Kapitola padesátá třetí – Perný den

Lory udělala poslední otočku a společně s ostatními příslušníky jejího týmu se uklonila, pak zmizela za oponou. Tělo se jí lesklo potem a všechno jí bolelo. Rychle na sebe hodila oba díly svého kostýmu a pozapínala cvoky.

„Jdeš?“ ozvalo se jí za zády. Lory se otočila a podívala se Joeovi do očí. „Mám ještě s někým sraz, uvidíme se…někdy.“ usmála se na něj a vyrazila na opačnou stranu, než byl východ. Joe se za ní zkoumavě podíval a když zašla za roh vyrazil za ní.

Jakmile Lory zahnula za roh, chytla se přívěšku a soustředila se na ústředí. Přeslechla kroky linoucí se z chodby a ve stejný okamžik, jako jí Joe chytnul za ruku, vyřkla Porta…

I když oficiální schůze skončila, v jednací síni byla stále většina řádu. Všichni čekali na Lory aby s ní probrali hned několik věcí.

Najednou se do jejich středu přemístila Lory, do které byl zavěšený Joe. Když si Lory uvědomila, že jí někdo drží za ruku, prudce se otočila a při pohledu do Joeových očí smrtelně zbledla.

„Jak jsme se sem dostali?!“ vyklopil ze sebe vysoký Kafudista a vyděšeně se podíval Lory do očí. Všichni jako na povel vytáhli hůlky.

„A co je tohle za lidi?!“ zeptal se naprosto zoufale a rozhlédl se po divně oblečených lidech s tyčkami mířící na jeho hruď.

„Tohle je fakt blbej den…“ pomyslela si Lory.

„Myslím, že by ses měl posadit.“ konstatovala a pokynula mu ke křeslu.

„Petrifikus totalus!“ poručil Moody a modrý paprsek jenom o fous minul Loryiného přítele. Ten okamžitě zaujal bojové postavení a podíval se Moodymu do očí.

„Klid, OBA!“ zavrčela Lory a podívala se Moodymu do očí. „Tak mi laskavě vysvětli, co to všechno má znamenat!“ odsekl Joe, stále přichystaný k útoku resp. k obraně.

„Podívej, my všichni tady jsme čarodějové.“ konstatovala Lory. Joe na ni vrhl nechápavý pohled.

„Ty jsi něco pila?“ zeptal se opatrně a narovnal se.

„Jo, dva litry vody.“ ušklíbla se Lory.

„Tak proč mluvíš jak ožralá? Žádní čarodějové neexistují!“ prohlásil a založil si ruce na hrudi. „Už je to tu zase.“ hodil oči v sloup Lupin.

„Vingardium leviousa!“ poručila Lory a zvedla do vzduchu polštář.

„Ale existují.“ usmála se a položila polštář na místo. Joe na to civěl jako na ponorku na Sahaře. Pak udělal krok vpřed, přitáhl si ji a políbil. Draco zrůžověl a vrhl se na něj, Lory ale Joea těsně před sražením stačila odstrčit a vrazit mu, takže chudák Joe nejdřív dostal facku a pak ho ještě uzemnil Draco.

Joe použil naučený chvat a dostal Draca ze sebe. Oba se proti sobě postavili do výhružné pozice a jako dva kohouti kroužili a čekali na první útok.

„Do háje, jestli zaútočí Draco, Joe ho zabije, pokud zaútočí Joe, Draco dostane nakládačku… tohle se mi vůbec nelíbí.“ pomyslela si Lory a sledovala kroužící dvojici.

„Bavíte se vy dva?“ zeptala se klidně a pohledem těkala od jednoho k druhému. Oba dva se zarazili uprostřed pohybu a podívali se na mladou čarodějku.

„Draco okamžitě toho nech, pokud nechceš dostat nakládačku.“ konstatovala Lory. Mladý Zmijozel vztekle přivřel oči a narovnal se.

„Vyhrožuješ mi?!“ zasyčel vztekle.

„Hmm tady to někdo nepochopil.“ pomyslela si Lory.

„Ne, jenom hodnotím tvoje šance při souboji s ním.“ ušklíbla se a pokynula k Joeovi.

„Hele Lory, mohla bys mi už konečně vysvětlit, co to má všechno znamenat?!“ zavrčel naštvaně Joe a založil si ruce na hrudi.

„Jenom to, že jsi v průšvihu.“ odsekla Lory.

„Co tím myslíš?“

„O nás nesmí vědět žádný mudla. Riskovali bychom odhalení našeho světa. Takže ti budu muset smazat paměť.“ konstatovala mladá čarodějka a vytáhla hůlku. Joe okamžitě přešel do útočné pozice.

„Tak na to rychle zapomeň, nic mi mazat nebudeš.“ řekl a rychlým kopem jí vyrazil hůlku.

„Jen klid, nebude to bolet, jenom uvidíš bílé světlo a pak tě vrátím do okamžiku, kdy jsme se sem přenesli.“ snažila se ho uklidnit Lory. Joe místo odpovědi opět vykopnul.

„Jak chceš.“ zavrčela Lory a připravila se k útoku.

„Lorean…“

„Tohle je jen mezi námi pane profesore.“ konstatovala Lory a Brumbál si ji sjel zkoumavým pohledem.

„Vzdej to, jsem silnější než ty.“ ušklíbl se Joe.

„Možná že máš větší sílu, ale na rozdíl od tebe… já jsem čarodějka.“ odvětila mu stejným tónem Lory a vyslala na něj tmavě modrý paprsek, který se zastavil těsně před jeho tváří a zase zmizel.

„Tak jdem na to.“ přikývl a provedl několik výpadů. Lory je vykryla, ale dostala se do nevýhodné pozice, což Joe využil zásahem do boku. Lory ustoupila o krok vzad a připravila se na svůj útok. Joe ale přesně vystihl její úmysl a při úderu jí zachytil kotník. Lory se mu podívala do očí.

„Vzdej to, znám tě příliš dobře na to, abys mě dokázala porazit.“ usmál se a odstrčil od sebe její nohu, jakoby náhodou u toho zachytil cíp jejího kostýmu, který se zvonivým zvukem odepínání cvoků sklouzl z Loryiných nohou. Lory byla jenom ve vršku, úplých kraťasech a v něčem jako návlecích stejné barvy jako její kostým.

„Zapomínáš, že já tě znám stejně dobře.“ ušklíbla se Lory a rychlým podkopnutím ho dostala na záda. Rychle mu si na něj obkročmo sedla a přitiskla mu ruce k zemi.

„S tímhle už mi lezeš na nervy.“ konstatoval Joe a nějakým naprosto nelogickým pohybem ji ze sebe shodil. Pokusil se jí kleknout na bok, ale Lory rychle vyšvihla nohy a pevně mu je ovinula kolem pasu.

Lory ho dalším krkolomným hmatem, odkopla a sklopkou se dostala na nohy. Joe se rychle vyšvihnul, opět zaujal bojovou pozici a podíval se Lory do očí.

„Proč jsi mi nic neřekla?“ změnil téma a provedl tornádový kop.“ Lory se rychle ohnula a protiúderem zasáhla přímo do břicha. Joe ustoupil o dva kroky vzad a těžce oddychoval.

„Protože bys to nepochopil. Měl jsi vidět Viky jak vyváděla.“ odvětila a několika úkroky si vylepšila pozici.

„Takže jí si to řekla a mě ne?!“ vyjel na ni a přímým kopem jí zaútočil na žebra.

„No, nějak jsem jí musela vysvětlit, proč jí unesli, ale i tak jsem jí musela vymazat paměť.“

„Unesli?!Kdo?!“

„Voldemort, jeden zákeřný týpek, co terorizuje náš svět.“ charakterizovala Pána Zla Lory. Všichni přítomní kouzelníci se po sobě překvapeně podívali, ale mlčeli a dál přihlíželi velice efektnímu souboji.

Aby se Lory vyhla přímému zásahu do žeber, udělala dva přemety vzad a rychle provedla protiútok v podobě nízkého podražení. Joe jenom nadskočil a aby udržel rovnováhu, o krok ustoupil.

„A kdo je ten peroxid?“ opět změnil téma a pokynul k Dracovi.

„Tohle je na dlouho, ale když to vezmu v kostce, tak je to můj bývalý spolužák, který se mě pokusil zabít a kterého si za měsíc beru,“ Joe se najednou zaseknul a upřeně se podíval na Lory.

„To si děláš prdel.“ vyrazil ze sebe a prohlédnul si Draca.

„Ne, to nedělám a nadšená taky dvakrát nejsem.“ přikývla Lory a vydýchávala se.

„To mě po***.“ vydechl Joe a jeho ramena se začala otřásat v nadcházejícím výbuchu smíchu. Nikdo kromě Lory nechápal, čemu se směje.

„Takže ty se budeš vdávat?! Ty, která jsi všem svým klukům pokaždé něco zlomila?!!!“ vyrážel ze sebe mezi záchvaty smíchu Joe. „Hele já za to nemůžu, že Lukas neumí padat.“ ohradila se Lory a rychlým kopem si vynutila jeho ústup.
„No dobře, ale co Brian, ten taky neuměl padat?“ ušklíbl se Joe a bez mrknutí oka vykrýval Loryiné výpady. Najednou se zasekli, kdy se oba zablokovali téměř stejným způsobem a ani jeden nechtěl ustoupit.
„Brian dával ruce tam, kam neměl. Tak jsem mu jednu zlomila.“ konstatovala Lory a rychlým trhnutím si uvolnila ruku. Joe okamžitě na nové nebezpečí zareagoval rychlým ústupem o dva kroky dozadu a přešel do útoku. Lory ho jen tak tak stíhla vykrývat. Nakonec udělala jeden nepromyšlený výpad a Joe jí zachytil ruku za zápěstí. Rychle jí ji zkroutil za záda donutil si jí kleknout. Lory bolestí zasyčela, ale stále se nevzdávala. Vykopla dozadu a zasáhla Joea do holeně. Mladý kafudista hekl a chytl se za zasáhnutou nohu.

Lory se rychle postavila a zaujala bojové postavení. Joe seděl na zemi a držel se za nohu.

„Skonči to!“ ozval se Moody. Lory po něm střelila tvrdým pohledem.

„Na zraněné neútočím.“ odsekla a ustoupila o krok. Joe se postavil a připravil se na další útok.

„A jemu už jsi mu něco zlomila?“ ušklíbl se a pokývl k Dracovi.

„Ne. Jenom mu párkrát vrazila. Prozatím..“ pokračovala v rozhovoru a jenom o fous se vyhla Joeově kopu. Nečekala další útok a tak dostala dost nepříjemný zásah do ledvin. Spadla na zem a těžce oddychovala. Joe si na ni kleknul a přitiskl ji ruce k zemi.

„Říkal jsem ti to. Jsem silnější.“ konstatoval Joe a vítězoslavně se usmál.

„A já tobě zase říkala, že jsem čarodějka.“ zašeptala Lory, zavřela oči a začala něco mumlat. Joea to najednou zvedlo do vzduchu. Mladý Kafudista byl příliš paralyzovaný, než aby se zmohl na jakýkoliv odpor. Za okamžik už opět stál na zemi jen pár metrů od Lory.
Lory si přivolala hůlku a namířila na něj.

„Zapomeň!“ přikázala a z její hůlky vytryskl bílý paprsek. Joe uskočil stranou a podíval se jí do očí. „Tak na tohle zapomeň.“ zasyčel a postavil se do útočné pozice.

„Už dost šaškáren.“ ozval se najednou Snape a vystoupil z chumlu. Joe na něj vytřeštil oči.

„Strýček Fido?!“ vydechl a nevěřícně si prohlížel profesora lektvarů.

„Jmenuji se Severus Snape a nejsem její strýc.“

„…ale nevlastní otec.“ pomyslela si Lory a lehla si tak, aby bolest v zádech aspoň trochu povolila. posadila se do křesla.

„Zapomeň!“ vydechl Snape a překvapeně se podíval na Lory. Když na sobě mladá dědička ucítila jeho pohled, dala si dvě a dvě dohromady.

„Vy jste už zase poslouchal moje myšlenky?“ zeptala se nebezpečným tónem. Profesor lektvarů neodpověděl, jen se jí stále díval do očí.

„Tak tohle mi fakt dneska scházelo ke štěstí.“ prolétlo Lory hlavou a prohnula se v zádech aby si trochu ulevila od bolesti, ale nepomohlo to.

„Kdo je to?!“ otázal se Draco a pokynul k ochromenému Joeovi.

„Můj kamarád.“ odvětila krátce Lory. „

A co spolu máte?!!!“ vyjel po ní a přivřel oči v hněvu. Loryina sebekontrola vzala za své.

„Nádech, výdech, nádech, výdech, já ho asi fakt zabiju!!!!!“ pomyslela si Lory a vyšvihla se na nohy nedbajíc bolesti vystřelující z jejich zad.

„Nechápu, proč si myslíš, že každý kluk, který se ke mně přiblíží se mnou musí okamžitě něco mít?!!!!!!“ vylítla na něj. Mladý Zmijozel poplašeně ucouvnul.

„Ještě jednou mi uděláš žárlivou scénu, tak z tebe zbude akorát tohle!“ zařvala na něj a namířila na polštář. „Cinis!!“ poručila a z podušku byla rázem kupka prachu.

„Uklidni se Lorean.“ ozval se mírný hlas Albuse Brumbála. Lory zavřela oči a zhluboka vydechla.

„Dneska ne.“ zavrčela temně.

„Musela jsem si prohlédnout paměť svých rodičů, předvádět se před bandou opilých námořníku, poprat se se svým kámošem a snášet jeho výlevy!!!! Dneska klidná rozhodně nebudu!“ zavrčela a většina nábytku v místnosti se rozklepala. Jakmile si to Lory uvědomila, rychle zavřela oči a zamumlala formulku. V tu ránu ji obklopilo modré světlo a všechno ustalo. Opět otevřela oči, ale místo zlosti v nich byl klid a vyrovnanost.

„Tohle bys neměla dělat.“ konstatoval Sírius, kterému jako prvnímu došlo, co udělala.

„Proč ne?“ zeptala se klidně Lory a podívala se mu do očí.

„Na to jsi ještě…“ najednou se zarazil. „…moc mladá?“ ušklíbla se Lory. Sírius neodpověděl, ale v jeho očích bylo jasně vidět, že přesně tohle měl na mysli. Lory se zhluboka nadechla a otočila se ke dveřím.

„Na tohle už fakt nemám nervy.“ pomyslela si a zvedla ze země svůj kostým.

„Dobrou noc.“ řekla všem přítomným a chytla se přívěšku.

„Accio přívěšek!“ poručil Snape a Loryin řetízek mu vlétnul do ruky. Mladá čarodějka se na něj otočila s hodně naštvaným výrazem ve tváři a tasila hůlku.

„Okamžitě mi ho vraťte.“ zavrčela a namířila mu na krk.

„Musel jsem vás zastavit, musíme s vámi ještě něco projednat…“ konstatoval ledově profesor lektvarů.
Lory si přivolala přívěšek zpátky a posadila se do křesla. Unaveně zavřela oči a promnula si záda.

„O čem?“ zeptala se klidně a podívala se mu do očí. Profesor lektvarů poprvé za dobu, co ho Lory znala, uhnul pohledem.

„Hmm tak to bude buď něco vážného, nebo něco hodně trapného.“ pomyslela si a zkoumavě se podívala po ostatních.

„Stalo se něco?“ zeptala se vážně a narovnala se, přičemž jí zády projela ostrá bolest. Sírius se ušklíbnul.

„Přesně na to jsme se chtěli zeptat my tebe.“ konstatoval. Lory se na něj nechápavě podívala.

„Mohl by jste být trochu konkrétnější?“ nechápala mladá dědička.

„No, jak bych to jen…“ začal se kroutit bývalý Azkabanský vězeň. „Tohle bude dlouhá noc.“ pomyslela si Lory a vynutila si pohled jeho očí.

„Legillems!“ poručila, chvíli se přehrabovala v jeho mysli, dokud nenašla, co chtěla.

Přerušila spojení a napůl vyděšeně, napůl ohromeně se podívala na Brumbála.

„Proč chcete proboha vědět TOHLE?!“ zeptala se ohromeně.

„Voldemort tě hledá….“

„Toho jsem si taky všimla.“ pomyslela si Lory.

„Já vím, aby mě..no vy víte co, ale proč kvůli tomu potřebujete vědět zrovna tohle?!!!“

„No ale kdyby vy víte kdo, vám udělal vy víte co a vy byste ještě neudělala vy víte co, tak by….“

„Měl právo na Hadí diamant, já vím.“ přikývla Lory a měla co dělat aby nedostala záchvat smíchu.

„Ale proč chcete vědět i kdy?“

„Protože, pokud to bylo před vašimi třináctými narozeninami, nepokládá se to za vy víte co.“ odříkala z knihy Tonksová.

„Kterej idiot tohle vymyslel?!“ zavrčela Lory.

„Vaše praprababička.“ ušklíbl se Moody. Lory se zhluboka se nadechla a vydechla.

„Tak fajn, nejsem a bylo to před šesti lety. Stačí?!“ zavrčela skrz stisknuté zuby a postavila se.

„Teď mě omluvte, musím něco rozmlátit.“ konstatovala a zamířila k východu. V očích se jí objevily slzy, ale silou své vlastí vůle je potlačila a otevřela dveře. Nikdo se jí nepokusil zastavit, všichni za ní jen ohromeně zírali.

„Šesti lety? Ale to jí bylo…“ vydechla paní Weasleyová.

„…deset.“ dokončil Snape a upřeně hleděl na dveře, kterými před chvílí odešla jeho nevlastní dcera.

„DESET?!!!“ zopakoval nechápavě Lupin.

„Ale to ji…“

„musel někdo znásilnit.“ dodal Snape.

„Crusta.“ vydechl bývalý vlkodlak.

„Ale proč mu nic neudělala?“ zamumlal si pro sebe a zamyšleně si prohlédl dveře.

„Co tím myslíš?“ zeptal se Sírius a podíval se mu do očí.

„Má neuvěřitelnou sílu i moc, tak proč mu něco takového dovolila?“

Zatím co začali všichni diskutovat o možnostech, profesor lektvarů si sedl dál od dění a urovnával si myšlenky.

„Takže Lorean nelhala jsem její otec, sice nevlastní, ale otec…“ pomyslel si a zamyšleně si přejížděl ukazováčkem přes úzké rty.

„Co myslíte Severusi?“ zeptal se Brumbál a podíval se na svého zaměstnance. Profesor lektvarů sebou trhl a podíval se na slavného ředitele Bradavic.

„Promiňte, na co jste se ptal?“ zeptal se klidně.

„Proč podle vás Lorean Crustu nezabila, nebo mu svou mocí nezabránila aby jí…“

„Lorean nikdy nepoužívá svou moc k ublížení jiným lidem. A pokud jí tehdy bylo deset, nedokázala svá kouzla dostatečně ovládat, takže by riskovala, že by zabila i sebe.“ odvětil netečným hlasem Snape.

„Jak tohle víš?“ zeptal se Sírius.

„U její matky to bylo stejné.“ odsekl profesor lektvarů.

„Jak to víš?“ zopakoval Lupin. Snape se na něj pomalu otočil.

„Řekla mi to.“ ušklíbl se.

„Vy dva jste se na škole nesnášeli. “ namítl Sírius.

„Stejně jako James a Lily.“ konstatoval profesor lektvarů.

„Co tím chceš říct?“

„Přeber si to sám.“ odsekl mistr lektvarů.

„Vy dva jste se vzali?“ zeptala se Tonksová a podívala se Snapeovi do očí. Ten neodpověděl, jen nasadil kamenný výraz.

„To vysvětluje toho nevlastního otce.“ konstatoval Moody. Všichni se na něj otočili.

„Jakého nevlastního otce?“ zeptal se překvapeně Lupin.

„Když ten její kamarád, řekl o Snapeovi, že je to její strýc, tak Lory na tohle myslela.“ opáčil staronový bystrozor.

„Je to pravda Severusi?“ zeptal se Sírius a podíval se svému nejneoblíbenějšímu spolužákovi do očí.

„Do mého soukromí ti nic není.“ zavrčel profesor lektvarů a postavil se.

„Tohle je naopak velice důležité Severusi.“ konstatoval Brumbál. „Velice důležité…“