1. Odchod z domu 1 část

1. září 1975, pondělí

"Charlie, Annie, rozlučte se s Billem, když se vrátíte domů, už bude pryč."

Bill Weasley se snažil, aby nikdo nepoznal, jaký má v krku knedlík, když to jeho matka řekla. Jeho bratr Charlie a sestra Annie stáli nejistě před dveřmi se svými ruksaky a čekali na školní autobus. Charliemu bylo devět let a začínal svůj šestý ročník ve Vesnické škole v Prasinkách. Při loučení se snažil tvářit statečně, ale když minulou noc leželi v postelích v dětském pokoji, který spolu sdíleli, Charlie se Billovi svěřil, že mu bude chybět a že je víc než jen trochu vyděšený tím, že on má být teď velký bratr.

Teď ale Charlie žádný strach najevo nedával, potřásl Billovi rukou a řekl: "Budu dávat pozor na Annie a Peggy, aby moc nezlobily, když budeš pryč. A taky na zahradní skřítky."

"Správně. Ukaž jim, kdo je tady šéf." odpověděl Bill, také chovající se jinak, než jak se doopravdy cítil. Je mi jedenáct, týjo. Stejně jako všem ostatním prvákům. A vsadím se, že žádnému z nich se nechce brečet, jen proto, že odjíždějí poprvé z domova...

"Komu? Holkám, nebo trpaslíkům?"

Bill se usmál: "Všem." Charlie se na Billa usmál také a Bill se snažil si všechno uložit do svého mozku. Charlieho mezeru mezi zuby, hustě pihovatý obličej... Zdálo se mu, že Charlieho hnědé oči se trochu lesknou, ale rozhodl se neříkat to nahlas.

Potom k němu přiběhla Annie, objala ho kolem pasu a vzlykla: "Neodcházej, Bille!"

Sklonil se ke své pětileté sestře, pevně ji objal a pohladil ji po jejích červených copáncích. Bill byl pro Annie téměř vším. Vždy se na něho mohla spolehnout. Annie právě začínala druhý ročník ve Vesnické škole a příští rok, když Charlie bude v sedmém ročníku, jejich nejmladší sestra Peggy bude téměř dost stará na to, aby také začala chodit do školy (narozeniny má až v listopadu, ale ředitelka-bývalá zaměstnavatelka jejich matky-jim slíbila, že přijme Peggy dřív). Bill pomáhal Annie s domácími úkoly (opravdu ne příliš složitými, pro čtyřleté) a vždy seděl s ní a s Charliem ve škole při obědě, místo se svou vlastní třídou. Rodiče jim říkali, že rodina je nejdůležitější věc na světě, a Bill se podle toho vždy choval. Teď ale cítil, že je opouští, cítil se, jako by měl břicho plné těžkých kamenů, nebo spíš jako by měl v břiše velký magnet silně přitahovaný k pólu Domov.

Ve předu na zahradě se ozval velmi hlasitý zvuk, jak se zářivě zelený školní autobus náhle objevil přímo uprostřed květinového záhonu. Molly Weasleyová naštvaně vystřelila z domu na zahradu a prstem pohrozila jeho řidiči. Řidič jen beze slova otevřel dveře autobusu a čekal, až Charlie a Annie nastoupí. Mezitím se Molly uklidnila a oba objala a políbila, než je konečně nechala nastoupit do autobusu k ostatním hlučným a smějícím se dětem. Bill stál na zápraží a mával na ně, až dokud dvoupodlažní autobus s nápisem Vesnická škola Prasinky s hlasitým zvukem, jako když se něco nasává, nezmizel. Bill sebou trhnul.

Jeho matka vešla zpátky do domu a s povzdechem potřásla hlavou: "Měl by se podívat na motor, ten zvuk byl nějaký divný. Budu mít strach, jestli tu opravu bude ještě dál odkládat. Co když se autobus rozbije, když bude děti rozvážet domů?"

Billa to trochu zaskočilo, jak to řekla, nikdy před ním nahlas nevyslovovala svoje obavy. Bylo to skoro, jako by pronikl do kruhu dospělých, jen protože už byl dost starý na Bradavice. Nejsem ještě připraven vyrůst, pomyslel si zoufale. Dovolte mi prosím chodit ještě do Vesnické školy s mým bratrem a sestrou...

Uvnitř Molly zvedla Peggy z rohože před krbem, kde si hrála. "Ještě potřebuji ustrojit Peggy, už máš všechno sbalené?"

Bill přikývl. "A tady mám jízdenku." zamával jízdenkou do vlaku a strčil ji zpátky do kapsy u košile. Tak už je to tady, pomyslel si, už jdu pryč.

Jeho matka energicky vyšla schody, tříleté děvčátko na rukou a z vrchu volala: " Bille, drahoušku, mohl bys uklidit věci po snídani?"

"Jasně, mami, bez problému," odpověděl. Prošel do kuchyně, kde stály z půlky snědené mísy s ovesnou kaší, hrníčky na čaj s podšálky, talíře s topinkami, zbytky slaniny a otevřená sklenice marmelády roztroušeně po stole s noži, vidličkami a lžičkami i na těch nejpodivnějších místech. (Proč se Charlie asi snažil vyvážit vidličku na oušku hrnku na čaj?)

Bill se nejdříve opatrně zaposlouchal, aby si byl jistý, že jeho matka neočekávaně nesejde schody a nevpadne do kuchyně, potom před sebe natáhl ruce, soustředil se a náhle se všechno ze stolu zvedlo a vrhlo se to do kamenného dřezu pod oknem. Rychle se otočily oba kohoutky a dřez se začal plnit horkou mýdlovou vodou. Bill se podíval zpět na stůl, zasténal, marmeláda na stole nestála. A sklenice byla otevřená, což znamená, že nepůjde jen vylovit namydlenou sklenici z vody a otřít ji. Marmeláda byla zkažená. Bill si povzdechnul, šel ke dřezu, vylovil sklenici (naplněnou něčím, co vypadalo jako mýdlová marmeláda) a vyškrábal obsah sklenice do odpadkového koše. Matka sice vždycky tvrdila, že bude dělat úžasné věci, protože se jeho magie přihlásila tak brzy, ale Bill se opravdu každý den nesoustředil na to, aby se do dřezu dostalo jen nádobí a ne jídlo. (Také si všimnul čajových lístků plovoucích v mýdlové vodě a nedělal si zbytečné naděje, že toho si jeho matka nevšimne.)

Naštěstí, protože žil v kouzelnické domácnosti, věděl, že Ministerstvo předpokládá kouzlení u nich doma a nemůže se dozvědět, že to byl někdo nezletilý mimo školu, ledaže by ho někdo nahlásil. Byl už velmi, velmi unavený z toho, že stále musí skrývat svoji magii. Bylo pro něho protizákonné záměrně magii používat (tedy ne že by ho to odradilo). To byl také jeden z důvodu, proč byl rád, že už konečně šel do Bradavic, konečně se začne opravdu učit čarovat. Ne jenom stále opakovat latinské časování a skloňování a základy Historie čar a kouzel. Ve Vesnické škole se také naučil základní vědomosti, a to číst, psát, počítat a také velmi, velmi jednoduché základy Lektvarů. Také na zahradě pěstovali bylinky, samozřejmě mnohem mírumilovnější, než budou později pěstovat na Bylinkářství, a měli malou zoologickou zahrádku s přátelskými tvory jako jsou hrabák a tlustočerv, plus nějaké žáby, krysy, salamandry a dvouocasé mloky.

Teď má svoji vlastní hůlku a konečně začne studovat Kouzelnické formule, Přeměňování a Obranu proti černé magii- opravdové kouzelnické předměty. Dráždilo ho vyndat hůlku a vyzkoušet si nějaké jednoduché zaklínadlo, nikdy totiž necítil takové vzrušení, jako když konečně našel svoji hůlku...příjemné brnění prostupující celé tělo, začínající na prstech u rukou, které držely to dřívko z keře růží, vlasy vzadu na hlavě mu vstaly a sprcha červených a zlatých jisker vycházejících z konce hůlky vypadala jako ohňostroj. Vyzkoušel několik tuctů "špatných" hůlek, ale tím byl jednoduše pan Ollivander víc a víc nadšený a o to víc se snažil najít tu správnou. Když bylo jasné, že mu nejlépe sedne hůlka z dřeva růžového keře (jádro bylo z pera ptáka fénixe), starý pán šel dozadu pro nějaký balicí papír. Bill se rozhlédl po neuspořádaném obchodě na hromady krabiček od hůlek, ležících různě přes sebe všude, kam až oko dohlédlo, a předtím, než si uvědomil, co vlastně dělá, mávl svojí hůlkou a všechny ostatní hůlky skočily do svých krabiček a krabičky začaly prakticky závodit v tom, která bude rychleji na svém místě.

Když se to stalo, jeho matka, bratr a sestry zírali, pusy otevřené. Bill se zašklebil, neúmyslné kouzlení dělal už odmala a vzhledem k tomu, že někteří lidé si mysleli, že proto bude velmi mocný, cítil se asi jako když říhá velmi nahlas na veřejnosti, vždy když se něco takového stalo. Pan Ollivander se vrátil s papírem a provázkem, klidně zabalil Billovu hůlku, nechal si zaplatit šest galeonů a sedm srpců a vůbec nekomentoval změnu stavu v obchodě. Billovo improvizované kouzlo neuklidilo jenom rozházené hůlky, ale i prach v celém obchodě.

Bill očekával kázání za kouzlení, ale tentokrát ho Molly Weasleyová překvapila. Nejen že ho nepokárala za to, co udělal, dokonce když vyšli z obchodu, řekla pohrdavě s nakrčeným nosem, dívajíce se zpátky na zatuchlý krámek: "Měl by ti poděkovat za uložení zpět ostatních hůlek. Ten obchod asi ještě nikdy předtím, dokud jsme nepřišli, žádná odprašovací kouzla nezažil..."

"Bille!" jeho matka pronikavě volala právě teď.

"Ano, mami?"

"Není tam dole někde Peggyina bota?"

Bill ji našel u kuchyňského krbu. "Ano, je!" Bill si povzdechl a vyšel po viklajících se schodech nahoru. Přál si, aby se odvážil použít zapuzovací kouzlo a poslat tak botu nahoru, ale protože věděl, že to kouzlo u snídaně se mu moc nepovedlo, cítil, že bude bezpečnější botu raději přinést. A navíc, kdyby udělal další kouzlo před odchodem do školy, dostal by další kázání od své matky. (Což bylo na denním pořádku.) V poslední době se mu moc nedařilo přemáhat nutkání kouzlit, jak byl nedočkavý a také pln obav začít studovat v Bradavicích. Jeho matka už mu víckrát říkala, že se kvůli tomu lehko může dostat do problémů dřív, než vůbec přijede do školy.

Bylo mnoho kouzel, jejichž formuli neznal, ale která dělal instinktivně, bez hůlky. Nicméně věděl, že v Bradavicích bude známkován za všechno. Tedy když nebude schopný vysvětlit teorii v psaném testu, či nebude vědět formuli, či jak správně mávnout hůlkou, tak za projití pouze praktickou zkouškou (kde bude vidět pouze výsledek, třeba použít odpuzovací kouzlo na botu) moc bodů nedostane. Nemyslel si, že bude ve škole příliš úspěšný, věděl, že není příliš pilný, a také si o sobě nemyslel, že by byl příliš bystrý. Ale byl také k smrti vyděšený z toho, že by zklamal svoje rodiče.

Když byla Peggy konečně oblečená, šel s matkou do kuchyně a kufr postavil na zem. Měli se dostat letaxovou sítí do Děravého kotle a pak jet na nádraží King’s Cross mudlovským taxíkem. Táta už byl na Ministerstvu, přemístil se tam brzy ráno, když Bill ještě spal. Věděl, že na Ministrestvu už byl několik let hrozný chaos kvůli Temnému čaroději, říkajícímu si Lord Voldemort (i když všichni, koho Bill znal mu říkali "Ty víš kdo"), a jeho následovníkům, smrtijedům. Stejně si ale myslel, že ho táta mohl vzbudit a rozloučit se s ním.

Bill pevně uchopil držadlo kufru a hodil prášek letax do ohně. Jasně řekl: "Děravý kotel" a vstoupil do ohně, snažíce se držet co nejpevněji držadlo kufru (nechtěl aby mu kufr uletěl třeba přímo někomu do obýváku a něco zničil, nebo někomu něco udělal) a pozoroval stovky kouzelnických krbů míhajících se kolem něho a jeho snídaně tím hrozila také.

Nakonec vypadl ve slabě osvíceném pokoji Děravého kotle, zašlé staré kouzelnické hospody v Londýně, která maskovala vstup do Příčné ulice, oblasti, kde kouzelníci nakupovali. Bill kašlajíce začal oprašovat kufr od sazí a za malý moment vystoupila z krbu jeho matka s malou Peggy v náručí. Sundala Peggy z hlavy kuklu, kterou jí nasadila před cestou kvůli sazím, a znovu se objevily Peggyny červené kadeře. Malá se rozesmála, zatleskala svýma malýma ručičkama a zakřičela: "Znovu, znovu!" Cesta se jí líbila.

"Hej ty!" zavolal Tom, starý, téměř bezzubý hostinský zpoza baru. "V budoucnosti už nepřevážej něco tak velkého letaxovou sítí!" a ukazoval přitom na Billův kufr. Opravdu, při cestě jsem kufrem třískal do zdí, uvědomil si Bill. A kufr byl celý od sazí. Bill se zašklebil při pomyšlení, jak asi vypadá on sám. "Nemůže každej bradavickej student cestovat právě tudy na začátku školního roku! To by bylo!"

Jeho matka zčervenala: "Omlouvám se, Tome, ještě jsme takhle nikdy necestovali, víš, Bill jde do prvního."

Usmál se na nejstarší Weasleyovské dítě svým téměř bezzubým úsměvem: "Konečně do Bradavic, to máš svůj velký den!"

"To ano, pane," odpověděl Bill nejistě a otočil se na svou matku: "Mami-- mohla bys--mohla bys mě a kufr očistit než nastoupíme do taxíku?" Přikývla, mávla rukou a saze okamžitě odletěly od Billa i kufru. "Takže," promluvil třesoucím se hlasem ke starému muži, "nashle."

Tom přikývl a znova se usmál. "Hodně štěstí," řekl stručně. Budu ho potřebovat, myslel si Bill ponuře, když následoval matku ven na rušnou londýnskou ulici, kde se nacházel Děravý kotel. Vlezli do prvního taxíku, který jim zastavil, a řidič jim pomohl naložit Billův kufr do kufru auta. Bill se opřel o světlé kožené opěradlo a s povzdechem si přál, aby cesta taxíkem trvala donekonečna. Celý život se těšil, až půjde do Bradavic, ale teď to bylo to poslední místo na zemi, kde si přál být.