Kapitola šedesátá devátá – Návštěvy

„Dobré ráno.“ zašeptal Lory někdo u ucha.

„Voldemort!!!!!“ prolétlo Lory hlavou, prudce se otočila a sejmula svého milovaného exmanžela z postele.

„Tak dík.“ zavrčel Draco a shodil ze sebe bafličky s marmeládou.

„Promiň.“ usmála se na něj omluvně Lory a posadila se na okraj postele.

„Kdes to vzal?“ zeptala se překvapeně a pokynula mu k marmeládě stékající po jeho ruce.

„No….“ snažil se na něco přijít Draco, ale dřív než ze sebe mohl vypravit nějakou logickou výmluvu, našla si Lory odpověď sama.

„Vrať mi ho.“ řekla s jistou výhružkou v hlase a podívala se na svůj přívěšek. Draco jí ho beze slova podal a pro jistotu si v hlavě přichystal protiútok.

„No víš jak jsem ti slíbil tu snídani, no tak já… tady nic není a tak jsem si to pučil, protože do obchodu je to dvacet mil a… nezlob se.“

Lory si ho chvíli měřila přísným pohledem tolik připomínající jejího otčíma, pak se ale mile usmála a hůlkou ho očistila.

„To je v poho, jenom se příště zeptej.“ přikývla a připla si přívěšek.

„A teď tu snídani.“ vydechla a podala Dracovi ruku, ten se jí chytl v domnění, že ho chce zvednout, Lory měla ale trochu jiný nápad…

„Porta.“ vydechla a přenesla sebe i Draca k sobě domů. Mladý Zmijozel sebou opět seknul.

„Auu.“ zasyčel bolestí a chytl se za zadek.

„Sakra,“ vydechl naštvaně „proč jsi to neřekla?“

„A proč? Víš jak ti to sluší, když padáš?“ ušklíbla se Lory a usmála se.

„Tak proto mě pořád sráží, no jo já jsem prostě neodolatelný…“ pomyslel si mladý Zmijozel a vyhoupl se na nohy.

„Tak co bude s tou snídaní?“ zeptala se provokativně Lory.

„A nemohl bych udělat něco jiného?“ zeptal se Draco a hodil na ni svůj prosící kukuč.

„Ani náhodou.“ zavrtěla hlavou Lory.

„Hmm tak to tu pojdem hlady.“ pomyslel si Draco.

„Tak jo.“ řekl zkroušeně a proklouzl ze dveří.

„Hehe to jsem teda zvědavá, co vykutí.“ pomyslela si Lory a zachumlala se do peřin.

O deset minut později…

„Hmm to pěkně voní.“ pomyslela si Lory a otevřela oči. Na nočním stolku byl postavený tác s topinkami a kakaem.

„Ten se moc nevytáhl, ale co, líbat umí.“ prolétlo Lory hlavou.

Najednou se zezdola ozval zvonek.

„Já otevřu.“ usmál se Draco a vyběhl z pokoje. „Není špatné mít doma soukromého otvírače.“ pomyslela si Lory a ukousla si topinky.

„Zpívám si celý den, ať prší, či kape jen….“ prozpěvoval si Draco a rychle scházel ze schodů.

„Hehe Lory určitě vypadnou oči až nás uvidí.“ uchechtl se Ron a společně se svými dvěma kamarády se připravil na přivítání jejich kamarádky. To ale netušili, kdo jim otevře.

„Já svěží skvělý hrášek jsem a myslím jen na Bonduel…“ pobroukával si Draco a prolétl předsíní. Popadl kliku a s úsměvem otevřel.

„PŘEKVAPENÍ!!!!!!“ vykřikli všichni najednou a vrhli se vpřed.

„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!“ vykřikl Draco a pokusil se krýt.

Hermiona jako by si uprostřed letu uvědomila, na koho se vrhá pokusila se zastavit, její dva kamarádi na to ale měli jiný názor, a tak ji sejmuli přímo na Draca. Jakmile si ale uvědomili, na koho skočili dostali ze sebe jen jednu věc: „ÁÁÁÁÁ!!!!“

„Bože, co to zase vyvádí?! A proč ječí „překvapení“?“ pomyslela si Lory a zkoumavě se podívala na dveře.

„Asi se kopl do palce.“ pomyslela si a spokojeně si ukousla topinky. Když se ale ozvalo trio křiku, trochu znervózněla.

„Možná si jen zpívá… hmm trojhlas, to by byl slušnej borec. On je přece skvělý, určitě to nějak vykutil. Ale stejnak….“ pomyslela si už dost podstatně nervózní Lory.

„No jo tak se na něj zajdu podívat.“ rozhodla se a vyhoupla se na nohy. Rychle prolétla chodbou a sešla ze schodů.

„Hele já vím že jsem neodolatelný Grangerová, ale mohla bys ze mě slézt?“ ušklíbl se mladý Zmijozel.

Hermiona se společně s ostatními hned postavila a dost nechápavě se koukala na svého tolik oblíbeného spolužáka.

„Co se to tady? Ježíš!!“ vyhrkla a vrhla se kolem krku Ronovi.

„Ehm ehm.“ odkašlala si Draco, Lory ale nereagovala.

„EHM EHM.“ Lory jako by se probrala a otočila se na nejmladšího z rodu Malfoyů.

„Co jste to tady proboha vyváděli?“ zeptala se docela logicky a podívala se po svých spolužácích.

„Hermiona se na mě vrhla.“ zažaloval Draco a ušklíbl se.

„Já jsem…“ chtěla namítnout Hermiona, ale Lory dostala záchvat smíchu.

„ONA se vrhla na TEBE?“ vyrazila ze sebe po chvíli Lory.

„Co je na tom tak směšného?“

„No představa, jak se ti Hermiona vrhá do náručí.“ uchechtla se Lory. Zbytek Zodiacu dostal taky záchvat, jenom Draco stále nechápal.

„Pojďte dál.“ vybídla je Lory a uhnula jim ze dveří.

„A je po romantické snídani.“ pomyslel si Draco.

„Počkejte chvíli, jenom se převlékneme.“ oznámila jim a odtáhla Draca nahoru.

„Co tady dělají?“ zeptal se Draco a rychle se nasoukal do jeansů.

„Vím já? Asi mě přišli navštívit, to je u přátel normální.“ pokrčila rameny Lory.

„Ti si umí najít dobu.“ zamumlal si pro sebe Draco.

„Hele jsou to mí přátelé, měli by jste spolu vycházet.“ vydechla Lory a podívala se mu do očí.

„Správně, MĚLI bychom.“ upozornil ji na podstatnou část její věty. Lory si jen povzdychla.

„Proč je vlastně nesnášíš?“ zeptala se mírně Lory.

„Nepadli jsme si do oka hned první den a pak už se to vleklo.“ pokrčil Draco rameny.

„A nechtěl bys jim dát druhou šanci?“ zeptala se Lory a nasadila prosící kukuč.

„A dají ji oni mě?“ zeptal se nepříliš důvěřivě Draco.

„Určitě a jestli ne, tak se s tebou budu muset rozejít,“ ušklíbla se. Dracovi poskočil žaludek.

„No dobře, tak to zkusím.“ přikývl a zapnul si poslední knoflík své košile.

„No dobrá, tak pojď.“ vybídla ho Lory a vyrazila z ložnice.

„Tohle bude hodně dlouhej den.“ pomyslel si Draco a vyrazil za Lory dolů.

„Tak jsme zpátky.“ usmála se na ně Lory a posadila se s Dracem na gauč. Ron si ho sjel nesnášenlivým pohledem.

„Ještě jeden takový pohled Weasley a je po tobě.“ pomyslel si Draco.

„Ach jo, jestli tohle všichni přežijou, tak chci nobelovku.“ prolétlo Lory hlavou a zářivě se usmála na své přátele.

„Tak jak si užíváte prázdnin?“ započala konverzaci a snažila se vzdálenost mezi Dracovýma rukama a Ronovým krkem zachovat konstantní.

Harry se podíval po Ronovi a Hermioně.

„No, vzhledem k tomu, že jsem před dvěma dny zdrhnul, je to docela v klidu.“

„Zdrhnul?“ zopakovala překvapeně Lory.

„Zdrhnul? Svatý Harry Potter zdrhnul? Tak to jo.“ prolétlo Dracovi hlavou.

„Tys utekl? Proč?!“ zajímala se Lory.

„Petunie byla naprosto nesnesitelná…“

„Hmm protivní příbuzní mají asi jména podle kytek. Petunie, Narcisa, blé…“ Ron se ušklíbl, což neuteklo Dracově pozornosti.

„Weasley, pokud mě právě teď posloucháš, tak se rozluč se životem.“ pomyslel si a pronikl do Ronovy mysli. Ron celý zrudl a prudce se postavil.

„Dávej si pozor na jazyk Malfoyi.“ poslal mu myšlenku. Draco byl okamžitě na nohou.

„To s tvou matkou ale sedělo.“ rýpnul si Ron. Draco zachoval ledový klid a jenom se ušklíbnul.

„Možná je moje matka hysterická, ale aspoň není jak králík.“ Ron zrudnul ještě víc a musel zapojit veškeré sebeovládání, aby se na Draca nevrhnul. Jenom k němu postoupil a zastavil se od něj sotva několik centimetrů.

„To odvoláš.“ poslal mu další výplod své mysli.

„Doufám, že se nechtějí líbat.“ pomyslela si Lory dál pozorovala se svými přáteli velice podivné chování Draca a Rona.

„Donuť mě.“ vyzval ho Draco.

„Nezapomínej, že z nás dvou jsem to já, kdo se učí Kafudo.“

„Nezapomínej, že jsem to já, kdo z nás dvou má otce Smrtijeda.“ konstatoval Draco.

„Vy dva mě začínáte děsit.“ konstatovala Lory, když pozorovala čím dál divnější pohyby svých spolužáků.

Ron i Draco se na ni otočili a v jejich očích se odrážel vztek.

„Tak jo, zopakujeme si poslední větu… Vy dva mě začínáte děsit… Co je na tomhle sakra mohlo rozčílit?!!!“ prolétlo jí hlavou a stále nechápavě se dívala do očí svému klukovi.

Najednou se Draco chytl za zápěstí a bolestně zasyčel.

„Co je?“ byla na nohou okamžitě Lory.

„Co asi, volá ho jeho pán.“ ušklíbl se Ron.

„Ty seš ale kretén.“ zasyčel Draco a pustil si zápěstí.

„Pokud vím, tak znamení zla je na předloktí, ne na zápěstí.“ ozvala se chodící knihovna, tedy Hermiona.

„Hmm to záleží na míře Voldyho opilosti, pár Smrtijedů je má na… auuu.“ pomyslel si Draco a znovu se chytil za tepající zápěstí.

„Co se děje?“ zeptala se Lory a podívala se Dracovi do očí.

„Musím jít za otcem.“ oznámil Draco a postavil se.

„Co? Jak? Proč?“ vychrlila na něj Lory.

„Pak ti to vysvětlím, teď musím jít.“ řekl trochu přiškrceně Draco a postavil se.

„Kde je moje hůlka?“

„V Nonoise, kde asi…“ odvětila Lory a odepnula si přívěšek od Jamese.

„Tady máš, ale jestli ho ztratíš, je po tobě.“ řekla a připla mu svůj přívěšek.

„Dík.“ usmál se a dal jí pusu. Pak jen zašeptal „porta“ a zmizel.

„Mě bude blbě.“ vydechl Ron a posadil se.

„Co to mělo znamenat? Jak..?“

„To nevím, jsem stejně mimo jako vy.“ konstatovala Lory a nechápavě se podívala na místo, kde ještě před chvílí stál Draco.

Nastalo krátké ticho. „Tak….jak jste to tu vlastně našli?“ zavedla jiné téma Lory a usmála se, v hlavě jí ale vířily myšlenky na Draca.

O několik hodin později…

„Vidím, že jste cvičili.“ usmála se Lory, když po třech sestavách leželi celí slití potem na zemi. Najednou se jen pár metrů od nich přenesl Draco. Okamžitě padl na kolene a jen tak tak, že se udržel na třesoucích se rukou. Přerývaně dýchal a celkově vypadal jako by po něm přejela kolona kamionů se slony. Asi po dvou vteřinách hodil šavli a kdyby ho Lory nechytla, vykoupal by si svůj pěkný ksichtík ve své snídani.

„Sakra.“ zaklela Lory a položila Draca na zem.

„Co to má být?“ vydechl Ron.

„Jako co to vypadá?“ odsekla Lory a shrnula svému exmanželovi vlasy z obličeje.

„Potřebuju nějaké uklidňovače.“ vydechla Lory a postavila se.

„Za chvilku jsem zpátky.“ řekla ke svým přátelům a vystartovala z tělocvičny. Draco sepjal ruce v pěst a snažil se příliš netřást.

Na okamžik bylo ticho.

„Vidím, že tvůj pán neměl dnes dobrou náladu.“ pousmál se Ron.

„Sklapni Weasley, nevíš o čem mluvíš.“ zavrčel skrz zatnuté zuby Draco.

„Snad se před námi nestydíš? My přece moc dobře víme, kde jsi byl ty dva týdny.“ ušklíbl se Ron. Draco zavřel oči a snažil se nemyslet na smrtící kletbu.

„Nechceš se nám pochlubit se svým novým tetováním?“ ryl do něj dál Ron.

V tu ránu tam vešla Lory. „RONE NECH TOHO!“ štěkla po něm a nalila Dracovi do úst trochu fialového lektvaru. Draco poslušně polknul a trochu se přestal klepat.

„Ještě tohle, vzbudíš se…“

„za tři hodiny, já vím.“ ušklíbl se Draco a klidně polknul další velice chutný lektvar. Zavřel oči a po pár vteřinách usnul. Lory vytáhla hůlku a rychle uklidila Dracovu snídani pryč. Pak vznesla svého exmanžela několik centimetrů nad zem a postavila se.

Ron i Harry si ho sjížděli pohrdavým pohledem, Hermiona se radši držela stranou. Lory toho měla zrovna dost.

„Okamžitě toho vy dva nechte!“

„Čeho?“ zeptali se jako jeden muž Harry a Ron.

„S tím obviňováním Draca. Vůbec nic o tom nevíte!“ utrhla se na ně.

„A co bychom asi měli vědět? Je Smrtijed a mučil ho Voldemort.“ konstatoval Ron. Lory jen zavrtěla hlavou.

„Nemučil ho Voldemort, ale jeho otec a právě proto, že odmítá být Smrtijedem.“ zavrčela mladá Kafudistka.
Ron ztratil řeč.

„Ale kde byl ty dva týdny?“ vyklopil ze sebe Harry.

„Ty dva týdny strávil buď v křečích při Moodyho mučení, nebo v regeneračním spánku u mě.“ odsekla Lory.

„Ale Moody je člen řádu, jak on…?“ vyhrkl Harry.

„Pokud vím, tak na mučící kletby nemají Smrtijedi monopol a když potřebuje řád něco zjistit, musí se taky uchýlit k nepříjemným metodám.“ vydechla nasupeně Lory a vylétla z tělocvičny.

„To mě poser.“ vydechl Ron a padl do gauče.

„Možná není Malfoy zas takový Malfoy, jak se zdá…“ Harry mu věnoval kritický pohled.

„Proč by nám Lory lhala? Nemá přece důvod, jsme její přátelé.“ ozvala se Hermiona.

„Vždyť chodí s tamtím, možná už to není ta Lory, kterou jsme znali.“ zavrčel stále ještě nasupený Ron.

„To nemyslíš vážně! Ty si jako opravdu myslíš, že by Lory měla po tom všem něco společného s poskokem Voldemorta?“ vyjela na něj mladá géniuska.

„Co ty víš, možná se změnila. Neviděli jsme ji rok.“ vydechl Ron.

„Ty jsi fakt kretén.“ zavrčela Hermiona a vypálila z tělocvičny.

„Myslím, že Hermiona má pravdu.“ řekl mírně Harry.

„Že jsem kretén?“ vyjel na něj Ron.

„Ne, že by Lory nikdy nechodila se Smrtijedem, Možná jsme se v něm spletli.“ konstatoval Harry.

„Je to přece Draco! Hnusný, slizký, podrazácký Zmijozelák.“

„A co když ne? Co vlastně o něm víš? Nikdy jste spolu nemluvili, teda kromě nadávek.“ hájil ho dál Harry.

„Na čí jsi vlastně straně?“ vyjel po něm Ron.

„Na ničí. Prostě….“ Harry si hlasitě oddechnul. „Jenom bychom mu mohli dát šanci pokud je to hajzl, tak uznám, že jsi měl pravdu, ale jestli bude v pohodě…u vidíme.“ usmál se na něj mladý čaroděj. Ron si ho chvíli měřil zkoumavým pohledem.

„No dobrá, ale jenom jednu.“ vydechl a zamířil spolu se svým přítelem za dívčí částí Zodiaku.

O tři hodiny později…

„Jsi tak úžasný, milujeme tě! Miluj nás!“ prosily nádherné dívky kroužící kolem Draca. „No dobrá, tak se seřaďte.“ pokynul jim mladý Zmijozel a unaveně si začal rozepínat pásek u kalhot. „Hele už se probírá!“ usmála se na něj jedna sympatická zrzka.

„Hele už se probírá!“ oznámil Ron a sklonil se k němu na centimetr. „Fakt! Už otevírá oči!“ přidal se k němu Harry a sklonil se nad plavovlasým studentem Bradavic.

„Lory, už je vzhůru!“ křikla Hermiona a rázem se za hlasitého dupání přiřítila Lory a sklonila se nad Dracem.
„Tak se seřaďte.“ zamumlal Draco a usmál se na Rona.

„Seřaďte?“ zopakoval nechápavě Ron a podíval se na Lory.

„Draco otevřel oči a podíval se kolem sebe. nad ním se skláněli Harry, Ron a Lory a zvláštně si ho prohlíželi.

„Weasley? Tak to jsem určitě v pekle…“ prolétlo mu hlavou.

„Co to kecáš? V jakém pekle? Vždyť seš živej.“ namítla mu jeho logika. „Sklapni, na intelektuální kecy nemám náladu.“

„Hele chápu, že se ti líbím, ale trochu se kroť Weasley.“ ušklíbl se a otevřel oči. Ron zrudnul jako přezrálé rajče.

„Myslím, že už je to vyřešené.“ konstatoval a podíval se na Harryho.

„Ani náhodou.“ zavrtěl hlavou Harry.

„Tohle se mi přestává líbit.“ vydechl Draco a dost vyděšeně si prohlížel své tolik oblíbené spolužáky.

„Jak se cítíš?“ zeptala se Lory a usmála se na něj.

„Jak asi, úplně stejně jako vždycky po crucatiu.“ vydechl Draco a prohrábl si vlasy. Harry šťouchnul do Rona podíval se mu do očí.

„Draco… no já bych…“ začal zrzovlasý Nebelvír.

„Ježíš, doufám, že nemyslí na to, na co myslím, že myslí.“ prolétlo mu hlavou.

„Řekl jsem žádné intelektuální kecy!“ okřikla ho jeho normální část.

„Já bych se ti měl asi omluvit…“ vydechl Ron a nevěděl kam s očima.

„Omluvit?“ zopakoval odrovnaně Draco a podíval se na Rona. „Jsi v pořádku?“ zeptal se nedůvěřivě.

„Já jo, ale ty brzo nebudeš.“ pomyslel si Ron.

„Já jsem nevěděl, že ty nejsi, co nejsi.“ vyklopil ze sebe.

„Už asi vím, podle čeho zařazuje Moudrý klobouk lidi do kolejí. Inteligence jde do Zmijozelu, zbytek rozdělen podle stupně imbecility.“

„Já většinou nebývám, tím čím nejsem.“ ušklíbl se Malfoy.

„Nevěděl jsem, že ti to udělal tvůj otec a prostě promiň.“ vychrlil. Nastalo ticho.

„Určitě jsem v nějaké pokřivené realitě.“ snažil se to pochopit Draco.

„Tak dobrý?“ vydechl Ron a nabídl mu ruku. Draco si ho sjel nedůvěřivým pohledem.

„Dobrý.“ přikývl a přijal jeho ruku.

„Půjdeš si zacvičit?“ vyklopil ze sebe první, co ho napadlo.

„Vypadám na to?“ ušklíbl se Draco a ještě víc se utvrdil ve své teorii o rozdělování Bradavických studentů.

„Měl by ses ale hýbat.“ namítl Ron.

„To je pravda.“ přikývla Lory.

„Ale…“ chtěl něco namítnout Draco.

„A aspoň se něco naučíš.“ zarazila ho a vytáhla ho na nohy.
Něco zamumlala a lehce opsala špičkou hůlky ve vzduchu elegantní křivku.

„Něco méně růžového bys neměla?“ zeptal se naprosto odrovnaný Draco v růžových úplých kraťáskách a tričku na ramínka. Všichni členové budoucího Zodiaku dostali záchvat. Lory mávla hůlkou a rázem byl v normálním oblečení. V bílém tričku a kalhotách a docela dost mu to seklo. Střelil po Lory přísným pohledem a usmál se.

„Tak jdem na věc?“ vybídl je a pokynul ke východu.
Prudce se otočil a otevřel.

„To je…“ začala Lory, ale než mohla cokoli říct, otevřel Draco dveře a vrazil přímo do police.

„…skříň.“ dokončila a neubránila se úsměvu.

„Možná fakt není tak špatný.“ poslal myšlenku Hermioně a Ronovi Harry. Všichni tři přikývli.

Najednou se nad nimi ozval tupý náraz. Všichni čytři vyběhli nahoru a strnuli ve vchodu. „Ne!!“ vykřikla Lory a vrhla se k zakrvavenému….