Kapitola šedesátá – Troska

„Nic nevím! Neznám žádná jména! Hahaha!“ smála se Lory připoutaná k oltáři.

„Tohle je konec. Ta už nám nic neřekne.“ konstatoval Crabbe a schoval hůlku.

„Náš pán nebude nadšený, chtěl ji neporušenou.“ podrbal se na hlavě Goyle.

„Radši mu ji dovedeme.“ ukončil jejich debatu Crabbe a mávnutím hůlky ji rozvázal a odlevitoval z místnosti…

Mezitím v trůnním sále…

Voldemort seděl na svém trůně a poslouchal hlášení svých Smrtijedů. Najednou se ale do jejich středu přenesl ten nejneočekávanější – Draco. Všichni okamžitě tasili hůlky.

„Vítám tě Draco, copak tě ke mně přivádí?“ ušklíbl se Voldemort a vstal. Draco se nadechl k odpovědi, ale při pohledu na Pána Zla ztuhnul.

„Chci svou ženu.“ vydechl stále ohromený Draco. Pán Zla k němu pomalu dokráčel. Draco se mu nedokázal dívat do očí a uhnul pohledem. Voldemort se usmál.

„Co mi za ni nabízíš?“ zeptal se mu těsně u ucha. Mladý Zmijozel se zadíval před sebe a bez náznaku citu odvětil:

„Moc.“

Voldemort si ho sjel od sklepa až po půdu.

„Jakou moc mi TY můžeš nabídnout?“ uchechtl se Pán Zla.

„Moc nad Hadím diamantem.“ odvětil Draco. V kruhu Smrtijedů to zašumělo.

„Jak mi ji chceš dát?“ zeptal se přímo Voldemort.

„Docela jednoduše. Jsem přece Loryin manžel,“ konstatoval Draco. „A jsem jediný, který se jí může dotknout a tedy i jediný, který může získat moc diamantu.“ dokončil svou úvahu.

Najednou se rozlétly dveře a dovnitř vyloženě vpadli Crabbe, Goyle v závěsu se vznášející se Lory. Už se nesmála, jen zírala kamsi deset centimetrů před sebe. Crabbe ji rázným máchnutím položil k Voldemortovým nohám.

„Lory!“ vydechl Draco a sklonil se k ní. Shrnul jí vlasy z obličeje a podepřel jí hlavu. Mladá čarodějka unaveně otevřela oči.

„Neznám žádná jména.“ zašeptala a podívala se na Draca.

„Co jste jí to udělali?!!!“ zavrčel Draco a hodil zlostný pohled po otcích jeho dvou přátel. Crabbe a Goyle po sobě hodili kradmé pohledy.

„No, kapánek jsme to přehnali.“ konstatoval Crabbe.

„Vy pitomci, to si ještě vyřídíme. Teď mi táhněte z očí!“ zasyčel Voldemort a z očí mu létaly blesky.

„Lory! No tak, Lory!!“ šeptal Draco a snažil se jí probrat.

„Tak jo, jak byla ta první pomoc…“

„Myslím, že u tohohle první pomoc nepomůže.“ konstatoval Voldemort. Draco po něm střelil nenávistným pohledem.

„Za tohle zaplatíš. To přísahám.. PORTA!“ vykřikl a dřív než ho mohli zadržet, se přemístil na ústředí, což bylo první místo, na které si vzpomenul.

Jakmile se objevil v jednací síni, zamířilo na něj dvacet hůlek.

„Sakra nechte toho a pomozte jí!“ okřikl je Draco a opatrně položil Lory na zem.

„Neznám žádná jména.“ vydechla Lory a podívala se na polštář. „Nic nevím.“

„Co se jí stalo“ zeptal se akčně profesor lektvarů a pro začátek jí dal trochu posilovače.

„Mučili jí.“ odvětil přiškrceným hlasem Draco a pohladil hřbetem ruky Lory po tváři. Snape se zarazil uprostřed pohybu.

„Jak dlouho?“ zeptal se ledově.

„Nejméně tři dny, možná dýl.“ vydechl Draco a opřel se zády o sedačku. Snape po rychlém ohledání neshledal Lory nijak vážně zraněnou. Rychle ji přenesl do nejbližšího pokoje a dal jí další uklidňovače.

Draco mezitím odešel s paní Weasleyovou do kuchyně, kde dostal horké kakao a všechno jim vypověděl.

„Jaká je šance, že se z toho dostane?“ zeptal se do ticha Draco a hypnotizoval suk ve stolu.

„Může mluvit, to je dobré znamení, vše ale uvidíme až ráno.“ konstatoval Lupin.

„Zítra ji musíme převézt ke svatému Mungovi, tady jí nepomůžeme.“ ozvala se Tonksová. Draco se s trhnutím probral ze svých úvah.

„K Mungovi?!“ vyjel po Tonksové. „Jakmile překročíme práh nemocnice, vrhne se na nás deset bystrozorů a okamžitě Lory odvedou do Azkabanu. Tam já ji nikdy nepošlu!!"“

„Uklidni se Draco. Do Azkabanu nikdo nepůjde, Lory ještě není plnoletá a…“

„Myslíte si, že Popletal nezařídí aby jí byla udělena výjimka?!“ pěnil Draco.

„I kdyby, Lory není v psychickém stavu, aby ji mohli převézt do Azkabanu. Podle zákona tam nemůžou převézt osoby s takovýmto typem zranění.“ konstatoval právě příchozí Sírius. Draco jen zavrtěl hlavou a myslel si své.

„Dobrá, zítra ji tam odvedu.“ vydechl po chvíli přemýšlení. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vplul Snape. Všichni se na něj otočili a Draco vstal.

„Je na tom dost bídně, ale při troše štěstí se z toho dostane.“

„A bude zase normální?“ zeptal se s hmatatelnými obavami v hlase.

„To lze jen těžko říct. Při kvalitní léčbě je možné, že vyvázne bez následků.“ konstatoval profesor lektvarů a posadil se k ostatním. „Musíme jen čekat…“

Druhý den…

Draco vklouzl do Loryina pokoje a tiše zaklapl dveře. Bylo teprve půl osmé, ale on nemohl spát. Posadil se na kraj postele a mlčky pozoroval svou manželku. V duchu si přemítal všechny společné okamžiky. Od jejich prvního setkání když šikanoval prváka, přes jeho pokus o vraždu, jejich honičku na košťatech, rozhovor v opuštěné místnosti po jejím odhalení, svatbu i společné noci. Neubránil se úsměvu a jemně ji pohladil po ruce. Lory sebou zavrtěla a podívala se na Draca. Její pohled byl prázdný a naprosto bez chuti do života.

„Lory?“ Mladá čarodějka nijak nereagovala. Draco si jen povzdechl a vytáhl přívěšek.

„Porta!“ poručil a rázem se oba octli v předsálí nemocnice sv. Munga. Okamžitě na něj a jeho ženu zamířilo deset hůlek ochranky.

„Stát! Ani hnout!“ vykřikl zřejmě jejich velitel.

„Moje žena potřebuje pomoct!“ odsekl Draco a několika pohyby hůlky položil Lory na lavičku. Nikdo se ani nehnul.

„Jste hluší?! Zavolejte léčitele!“ obořil se na ně Draco a shrnul Lory vlasy z obličeje.

„Já nic nevím.“ vydechla nepřítomná Lory a zahleděla se kamsi do prázdna. Hlídači se po sobě nejistě podívali.

„To je Lenutová.“ zašeptal jeden z nich a s mírným zděšením si prohlédl Lory. Všichni si začali šuškat a o krok ustoupili.

„Ona vám teď ublížit nemůže.“ zasyčel Draco a probodl je tvrdým pohledem. „Tak už sakra zavolejte léčitele!!!“ vyjel po nich. Jeden z nich se otočil a bočními dveřmi někam zmizel. Ani ne za čtvrt minuty se vrátil s asi třicetiletým čarodějem v bílém plášti se zkříženou hůlkou a kostí vyšitou na kapse.

Prohlédl Lory zorničky, zkontroloval tep a okamžitě rozpoznal příznaky. „Přeneste ji do oddělení s poškozením nervové soustavy.“ poručil hlídačům a přistoupil k Dracovi. Jakmile osaměli, odvedl si ho stranou.

„Co s ní teď bude?“ zeptal se přímo Draco.

„Budeme ji hospitalizovat a za týden se uvidí.“ konstatoval léčitel.

„Mimochodem, Draco Malfoy.“ vydechl mladý Zmijozel a nabídl mu ruku. Léčitel mu stiskl ruku.

„Takže mladý Malfoy.“ ušklíbl se. „Marc Avlis.“

„Co teď míníte dělat?“ zeptal se Draco a zachoval přitom kamennou tvář.

„Musím to oznámit ministerstvu. Slečna Lenutová je hledaná žena.“ odvětil Avlis.

„Paní.“ opravil ho Draco.

„Prosím?“ zeptal se nechápavě mladý léčitel.

„Lory je moje žena, je teď paní.“ konstatoval.

„Takže ona je ta vaše záhadná žena?!“ zvedl překvapeně obočí Avlis.

„Ano to je… no jasně!“ téměř vykřikl. Avlis nechápal.

„Pokud teď kolem toho udělám humbuk, tak Lory nemůžou jen tak převést do Azkabanu!“ vychrlil na něj a celý se rozzářil.

„Okamžitě prosím zavolejte do Denního věštce!“ Avlisovi to všechno docvaklo a s mírným úsměvem odešel z předsálí. Draco se posadil na lavičku a v duchu spřádal své plány.

O hodinu později…

„Kde je?! Tohle bude sólokapr!“ vykřikla Holoubková a rozrazila dveře vedoucí do přijímací síně. U pultu stál postarší recepční a s naprostou hrůzou v očích pozoroval Holoubkovou, jak se k němu se společně s dalšími deseti novináři řítí jako lavina. V ruce svírala blok, na kterém byl postavený bleskobrk a zaznamenával prozatím jen popis místnosti.

„Kde leží Lorean Lenutová?“ vyhrkla na něj. Rozklepaný stařík se ale ještě nedostal ze šoku.

„P-p-p-pokoj t-t-t-třista d-d-dvanáct.“ vykoktal a ukázal na výtahy. „Oddělení n-n-nervového poškození.“ dodal. V tu ránu se celá banda novinářů vydala výtahem nebo po schodch nahoru.

Draco seděl u Loryiné postele a držel ji za ruku. Mladá čarodějka vlivem sedativ usnula a neměla ponětí, co se kolem ní děje. Najednou se ozvalo dupání na chodbě, po pár vteřinách se rozletěly dveře a dovnitř vpadl hlouček novinářů v čele s Holoubkovou. Draca oslepilo asi dvacet záblesků z foťáků a ohlušily otázky kladené nejrůznějšími reportéry.

„Tak dost!“ utrhl se na ně. „Jsme v nemocnici, trochu úcty!“ okřikl je. Rázem bylo absolutní ticho.

„Pane Malfoyi, jak jste dopadnul slečnu Lenutovou?“ zeptala se Rita Holoubková.

„Paní Holoubková, zaprvé, já ji nedopadnul, já ji našel. A za druhé, není to slečna Lenutová, ale paní Malfoyová, je to má žena.“ konstatoval a chytnul Lory za ruku.

Opět ho oslepila salva světel. Po dlouhém interview ho konečně nechali být a postupně odcházeli. Jako poslední zůstala Rita Holoubková a nějaká další reportérka.

Když obě dokončily svůj rozhovor, zvedly se k odchodu, těsně předtím, než ale zmizely za dveřmi, ozval se Draco: „Paní Holoubková, mohl bych vás ještě chvíli zdržet?“ zeptal se a nasadil svůj typický povýšený výraz.

Rita se zastavila uprostřed dveří a několika rychlými skoky byla zpátky u Draca. „Mám pro vás pár informací, které by se vám mohly hodit…“ ušklíbl se a v šedých očích se mu zajiskřilo.

Druhý den ráno…

Do Velké síně vletěly sovy s každodenním přídělem dopisů a samozřejmě i novin. Nikdo nejnovějším výtiskům Denního věštce nevěnoval zvláštní pozornost, v poslední době se totiž nic extra nedělo.

Harry seděl společně se svými přáteli u Nebelvírského stolu a ostatně jako každé ráno konzumovali snídani. K Hermioně se snesl malý výreček a nabídl jí nožku.

Hermiona si od něj bez zájmu vzala noviny a v klidu upíjela dýňového džusu. Když ale rozevřela noviny, vyplivla veškerý obsah svých úst zpátky do sklenice.

Harry a Ron k ní hned přiskočili a při pohledu na titulek je omylo.

Tajemství odhaleno! Malfoy si vzal Lenutovou!

Samotný Draco Malfoy nám včera potvrdil, že jeho manželkou se před dvěma měsíci stala Lorean Lenut Devonová, která je nyní hospitalizována v nemocnici sv. Munga poté, co na ni byla po delší dobu užívána kouzla destruktivního dopadu na nervovou soustavu. Byl ale nucen jejich vztah utajovat, kvůli stíhání paní Malfoyové úřady pro údajnou vraždu svého nevlastního bratra Jamese Devona. Tato nařčení ale pan Malfoy razantně odmítá a bude bojovat za očištění své manželky příští týden u soudu. „Teď když se nemůže Lorean bránit, udělám to za ni.“ prohlásil pan Malfoy…

„No to si děláš prdel.“ vydechl Harry a Ron unisono.

„Lory a ON?!!“ začal panikařit Ron.

„Svět se řítí do neodvratitelné apokalypsy.“ doplnil ho Harry a naprosto odrovnaně se posadil na své místo.

„To přece není možné!“ dál se poddával panice zrzavý Nebelvír. Hermiona se jen usmívala. Od začátku si myslela, že je to Lory.

„Po delší dobu užívána kouzla destruktivního dopadu na nervovou soustavu…. takže ji někdo mučil tak dlouho, dokud nepřestal vnímat.“ vydechla Hermiona a podívala se na své přátele. Nemuseli si nic říkat, výraz v jejich pohledech říkal své.

„Musíme mluvit s Malfoyem.“ konstatovala Hermiona a otočila se k Zmijozelskému stolu. Kolem Draca byl hlouček asi deseti lidí a ze všech stran na něj chrlili otázky. „Asi s tím počkáme po vyučování. Odpoledne máme praktika se Zmijozelem, tam máme šanci.“ vydedukovala nebelvírská géniuska a pokračovala ve snídani. Harry a Ron jen přikývli a pustili se do svých porcí.

Zpráva o Lory a Dracovi se rozšířila jako požár. Do první hodiny každý věděl všechno o všem plus samozřejmě pár detailů na víc. Na konci dne to tedy skončilo drbem, že Draco mučil Lory, pak se vzali a na líbánky jeli do sv. Munga, kde Lory dostala hysterický záchvat…

Po praktikách…

„Draco kráčel potemnělou chodbou a užíval si svých pět minut klidu. Najednou ho uchopily dvoje ruce a odtáhly do ještě temnějšího koutu sklepení. Nejdřív měl tendenci se bránit, když ale zahlédl Hermioninu tvář, dal si dvě a dvě dohromady a přestal sebou házet.

„Jak je na tom?“ zeptal se přímo Ron.

„Není jí nejlíp, do týdne budou vědět, jestli se uzdraví bez následků.“ konstatoval Draco a rozhlédl se.

„Nikdo tu není.“ zasyčel Ron.

„Máte štěstí. Nechci si zkazit image.“ ušklíbl se nejmladší z Malfoyů. Ron zrudnul a měl tendence mu rozbít ciferník. Nakonec se ale ovládnul a pokračoval ve výslechu.

„Jak jsi ji donutil k svatbě?“ zeptal se nevrle.

„Já ji nutit nemusel. Souhlasila, i když jsme svatbu neplánovali.“ pokrčil rameny mladý Zmijozel.

„Jaké jsou šance, že se z toho dostane?“

„60 na 40.“ odvětil Draco a v očích se mu na okamžik zaleskl strach.

„Dobrá, díky Draco.“ řekla Hermiona a společně se svými přáteli zmizela ve tmě. Draco si ještě chvíli všechno urovnával, pak nasadil svůj nadřazený výraz a vyrazil na kolej.

O týden později…

„Případ paní Malfoyové už byl uzavřen. Byla jednohlasně uznána vinnou.“ konstatoval Popletal a podíval se na Draca, stojícího vedle židle s pouty.

„Já mám ale důkazy, které toto rozhodnutí vyvracují.“ oznámil Draco a lehce se usmál.

„Vašim hlavním svědkem byl Kimian Lurfrik. Našel jsem si o něm pár informací a došel jsem k závěru, že jeho výpověď je více než nedůvěryhodná…“

Po tříhodinovém podávání důkazů, výpovědí a svědků, nakonec Draco dokázal Loryinu nevinu a poslední z rodu Lenutů byla osvobozena. Když Draco vycházel ze soudní síně, usmíval se. Konečně dokázal očistit svou manželku, ale uvnitř ho hlodala nejistota. Z ministerstva šel přímo do nemocnice, kde měl pohovor s Avlisem. Celou cestu byl netrpělivý a podrážděný na všechno a všechny a když konečně dorazil na místo, zmocnil se ho až panický strach. Téměř vrazil do pracovny vrchního léčitele a mávnutím hůlky za sebou zavřel dveře. Po krátkém zdvořilostním rozhovoru se oba posadili a Draco přešel přímo k věci.

„Jak je jí?“ zeptal se s nadějí i strachem Draco. Avlis si povzdechl.

„Bude jednodušší, když vám jí ukážu.“ konstatoval a postavil se. Propletl se s Dracem změtí chodeb, až k jedněm bílým dveřím s Loryiným jménem na štítku. Avlis otevřel dveře a pustil Draca dál.

„Nic nevím.“ konstatovala Lory. Seděla na posteli, noční košili měla přetaženou přes kolena a rukama objímala nohy. Houpala se a zírala kamsi do prázdna.

„Nic nevím.“ zašeptala a stále se houpala.

„Lory?“ zašeptal Draco v naději, že se jeho žena probere, nic se však nestalo. Draco zavřel oči a sklopil hlavu.

„Takže se už…“

„Je mi líto.“ konstatoval Avlis a odvrátil od něj pohled.

„Pojďte.“ vybídl ho a zavřel za nimi dveře.

„Mu…“

„Omluvte mě.“ skočil mu do řeči Draco a vypálil k výtahu.

Teď už bylo všechno jasné, Lory se už neměla šanci nikdy probrat ze svého stavu. Teď, když už byla svobodná před zákonem, její duše byla navždy uvězněná ve svém těle. Stal se z ní člověk bez citů, bez chuti žít, zbyla z ní jen skořápka. Stala se z ní lidská troska…