V lese, jó v lese
Emmett sedí na velkém kameni před domem, poklepává si nohou a nadšeně tříská do nové kytary, kterou dostal od Rosalie k výročí. Vedle něj dřepí Nessie a vesele tleská, když se Emmett dává do zpěvu.
„V lese, jó v lese…“ Na chvíli se zapřemýšlí. „…pod cedrama,“ dodá nakonec.
„koná se večer velké drama!
Žádná divná věc to není,
Jenom další pohádkové posezení.“
Rosalie vykoukla z okna a zvědavě se rozhlíží, co se to venku děje. Alice už zatím vyběhla ze dveří a opřená o sloup na verandě poslouchá.
„Malá je Nessie, pětiletá,
Kukadla valí na Emmetta.“
Podíval se na holčičku vedle sebe a ta, jako by chtěla dodat pravdivost jeho slovům, mu oplatila pohled radostně vyvalenýma očima.
„Když pak zazní ,Žili, byli…´
Všichni mlčí, než by slůvko promarnili.“
„Eštěéééé,“ povykuje Renesmé a směje se od ucha k uchu.
„Protože pohádky jsme vždycky v každém věku chtěli,
Protože pohádky maj rádi děti i dospělí,
A ten kdo s námi prostě v téhle věci neshodne se,
Ten ať se dívá, co se děje v našem temném lese.“
Opět jako na potvrzenou se z hustých stromů ozvalo vlčí zavytí.
„Mají tam lásku jako z telky,
Třeba tenkrát u Pobellky.
Šanci nemá temná síla,
Když se zjeví Alice jako dobrá víla.
Pijou tam z misky velepsíci... ehm,“ Emmett se zasekl. Teď si teda nahrál, úplně mu došly rýmy.
„Bella se strojí za slepici,“ dozpíval ženský hlas. Rosalie přišla blíž a sedla si vedle Emmetta, který nadšeně pokračoval.
„Kejchal kejchá na rejpala,
Až se z toho vlčí rvačka vyklubala.“
„Protože pohádky jsme vždycky v každém věku chtěli,“ pokračovala písnička zase refrénem, tentokrát ho ještě Rose obohatila o druhý hlas.
„Protože pohádky maj rádi děti i dospělí,
A ten kdo s námi prostě v téhle věci neshodne se,
Ten ať se dívá, co se děje v našem temném lese.“
„ Kde je Bella? Zda je živá?
Všechno vidí Jasnozřivá,
Jacob spolknul Zlatý stránky,
Carlisle odjel s Esměhurkou na líbánky.“
Edward vyběhl z lesa s Bellou po boku a zpustil: „Ztěžka funí chudák Chewy,“
Bella se přidá: „Kde má zuby Aro neví,“
Alice nezůstává pozadu: „Edward poslal Ara k pánu.“
„Zrcadlo si brouká hity od Elánu.“ Dodal vítězně Emmett. To už byli před domem všichni a tak poslední refrén zazněl v úžasném sborovém podání.
„Protože pohádky jsme vždycky v každém věku chtěli,
Protože pohádky maj rádi děti i dospělí,
A ten kdo s námi prostě v téhle věci neshodne se,
Ten ať se dívá, co se děje v našem temném lese.“
A tak bylo u Cullenových opět veselo díky Emmettově dovednosti a otevřeným srdcím všech ostatních.
V domě, jó v domě, na posteli
Všichni další příběh chtěli.
Lidem, co se rádi smějí
Cullenovi s Pekulkou vše dobré přejí.