Kapitola třicátá druhá - Šance

„Cože?!“ vyhrkla Lory a překvapeně na ni vykulila oči. Hermiona a položila na stůl Denního věštce, z jehož první strany se na ně dívaly přísné oči Severuse Snapea.

„ČTI!“ vybídla ji Lory a rázem kolem nich byla půlka Nebelvírského stolu.

Včera ve večerních hodinách se podařilo dopadnout skupinu pěti přisluhovačů Vy-víte-koho a jedním z nich byl i lord Severus Snape, učitel lektvarů na Bradavické škole čar a kouzel.

Profesor Snape byl již v minulosti obviněn ze spolčení s Vy-víte-kým, ale tehdy se za něj zaručil Albus Brumbál, nynější ředitel již zmiňované školy v Bradavicích. Vyvstává tak otázka, jestli je profesor Brumbál stále kompetentní ke svému úřadu.
„Brumbál už je na řízení školy už starý, měl by to přenechat někomu mladšímu,“ prohlásil jeden nejmenovaný spolupracovník ministra Kouzel.

„Snape byl odjakživa na straně toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, to věděl každý. Jenomže Brumbál mu věřil a takhle na to doplatil.“ sdělil Dennímu věštci Gustav Stupínek, jeden ze členů správní rady Bradavic.

Lord Snape prohlásil, že odmítá všechna obvinění a na svou obhajobu prohlašuje, že když ho zatkli, byl tam, aby zabránil jejich útoku.

Této historce je ochoten věřit snad jen Albus Brumbál.
Lord Snape je držen vazbě, kde počká na svůj proces, který se bude konat příští pondělí.
(Více podrobností..str. 2 a 3).

Rita Holoubková

Nastalo ticho. „Lord Snape?“ hlesla Parvati. „Nevěděla jsem, že je..“

„To je teď jedno!“ osopila se na ní Hermiona.

„Ten hnusnej úskočnej parchant.“ zasyčel Colin Creewey, který stál v uličce a nahlížel Hermioně přes rameno. Lory se napřáhla a vší silou mu vrazila. Colin zaskučel a na tváři se mu začal rýsovat otisk dlaně.

„Takhle už o něm přede mnou nikdy nemluv.“ zasyčela Lory a z očí jí sršely blesky.

„Uklidni se Lory, Colin má pravdu. Snape nás zradil!“ vyjela na ní Levandule.

„To neudělal! Možná že je to bastard, ale rozhodně by se nepřidal k Voldemortovi!“ vystartovala Lory. Všichni kromě Zodiacu sebou při vyslovení jména Pána Zla trhli.

„Ty ho nějak bráníš.“ zasyčela Levandule.

„Ano, je to totiž můj profesor a zachránil mi už třikrát život. Já mu věřím, když říká, že je nevinný.“

„Já taky!“ vykřikl Harry a všichni se na něj ohromeně otočili. Jeho vzájemná nenávist s profesorem lektvarů se stala v Bradavicích legendou, ale i přes to všechno se teď Harry bez zaváhání staví za svého tolik nenáviděného profesora.

„Já mu věřím.“ prohlásil s ledovým klidem Ron a postavil se vedle Harryho.

„Je to můj profesor a já za ním stojím.“ prohlásila Hermiona a zaujala své místo vedle Lory. Na chvíli bylo ticho.

„Říká pravdu, i když je Snape pěknej parchant, k Voldemortovi by se nedal.“ ozval se čísi hlas a po chvíli se jeho původce napřímil. Všichni zalapali po dechu. Byl to Neville, nejnešikovnější žák, kterého Snape tak často ponižoval. Se vztyčenou hlavou se postavil a došel k Zodiacu.

„Profesor Snape je nevinný, dokud mu neprokážou vinu a kdokoli bude přede mnou špinit jeho jméno, pozná, jak tvrdou mám pěst.“ zasyčela Lory.

„Přede mnou taky!“ ozvalo se odněkud z davu. Najednou tuhle větu zařvalo asi padesát lidí a nakonec se přidal i Colin. Aniž by si to Lory uvědomila, právě strhla na svou stranu celý Nebelvír.

„Jdeme.“ zavelela a vyrazila uličkou mezi stoly k východu. Zbytek Zodiacu ji následoval.

„Kam jdeme?“ozval se Ron.

„Za Brumbálem, kam jinam:“ odsekla Lory a zamířila zkratkou k Brumbálově pracovně.

„Ale co mu...“ „Bude mít zprávy o Snapeovi.“ odsekla Lory a vběhla do další chodby.

Během pěti minut dorazili k chrličům. „Kokosové ropuchy.“ řekla klidně Lory a cesta k Brumbálově pracovně se otevřela.

„Odkud znáš heslo?“ vyhrkla Hermiona. Lory jí však neodpověděla a začala vybíhat po schodech ke dveřím ředitelny. Počkala až jí její přátelé doženou a energicky zaklepala.

„Dále.“ ozval se Brumbálův klidný hlas. Lory dovnitř vyloženě vpadla a rychle oddechovala. V závěsu za ní vešli Harry, Ron a Hermiona a trochu nejistě zavřeli dveře.

„Pane profesore, jaké má Snape šance?“ vychrlila ze sebe Lory. Brumbál si posunul půlměsíčkové brýle na nose a zahleděl se do jejích očí.

„Bohužel Lorean, není to s ním dobré.“ oznámil až nechutně klidným hlasem.

„Když ho odsoudí, jaký ho čeká trest?“ pokračovala ve výslechu Lory a stále rychle oddechovala.

„Tohle je první úspěšná akce ministerstva, budou chtít exemplární trest, zřejmě ho popraví.“ hlesl Brumbál a jeho hlas se ke konci ztišil na nejnižší slyšitelnou hranici.

„Je nějaká šance, že by z toho vyváznul?“ ozvala se najednou Hermiona.

„Velice mizivá.“ odvětil místní ředitel a podíval se na Lory.

„Ne, ještě jedna šance tu je!“ prohlásila Lory. Brumbál a všichni tři její přátelé se na ni překvapeně podívali.

„Prosím, omluvte nás, musíme si něco ověřit, pak vám to všechno vysvětlím.“ vychrlila Lory a vrhla se ke dveřím.

„Naschle.“ vyklopil ze sebe Harry a vydal se společně s ostatními za svou neobvyklou přítelkyní.

„Lory počkej!“ zastavila ji Hermiona a rychlým trhnutím ji donutila se k ní otočit.

„Kam zase letíš? Co to mělo znamenat?“

„Teď jdeme do knihovny a najdeme pár věcí, které potřebuju, abych mohla Snapeovi pomoct...“ zasyčela Lory a ve spánku jí prudce tepala krev.

„Ale co..“

„Na nic se neptej Hermiono, vysvětlím ti to potom.“ přerušila ji Lory a začala po třech sbíhat schody. Ron, Harry a Hermiona se na ni nechápavě podívali a vyrazili po schodech za ní.

Když dorazili do knihovny, Lory okamžitě zamířila za madame Pinceovou a tvářila se, jako by se ji v příštích deseti sekundách měla rozkostičkovat na miniaturní kousky. Stará knihovnice na ni vyděšeně vytřeštila oči a zaryla se do židle. Lory se prudce opřela o její stůl a naklonila se k ní.

„Potřebuji sbírku všech zrušených zákonů od roku 1058. Pak novodobou sbírku zákonů týkajících se trestního práva, historii soudních sporů a sbírku soudních případů se šlechtou od jedenáctého století,“ vyštěkla na ni a madame Pinceová málem dostala infarkt.

„Rozklepaným prstem ukázala někam vpravo. „Ú-ú-úplně vzadu třetí police.“ zašeptala a Lory bez váhání vyrazila tím směrem.

Zbytek jejich „týmu“ se za ní jen trochu poplašeně díval.

„Není nějaká moc aktivní?“ zašeptal Ron a díval se na regál, za kterým před chvílí Lory zmizela.

„Máš pravdu, trochu moc to prožívá.“ zašeptala mu v odpověď Hermiona. Najednou se opět vynořila Lory s pěti svazky knih s minimálně tisíci stránkami. Podala každému ze svých přátel jeden svazek a vyrazila z knihovny. Šla už jen poloviční rychlostí zvuku, a tak se k ní její přátelé odvážili přiblížit.

„Lory na co jsou všechny ty knížky?“ zeptala se nejistě Hermiona a podívala se na svou kamarádku.

„Tady o tom nemůžu mluvit. Pojďte se mnou a já vám to povím.“ zasyčela tiše Lory a zahnul k jižnímu křídlu.
Během pěti minut dorazili k oné učebně, kde ze sebe Lory loni málem vymlátila duši. Prudce rozrazila dveře a zamířila ke katedře. Hermiona zavřela dveře a společně s ostatními nejistým krokem došli k Lory.

„Aklohomora.“ zašeptala Lory a ukázala na dveře. Dveře se rychle zavřely a zámek tiše cvaknul. Lory práskla s knihou na stůl a posadila se. Vypadala už mnohem klidněji, ale stále se jí rychle zvedala hruď.

„Takže teď potřebuju, aby jste mi věřili. Na nic se prosím neptejte, protože vám to vysvětlím, až všechno najdeme a ověříme si to. Pak se vrátíme k Brumbálovi a já vám všechno povím.“ vyklopila Lory a přelétla po nich pohledem. Chvíli bylo ticho. Harry, Ron a Hermiona si vyměnili několik pohledů a pak se na Lory usmáli.

„Co máme dělat?“ zeptala se Hermiona a usmála se. Harry a Ron sinchronizovaně přikývli.

„Hermi, prohlédni tu sbírku zrušených zákonů a najdi všechno, co se týká šlechtických titulů a privilegií.“ požádala Lory.

„Jasně.“ vydechla Hermiona, přisunula si židli a otevřela hyperbichli.

„Rone, potřebuju, abys prošel tuhle knížku a našel v ní všechno, co se týká zásahu králů v soudních sporech.“ řekla a ukázala na knihu, kterou svíral v náručí se stříbrným nápisem Historie soudnictví.

„A ty Harry propátrej soudní případy se šlechtou a jejich omilostnění. Já projdu tu sbírku novodobých zákonů. Teď do práce!“ zavelela a vytáhla z tašky brk, pergamen a inkoust. Všichni tři její přátelé následovali jejího příkladu a ponořili se do práce.

O čtyři hodiny později...

„Jsem hotová Lory.“ ozvala se Hermiona a zavřela bichli.

„Já taky.“ prohlásil Ron a tvářil se, jako by právě napsal nejméně deset zkoušek NKÚ. Lory taktéž zaklapal knihu a podívala se po ostatních. Najednou jí bodlo u srdce.

„Mají mě rádi a věří mi. Co ale bude potom?“ ozvalo se jí v hlavě.

„Už to bude!“ vyhrkl Harry a intenzivně něco čmáral na pergamen.

„Hotovo!“ vykřikl, jako by chytnul Zlatonku.

„Skvělé, takže teď vám položím pár otázek a vy mi na ně podle vašeho průzkumu odpovíte, ano?“ vydechla Lory a pekelně se soustředila. Všichni tři přikývli.

„Takže Hermiono, podívej se prosím, která privilegia byla odebrána nositeli královského titulu po zrušení aliance.“ začla Lory a podívala se do jejich oříškových očí. Hermiona chvíli hypnotizovaně zírala do očí, pak se sklonila nad hustě popsaným pergamenem a našla příslušnou řádku.

„Léta páně 1356 byl v Anglii přijat zákon o odebrání králi těchto výsad: Výhradního práva na majetek kouzelnických rodů, zákonodárství, právo veta v radě, právo nad životem a smrtí...“

„Dobře, to stačí, píše se tam, něco o právu udílet milost?“ zeptala se netrpělivá Lory. Hermiona očima přelétla po pergamenu a zastavila se.

„Eleasarovi Lenutovi, uznanému králi, se tímto odebírá právo nad rušením rozsudků a omilostnění neurozených lidí.“ přečetla výtažek z knížky.

„Skvělé.“ usmála se Lory.

„Kdo musel uznat krále dědicem?“ pokračovala ve výslechu.

Hermiona opět propátrala výtažek z knihy a po chvíli přečetla: „Vždy nejmladší z rodu šlechtického uznat musel svého krále před lidmi i bohem.“ Lory přikývla a podívala se na Harryho.

„Takže teď Harry, kdy byla naposledy udělena milost nějakému šlechtici?“ pokračovala ve výslechu Lory. Mladý čarodějnický učeň propátral svůj pergamen a po chvíli začal číst.

„Poslední milost byla udělena roku 1658, dědicem královského titulu Acipenserem Lenutem při sporu...“

„Díky, to stačí.“ zastavila ho Lory.

„Rone, kdy má král právo omilostnit obviněného?“ zeptala se Lory.

„Poslední zákon na toto téma říká, že král má právo udělit milost a svobodu, když je obžalovaný šlechtického původu odsouzen k smrti a po jeho smrti nemá jeho rod pokračovatele.“ přednesl Ron a podíval se na Lory.

„Tak teď prosím všichni najděte ty stránky, kde to bylo napsané a založte si to. Všichni tak beze slova učinili.

„Tak, teď půjdeme za Brumbálem.“ zavelela Lory, popadla svou knihu a pergamen a vyrazila ke dveřím.

„Endus klamare!“ pronesla a dveře se odemkly. Lory vyšla z učebny a o poznání pomalejším krokem vyrazila k ředitelně. Nikdo z jejich přátel se jí na nic neptal, jen ji mlčky následovali.

Během pár minut se dostali k Brumbálově pracovně.

„Kokosové ropuchy.“ zasyčela Lory na chrliče a nechala se společně s ostatními vynést ke dveřím ředitelny.

Opatrně zaklepala a po klidném pozvání vešla.

„Á Lorean, už jsi vše našla?“ zeptal se poněkud překvapeně Brumbál.

„Ano pane, už mám vše.“ řekla nervózně Lory, vytáhla hůlku a opsala ve vzduchu elegantní křivku.

„Silencio adobere!“ křikla a kolem stěn se na okamžik vytvořila poloprůsvitná bublina, která za chvíli zmizela. Brumbál si ji změřil přísným pohledem.

„Bylo tohle nutné?“ zeptal se trochu popuzeně.

„Ano pane, bohužel ano.“ vydechla se Lory.

„Dobrá, posaďte se prosím.“ vyzval je Brumbál a sám se usadil k malému konferenčnímu stolku. Všichni čtyři položili své knížky na stolek a posadila se do křesel kolem něj. Najednou se všichni podívali na Lory. Ta se zhluboka nadechla a začala.

„Tak nejdříve bych vám asi měla vysvětlit, jakou šanci jsem pro profesora Snapea měla na mysli.“ oznámila Lory a odívala se na místního ředitele.

„Ta šance jsem já.“ prohlásila třesoucím se hlasem.

„Ty?! Jak ty pro něj můžeš být šance na osvobození?!“ vyhrkl Ron.

„Protože nejsem ta, za kterou mě pokládáte, já totiž nejsem Lorean Devonová...“