1. Cesta

Tak teď sedím v letadle a letím do ameriky.Vezu si ohromnou tašku v které je celý můj světa a bojím se co mnou bude.Za celou dobu co jsem na gymplu a to je od 11, jsem získala jen jedinou kamarádku. Většina lidí snad ani netušila,že s nimi chodím do třídy. Prostě šedá myš na 100%.

Na letišti se jistě ztratím, u mě žádný problém jsem schopna zabloudit i v kabince na WC. A taky , že ano jen díky velkému štěstí jsem se nějakým způsobem dostala k výstupu. Tam stál muž a v rukou ceduli s mým jménem. Přišla jsem k němu a on sáhl pro mou tašku. „Dobrý den slečno Mackinnon ! Jsem tu na místo vašeho otce.Bohužel nemohl přijet osobně , ale než dojedeme bude vás už očekávat.“ Otočil se a vydal se směrem k exitu. Doběhla jsem ho a šla vedle něj . Když došel k velmi draze vypadajícímu autu a otevřel kufr začala jsem se děsit. Nebudeš se mít zle asi začínam chápat jak to máma myslela.Nikdy jsem nepátrala kolik táta mámě posílá, neměli jsme se zle, oba , mamka i Petr pracovali a já si občas sehnala brigádu tak nebyl důvod. Až teď se dívám pořádně co je to auto vlastně zač. A hrome Rolls Royce Phantom !!! No aby jste byli v obraze jsem takový pošuk do všeho co má kola a motor.Tak to asi bylo dost , proč mi to máma neřekla? To její věčný Nic není zadarmo snaž se.

„Ehm... prosím?“ zkoušela jsem navázat konverzaci.

„Thomas“

„Děkuji. Thomasi , kam jedeme?“

„Daleko. Váš otec žije v Mountain View. Nemá zrovna v lásce velká města raději se obklopuje přírodou.“ usadil mne na zadní sedadlo.“ Uvolněte se a zkuste spát.“ dodal velmi příjemným hlasem. Pustil tiše hudbu né nějaký pop tohle znělo moc klasicky, ale příjemně. Auto vyrazilo k mému novému domovu a mě vezlo sebou.

Broumání auta , tichá hudba a únava vykonali své a já zachvilku spala.

„Slečno!“ zaklepal mi někdo na rameno. “Slečno!“

Ach ano Thomas. „Ano?“

„Zastavili jsme nechcete něco sníst?“ vysvětloval s omluvným výrazem.

„No, docela ano a kafe kdyby bylo.“ odpověděla jsem rozespale.

„O.K.“ a zmizel.

Za chvilku byl zpět s velkou papírovou taškou z které to dost dobře vonělo. První mi podal kelímek s kávou. Teda s kávou, to je hodně silné označení té hnědé vody co v něm byla.

„Thomasi myslím, že kafe vynechám.“ podala jsem mu kelímek zpět „ Co tam máte ještě?“

Podal mi tašku a v ní byl burger, zeleninový salát a to co tak úžasně vonělo byl pravý americký páj. Burger jsem nechala bez povšimnutí, nějak jsem téhlé americké specialitě nepřišla na chuť , ale salát a sladké miluju. Byla u toho i voda a tak jsem se docela slušně najedla.

„Odskočím si, ano?“ informovala jsem svého společníka..

„Mám vás doprovodit?“ zeptal se, “Je tam tma.“

Koukla jsem ven a tma tam byla a pořádná. Světlo vrhal jen bufet, aha původce mého jídla.

„Hm.... asi jo“ vykoktala jsem, přeci jen můj orientační smysl nebyl zrovna funkční a jak se znám skončila bych někde v okolním lese.

Teď když jsem se vyspala jsem se začala věnovat svému okolí, přesněji pozoroval jsem svůj doprovod.Rozhodně to nebyl šofér z profese, né že by řídil špatně to vůbec. Vypadal tak na maximálně na 25, tmavé hnědé vlasy nakrátko. Byl urostlý a vysoký, teda vzhledem k mé výšce byl vysoký skoro každý, ale on byl opravdu vysoký tak okolo dvou metrů. Když na sobě neměl kožené sako rýsovaly se mu pod tenkou košilí vypracované svaly. Když šel se mnou přes parkoviště tak jsem se vážně vedle něj nebála. Byl bledý, ale to mohlo dělat i špatné světlo, ale co mne zaujalo nejvíc byly jeho oči. Měly tu nejzvláštnější barvu co jsem kdy viděla. Byly hnědé, ale né oříškové, ale zlatavé jako karamel.

„Thomasi“ začala jsem se odzadu znovu snažit o konverzaci.

„Ano slečno?“

„Prosím jsem Jasmína. Jak dlouho ještě pojedeme?“ Bylo mi nepříjemné když mi říkal slečno jako nějaké........já nevím komu.

„Tak tedy Jasmíno, ano je to ještě celkem daleko.Tak 4-5 hodin cesty.“ pousmál se.

„Thomasi mohla bych si sednout vedle vás dopředu?“

Teď už se zachechtal nahlas nechápu proč . „ Když se vám chce tak ano. Zastavím.“ Zastavil za chvilku a už zas mi otevřel dveře dřív než jsem našla správnou kličku. „Děkuji“ Sedla jsem si a on se znovu rozjel.

„Thomasi ,jaký je můj otec? Znáte ho?“ zkoušela jsem získat nějaké info, byla jsem tak nervní, že to musel slyšet. Zpomalil.

„Jasmíno směl bych mít napřed malou prosbu?“ zeptal se zas s tím usměvem kterému jsem nerozuměla. Kývla jsem.

„ Jsem Tom a byl bych rád kdybys mi nevykala.“ začal mi tykat.

„Dobrá mě říkají Míno.“ usmála jsem se taky. Měl krásný úsměv.

„Znám tvého otce a je to ten nejlepší muž co znám. Nemáš se čeho bát.Moc se na tebe těší, kdyby to bylo možné vzal by si tě k sobě mnohem dřív. „ dostala jsem odpověď na jednu svou otázku a v hlavě jich měla ještě stovky..

„Co dělá? Je to sice můj otec , ale to je tak asi všechno co oněm vím.“ ptala jsem se dál.

„Věnuje se burze. Je něco jako makléř a spekulant“ řekl a potom si dodal jako by sám pro sebe „ jen má daleko větší úspěšnost než ostatní.“

„Žije sám?“ další z pálivých otázek.

„Ano i ne. Má rodinu.“

„Ženu ? Děti?“ Mám sourozence i když nevlastní?, začínala jsem se bát.Nikdy jsme o něm moc nemluvili, vlastně vůbec.

Od mamky vím, že býval chytrý,hezký a velice nerad se smiřoval s přežitými tradicemi a hloupými předsudky. Když zmizel bylo mu 25 a měl velké plány a ctižádost. Mamince v té době bylo 19 a viděla svět růžovými brýlemi. To vlastně dodnes.

„Ano ženu i děti. Né vlastní, ty jsi jediná , ale s Viv adoptovali dva chlapce a jednu dívku. Sourozence. Začnem těmi mladšími. Charlotta to jméno řekl tak něžně, je asi o rok starší než ty 18 a je mou přítelkyní. Janathan je trochu poděs ale jinak hodný kluk. Mají hodně společného jako většina dvojčat. Naštěstí je Lola kapku klidnější a nemůže se tě dočkat. Prý se konečně stav vyrovná. Občas se tu zjeví i Nick , ale opravdu občas. To je bratr Viv a má toulavé boty nikde dlouho nevydrží. A konečně Rae ten je z té party nejstarší a tak trochu samorost, společnost moc nemusí.I když toho teď neuvidíš. Odjel do Anglie zařídit vše co je nutné.“ Rozpovídal se Tom.“ Abys byla v obraze měli bychom se stěhovat tak za dva tři měsíce. Zemřel Mattův strýc a on jako poslední z žijících potomků musí převzít panství.Ty asi netušíš, že tvůj otec je něco jako lord. Viď?“ mrknul na mě a začal se smát. Koukala jsem na něj s otevřenou pusou. Prstem mi zvedl bradu a tak mi ji jemně zavřel.

To je fakt skvělý táhnu se přes polovinu zeměkoule abych se dozvěděla, že se za chvíli potáhnu zpět. Alespoň to pak budu mít k mamce blíž.

„Tome, proč jsi byl na začátku tak ….........tak odměřený?“ došla mi změna jeho chování.

„Prostě jsem netušil, že přijede takhle fajn holka. Myslel jsem, že toho o tátovi víš mnohem víc. Jako , že jsi třeba jedinou dcerou skotského šlechtice a také když vezmu ty finance které ti Matt zajistil myslel jsem, že přiletí načinčaná slečínka s nosánkem nahoru. A teda až Lola uvidí co máš na sobě bude šílet myslím, že se nevyhneš velké nakupovací akci. „ zasmál se.

„Jak ještě dlouho? „

„No ještě nějakou tu chvilku, ale můžeš spát mě to neva. Zalez si dozadu a užij si klid dokud můžeš.Ti dva se totiž moc těší na novou sestřičku. „

„ Tak jo“ zívla jsem ten časový posun mi nedělá dobře.

Zastavil a já zalezla na zadní sedačky.

„Dobrou“ houkla jsem a zavřela oči.