Kapitola patnáctá – Candidus saxum in conclave est serpentes adamas
23.01.2011 13:46
Dveře se prudce rozletěly a dovnitř vešel James. Lory si oddychla a už se chtěla narovnat, když dovnitř vešel ještě jeden člověk. Ve tmě ho nedokázala rozpoznat, ale když promluvil, měla co dělat aby sebou nesekla. Byl to Snape, ospalý a rozmrzelý Snape. Rychle si zase lehla a snažila se splynout s okolím.
„Co mi chcete?“ zeptal se ne zrovna přátelsky profesor lektvarů a založil si ruce na hrudi.
„Chci, aby jste nechal mou sestru na pokoji.“ odvětil výhružně James a mávnutím hůlky zavřel dveře.
„Kvůli tomu jste mě táhl přes celý hrad až sem?!“ štěkl na něj Snape a v neproniknutelné černi jeho očí se zablesklo. „Nenápadně“ šáhnul po hůlce a po chvíli ji vylovil ze svého županu.
„Sakra, ti dva se do sebe zase pustí. Musím je nějak zastavit. Přemýšlej, přemýšlej...“ pomyslela si a hlavou jí začaly vířit myšlenky. Najednou dostala spásný nápad a opatrně si sundala župan.
Mezitím už na sebe oba mířili hůlkami a prohlíželi si svého soupeře. James se už nadechoval, když se zpod peřiny ozval nevrlý hlas.
„Nemohli by jste se jít zabít někam jinam? Tady se nedá spát…“ zavrčela naoko rozespale Lory a vykoukla zpoza peřiny.
Oba muži najednou zašeptali „Lumos“ a z jejich hůlek vytryskly proudy ostrého světla. Lory si zakryla oči a odvrátila se od nich.
„Sakra ztlumte to!“ zavrčela Lory a promnula si oči.
„Devonová?! Co tady ksakru děláte?“ ozval se Snape a sklonil hůlku. James zapálil oheň v krbu a zíral na svou sestru.
„Spím.“ odsekla Lory a zívla.
„Proč nejste na koleji?“ ptal se dál Snape.
„Když jsem se dostala k Buclaté dámě, nemohla jsem si zaboha vzpomenout na heslo, a tak jsem zašla za Jamesem a když tu nebyl, vzala jsem si jeho košili a lehla si.“ vykopla ze sebe Lory. „Hmm jestli mi tohle sežerou, tak chci Oskara…“ pomyslela si a prohrábla si vlasy. Snape něco zavrčel a pěvně stiskl hůlku v ruce. Lory sklouzla pohledem na svého bratra a uviděla úplně tu samou reakci. „Ti dva jsou ještě horší než já.“ pomyslela si a zkřížila nohy pod sebe. „Ani na to nemysli.“ řekla do absolutního ticha. Její bratr se na ni nechápavě otočil.
„A čeho?“ zeptal se nevinně.
„Znám tě až příliš dobře a nestojím o další průšvih.“ konstatovala a zahleděla se mu do očí.
„Schovej tu hůlku, než se někomu z nás něco stane.“ James chvíli váhal, pak ale schoval svůj drahocenný nástroj do kalhot.
Snape ho tedy musel schovat taky. (tedy nemusel, ale nemohl přece zaútočit na neozbrojeného; ))
„Co si vlastně myslíš, že děláš?“ zeptala se přímo. James po ní střelil tvrdým pohledem.
„Jen tady s tvým profesorem probíráme…“
„Mě, nejsem hluchá.“ dokončila Lory. „A laskavě se přestaň se vrtat v tom, do čeho ti nic není a nech mě, abych si své problémy vyřešila sama.“ zavrčela na něj a v očích jí zajiskřilo.
„Tak promiň, že se starám.“ zavrčel James a zlostně přivřel oči. Lory a podívala se mu do očí. James chtěl něco namítnout, ale Lory ho nenechala mluvit. „A vy pane profesore...už jsem se vám jednou omluvila za své chování. Neměla jsem na vás vyjíždět, to uznávám, ale důvod jsem pro to měla. Už jsem vás varovala, pokud mi budete ještě jednou bude pročítat myšlenky, naražená žebra budou poslední věc, která vás budou trápit.“ řekla klidně. Snapeovi se zablesklo v očích.
„Jak víte, že mám naražená žebra?“ zeptal se nebezpečně tichým tónem.
„Docela jednoduše. Jste mírně shrbený a chodíte jak prkno.“ odpověděla Lory a ušklíbla se. Profesor lektvarů jí chvíli zíral do očí a byl v pokušení jí proniknout do myšlenek. Nakonec to ale neudělal.
„S tímhle jsi mi vždycky lezla na nervy.“ konstatoval James a stále trochu naštvaně se na ní podíval usmál se na svou sestru. Snape se taky bezděky ušklíbl.
„Před tebou člověk nic neutají...když ti něco neřeknu, nějakým prazvláštním způsobem se k tomu dohrabeš.“ zavrčel trochu naštvaně James.
„No jo, na tohle mám fakt talent.“ přikývla Lory, podívala se na Snapea a najednou jí opět něco docvaklo. Prohlédla si profesora lektvarů a snažila si to nějak potvrdit.
„No jasně...“ zašeptala a neustále civěla na Snapea. Oba kouzelníci se na ni nechápavě podívali.
„Na co jsi zase přišla?“ zeptal se zvědavě James.
„Candidus saxum in conclave est serpentes adamas.“ řekla Lory a dívala se na svého profesora. Ten překvapeně zamrkal a zlostně přivřel oči.
„Mohla by jsi přestat s tou latinou? Moc dobře víš, že mi nikdy nešla.“ ozval James.
„To je jedno Jamesi. Jen jsem si na něco vzpomněla.“ řekla klidně a usmála se na svého bratra. Poočku stále sledovala svého profesora, jak se na ni upřeně dívá.
Najednou se Snape otočil na podpatku a zamířil ke dveřím. „Myslím, že už si nemáme co říct. Dobrou noc.“ oznámil překvapeným sourozencům a zmizel na chodbě. James se za ním překvapeně podíval.
„Co jsi to vlastně řekla?“ zeptal se James a zkoumavě se podíval na svou sestru.
„To neřeš, jen takovou hloupost.“ zalhala Lory a mávla nad tím rukou. „Půjdem si lehnout?“ navrhla Lory a natáhla se na bok.
„Dám si ještě sprchu.“ řekl klidně James a zmizel v koupelně. Lory se zchumlala, chvíli zírala na škvíru, kterou procházelo světlo z koupelny, pak jí začla těžknout víčka a poddala se spánku.
Lory otevřela oči a usmála se. Ležela v náručí svému bratrovi, který stále putoval po říši snů. Přivinula se k němu a chvíli ho pozorovala. Vypadal klidně a ve spánku se usmíval. „Asi se mu zdá o Mary.“ pomyslela si Lory a očima přejela po jeho snědé kůži. Vždycky mu záviděla, že byl skoro celý rok opálený na rozdíl od ní, která vypadala jako bledule. Rukou ho objala kolem pasu a ucítila několik jizev. Díky své bystrozorské kariéře jich na těle měl požehnaně. Byla na ně zvyklá, ale jedna jizva, nebo spíš ranka jí na jeho těle vadila. To byla ta přímo uprostřed jeho hrudi. Vypadala jako malé zarudlé místečko, na první pohled nic zvláštního, ale Lory moc dobře věděla, že tahle rána se už nikdy nezhojí…
Najednou se otevřely dveře a v nich stál samotný ředitel slavné školy čar a kouzel.
Najednou se otevřely dveře a v nich stál samotný ředitel slavné školy čar a kouzel.
„Dobré ráno.“ pozdravila Lory a v duchu už si balila věci.
„Slečno Devonová?“ podíval se na ni překvapeně Brumbál. James sebou trhnul a probudil se. Zmateně se rozhlédl po místnosti a po chvíli zaostřil na místního ředitele.
„Dobré ráno.“ vyklopil ze sebe.
„Co tady děláte?“ zeptal se Brumbál a podíval se nebelvírské studentce do očí. Lory mu převyprávěla svůj příběh a s napětím čekala na jeho reakci. Bradavický ředitel se jen usmál a přikývl.
„Dobrá, propříště si ale zapamatujte heslo.“ řekl se svým typickým klidem. Lory si oddechla a postavila se.
Popadla ručník a zalezla do koupelny.
Během deseti minut se vrátila ke svému bráškovi, který už netrpělivě bubnoval prsty o rám dveří.
„Je milostivá paní hotová?“ zeptal se s úšklebkem. Lory nasadila uražený výraz a se zdviženým nosem kolem něj prošla. James nad ní jen s úsměvem zavrtěl hlavou a zavřel dveře. Lory se začala oblékat a shodila ze sebe ručník. Navlékla si sukni a zrovna když si zapínala podprsenku, rozletěly dveře a dovnitř vešla profesorka McGonagallová. Mladá studentka ztuhla a pomalu se otočila. Profesorka přeměňování na ni vyvalila oči a sjela si ji nevěřícným pohledem.
„Dobré ráno.“ vykopla ze sebe Lory.
„Co tady děláte?“ zeptala se McGonagallová a stále na ni zírala.
„Copak se všichni na téhle škole ptají jen na tohle?“ pomyslela si Lory a povzdechla si. „Převlékám se.“ řekla popravdě.
Najednou chodbou proletěl Snape a podíval se do otevřených dveří. Zůstal stát jako přimražený a sjel si výtahovým pohledem svou neposlušnou žačku.
„Ten mi tu fakt scházel.“ pomyslela si Lory. Najednou se otevřely dveře od koupelny a ven vyšel James. Kolem pasu měl obmotaný ručník a v ruce držel kartáček.
„Vidíš, dá se to zvládnout i za pět minut.“ prohlásil vítězoslavně a začal si drhnout zuby. Lory na jeho poznámku nijak nereagovala a stále se strnule dívala k hlavním dveřím. James sledoval její pohled a málem dostal infarkt.
„Dobré ráno.“ řekl asi po minutě civění na příchozí profesory.
„Myslím, že bychom si měli promluvit později.“ konstatovala ředitelka Nebelvírské koleje a zavřela dveře.
„Tohle bude dlouhý den.“ vydechla Lory a oblékla si zbytek své uniformy.
„Mimochodem Jamesi, byl by jsi tak hodný a doprovodil mě dneska na tu oslavu?“ zeptala se Lory a prosebně se podívala na svého bratra.
„Pročpak, nikdo s tebou nechce?“ zeptal se provokativně James.
„Ne tak docela, nechci jít ani s jedním.“ odsekla Lory.
„A kdo jsou ti šťastní?“
„Artur a John. Ti idioti se už kvůli tomu porvali“ ušklíbla se Lory. James přikývl a začal se převlékat.
„Co si vezmeš na sebe?“ zeptal se najednou. Lory si ho podezřívavě prohlédla.
„Mary na tebe má špatný vliv.“ konstatovala a zapnula si hábit. Počkala až se její bratr zkulturní a pak společně vyrazili na snídani.
U vchodu do Velké síně je zastavil Snape. „Slečno Devonová, stavte se u mě po snídani.“ poručil jí a zmizel v chodbě vedoucí do „jeho“ sklepení. James se starostlivě podíval na svou sestru, ale ona jeho pohled ignorovala a vešla. Zamířila rovnou na své místo a na všechny se usmívala.
„Ahoj.“ pozdravila je a posadila se naproti nim. Všichni tři se na ni tázavě podívali a trochu překvapeně odvětili. Za okamžik se před nimi objevilo jídlo a všichni čtyři se pustili do jídla.
„Kde jsi byla? Dneska jsem pro tebe šla a nebyla si v posteli..“ zeptala se Hermiona.
„Spala jsem u Jamese.“ oznámila jim lehce konverzačním tónem Lory a ukousla si párku.
„Ty jsi šla uprostřed noci přes celou školu přímo do učitelského křídla, když jsi byla ten den podmínečně vyloučena?!“ vyhrkla překvapeně Hermiona a zatvářila se pohoršeně.
„Jo.“ přikývla Lory a usmála se na ni. Lory jim popsala celou noc a jejich noční návštěvu. Pak se s nimi rozloučila, rychlým krokem proletěla Velkou síní a vyrazila do sklepení.
Během několika minut se dostala ke kabinetu lektvarů. Zaklepala a čekala na pozvání dovnitř. Nic se však nedělo. Zaklepala podruhé, ale i tentokrát bylo ticho. Lory po chvíli váhání zmáčkla kliku a otevřela.
„Dobrý den.“ řekla a zavřela dveře.
„Posaďte se.“ vyzval ji Snape a z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst.
Chvíli se na sebe jen tak zírali, když se znovu otevřely dveře a vešel Brumbál. Snape mu uvolnil křeslo a ředitel vyhlášené školy čar a kouzel se posadil. Lory si je nedůvěřivě prohlížela.
„Proč jste mě sem zavolali?“ zeptala se a očima stále těkala z Brumbála na Snapea.
„Chtěli jsme si s vámi promluvit.“ odpověděl Brumbál s e svým neochvějným klidem.
„Včera jste mi u vašeho bratra řekla...“
„Candidus saxum in conclave est serpentes adamas.“ odříkala Lory a ušklíbla se. „Věděla jsem, že se ta latina vyplatí.“pomyslela si.
„Co to znamená?“ zeptal se Brumbál.
„Řekla jsem, že bílý kámen v pracovně je hadí diamant.“ přeložila Lory. „Ale není to tak úplně pravda, byla to jen napodobenina. Pravý diamant měli Lenutovi, tedy podle legendy, ale ti vymřeli před pětatřiceti lety, takže tohle určitě není Hadí diamant.“ konstatovala a zamyšleně se podívala na zdánlivě obyčejný kámen na stole. Snape si jí prohlížel a něco mu na ní postě nesedělo. Nevěděl co, ale měl tušení, že jim lže.
„Jak jste na to přišla?“ zasyčel a mírně se k ní naklonil.
„Docela jednoduše, když jste se postavil mezi Jamese a Draca, měl jste v ruce knihy s latinskými nápisy a pamatuji se, že jedna se jmenovala Potentia maximus - moc nejvyšší. Tuhle knížku máme doma a vzpomněla jsem si, že je ní jsou popsán rituál získání nesmrtelnosti a nekonečné moci. Mimo jiné k němu potřebujete Hadí diamant. Pak když jsme byli ve vašem kabinetu, měl jste na stole několik věcí a mezi nimi byl i tenhle bílý kámen. Připadal mi něčím zvláštní, ale než jsem se na to mohla zaměřit, začal jste nás vyslýchat. No a nakonec, když jste včera byl u Jamese a bavili jsme se o mém protivném talentu, vzpomněla jsem si na ten turnaj a dala si vše dohromady.“ vysvětlila Lory a podívala se do očí svému profesorovi.
„Takže Voldemort hledá tenhle kámen aby získal nejvyšší moc..“ dodala Lory a ukázala na mléčný kámen třpytící se ve světle plamenů. Nastalo ticho.
„Dobrá slečno Devonová, doufám, že vám nemusím připomínat, že všechny informace jsou přísně tajné.“ řekl vážně Brumbál.
„Nebojte, u mě jsou v bezpečí.“ řekla klidně Lory. Brumbál přikývl a významně se na ni podíval.
„Váš bratr už na vás určitě čeká.“ řekl a mile se na ni usmál.
„Ten ví snad o všem.“ pomyslela si Lory a postavila se. „Nashledanou.“ rozloučila se a odešla z kabinetu.
Místní ředitel se podíval na zamyšleného profesora lektvarů a zdálo se mu, že ho na chvíli viděl usmívat.
„Severusi?“ Snape se na něj podíval a v očích se mu zvláštně lesklo. Na rtech mu hrál úsměv a dlouhými štíhlými prsty si přejížděl po dolním rtu. „Ta holka odhalila tajemství, o kterých neví ani někteří členové řádu. Musíme si na ni dát pozor. Ví už příliš.“ řekl zamyšleně a zahleděl se do plamenů.
Kapitola čtrnáctá – Problémy - Kapitola šestnáctá – Oslava