Prolog - Kauzalita událostí
Seděli proti sobě u kulatého stolku pro dva, mladý muž a mladá žena v černých hábitech, na jaké byli zvyklí ještě ze školy, za společnost toho druhého a šálek kávy a jinak neexistovalo nic, okolní svět od nich dělila bariéra nevědomosti. Těm dvěma to tak vyhovovalo. Nestáli o to, aby někdo z těch lidí okolo věděl, kdo jsou. A co všechno způsobili.
Dívka zvedla ruku, kterou měla dosud složenou v klíně, a opřela si loket o stůl. Nad tmavě lakovanou deskou se zahoupal přívěšek tvaru přesýpacích hodin na zlatém řetízku.
„Nikdy jsem nechtěla, aby to skončilo takhle," řekla. Povolila stisk a řetízek sklouzl na stůl. „Nesmím ho dát z ruky. A… znáš pravidla. Nesmí se to. Prostě… to nejde."
„Ale máš možnost."
„Nemůžu změnit minulost, Harry," zavrtěla hlavou.
„Tak k čemu to teda je? Ty měníš minulost každou chvíli. Kdyby to nedělala, nebudeš na více místech současně."
„Ten člověk, co vynalezl Obraceč, nemohl vědět předem, jak to bude fungovat. Čas jde jen jedním směrem. Budoucnost předem nezjistíš a minulost nezměníš."
„Budoucnost se dá zjistit," řekl Harry a zvedl hlavu od předmětu na stole ke své světlovlasé společnici. „To si snad pamatuješ."
„Je mi to všechno moc líto." Podívala se na hodinky a sundala z opěradla kabát. „Harry - dej tomu prosím tě čas. Já vím, že se s tím ještě teď nedokážeš smířit… ale aspoň to zkus. Musím už jít. Ahoj. Doufám, že…"
„Ještě se uvidíme. Určitě." Harry zvedl šálek do vzduchu a pozoroval ji, jak na podpatcích a s předpisovým copem kráčí ven. Po zádech jí poskakoval uvolněný pramínek s roztřepeným koncem. Když zahnula kolem čtveřice mladých kouzelníků ke dveřím, podíval se na stůl, kde dosud ležela jeho lžička a ještě před chvílí i…
„Hermiono!" vykřikl za ní, ale už ho neslyšela a spěchala přes ulici do průjezdu, kde se může Přemístit skrytá očím mudlů procházejících okolo.
Objednal si další drink a přes tričko pohladil medailon s Ginnyinou fotografií a pramenem vlasů, který nikdy nesundával, ve strachu, že přijde i o něj. Ginny Weasleyová podobně jako před lety jeho matka obětovala svůj život místo jeho. Zas pocítil ten vztek. Nikdo si nebyl jist tím, jestli byl Voldemort skutečně zlikvidován, zato mnoho z jeho příznivců během boje úspěšně zmizelo, nejvíc ho pak hnětl útěk Bellatrix Lestrangeové…
Harry se zase posadil, otřel ubrouskem vylité kafe a nenápadně se rozhlédl okolo. Naštěstí mu to prošlo, jen hostinský se na něj úkosem podíval, jako kdyby si nemohl vzpomenout, odkud se znají. Podle toho, jak dočepoval pintu černého piva a zkasíroval zákazníka u výčepu, si asi nevzpomněl. Proč taky, když sem Harry určitě nepáchl celý poslední rok, pokud ne ještě déle. Docela živě si pamatoval, kdy sem vlezl poprvé. Ale nechtěl pátrat v paměti, kdy tady seděl naposledy. Nechtěl vzpomínat na nic. Pravda je, že jeho tehdejší pokus utopit žal v alkoholu byl neúspěšný. Přesněji řečeno zjistil jen, že alkohol působí jako zesilovač nálady. Tedy veselého rozveselí, smutného rozesmutní, jeho až skoro k nepřežití. Měl pocit, že chytře provedená pomsta je jediné, co by mohlo dát jeho životu zas smysl…
Zdánlivě lhostejně vzal ze stolu zapomenutý Obraceč času a schoval jej do kapsy.
***
Přívěšek musel někdo vyrábět velmi dlouho a pečlivě. Harry zjistil, že už zná nazpaměť každý škrábanec. Vymýšlet plán, který by byl dostatečně 'neprůstřelný' mu zřejmě znovu zachránilo zdravý rozum. Bude to znamenat sice zatracený zásah do historie, bude muset lhát snad každému na potkání, ale zato to kupodivu nebude v žádném zásadním rozporu s tou dementní věštbou Sibyly Trelawneyové…