1. Zařazování

(15. srpen, 1999, Doupě)

"Řekněte sýr!" řekla Molly Weasleyová.

"Sýr!" zazněly hlasy její dcery a šesti snach.

Záblesk světla. Vyfoceno.

"Nedokážu tomu uvěřit," popotáhla procítěně hlava rodiny Weasleyových. "Všechny moje holčičky jsou těhotné najednou."

Její manžel jí vzal okolo ramen a těsně jí k sobě přivinul. S širokým úsměvem zvedl skleničku. "Na nové členy rodiny Weaslyů!" připil.

"Nechť plán pro ovládnutí světa Weasleyi započne!" vykřikl Fred. Všichni přítomní si se smíchem připili. Večírek teprve začal.

* * *

(1. září, 2011, Doupě)

Arthur Weasley se převalil a natáhl ruku ke své dřímající ženě. Nahmatal jen prázdnou postel. Arthur byl zvyklý, že Molly vstávala před ním-bývala první vzhůru v domě po celá desetiletí. Ale teď bylo ještě opravdu brzy, dokonce i pro Molly. Vklouzl do županu a pantoflí, lehce zasténal, jak se ozvala jeho kolena. Tiše vyšel z ložnice a sešel schody. Doupě už bylo tiché roky. Všechny děti uzavřely manželství a odstěhovaly se krátce po skončení poslední Temné války. Dokonce i teď, o léta později, se Arthurovi zdálo ticho poněkud ponuré. Ani pravidelné ječení starého ghúla nedokázalo navodit dojem domu plného dětí, domu plného života. Od úpatí schodiště mohl Arthur vidět siluetu své ženy, sedící u kuchyňského stolu. Soudě podle hromádky papírových kapesníků na stole plakala. Zase. Dívala se na zarámovanou fotku, rodině Weasleyů více než dobře známou. S úsměvem přešel kolem stolu a přisedl si k ní, stále ještě silné paže ovinul kolem jejích chvějících se ramen.

"Molly. Pojď zpátky do postele. Je moc brzo, abys byla vzhůru-dokonce i když je prvního Září."

Popotáhla, "Promiň, Arthure. Prostě mi chybějí. Ráda bych se ujistila, že všichni dorazí na stanici včas."

Se slabým uchichtnutím objal Arthur svou ženu a políbil jí na temeno. Aniž by se odtáhl, sklonil hlavu, aby se podíval na fotku-přestože jí dávno dobře znal.

V rámečku byla jediná rozená Weasleyová, jeho malá Virginie. Zářivě se usmívala, jednu ze svých drobných rukou položenou přes šestiměsíční bříško, druhou mávala svému milujícímu otci. Po její pravici stála Ronova žena Hermiona, jednu paži okolo Ginny, druhou okolo Angeliny, Fredovy manželky. Vzhledem k tomu že byly v té chvíli obě těhotné teprve dva měsíce, nevypadaly moc jinak. Jen se na sebe dívaly a radostně se smály. Katie Bellová stála po druhém Ginnině boku a jemně si masírovala velké břicho. Později bude první, kdo dá Molly a Arthurovi vnouče, tedy přesněji, vnoučata. Vzala si George krátce po narození jejich dvojčat. Klidná Penelopa pokojně stála s tichým půvabem a elegancí. Postupně se podívala na všechny ostatní dívky na obrázku, načež se usmála zpátky na Arthura. Alison a Charlie se poznali během jeho práce v Rumunsku. Teď seděla úplně vpředu, sotva projevujíc známky svého těhoteství. Neustále se chichotala, s mozolnatou rukou před ústy, ale v očích měla stejné uličnické jiskřičky, jaké Arthur vídal každý den u svých dvojčat. Zcela vzadu stála nezemsky krásná Fleur, která si vzala Billa pouhé hodiny poté, co Harry porazil Voldemorta. Tehdy byla těhotná pět měsíců. Dokonce i na fotce působily její jemné pohyby dohromady s jejím polo-vílím půvabem skoro hypnoticky. Bylo to Hermionino a Angelinino prohlášení, že obě čekají, díky čemu slavná fotografie vznikla. Znamenalo to, že všechny jejich dcery (oba, Arthur i Molly, je tak brali), byly těhotné ve stejné době. Arthurovo uchechtnutí se změnilo v tichý smích, když si vzpomněl na oslavu, kterou tenkrát uspořádali.

* * *

(15. srpna, 1999, Doupě)

"Já budu táta." řekl Ron, stále ještě mrkající překvapením. Jeho strnulý výraz byl pro dvojčata zdrojem mnoha vtipů a bujarého veselí. "Táta. Já."

Harry se zasmál a přistrčil do nevzpírajících se Ronových rukou máslový ležák. "Jen pomysli. V Bradavicích zase budou Potter a Weasley najednou v jednom ročníku."

Po obličeji Albuse Brumbála přeběhl znepokojený výraz, jakoby si uvědomil něco, co mu zatím unikalo. "Zdá se, že to bude přinejmenším šest Weasleyů a Potter v jednou ročníku."

George si přisedl na gauč k prastarému čaroději. "To je fakt. No, řekl bych, že máme famfrpálový tým pro příštích šest let.

"Ááááááno," řekl Brumbál znepokojeně, očividně se soustředil na něco jiného. Arthur se bezvýsledně snažil přemluvit Freda, aby slezl ze stolu, na kterém předváděl jakýsi improvizovaný tanec na oslavu svého nastávajícího otcovství. Fleur, Katie a Hermiona se všechny smály tomu představení. Ginnyiny hluboké hnědé oči sledovaly jejího manžela. Ponořila ruce do jeho stále nezvládnutelných, nemožných vlasů a probírala se jemnými pramínky. Otočil se k ní a upřel své smaragdové oči do jejích. Vyměnili si zvláštní úsmev naprosté spokojenosti uprostřed vířícího chaosu okolo.

* * *

(1. září, 2011, Doupě)

"Pojď, Molly, pojď zpátky do postel," řekl Arthur a jemně zvedl svou ženu ze židle.

"Chybí mi, Arthure. Všichni mi příšerně chybí."

"Naposled jsi je viděla-" zkontroloval hodinky, které dostal od Harryho k loňským Vánocům, "-před sedmi hodinami. Pamatuješ?"

"Samozřejmě že se pamatuji. Jenom těm holkám závidím všechem ten zmatek v jejich životech." Molly znovu popotáhla a sáhla po dalším kapesníku. "Všichni vyrostli tak rychle. Proč jen nemohli zůstat ještě chvilku malí."

"Molly. Pojď-" zarazil se, něco ho napadlo. Podívala se na něj. "Pojď kam?"

Se zazubením připomínajícím dvojčata se se k ní sklonil a lehce jí políbil na čelo. "Pojď do postele a ještě se trochu vyspi. Pak si vezmu na dnešek volno a můžeme zajet do Londýna a říct jim sbohem. Ještě jednou."

Mollyiny oči se rozzářily radostí. "Vzala jsem si toho nejlepšího muže na celém světě," řekla a políbila ho.

* * *

(1. září, 2011, nástupiště 9 & 3/4)

Harry prošel zídkou na nástupiště devět a tři čtvrtě. V rukou držel svoje miminko Margaret, její zářivě rudé vlasy už teď divoké jako Medusini hadi. O pár sekund později ho následovala Ginny ženoucí zbytek jejich rodiny.

"Babi!" vykřikl jejich nejstarší syn a vběhl Molly do náruče. Harry se při tom pohledu smutně usmál.

"Co se děje, Harry?" zeptal se jeho tchán.

"Dlužím Hermioně spoustu peněz," řekl. "Vsadila se se mnou, že se Molly dnes nedokáže udržet mimo King Cross."

"Říkala jsem ti, že jsou to vyhozené peníze." ozvala se Ginny zpoza něho. Harry se na svou ženu zamilovaně usmál, načež se rozhlédl po nástupišti.

"Pamatuji se, když jsem tu byl poprvé. Moc se to tu nezměnilo."

Ginny přikývla a také se rozhlédla. Nablýskaná šarlatová lokomotiva se stále třpytila, vozy vypadaly stejně pohodlně jako vždycky. Jenom jediná věc se změnila.

"Bývalo tolik vozů, když jsme my byli studenti?" zeptala se. Harry potřásl hlavou.

"Tohle jsou první projevy populační exploze (pozn. překl.: je to ostuda, ale tady jsem zcela selhala. Nepřeložitelná slovní hříčka početné generace dětí, narozených krátce po Voldyho pádu. Nedivte se, že jí Ginny neshledala zrovna vtipnou :)). Bradavice mají rekordní nástup-nejvíce za posledních šedesát let. Skoro stovka nových studentů."

Ginny vypadala lehce dotčeně. "Budeš schopný jich tolik zvládnout?"

Harry přikývl. "Za poslední desetiletí mám docela pěknou hromadu zkušeností. Myslím, že je zvládnu."

Ginny zaznamenala záblesk v jeho očích. "Co prosím?" zeptala se přísně.

Podíval se na ní trochu vystrašeně. "Jak tohle děláš?"

"Teta Ginny tě zná moc dobře, strýčku Harry." ozvalo se zezadu. Potterovi se otočili k právě příchozím-rodině Percyho a Penelopy. Šéf Oddělení pro mezinárodní spolupráci se usmál na svou dceru.

"To máš pravdu, sleduje ho už dlouho." Ginny se začervenala, ještě stále se trochu styděla za svou minulost.

"Kšá, ty malá otravo," řekla laskavě. "Utíkej chvilku obtěžovat babičku."

Percyho dcera se s výkřikem vrhla k Molly a připojila se k všeobecnému objímání.

"Rád tě vidím, Perci. Jak se vede?" zeptal se Harry a potřásl si s Percym rukou.

"Ne zrovna špatně. Přestože jsme tu minulý týden měli šokující ukázku naprosto dětinského chování belgického ministra kouzel k francouzskému. Hrozilo, že se nám věci vymknou z ruky, než jsem zakročil."

"Unudil jsi je ke kapitulaci, Percy?"

Harry a Percy se otočili k nově příchozímu. "Bille!" řekli najednou.

Znovu, po více než deseti letech, bylo nástupiště Devět a tři čtvrtě proměněno v neoficiální sraz Weasleyů. Děti divoce pobíhaly všude okolo, všechny kromě hrstky s ohnivě rudými vlasy, a děsily ostatní rodiny.

"Molly prostě nedokázala nepřijít se na ně na všechny podívat," říkal Arthur jednomu z ostatních rodičů.

"Představte si, posíláme dvanáct našich vnoučat do Baradavic najednou."

Mudlovský rodič, se kterým Arthur mluvil, mu věnoval lehce vyděšený pohled, než se pokusil omluvit.

"Myslím, že bys ho měl nechat, tati," řekl Bill. Dlouhé vlasy už mu začínaly na spáncích šedivět.

"Jo, myslím že se cítil poněkud dotčený myšlenkou poslání svého jediného dítěte do vzdálené školy s tuctem nekontrolovatelných dětí z jediné rodiny," ozvalo se zpoza nich.

"Georgi!" zvolal Bill.

Dvojče zdvihlo oči v sloup. "Fred, Bille."

"Promiň. Vypadáš dobře."

"Dík," řekl Fred a otočil se, aby předvedl svoje nové šaty. "Acromantulí hedvábí, vlákno z dračích šupin a Yettiho vlna pro zahřátí." Usmál se na svého otce. "Obchodu se daří, George a já otvíráme příští týden náš stopadesátý pátý obchod."

"Ještě pořád soupeříte s Taškářem?"

Fred znovu obrátil oči v sloup. "Prosím tě. Jsi úplně mimo. Převzali jsme vedení Taškáře minulý rok. Vlastníme teď i všechny jeho obchody."

"Jak jste to dokázali?"

Fred se zakřenil. "Naše velevážená švagrová, paní Hermiona Granger-Weasleyová, byla loni vedoucí našeho právního oddělení. Ve vyjednávání je děsivá."

Bill a jeho tec mu věnovali dva identické úsměvy. "My víme."

* * *

(1. září, 2011, Velká síň, Bradavice)

"To víš, vzhledem k tomu, že jsi držel svou rodinu pod Fideliovým kouzlem, nikdo tu neví, že tvoje děti letos nastupují do Bradavic." řekl Brumbál Harrymu, zatímco čekali, až Hagrid přivede prvňáčky do Velké síně.

Harry příkývl, ale několik dalších učitelů zaslechlo ředitelovu poznámku také.

"Gratuluju, Harry. Neuvědomil jsem si, že už je to tak dlouho, co se narodilo vaše první," řekl profesor Kratiknot. "Jak budeš zvládat učit své vlastní děti?"

Harry se na maličkého profesora Formulí vřele usmál. "Abych řekl pravdu, už jsem začal. Jsou zhruba tak v polovině třetího ročníku, co se Obrany týče. Chtěl jsem se ujistit, že na tom budou líp, až se náš domov prozradí i těm ´horším´ osobám."

Ostatní učitelé zachmuřeně přikývli. Brána velké síně se rozletěla a profesorka McGonagallová uvedla tu největší skupinu prvňáčků, jakou kdy Harry viděl. Z téhle vzdálenosti bylo nemožné rozpoznat jednotlivé studenty, ale jasně viděl několik rudovlasých. McGonagallová přinesla tradiční trojnožku a Moudrý klobouk, a všichni v síni se ztišili, aby slyšeli jeho píseň.

* *

"Potter, James."

Harry sledoval svého nejstaršího syna, jak vystoupil a usedl na stoličku. Na konci učitelského stolu profesor Snape vyprskl víno, jak zaslechl ohlášené jméno. Opatrně se otřel ubrouskem, jeho výraz pak varoval kohokoliv, kdo by se opovážil byť se jen pousmát.

Profesorka Prýtová se naklonila dopředu a zašeptala: "Vypadá zrovínka jako jeden hubený špunt, co jsme nedávno učili." Harry se usmál a přikývl. Jeho syn byl dokonalý obraz svého otcev jedenácti letech. Profesorka McGonagallová položila Jamesovi na hlavu Moudrý klobouk a Harry zadržel dech.

* *

´Hm, copak to tu máme? Potter a Weasleyová. Nanejvýš zajímavé. Hromada odvahy, plus paličatosti za tři. No, tak kampak tě mám dát?´

"Patřím do Nebelvíru," odpověděl beze slov James.

´Jistě. Nikdy jsi o tom ani na minutu nezapochyboval?´

"Ani nápad. Nikdy."

Moudrý klobouk zněl skoro pobaveně. ´Skutečně. Nu, proti tomuhle nic nezmohu, raději to bude NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Nebelvírský stůl propukl v jásot. James si klidně sundal Klobouk a vrátil ho profesorce McGonagallové, načež si sedl ke stolu.

"Potter, Remus."

Harryho druhý syn šel dopředu, mnohem nervóznější než James. Profesor Snape vrhl na Harryho nasupený pohled a znovu věnoval pozornost zařazování.

"Dvojčata?" zeptala se profesorka Prýtová. Harry s úsměvem zavrtěl hlavou.

Klobouk byl položen na Remusovu hlavu.

* *

´Dobře, dobře. Další. Tvůj bratr má pořádnou dávku paličatosti, na rozdíl od tebe.´

"Já vím," pomyslel si Remus nervózně.

´Nemáš špatnou hlavu, a tvoje laskavá povaha by se dobře vyjímala v Mrzimoru. Ale tvoje ambicióznější stránka by tam dělala potíže. Možná pro tebe bude lepší Zmijozel.´

Remus pro sebe odfrkl.

´Ne, asi ne. Umístit tě bude stejně těžké jako tvého jmenovce.´

"Strýčka Remuse bylo téžké umístit?"

´Ó ano. Nakonec jsem ho dal tam, kde by ho podpořili, kdyby jeho tajemství vyšlo na povrch. Ano, myslím, že pro tebe bude nejlepší NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Nebelvírský stůl znovu vybuchl. Remus se s úlevou přidal ke svému bratrovi.

"Jak by mohli nebýt dvojčata?" zeptala se profesorka Prýtová Harryho. "Vypadají naprosto stej-"

"Potter, Sirius."

"Trojčata?" zalapala po dechu profesorka. Harry přikývl a usmál se na svého nejmladšího syna.

Profesor Snape se tvářil, jako by spolkl něco kyselého. Dokonce i ti, kteří neseděli zrovna dvakrát blízko, mohli vidět, jak jeho rty nehlučně vyslovují znechucené: "Tři Potterové!"

Ještě jednou byl Moudrý klobouk položen na Potterovic hlavu.

* *

´Ale ne, další? No, tvůj otec vás zjevně pojmenoval dobře. Nepochybně máš rošťáckou povahu svého jmenovce."

"Děkuji mnohokrát," zazubil se Sirius.

´Ano, nepochybuji, že se u tebe těší největší úctě. Jeho smrt byla pro tvého otce ohromná rána. Každopádně, jste si tak podobní, že prostě nemůžeš skončit jinde než v NEBELVÍRu!´

* *

"NEBELVÍR!"

Potřetí v řadě to byl nebelvírský stůl, odkud se zvedl mohutný potlesk. Harry s úlevou vydechl.

"Jak proboha Ginny zvládla odnosit tyhle tři uličníky?" optala se profesorka Sinistrová.

"Hej!" protestoval Harry. Přes potlesk ho skoro nebylo slyšet. "Proč myslíte že by měli být uličníci?"

"Možná podle toho, jak jsi je pojmenoval," navrhl Brumbál, aniž by se na Harryho podíval.

Na to Harry nedokázal odpovědět.

Zařazování pokračovalo. Od stolů, kde studenti čekali na včeři, se ozývalo čím dál častěji hladové škrundání žaludků. Konečně se profesorka McGonagallová dostala k prvnímu studentovi s ohnivými vlasy.

"Weasley, Alexander."

Harry se naklonil k profesorce Prýtové. "Fredův nejmladší."

Několik sekund trvalo, než si zbytek profesorů uvědomil význam slova "nejmladší".

* *

´Ach! Z jakéhosi důvadu jsem čekal, že nebude trvat dlouho, než na téhle škole znovu uvidíme Weasleyho.´

"Co James, Sirius a Remus?"

´Věř mi, jsou to Potterové až do morku kostí, bez ohledu na to, kdo je jejich matka. Ty, na druhou stranu, máš mnohem víc rozumu než tvůj otec.´

"Víc rozumu než táta?" pomyslel Alex nevěřícně.

´Ó ano. Tvůj otec a jeho bratr se tenkrát prohodili, když jsem je zařazoval. Věděl jsem, že by měli průšvih, tak jsem je nechal pohromadě.´

Alex shledal tohle odhalení fascinující.

´Tím jsem si naprosto jistý. No, tady není na výběr. Bez nejmenších pochyb patříš do NEBELVÍRu!´

* *

"NEBELVÍR!"

Nebelvírksý stůl se znovu hlasitě roztleskal.

Harry se podíval na hlavy jednotlivých kolejí. Tváře profesorky Prýtové i profesorů Kratiknota a Snapea vyjadřovaly obměny na téma úleva. "Obrňte se," řekl Harry.

Všichni se na něj zvědavě obrátili.

"Weasley, Arthur."

"Fredův nejstarší," oznámil Harry.

Tři kolejní vedoucí náhle znovu vypadali velice nervózně.

* *

´Ano, věděl jsem, že budeš další.´

"Na to nebylo třeba zrovna moc přemýšlení."

´Hm, Weasley, který má místo temperamentu vtip. Neobvyklé.´

"Hm, polorozpadlý kousek galanterie, který dává charakterová doporučení. Neobvyklé."

´O, ty máš odvahu, chlapče. Jediné místo pro tebe. NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

I uprostřed potlesku byla u profesorského stolu patrná jistá nervozita. Mladý Arthur Weasley si sedl k poslednímu volnému místu u nebelvírského stolu. Profesor Brumbál se podíval dolů na plný stůl, potom na ostatní koleje, kde bylo ještě u každého několik volných míst. Pak pohlédl na zbývající hlouček prvňáčků. Chvilku počítal ty rudovlasé.

Brumbál s povzdechem mávl hůlkou a nebelvírský stůl se protáhl. Slabě to zašumělo a několik skřítků prostřelo. Jakmile o pár sekund později splnili svůj úkol, se slabým zapraskáním zmizeli.

Po tomto malém přerušení Zařazování pokračovalo.

"Weasleyová, Brianna."

Hubená, vyčouhlá dívka s dlouhými měděnými vlasy vyšla kupředu. Tvářila se klidně, ale odhodlaně.

"Ronova a Hermionina dcera." odpověděl Harry na nevyřčenou otázku.

"A, učit tuhle se docela těším," usmál se profesor Kratiknot.

* *

´Má drahá, ty jsi výsledek nejpozoruhodnějšího spojení. Tvou matku bylo nanejvýš obtížné umístit, avšak pro tvého otce tu byl jediný myslitelný domov.´

"Nezajímá mě, kam mě umístíš. Jsem si jistá, že tam budu patřit, ať to bude kdekoliv."

´Ano, to je pravda. Velice neobvyklé. Havraspár nebo Nebelvír? Nu, asi bych tě měl dát k těm pěti neřádům, kvůli vyvážení. NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Z výrazu profesorky McGonagallové bylo jasné, že tuhle konkrétní Weasleyovou ve své koleji ráda uvítá.

Harry nadšeně tleskal. Ron a Hermiona budou štěstím bez sebe.

"Weasley, Charles."

Nejvyšší prvák od Hagridových dob vykročil, aby si sednul. Už v pouhých jedenácti byl dobrých šest stop vysoký (pozn. překl.-asi 180cm)

"Billův syn." informoval Harry ostatní učitele. Snape udělal nenávistný obličej.

Charles vypadal skoro komicky, jak seděl na malé stoličce, kolena skoro ve výšce brady.

* *

´Co je tohle? Další Weasley? Dobrá, nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť překvapovalo.´

"Mohl bych prosím za svými příbuznými?"

´Možná, bez pochyby máš vrozenou vznešenost pro tuhle kolej. Ale díky tvé jemné povaze a rozhodnosti by jsi se stejně dobře hodil do Mrzimoru.´

"Přesto bych moc rád byl se svými příbuznými, pane."

´Bohové. Jeden Zdvořilý. No, asi bych tě měl dát k nim-kdybys jen dokázal ochránit ostatní před jejich neplechami. NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Tohle prohlášení provázelo slabé hihňání. Další rudovlasý si sednul ke zlatému a nachovému stolu.

"Weasley, Christopher." Profesorce McGonagallové se nepatrně třásl hlas.

Profesor Kratiknot se naklonil přes stůl k Harrymu. "Jediné-kolik Weasleyů letos nastupuje?"

Harry se jen uličnicky usmál. "Tohle je Georgův nejstarší."

Těch několik úsměvů u učitelského stolu zmizelo, když byl Moudrý klobouk znovu nasazen.

* *

´Další. Ale copak je tohle? Palčivé ambice, o ano. Něco tak výrazného už jsem dlouho neviděl. Také touha prosadit se. Stejně tak skutečně jedinečná mysl, dobrý bože. Kampak tě dám?"

"Ne do Zmijozelu. Kamkoliv, jen ne tam," pomyslel si Chris odhodlaně.

´Jsi si jistý? Tvůj strýček byl také, a dopadl dobře. Zástupkyně ředitele z tohodle radost mít nebude, ale NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Tentokrát byly známky pobavení hlasitější. Obličej profesroky McGonagallové nápadně zbledl.

Harry shlédl na Snape a všiml si, že učitel lektvarů vypadá skoro nemocně. "Řekl bych, že pomyšlení na zvládání všech těch Weasleyů je poněkud skličující," zašeptal.

Učitelé, kteří ho zaslechli, přikývli v naprostém souhlasu.

"Weasleyová, Heidi."

Smích se ještě zhlasitil, jak další rudovláska vykročila ke stoličce a sedla si.

"Percyho dcera," řekl Harry. "Skutečně dcera svého otce."

Představa dalšího Percyho Weasleyho v Bradavicích vyvolala u učitelů smíšené reakce.

* *

´Co se to pro Krista děje? Byl svět zabrán Weasleyi a mně to zapomněli říct?´

Heidi si pro sebe něco rozmrzele zabručela.

´Ach ano. Skutečně máš v sobě svého otce. NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Velkou síní se rozběhl šepot. Bylo očividné, že téma dne jsou Weasleyovi a jejich ovládnutí Nebelvíru.

Profesorce McGonagallové se lehce třásly ruce, když četla další jméno.

"Weasleyová, Isabella."

Otevřený smích vyvolaný dalším Weasleym rychle utichl, jak Fleuřina dcera graciézne doplula k židli. Rovné, rudozlaté vlasy se slabě nadnášely s každým jejím pohybem. Otočila se a elegantně se usadila.

"Billova dcera," přispěl Harry, ale nikdo ho neposlouchal.

Isabellino vílí kouzlo nepochybně fungovalo bezchybně. Jediné, co od ní odvádělo pozornost, bylo křupání kloubů jejího bratra-dvojčete.

* *

´Je to spiknutí. Jsem si tím jistý.´

"Prosím o prominutí?"

´To nic. Chybí ti neblaze proslulý Weasleyovský temperament, takže tě raději umístím tam, kde tvůj bratr a bratránci budou moci odvrátit jakoukoliv nechtěnou pozornost. NEBELVÍR!´

* *

"NEBELVÍR!"

Sten, který hromadně vydaly ostatní tři stoly, byl naplněn zoufalstvím. Profesorka McGonagallová viditelně polkla. Pak si odkašlala. Harry vrhl postranní pohled na Snapea. Ten muž vypadal téměř poražen. Profesorce McGonagallové se téměř zlomil hlas, když pokračovala.

"Weasley, William."

Jediné slovo schopné popsat zvuk, nesoucí se od studentů, bylo... hihňání. Jako jeden se učitelé otočili k Harrymu. Pokrčil rameny. "Charlieho chlapec."

Snape skryl obličej v dlaních. "Další. Ne další," mumlal.

* *

´To si snad dělají legraci!´

"Cože?"

´Na co mě tu potřebují? Každý Weasley jde rovnou do NEBELVÍRu!´

* *

"NEBELVÍR!"

Přes Velkou síň se přehnalo pobavené mumlání a množství studentů se rozesmálo. Dokonce i nebelvírští se přidali a hlasitě tleskali na uvítanou Charlieho synovi.
Konečně se Síň ztišila-každý chtěl slyšet jméno dalšího studenta.

Profesorka McGonagallová se odmlčela, nikoliv pro dramatický efekt, ale aby se sama uklidnila.

"Weasley, Zachary."

Znovu se zvedl smích. Tentokrát se žádný z učitelů nepodíval na Harryho, když řekl: "Georgovo druhé dvojče."

* *

´Králíci. Jste normální králící.´

"Pardon?"

´NEBELVÍR!´

* * 

"NEBELVÍR!"

Nebelvírký stůl přivítal posledního Weasleyho dupotem a jásáním.

Zvedl se pokřik "Máme je všechny, máme je všechny!" Harry tiše tleskal, jediný z učitelů, který sledoval dění. Všichni ostatní si zakryli oči rukama.

Profesor Snape se třásl. "Devět. Je jich devět. A tři Potterové. Tohle nemůžu zvládnout."

Harry zaznamenal, že ta slova vyjadřovala pocity všech učitelů. Jediný Brumbál se pro sebe usmíval.

"Kvůli čemu se tváříš tak vesele, Albusi?" zeptal se učitel formulí.

"Ale, Fillie. Kvůli ničemu, snad jen s vyjímkou faktu, že letos neučím jedinou třídu."

pokračování příště...