Byla noc a v Zobí ulici všichni spali. Všichni až na Harry Pottera. Mladík ležel ve svém malém pokoji a odpočítával minuty do nového dne. Do dne jeho narozenin. Do narozenin bez Siriuse. Pořád si přehrával jeho smrt.
„Proč? Proč jsem tam chodil?“ nadával si v duchu, „kdybych zvládl tu Nitrobranu.“
Minuty tiše běžely…připadaly mu jako hodiny!
„ Tři minuty… dvě minuty… minuta…“
Odbila půlnoc a pokoji se zvedl silný vítr, ačkoli okno bylo zavřené. Na podlaze se objevili tři dopisy.
„Co to bylo?“ Harry se postavil. Vzal si dopisy a na prvním poznal písmo Siriuse.
Harry!
Jestli čteš tyto řádky, již nejsem mezi živými. Za chvíli jdu na ministerstvo. Neobviňuj se z mé smrti, nepřeji si to! Musíš se sebrat, abys měl sílu porazit Voldemorta! Vím jak se asi cítíš, ale prosím netrap se! Zajeď s Ronem a Hermionou do Godrikova dolu, do domu tvých rodičů…
S láskou Sírius
Druhý dopis byl z ministerstva.
Vážený pane Pottere!
Vzhledem k znovuzrození Vy-víte-koho, je od čtvrtého ročníku (od čtrnácti let) povoleno používat hůlku.
Miranda McLaken
Ministerský zástupce
Poslední dopis byl, jak Harry zjistil, od jeho rodičů.
<i>Drahý synu,
je nám líto, že nemůžeme být po tvém boku. Naši smrt nedávej za vinu Siriusovi Blackovi, tvému kmotrovi, ale Peteru Petergreowi. Co se stalo, to ti Brumbál jistě vysvětlil… </i>
„Ne, nevysvětlil! Zjistil jsem si to sám! A Sírius je už dávno po smrti!“ prskl Harry a pokračoval ve čtení.
<i>…Asi nebydlíš v Godrikově dole, ale prosím zajeď tam a jdi do sklepení! Co tam najdeš, to musíš zjistit sám! Vezmi sebou tři nebo čtyři osoby tobě drahé, pomůžou ti. Také vše nejlepší k tvým šestnáctým narozeninám! Já i tvoje matka tě milujeme.
James a Lily Potterovi</i>
„Pak tedy, příští zastávka Godrikův důl a Grimmauldovo náměstí,“ pomyslel si Harry, než usnul bezesným spánkem.