Kapitola šestnáctá – Oslava
23.01.2011 13:50
„Tak co ti chtěl Lory?“ zeptal se James a odtáhl svou milovanou sestru stranou od hlavního dění.
„Nic moc, jen mi přesunul trest z páté na šestou.“ zalhala Lory a usmála se na svého bratra.
James si ji nedůvěřivě prohlédl, ale nakonec jí úsměv oplatil.
„Tak co budem dneska dělat?“ zeptal se James a chytl svou sestru kolem ramen.
„Co takhle kdybys mě naučil Nitrozpyt.“ navrhla Lory a Jamesovi zmrzl úsměv na tváři.
„Proč to proboha chceš umět?“ vyhrkl a podíval se jí do očí.
„Mám ještě s někým nevyřízené účty.“ zašeptala Lory téměř identicky jako Snape. James vědoucně přikývl a zavedl ji do svého pokoje.
„Ano.“ přikývla Lory a nasadila vážný výraz.
Zavedl ji k sobě do pokoje a vytvořil kolem stěn zvukotěsnou bariéru. „Sedni si.“ přikázal své sestře a sundal si hábit. „Umíš nitrobranu?“ zeptal se klidně a podíval se jí do očí.
„Když se umíš úplně uzavřít, nebude tak těžké naučit tě se Nitrozpyt. Ve tvém věku to ale nebude žádná maličkost, budeš muset hodně cvičit….“ konstatoval James a nadechl se k přednášce. „Nitrozpyt je v podstatě obrácená Nitrobrana. Místo na svou ochranu musíš myslet na informace, které chceš získat. Je pro ni ale nutný oční kontakt. Nemusíte si zírat do očí, stačí pár vteřin, ale stačí aby se člověk odvrátil o chviličku dřív a nedostaneš se do něj. Formule zní Legillems a musíš se při ní soustředit ba ty informace, co chceš. Pak se dostaneš se do mysli svého protivníka. Musíš co jak nejrychleji najít to, co hledáš a tak aby to ten druhý nezaznamenal, zase odejít.“
„Tak to nebude tak lehké, jak jsem čekala.“ pomyslela si a podívala se Jamesovi do očí. „Dobře, takže teď se soustřeď na to, co chceš vědět.“ poručil James a jeho milovaná sestřička zavřela oči a plně se soustředila. Po chvíli je otevřela oči a přikývla.
„Teď se mi podívej do očí a zkus najít, co chceš.“ řekl James a zahleděl se do blankytných očí své sestry.
„Legillems.“ zašeptala Lory a podívala se mu do očí. Najednou ucítila, jak kolem ní začaly hýřit různá vyjevení a obrazy, ale nic konkrétního. Rychle zavřela oči a přerušila tak jejich spojení.
„Našla jsi?“ zeptal se zvědavě James. „V tom zmatku se nedá nic najít.“ konstatovala Lory.
„Musíš se jen hodně soustředit, napoprvé je to vždycky nejtěžší.“ konejšil ji James.
„Zkusíme to znova.“ rozhodl a párkrát zamrkal aby ho nepálily oči.
„Tak jo.“ přikývla Lory a podívala se mu do očí.
„Legillems.“ zašeptala a znovu mu pronikla do hlavy.
Připadalo jí, že stojí uprostřed černé koule po jejíž stěnách se pohybují obrazy. Začala se soustředit na počet jeho holek a najednou jí připadlo, že se pohyb obrazů zpomalil. Stále ale nic neviděla. Opět se vrátila do reálu a když se vrátila dovnitř s dalšími poučkami od svého bratra, začínala už rozpoznávat obrysy. Soustředila se ještě víc a najednou jako by se před ní zastavilo patnáct obrazů s tvářemi dívek. Lory zavřela oči a přerušila spojení.
„Ty jsi měl patnáct holek?“ vyhrkla.
James se začervenal. „Takže jsi to našla.“ konstatoval.
„Bylo to ale šílené.“ podotkla Lory.
„A to jsem ti ještě dovolil, aby ses mi dívala do paměti. S opatrností, s jakou si to teď dělala by tě odhalil skoro každý.“ Lory po něm zlostně střelila pohledem.
„Hele já se nechci nikomu hrabat v paměti, tedy prozatím. Chci jenom slyšet, co si Snape myslí, do jeho vzpomínek mi nic není.“ ohradila se.
„Dobře, pokud ti jde jenom o tohle…poslouchání je podstatně lehčí, ale i tak to bude zabíračka.“ přikývl James.
„Když říkáš, že je to lehké, tak proč to kromě Snapea nikdo nedělá?“
„Protože pro to musíš mít určitý cit a osobně mě překvapuje, že to Snape dokáže.“ zamyslel se malej bráška.
„Snape a citlivka? To je hodně blbej vtip…“ ušklíbla se Lory.
„Aby jsi slyšela, co si někdo myslí, musíš se to naučit slyšet. Až budeš v něčí hlavě, musíš si přesně představit jeho hlas a odhadnout, jak by ti to asi řeknul.“ pokračoval ve výkladu James. Lory přikývla.
„Mysli třeba na Mary.“ navrhla a podívala se mu do očí. „Legillems.“ zašeptala a znovu se octla uvnitř té koule.
Tentokrát se ale nesoustředila na obrazy, ale na zvuky. Představila si Jamesův hlas, ale nic neslyšela. Přerušila spojení a všechno svému bráškovi popsala.
„Zkus to znova a představ si mě, jak mluvím o Mary.“ řekl James. Lory do něj znovu pronikla a plně se soustředila na jeho hlas. Ale zase nic.Trvalo jí to skoro hodinu, než ho zaslechla. Pak to ještě několikrát zkusila a do oběda už ho slyšela docela zřetelně.
„Za zkoušku nic nedáš. Ale dávej si pozor, pokud tě u toho chytne Snape, nebude dvakrát nadšený.“ řekl James a starostlivě se podíval na svou sestru.
„Jen klid, nebude čekat, že tohle dokážu.“ uklidňovala ho Lory a usmála se na něj. Oba vešli do Velké síně a sedli si na místa.
„Lory, tak už ses rozhodla?“ přifařili se k ní John a Ernie.
„Jo. Nepůjdu ani s jedním z vás.“ odsekla naštvaně mladá čarodějka.
„CO?!“ vyhrkli unisono Ernie a John.
„Slyšeli jste dobře. Nejdu ani s jedním.“ zopakovala Lory.
„A s kým jdeš?“ zeptal se nakvašeně Ernie.
„S Jamesem.“ zavrčela Lory a vrátila se k jídlu. Ernie a John se otočili na podpatku a odkráčeli pryč.
Lory po chvíli vzhlédla a podívala se na Nevilla, který seděl naproti ní.
Lory po chvíli vzhlédla a podívala se na Nevilla, který seděl naproti ní.
„S ním bych to mohla zkusit.“ pomyslela si a podívala se mu do očí. „Neville, mohl by jsi mi prosimtě vysvětlit ten postup, co nám nadiktovala Prýtová? Pořád to nějak nechápu.“ požádala ho Lory a vynutila si tak jeho pohled. Neville pohlédl do pomněnkových hlubin a začal něco vykládat.
„Legillems.“ zašeptala neslyšně Lory a pronikla do jeho hlavy. Chvíli se soustředila a pak zaslechla Nevillův hlas.
„Ginny má tak krásné oči a milý úsměv, ale u ní nemám šanci.“ Lory zamrkala a uhnula pohledem. To, co slyšela bylo hodně osobní a rozhodně to nepatřilo jejím uším.
Chvíli poslouchala Nevillovu přednášku na téma „Jak se správně okopává uřvanice křiklavá“ a pak se vrátila k jídlu.
Pak se vydala společně s Hermionou do Nebelvírské věže, kde si chtěly vyzkoušet šaty.
V Bradavické hradu zavládl všeobecný zmatek. Do začátku slavnosti zbývalo jen půl hodiny a samozřejmě nikdo nemohl nic najít. Jediný, kdo to bral s klidem, byla Hermiona, která si všechno jako obvykle perfektně naplánovala a byla na čas připravená. Lory se na poslední chvíli stihla učesat a naposledy se zkontrolovala v zrcadle. Měla na sobě koktejlové rudé šaty a do véčkového výstřihu jí spadal stříbrný řetízek s křišťálovým přívěškem ve tvaru kapky. Obula si boty na vysokém podpatku a sešla do společenky, kde už byla shromážděna naprostá většina Nebelvírské koleje.„Půjdem?“ zeptala se Hermiona. Lory se na ni usmála a společně se svými přáteli ze společenky.
O několik hodin později....
„Musím ještě za Jamesem. Uvidíme se na slavnosti.“ řekla Lory a odbočila k učitelskému křídlu.
Rychlým krokem došla k jeho pokoji a zaklepala. Když bylo ticho, vešla a potichu zavřela dveře.
„Jamesi? Jsi tady?“ zeptala se a rozhlédla se po pokoji.
Nikdo tam nebyl. Najednou se otevřely dveře od koupelny a ven vyšel její starší bráška v modrofialovém hábitu a usmál se na svou sestru.
„Sekne ti to.“ konstatovala Lory a sjela svého brášku výtahovým pohledem.
„Ty taky nejsi k zahození.“ podotkl James a nabídl jí rámě. Lory se do něj zavěsila a společně vyrazili na slavnost.
Ve Velké síni bylo rušno. Všichni napjatě očekávali příchod profesorského sboru a povídali si. Holky rozebíraly jako obvykle oblečení a kdo jde s kým a proč s kým jdou a prostě podobné zbytečnosti a kluci buď famfrpál nebo své partnerky. Prostě idylka. Lory a James vešli mezi posledními a rozhlíželi se po Velké síni.
Oběma to moc slušelo a většina něžného pohlaví zbledla při pohledu na Loryina partnera. Lory je ale ignorovala a proplula s Jamesem ke svým přátelům. Hermiona byla zavěšená do Rona a Parvati do Harryho. Všichni si sedli ke stolu a povídali si.
Po chvíli dorazili bradavičtí profesoři. Všichni se usmívali, tedy až na Snapea, do kterého byla zavěšená madame Hoochová. Profesor Brumbál dovedl svou zástupkyni na jejich místo u stolu a na všechny se usmál. Krátkým proslovem zahájil slavnost a mávnutím ruky nechal před studenty objevit jídlo. Všichni se pustili do jídla a snažili se u toho vypadat vznešeně. Takže na ně byl docela zajímavý pohled.
Asi po půl hodině nechal místní ředitel zmizet stoly a ve Velké síni se tak vytvořil prostor pro tanec. Společně se svojí zástupkyní zahájil „Taneční zábavu“ slavnostním valčíkem a po tomto heroickém výkonu se vrátil na své místo. Pak se na parket vrhli tancechtiví studenti, respektive studentky.
„Zatančíte si pane Devone?“ zeptala se Lory a usmála se na svého bratra. James jí úsměv jí úsměv oplatil a odvedl svou sestru do středu parketu. Začala hrát rychlá latinskoamerická hudba. Všichni se chopili svých partnerů a pokusili se tancovat něco na styl salsy. Lory neměla dvakrát dobrou představu, co dělat, ale James ji dobře vedl, a tak mu šlápla dokonce jen pětkrát na nohu během první půl minuty tance. Holky házely na Jamese závistivé pohledy a pokoušely se své partnery přimět k pohybu - bezúspěšně.
Když hudba utichla, ozval se potlesk, mladá čarodějka se usmála na svého bratra a oba odešli k občerstvení. Zábava pokračovala a po několika rychlých tancích následovaly ploužáky.
„Hele Lory, víš jak tohle nesnáším..“ zašeptal James.
„Jasně jdi. Uvidíme se za čtvrt hodiny.“ přikývla Lory a malej bráška okamžitě zmizel ve dveřích. Mladá čarodějka se zhroutila do křesla a proklínala vynálezce vysokých podpatků.
„Tak brácha ti byl lepší než já škyt.“ ozvalo se za Lory.
Mladá čarodějka se otočila a podívala se na „mírně“ společensky unaveného Ernieho.
„Měl by jsi přestat, dokud o sobě víš.“ konstatovala pobaveně a sledovala, jak si to k ní šine cik cak krokem.
„Radši půjdu pryč.“ pomyslela si a zmizela v davu.
„Počkej Lory, musím ti něco říct.“ zahuhlal Ernie a vyrazil za Nebelvírskou hnědovláskou. Lory rychle proplouvala davem a snažila se být co jak nejmíň nápadná. Po chvíli se zastavila a ohlédla se. Ernie nebylo nikde vidět. Oddechla si a zamířila k východu.
Právě procházela před učitelským stolem, když jí někdo chytnul za ruku. Lory se otočila a podívala se do opilé tváře Ernieho MacMillana.
„Lorean, proč jsi mě odmítla?“ řekl a objal kolem pasu
„Ernie pusť mě, jsi opilý.“ zavrčela Lory a odvrátila od něj tvář. Jestli na světě něco nesnášela, tak to byl opilecký dech. Ernie si ji přitáhl a tvářil se strašně blaženě.
„Jsi tak krásná.“ zavrněl a připitoměle se usmál. Lory se pokusila sundat jeho ruce ze svého pasu, čehož Ernie využil. Rychle se k ní naklonil a políbil ji. Lory se od něj prudce odtáhla, plivla mu do tváře a vrazila mu.
„Máš jediné štěstí, že nejsi při smyslech, jinak by si už byl na zemi.“ zavrčela a otočila se k odchodu.
Ernie se naštval a vytáhnul hůlku. „Ty hnusná děvko!“ zařval na ni a začal se rozhodovat, která z těch dvou, co vidí, je Lorean. Lory se otočila a strnula.
„Impedimenta sari!“ zařval Ernie a z jeho hůlky vyrazil bílý paprsek. Lory se instinktivně odvrátila a zakryla si hlavu.
„Protego!“ zařval vteřinu po něm profesor lektvarů a zamířil na Lory. Štít ale nebyl dostatečně pevný a i když většinu síly kletby odrazil, Lory odletěla tři metry dozadu a tvrdě dopadla na záda. Šev jejích šaty povolil a rázem měla Lory místo jednoho rozparku dva.
„Expelliarmus!“ vykřikl Snape a Erniemu vylétla hůlka z ruky.
Najednou bylo absolutní ticho. Lory měla vyražený dech a trochu odřenou nohu, jinak byla v pořádku. Po chvíli lapání dechu se postavila a zmateně se rozhlédla. Její pohled padl na profesora lektvarů, který mířil na Ernieho hůlkou. Chvíli si všechno urovnávala a pak se na Snapea usmála.
„Díky.“ Profesor lektvarů se jí beze slova podíval do očí.
„Proč vždycky, když se na mě dívá, mám pocit, že jsem něco udělala?“ pomyslela si Lory a zavrávorala na podpatcích. Odřená nohy ji začala štípat a pod šaty bylo nějak víc chladno, Podívala se na sebe a měla chuť Ernieho zabít.
Pokud jste ji chtěli vytočit, tak zničení jejího oblečení byla jedna z věcí, kterou se vám to povedlo 100%. Ernie se najednou rozhodnul pustit do pěstního souboje. Vyrazil obrovským obloukem na Lory, která to pro zuření nad svými šaty neviděla. Když si toho všimla, bylo už pozdě. Ernie jí zaťatou pěstí udeřil do brady. Lory udělala dva kroky vzad a ucítila v puse známou pachuť krve která jí stékala z rozkousnutého rtu. Nebelvírská hnědovláska si utřela krev stékající z rozkousnutého rtu a ušklíbla se.
„Máš ránu jak holka.“ zasyčela a vší silou ho praštila do spánku. Ernie se skácel k zemi. „Auu.“ zasyčela Lory, zatřepala s rukou a promnula si klouby.
Najednou vešel dovnitř James. Sjel pohledem ze Snapea na rozplácnutého Ernieho a Lory s rozkousnutým rtem, odřenou nohou a roztrhnutými šaty. Pomalu došel ke své milované sestře a podíval se jí do očí.
„Přišel jsem o něco?“ zašeptal jí do ucha. Lory se na něj usmála.
„Nic extra, jen mě políbil Ernie, když jsem mu dala facku, naštval se a napadnul mě. No a nakonec mě zachránil Snape.“ shrnula to Lory a ušklíbla se.
„S tebou se člověk nenudí.“ konstatoval James. „Co máš s rukou?“
„Mám naražené klouby, ten idiot má tvrdou palici.“ zavrčela Lory.
„Pojď, dám ti na to led.“ řekl James a usmál se na ni.
„Tak jdem.“ přikývla Lory a společně se svým bratrem odešla z Velké síně.
Najednou ožil Ernie a nějakým zázrakem se postavil.
„Proč se všichni točíte?“ zeptal se a promnul si spánek. Okamžitě k němu přistoupili jeho spolužáci a táhli ho z Velké síně.
„Pane MacMillame, zítra ráno vás očekávám ve své pracovně.“ řekl profesor Brumbál a přísně se na něj podíval. Ernie se na něj zářivě usmál a nechal se odvléct ze síně. „Zábava pokračuje.“ řekl místní ředitel a mávnutím hůlky spustil hudbu. Všichni studenti se dali do tance a šeptem si povídali.
Lory se svým bráškou mezitím došla do jeho pokoje a James jí do sáčku napustil vodu. Pak jednoduchým zmrazovacím kouzlem z ní udělal led a nakonec ho ještě roztříštil. Pak dal své milované sestřičce na klouby. Vyndal ze svého kufru obinadlo a namočil do misky s vodou kus hadry. Opatrně začala Lory omývat nohu a snažil se jí způsobit co jak nejmenší bolest. Když skončil, opatrně obmotal ránu a obinadlem a zicherkou upevnil konec.
„Bolí?“ zeptal se a starostlivě se na ni podíval.
„Měla jsem horší zranění.“ konstatovala Lory a posunula si sáček s ledem na ruce.
„Co si myslela tím, že tě Snape zachránil?“ zeptal se James.
„Když na mě Ernie poslal Impedimentiu, vytvořil kolem mě štít a ten zastavil kouzlo.“ řekla Lory a ušklíbla se. „To je podruhé, co mi zachránil život.“ konstatovala Lory.
„Jak podruhé?“ vyhrkl James.
„Asi před měsícem mě Draco hodil do jezera. Tam mě požahal ferovec a když jsem se dostala na břeh, neměla jsem dost síly, abych se dostala k hradu. Zůstala jsem tam celou noc a chytla jsem zápal plic. Ráno mě našel Snape a odnesl mě na ošetřovnu. Nebýt jeho, byla bych pod kytičkami.“ řekla klidně Lory a prohlédla si modrající klouby.
„Takže je to dva jedna…“ konstatoval James a ušklíbl se.
„Máš pravdu, dlužím mu.“ povzdechla si Lory. „Nakonec to možná není takový bastard jak jsem si myslela…“ pomyslela si a podívala se na svého bratra.
„Už je pozdě, radši půjdu.“ řekla Lory a zvedla se. James jí doprovodil ke dveřím a usmál se na ni.
„Dobrou noc malej bráško.“ řekla Lory a dala mu pusu na tvář.
„Dobrou Čiperko.“ usmál se James a zavřel za ní dveře. Lory si sundala boty, které ji už hodnou chvíli tlačily a pomalu šla chodbou. Zahnula za roh a zastavila se. V cestě jí stál profesor lektvarů a probodával ji tvrdým pohledem.
„Copak, už jste zase zapomněla heslo?“ zasyčel.
„Ne pane, zrovna jdu na kolej. Byla jsem u Jamese jen aby mi to převázal.“ řekla klidně a podívala se mu do očí.
„Teď mám šanci.“ prolétlo jí hlavou a její rty bezhlasně opsaly Legillems. Lory pronikla do mysli profesora lektvarů a poslouchala. Doufám, že mi teď nebude vděčná. Nestojím o nějaký ocásek, zrovna teď, před schůzkou. Lory přerušila jejich spojení a probodla ho tvrdým pohledem.
„Dobrou noc.“ zavrčela a prolétla kolem něj. „Není to takový bastard?!“ Někdy jsem až moc sentimentální …“ zavrčela a prolétla chodbou.
Snape se za ní nechápavě otočil a vyrazil do své kobky, které říkal ložnice.
Kapitola patnáctá – Candidus saxum in conclave est serpentes adamas - Kapitola sedmnáctá - Záhadný bubák
„Myslíš, že bych to dokázala i u někoho jiného?“ zeptala se nejistě Lory.