Kapitola první - Konference

"…a přestože si plně uvědomuji rozsah nebezpečí, kterému nyní čelíme, považuji za nezbytné vést veškeré procesy proti polapeným Smrtijedům s maximální důsledností. Musím s politováním konstatovat, že kouzelnický tribunál - i přes nesouhlas Komise pro potírání zla - stále připouští kletbu Imperio jako polehčující okolnost, mnohdy dokonce jako hlavní argument při obhajobě kouzelníků a čarodějek obžalovaných z napomáhání silám zla. Znovu upozorňuji, že nebude-li zaveden tvrdý postih proti všem osobám, které se k silám zla přiklonily a s Voldemortem v minulosti spolupracovaly, jen těžko se nám podaří nastolit dříve tolik ceněnou rovnováhu a spravedlnost našeho kouzelnického světa. Děkuji vám za pozornost."

Jean Andersonová, místopředsedkyně Komise pro potírání zla, ukončila svůj projev a rozhlédla se sálem. Místnost byla zcela zaplněna kouzelníky a čarodějkami, kteří jí teď více či méně aplaudovali. Napadlo ji, že Voldemortovi příznivci by se tu dali poznat poměrně snadno - většina z nich netleskala vůbec.

Uchopila složku s textem své přednášky a sestoupila z pódia. Tak či onak byla ráda, že má tu řeč za sebou. Šlo bezesporu o dosud nejdůležitější projev v jejím životě, protože možnost veřejně vystoupit na mezinárodní konferenci o obraně proti černé magii byla velká čest, které se nedostalo hned tak někomu. Připravovala se na tu chvíli dlouho a přes četná varování opatrnějších kolegů z komise prošpikovala svou řeč několika velmi radikálními názory. Věděla, že jí to na popularitě nepřidá, ale svou pravdu byla ochotna hájit přede všemi.

Přednesená řeč ji docela unavila; cítila, že se nutně potřebuje napít něčeho ostřejšího. Cestou k baru s občerstvením ji k jejímu údivu zastavilo několik kouzelníků, aby jí potřásli rukou a pochvalně se vyjádřili o jejím projevu. Projít davem hrnoucím se ze sálu nebylo nic jednoduchého, ale nakonec se jí to podařilo. Když se dostala k pultu, požádala o sklenici suchého Martini a usedla se na barovou stoličku.

"Dovolíte, abych si přisedl?" ozvalo se vedle ní.
Otočila se a spatřila Albuse Brumbála, ředitele Školy čar a kouzel v Bradavicích. Jeho pomněnkově modré oči zářily z obličeje orámovaného záplavou bílých vlasů a vousů.
"Jistě, pane řediteli, bude mi velkou ctí," odvětila po pravdě.
Zatímco upíjela ze svého Martini, pobaveně sledovala, jak se Brumbál snaží vyšplhat na barovou stoličku.
"Poslouchal jsem velmi pozorně vaši řeč a neušlo mi, že v některých bodech byla velmi radikální," řekl a požádal barmana o citrónovou limonádu. "Váš postoj k Smrtijedům je jistě chvályhodný a myslím, že by naší společnosti prospělo více kouzelníků s podobnými názory. Na druhou stranu nemohu říct, že s vámi bezvýhradně souhlasím, pokud jde o údajnou neschopnost nápravy těch, kteří se dali na scestí."

Jean velmi potěšilo, že má možnost v klidu si s Brumbálem promluvit. Koneckonců, i přes svůj věk to byl stále ten nejuznávanější kouzelník, nositel Merlinova řádu prvního stupně, Veliký čaroděj, Nejvyšší divotvorce, předseda Mezinárodního sdružení kouzelníků a kdo ví co ještě. Patřil k hlavním ozdobám této konference a jeho projev byl napjatě očekáván jako jeden z hlavních bodů celého programu. Mnohokrát se s ním setkala při své práci na ministerstvu a jeho názorů si velmi vážila.

"Vy se opravdu domníváte, pane řediteli, že kdo se dal jednou na cestu zla, se může ještě polepšit nebo dokonce svoje hrůzné skutky i odčinit?" potřásla Jean nedůvěřivě hlavou.
"Možná mi to nebude věřit, ale opravdu si to myslím, slečno Andersonová," usmíval se Brumbál. "Samozřejmě, že takové případy jsou velmi vzácné, nicméně existují."
Upil trochu své citrónové limonády a spiklenecky na Jean zamrkal.
Neubránila se úsměvu.
"Tak to bych byla ráda, kdybyste mě někdy s nějakým takovým případem osobně seznámil. Pečlivě jsem pročetla všechny dostupné spisy o smrtijedských procesech a o žádném takovém zázraku se v nich nepíše."
Pohrozil jí žertovně prstem.
"Jenomže spisy nejsou všechno, věřte mi. Ještě si na má slova vzpomenete!"
"Vy jste dnes samý vtip, pane řediteli."
Brumbál náhle zvážněl.
"Slečno Andersonová, já jsem za vámi nepřišel kvůli vtipům ani kvůli vaší přednášce, jakkoliv byla skvělá."
"No, na okamžik jsem v to doufala, pane řediteli, ale to by byla asi příliš krásná iluze."
Usmál se.
"Je mi líto, že vás o tu iluzi právě připravím."
"Nevadí, vytvořím si novou. Sice jsem zatím jen obyčejná čarodějka a tvorbou iluzí se neživím, ale slyšela jsem o jednom moc šikovném chlapíkovi. Nechává si říkat David Coperfield a je to prý nejlepší iluzionista všech dob. Třeba mě vezme do učení," potutelně mrkla na Brumbála a napila se.

Brumbál potlačil smích.
"Nemyslím, že byste byla jen obyčejná čarodějka, taky proto jsem vás vyhledal. Víte," zase zvážněl, "měl bych pro vás takovou nabídku. Vzhledem k vašim schopnostem a zkušenostem bych vás velmi rád zaměstnal v Bradavicích jako učitelku obrany proti černé magii. Možná vás to překvapuje, ale přemýšlel jsem o tom dlouho a jsem si jist, že byste se pro to místo velmi hodila. Konečné rozhodnutí je samozřejmě na vás."

Jean se na něj dívala neschopná slova. Čekala cokoliv na světě, ale tohle rozhodně ne. Nedokázala si sama sebe představit jako učitelku. Měla zajímavou práci na ministerstvu kouzel, byla místopředsedkyní Komise pro potírání zla, kteroužto funkci si musela tvrdě zasloužit, a její kariéra se vyvíjela více než slibně. Tak proč by teď měla od toho všeho utíkat? Upila ze svého Martini a konečně přerušila nastalé ticho.
"Pane řediteli, nebudu zastírat, že mě vaše nabídka velmi překvapila. Nevím, z čeho jste usoudil, že právě já bych byla ta nejvhodnější osoba. Jistě máte na to místo mnoho jiných kandidátů a já…"
Brumbál ji zarazil gestem ruky.
"Já vím, slečno Andersonová, vím, že je to pro vás nečekané. Prosím, neodmítejte zatím mou nabídku a zkuste o ní pár dnů přemýšlet, ano? Pečlivě své rozhodnutí uvažte."
Jean potřásla hlavou.
"Doufáte, že si to rozmyslím a přijmu? Ale to bych se musela vzdát svého místa na ministerstvu a v komisi a…a…a to po mě přece nemůžete chtít!"
Brumbál pokýval hlavou.
"Ano, máte pravdu, nemám nejmenší právo po vás něco takového chtít. Místa na ministerstvu byste se opravdu musela vzdát a pokud jde o komisi, asi byste mohla zůstat její členkou, nicméně v žádném případě byste neměla čas na práci spojenou s výkonem funkce místopředsedkyně. Přesto vás prosím, abyste mou nabídku ještě uvážila. Své rozhodnutí mi sdělíte do týdne, platí?"
Nechápavě potřásla hlavou.
"Dobře. Ale nemyslím, že má odpověď bude kladná."
"No vidíte, a já si myslím, že bude," usmál se Brumbál. "Ale teď bychom si asi měli pospíšit do sálu, zdá se, že přestávka už skončila."

Jean se ohlédla a zjistila, že zůstali u baru téměř sami. Hloučky kouzelníků a čarodějek se trousily zpátky do sálu. Rychle dopila své Martini, svezla se z barové stoličky a počkala, až se totéž podaří i Brumbálovi. Společně se vydali k nejbližšímu vchodu do sálu.

Kapitola druhá - Severus Snape