vyzval na souboj. “ konstatovala Lory a zaujala bojovou pozici. Osvald udělal totéž a jako první zaútočil. Nastal rychlý souboj jako vystřižený z akčního filmu. Když se po chvíli od sebe odrazili, Lory se ušklíbla.

„Nechápu proč jste se mnou chtěl bojovat. Tai kung fu a tai kafudo se vůbec nedají srovnat.“ konstatovala Lory a začala vykrývat jeho údery.

„Máš opravdu, tai kung fu je mnohem důraznější.“ ušklíbl se Osvald a jen o pár centimetrů minul Loryinu tvář.

„Spíš jsem myslela tři hlavní zásady.“ konstatovala Lory.

„Nevyhýbej se boji, neuhýbej ranám a využij slabin nepřítele?“ zeptal se docela překvapeně Osvald.

„Jo tyhle.“ přikývla Lory a přešla do útoku.

„V tai kafudo je to o něčem úplně jiném. Do všeho jdi naplno…“ a ještě zintenzívnila údery. Osvald ji ale odrazil a zasáhl ji do ramene. Lory bolestně sykla a ustoupila o několik kroků dozadu.

„…nikdy se nevzdávej...“ zasyčela a vrhla se do útoku.

Po asi dvaceti rychlých úderech i krytích se snížila a podrazila mu nohy. Vykopla mu tyč, dala mu nohu na hruď a konec mu na mířila na krk. Stačil by rychlý pohyb a rozdrtila by mu hrtan.

„..a nikdy nezabíjej.“ dokončila a ustoupila od něj. Tyč přeměnila zpátky na hůlku a zastrčila si ji za pas.

Otočila se k ostatním a zamířila k východu. Opět jí ale zastoupili cestu.

„Tak fajn. Jděte mi z cesty, nebo budu muset použít násilí.“ vydechla a opět vytáhla hůlku.

„Nejdřív nám řekni, jak se dostat k Malfoyům, pak můžeš jít.“ konstatoval Sírius a s očima plnýma vzteku jí probodl hnusným pohledem. Lory se jen ušklíbla.

„To ani náhodou.“ zasyčela.

„Bulibum.“ vydechla s úsměvem. Najednou se kolem každého z řádu udělala bublina. Lory pak jen mávla hůlkou a odsunula je stranou, pak klidně zamířila ke dveřím. Najednou se jí postavil do cesty Snape. Lory neměla ani ponětí, jak se mohl ubránit jejímu kouzlu a v tu chvíli jí to bylo jedno. Byli od sebe sotva pět metrů a navzájem si vyměňovali hodnotící pohledy.

„Uhněte:“ zasyčela a podívala se mu do očí.

„Ne.“ odvětil klidně profesor lektvarů. Lory na něj namířila hůlku. Snape ale zachoval ledový klid a ani se nehnul.
„Jednou jsem to kouzlo odvrátila, podruhé to neudělám.“ konstatovala, ale její hlas nezněl vůbec přesvědčivě.

„Já vím.“ přikývl profesor lektvarů.

„Ale nemůžu tě nechat odejít, bez toho aby s nám řekla, jak se tam dostat.“ dodal a upřel na ni své obsidiánové oči.

Lory se otočil a něco zamumlala, rychle trhla hůlkou a ke Snapeovým nohám přilétla nějaká kniha.

„Je to na straně 285.“ konstatovala a schovala hůlku.

Snape luskl prsty a kniha mu vletěla do rukou. Otevřel knihu a na str. 285 našel, to co hledali už skoro dva měsíce – plánek sídla rodu Malfoyů. Ustoupil a nechal Lory volný odchod. Lory se na něj ani nepodívala, jenom za sebou rázně přibouchla masivní dveře.

Jakmile dveře doklaply, knihy vzplála. Profesor lektvarů pustil na zem prach, který mu zůstal v ruce a pro sebe se usmál. Pak vytáhl hůlku a osvobodil zbytek řádu.

Lory se během deseti minut dostala k sobě domů a okamžitě zamířila za Dracem do ložnice. S krátkou formulkou ho osvobodila od své moci a opatrně ho položila na postel. Draco otevřel oči a zamžoural kolem sebe. Promnul si spánky a podíval se na Lory.

„Tohle už nikdy nedělej:“ zasyčel a zavřel oči.

„Nemáš zač.“ ušklíbla se Lory a vytáhla hůlku.

„Co chceš dělat? zeptal se nedůvěřivě Draco. „Mučit tě, co asi?“ zavrtěla hlavou Lory a namířila na něj.

„Fodres!“ poručila a Draco byl rázem jen v trenýrkách. Lory opět schovala hůlku a začala ho prohlížet. Opatrně přejížděla prsty po různých částech a těla a pokaždé, když Draco bolestně syknul, nebo se zašklebil, zapsala si to.

„Takže… minimálně týden budeš odpočívat a budeš brát asi pět lektvarů,“ shrnula to Lory. Draco se na ni zvláštně díval.

„Děje se něco?“ zeptala se Lory a přehodila přes něj peřinu.

„Jen se tě snažím pochopit.“ vydechl Draco. „O to se radši nepokoušej, nebo skončíš u svatého Munga.“ ušklíbla se mladá čarodějka.

„Málem jsem tě zabil, dělal ti naschvály, ponižoval tě, donutil ke svatbě a potom všem se klidně postavíš řádu abys mě zachránila. Prostě nechápu, proč jsi to udělala.“

„Já taky ne.“ pomyslela si Lory.

„Jsem celý život sama, a teď, když už někoho mám, nechci ho ztratit a rozhodně ne kvůli bandě ignorantů, kteří nepoužívají mozek.“ Draco se jen usmál.

„Zajdu pro lektvary, ty odpočívej a v žádném případě nevylézej z postele.“ poručila mu Lory.

„Rozkaz madam.“ ušklíbl se Draco. Lory jen zavrtěla hlavou a zmizela za dveřmi. Rychlostí blesku našla všechny lektvary a vrátila se ke svému manželovi.

„Vypij to.“ vybídla ho a podala mu lahvičky a sklenici vody. Draco jí beze slova poslechnul a při každém polykání se zaksichtil.

„Za chvilku usneš, vzbudíš se asi za 60 hodin, tak se nelekni.“ usmála se na něj, sklonila se a jemně ho políbila na rty. Draco se na no nechápavě podíval a chtěl se jí na něco zeptat, lektvar ale začal účinkovat a dědic rodu Malfoyů upadnul do hlubokého spánku.