Konec Přemyslovců
V lednu 1306 Vladislav Lokýtek obsadil krakovský hrad Wawel, který byl doposavad v rukou krále Václava III; aby osvobodil Polsko z českých rukou. Mladý český král Václav III, dříve lehkovážný (než mu zbraslavský opat Konrád u hrobu jeho otce domluvil), hlavně však talentovaný vládce po obtížích sebral zemskou hotovost a vytáhl do Polska potlačit povstání významného magnáta, ještě před tím pohrozil rozpínavé české šlechtě.
V horkém srpnovém dni (4.8. 1306) se Václav III. ubytoval v domě děkanově, aby nabral sil na další tažení, nejprve severní Moravou, Slezskem na Krakovsko. Netušil, že to je poslední králův den. Když byl král lehce oděn a odpočíval na lůžku, vplížil se do místnosti kdosi, kdo naprosto nesmí být pokládán za člověka, nýbrž za společníka satanova a zasadil mu tři rány nožem. Těm poslední Přemyslovec podlehl.
Sirý národe český, pěj proto žalozpěv smutný
sklíčen tu leží, hle, král český, přemožen smrtí
běda, tvůj rodný král, jaký nikdy už nebude dán ti
Chronicon Aula Regi? – Kronika Zbraslavská
Čtvrtým srpnem končí jedna velká éra českého státu, vláda potomků bajného Přemysla Oráče, jediného domácího panovnického domu, který jako první vládl území zhruba v dnešním rozsahu České Republiky. Vláda Přemyslovců. Počátky Přemyslovců jsou zahaleny mlhou, stejně jako smrt Václava III. Není jisté zda poutala Přemyslovce nějaká služebnost nebo spřízněnost s velkomoravskou dynastií, nebo zda to byli původní kmenoví náčelníci. Na konci 9. století se objevuje první historicky doložený – Bořivoj, který stejně jako jeho synové vládne bezprostřednímu okolí Prahy, do okamžiku křtu vládne z Levého Hradce. Ano, nechává se Metodějem společně s manželkou Ludmilou pokřtít, tím si posiluje moc oproti ostatním českým knížátkům i proti starým strukturám. Hlavně určuje cestu do budoucna, Čechy se v průběhu několika desetiletí stávají součástí západního (latinského) kulturního okruhu, k Západu se však přimyká jeho syn Spytihněv, který se stává vazalem východofranského panovníka. Rozmach pražského státu začíná až ke konci ? 10. století. Ze zavražděného Václava se stává mučedník, přímluvce a ochránce českého státu na nebi. Z obyvatelstva čeleď sv. Václava. Boleslav bratrovrah obsazuje jako první Přemyslovec Čechy i Moravu, jeho expanze vede dál, součástí boleslavovského státu je i Slezsko, Pováží a pruh území kolem významné stezky až dnešní Przemyśli, razí i první mince - denáry. Válčí i s císařstvím, po 14tileté neúspěšné válce se knížectví stává volnou součástí říše. Páteř české ekonomiky tvoří kořist z podmaněných území a zisk z prodeje otroků. Ještě jednoho úspěchu knížectví dosáhlo – založení vlastního biskupství. Kořistná fáze českého státu nemohla trvat věčně. Snad již na konci 80. let 10. století se začalo impérium českých knížat rozpadat, na počátku 11. století byla země v hluboké krizi, na rok byl knížetem polský Boleslav Chrabrý a neznámý Vladivoj.
Zatímco Polsko i Uhry získali, jak arcibiskupství, tak královský titul, české knížectví čekalo na korunu do roku 1085, na arcibiskupství až do roku 1344. V 11. století se již nemohlo vrátit ke kořistným fázím. Dotvořila se tak tzv. hradská soustava. Do center provincií – hradů byly soustřeďovány dávky od poddaných. Břetislav I. zavádí seniorát k řešení otázky nástupnictví. Knížetem se nyní stává nejstarší zástupce rodu. Knížectví se upevňuje na nových základech, aby za prvního krále Vratislava dosáhlo vysoké prestiže a moci v rámci Svaté říše římské. Nedodržování seniorátu a souboje mezi Přemyslovci přivedlo znovu zemi do krize v 12. století, přerušenou vládou Soběslava a dalšího krále Vladislava.
Konečně dědičný královský titul získal Přemysl Otakar I. a vytvořil z knížectví moderní středoevropskou monarchii. Začínají u nás vznikat první právně podložená královská města na německém právu, jako centra nových správních celků, namísto hradů. Růst počtu obyvatel i německá kolonizace umožňují osídlení vyšších poloh. Ustavuje se první pozemková šlechta, vzniká síť královských hradů, do Čech pronikají rytířské myšlenky. Rozvíjí se dolování stříbra, nejprve v Jihlavě a poté v Kutné Hoře, začíná kvalitnější ražba. Nástupcem zemřelého krále jen nyní jeho prvorozený syn. Na těchto základech dokáží Přemyslovci expandovat i do zahraničí. Přemysl Otakar II. se ve svých výbojích dostává na jihu až téměř k Jadranu, přijímá kříž a táhne proti pohanským Prusům, aspiruje i na římskou korunu, v souboji s zvoleným Rudolfem Habsburským umírá na Moravském poli. Po pětiletém poručnictví Oty Braniborského se stává králem Václav II. Úspěšný byl hned na dvou polích. Vydává pro horníky, těžící v Kutné Hoře stříbro, horní zákoník, který se stává vzorem pro několik dalších v Evropě a začíná s ražbou Pražského groše, jedné z evropských nejpevnějších měn. Stává se králem Polska a pro svého syna získává i královskou korunu Uher. V 35 letech umírá panovník, jevící se pro své úspěchy starším.
Silný královský rod byl přemožen uštknutím smrti
zcela, neb potomek mužský tu žádný na světě nezbyl.
Zůstaly toliko svazky, jež pohlaví ženského byly.
Chronicon Aula Regi? – Kronika Zbraslavská
Kolem smrti Václava III. je mnoho otazníků. Není znám vrah, ani komu se hodila vražda Václava III. tolik, že by postoupil takové riziko najmot vraha. Podle Petra Žitavského byl usmrcen 3 ranami, podle cizího kronikáře byl zabit mečem. Stráže prý zabili jistého německého rytíře Konráda z Botenštejna, který vyběhl z paláce se zkrvaveným nožem. Cizí kronikáři (Ottokar Štýrský) viní ze samotné vraždy Čecha, autor Zbraslavské kroniky si také není jist Durynkem Konrádem.
Kdo vraha najal je záhadou ještě větší. Mohl to být Vladislav Lokýtek, Jindřich Korutanský, Albrecht Habsburský, nebo někdo z české šlechty, a nebo někdo úplně jiný. Důkazy žádné nejsou. Faktem je, že po Babenbercích, Štaufech a Arpádovcích vymírá další středoevropská starobylá dynastie. České království dostává po několika peripetiích nové pány Lucemburky.