10. Hosté k oslavě

Pošuk Moody za odcházejícími chvíli nevěřícně hleděl.
„Oni vážně slyšeli, co jsme zač a vůbec nijak na to nereagovali?!“ zašeptal nevěřícně.
„Matka si asi myslí, že hraju Dungeons and Dragons*,“ konstatoval Artemis. „No a otce před skoro třemi roky unesla ruská mafie a dva roky ho držela jako rukojmí. Matka se v té době složila a veškeré řízení rodinného podniku bylo na mně. Zdravý rozum jí nakonec navrátilo až Myrtino kouzlo, které jsem z ní vymámil a vyměnil za půlku zlata z výkupného.
Když mi Rusové nabídli, abych si u Murmanska převzal otce, naaranžovali jsme to se skřítky tak, že se v první chvíli domnívali, že jsem tam nechal otce zastřelit. Když jim pak peníze po dvaasedmdesáti hodinách zmizly, asi se tam smíchy neudrželi… Otec byl ale ve špatném stavu a bez skřítčího kouzla by nepřežil. Zdá se ale, že skřítčí kouzlo změnilo jeho psychiku na mnohem laskavější osobnost, než jsem si kdy pamatoval z doby před tím. Proto teď musím občas diskrétně zasahovat do řízení rodinného podniku, aby se nám jejich laskavost nevymstila a my o podnik nepřišli. Nicméně, nejsem plnoletý, jsou to mí rodiče, které mám rád, tak proto je alespoň oficiálně ještě poslouchám…“
(*Dračí Doupě)
*
„Když jsem tě tady viděla, myslela jsem, že trpíš Stockholmským syndromem!“ prohlásila Hermiona, když s Harrym našli chvilku času.
„Stockholmský syndrom?!“ zatvářil se Harry nechápavě.
Artemis vzhlédnul od rozehrané partie šachů. Ron si zvolil bílé a vypadalo to, že by mohl uhrát možná i dvacet tahů, než ho hostitel konečně dorazí…
„To znamená, že se rukojmí spřátelí a sympatizuje se svým únoscem a spolupracuje s ním. Často navzdory zdravému rozumu, který by doporučoval spíš spolupráci se zachránci, třeba policií…“ prohlásil. „Je to těžko pochopitelný mechanismus lidské psychiky, ale dá se to léčit…“
*
Bez zaklepání se dovnitř potichu protáhla Julie a zagestikulovala na bratra, aby za ní šel ven. Když mu Artemis pokynul na souhlas, vyšel.
„Brácho, přiber mě k tomuhle spolku!“ zaprosila. „Fowlovi jsou fajn, ale chovají se ke mně jako bych byla jejich dcera, ne bodyguard. Navíc se s nimi šíleně nudím, po NICH nikdo nejde, každej kromě nich už dneska ví, že důležitější je mladý Arty…“
„Julie!“ Butler se tvářil přísně, asi jako na psa, který udělá loužičku na perský koberec. „Jako tělesný strážce se budeš nudit naprostou většinu času. To už tak prstě chodí. Chápu, proč ti Madam Ko nedovolila modrý diamant. Nemáš ještě výdrž na dobrého bodyguarda. Právě proto, že po starších Fowlových nikdo nejde, zatím se budeš moct naučit víc, abys zvládla další zkoušku, pokud to Madam Ko vůbec dovolí…“
„No ta už se nerozčiluj, hromotluku a promiň, zkusit jsem to musela!“ řekla Julie a udeřila Butlera do břicha takovou silou, že někdo jiný by se zlomil v pase a vyhodil poslední dvě jídla na podlahu.
Butler si pomyslel, že je dobře, že Julii nenechali vrátit vymazané vzpomínky. Bez nich bude rozhodně mnohem šťastnější…
*
Pošuk Moody předal Harrymu masivní zlatý medailon s přezdobeným písmenem S stylizovaným do tvaru hada a ještě pár věcí ukradených z dědictví po Síriusovi Blackovi.
„Jestli se nepletu, tohle je dost důležitá věcička!“ poznamenal starý bystrozor.
„A jak!“ potvrdil to Harry a zabalil medailon do kapesníku před tím, než ho ukryl do kapsy…
*
„Čím disponuje Voldemort kromě kouzel na zbíjení?“ zeptal se Artemis Harryho po té, co Rona potřetí na hlavu porazil v šachách. „Má nějaké klasické zabijáky nebo něco takového?“
„Používá nemrtvé. Tedy oživené mrtvoly, ovládané kouzlem. Na jeho straně je taky většina vlkodlaků, nevím jak jsou na tom upíři.“
„Nemrtví. Vlkodlaci. Já chci radši mezi skřety do Větrného Pytle!“ konstatoval Sláma Hraboš.
„Na to teď není čas, Slámo. Beztak nám asi Koboi bude rušit spojení a překážet v cestě,“ odrazila ho Myrta. „Aspoň vyzkoušíme, jak na tohle zabírá Neutrino.“
„Pomůže proti nim něco jiného, než kouzla?!“ chtěl vědět Butler. „Nerad bych se spoléhal jen na ně. Sice jsem si něco už předem připravil, ale rád bych měl jistotu, že to bude fungovat.“
„Na nemrtvé zabírá oheň…“ zavzpomínal na hroznou jeskyni Harry.
„Na vlkodlaky některá kouzla, oheň, když je ho opravdu hodně a hlavně stříbro,“ odtušil Moody.
„Se stříbrem jsem už počítal, je to v každé legendě nebo báchorce. Stříbrné kulky do Sig-Sauera jsem si sice taky udělal, ale jestli jsou vlkodlaci extrémně rychlí, chce to jinou zbraň. Něco, co přitom nevzbudí nežádoucí pozornost, přinejmenším u mých kontaktů. Navíc hrozilo riziko, že budou muset střílet i Fowlovi, kteří až na mladšího Artemise výcviku nikdy moc nedali a spoléhali vždycky na mne nebo na mé příbuzné. Proto jsem opatřil několik opakovacích brokovnic…“ prohlásil zamyšleně bodyguard. „Do brokových patron jsem dal místo broků kousky stříbra. Aby to moc neničilo hlavně, tak jsem použil nastříhané stříbrné řetízky, z úlomků a koncovek jsem si odlil kulky pro pistoli. Takhle upravené patrony jsem plánoval použít proti vlkodlakům nebo upírům, když už pan Artemis prokázal existenci skřítků. Brokovnic je taky v rodinném arzenálu dost pro všechny. Plamenomet tu taky máme a paliva do něj bude snad dost…“ pokračoval v úvaze. „Ještě něco bych měl připravit, než večer vyrazíme?!“
Už nedodal, že odlévací kokila na olověnou munici pro terčovou střelbu se po čtyřsté dvacáté stříbrné kulce rozhasila natolik, že kulku už nebylo možné okalibrovat na 9 mm Parabellum. Stalo se to vzdor faktu, že si Butler kokilu objednal ze speciálního materiálu, který měl odolávat teplotě nutné pro tavení stříbra (Teplota tání stříbra je 960 °C, olova 327 °C a obyčejného železa 1535 °C.). Dokonce i speciální slitiny měly bohužel jen omezenou trvanlivost…
Stejně tak Butler nemluvil ani o tom, že nechal veškerou munici požehnat od katolického kněze Otce Seamuse O’Rourkeho. Ten sice původně namítal, že s požehnanými zbraněmi smějí bojovat jen Vatikánem určení a vysvěcení exorcisté, ale po dvou lahvích irské whisky a třech stech librách úplatku požehnal všechno, co mu sluha předložil…
„Pár patron by to chtělo nabít mořskou solí,“ mínil Pošuk. „Ne všichni duchové jsou tak laskaví, jako ‘Skoro Bezhlavý Nick‘, sůl je sice nezraní, ale aspoň na chvíli zažene…“
Butler přikývnul, jako že rozumí…
*
Po nějaké chvíli se znovu objevili Artemisovi rodiče v doprovodu posmutněle se tvářící Julie, která potichu pokynula Butlerovi.
„Dobře se tu bavte, jen nezapalte sídlo!“ řekla matka s jemným úsměvem ve tváři.
„Jedeme na Riviéru,“ prohlásil otec. „V lázních mě to už nebaví a nohu už beztak prostě nedokážu rozcvičit líp, než jsem ji už rozcvičil…“ zatvářil se na Artemise trochu vzdorně.
Bylo znát, že z Artemise mladšího je teď chtěj nechtěj hlava rodiny.
„Ale proč ne, užijte si to!“ popřál rodičům. „Nemusíte ani moc spěchat s návratem…“ dodal, když ho napadlo, že by je mohl zastihnout nějaký nečekaný protiútok současných smrtijedských nepřátel…
*
Lord Voldemort zkusil znovu kouzlo pro nalezení místa pobytu Harryho Pottera. Podle očekávání jej nenašel, jakási odezva přicházela odkudsi mimo Británii, ale to musela být chyba.
Přesto ho napadlo, kde by se ten obrýlený skrček mohl teď brzy objevit. Jeho hadí rty zvlnil ošklivý úšklebek, když si přivolával Petra Pettigrewa:
„Červíčku, mám pro tebe úkol…“
*
Klusák si do počítače v transportéru stáhnul záznamy skopů sledujících území celé Evropy a propátrával ho. Myrta si z toho záznamu vytáhla úsek odpovídající okolí trasy od skřítčího terminálu po Godrikův Důl. Vcelku překvapivě tam v cílové oblasti nikde nenašli žádné geofyzikální anomálie odpovídající začarovaným místům. Trosky domu Potterových byly prostě spáleništěm, kde přinejmenším shora nic zajímavého nenašli.
„Poletíš s námi, Klusáku?“ zeptala se Myrta kentaura.
„Radši ne,“ byla očekávatelná odpověď. „Počkám radši tady se svým transportérem. Udržujte rádiový klid a volejte jen ve stavu akutní nouze. Co ty, Rehku?!“
Víl ve vzduchu zatřepetal křídly a pak prohlásil:
„Sice se trochu bojím, ale víc jsem zvědavý, o co půjde.“
Myrta prošla ještě jednou trasu od terminálu k domu Potterových a neobjevila tam žádné zjevně číhající nebezpečí. Spíš jí to ale zneklidnilo, protože si dobře uvědomovala pravidlo, že když jde něco až příliš dobře, tak jste určitě něco přehlédli…
Po chvíli na dveře transportéru zaťukal Artemis. Bylo to zbytečné gesto, kamera ho skřítkům vevnitř ukázala už dávno, ale zvyk je zvyk.
„Naši už odjeli, můžete klidně vylézt ven.“
*
Pošuk Moody s Hermionou a Rehkem Mandragorou se po odchodu Fowlových rozhodli posílit obranná opatření sídla a zajistit ho také proti Přemísťování. Jako první vnější linii obrany využili pětici hlásek v okolí, na kterých už měl Klusák instalované antény svého zařízení pro zastavování času.
Ve vstupní hale zesílili kouzla, která chránila pult recepce. Jeho částečnou pasivní ochranu sice už představovala čtyřpalcová ocel a kompozitní pancíř, zakrytý historizujícně kašírovaným dřevem. Aktivní ochranu měly zajišťovat tři připojené kulomety Bren, které vyřadila Britská Armáda z výzbroje krátce po překomorování na munici 7.62 × 51 mm NATO - snad každá armáda na světě má sklon k plýtvání a tyto poměrně překvapivě přesné kulomety byly nahrazeny novějšími L7-GPMG, jejichž konstrukce umožňuje navazování nábojových pásů, místo trochu nešikovného zasazování třicetiranových zásobníků Brenu, taky je méně citlivá na znečištění třeba pískem. Magickou ochranu zatím představovala jen skřítčí kouzla, která starý bystrozor doplnil a vylepšil.
„Myslím, že zachycení našich kouzel místním Ministerstvem se moc bát nemusíme,“ tvrdil víl. „Myslím, že pěkných pár staletí před tím, než se tu usadil Hugh Fowl, tu musel mít své sídlo nějaký čaroděj. Nevím, jestli člověk nebo skřítek, ale uspořádal si to tady, aby byl v takovém bezpečí před magickým útokem, jaké se vůbec dá zařídit. Nepřekvapilo by mne, kdyby ty hlásky, které dávají dohromady pentagram, byly dodělané uměle…“
Ve velíně pak udělali magickou přepážku, maskovanou jako původní historická zeď, za kterou tak vznikla nová místnost. Pro zúčastněné nečaroděje museli zajistit magicky nadopované krystaly s otvíracím kouzlem. Ty umístili jako ozdobu do šperků. Pro Butlera stejně jako pro oba Artemise, pochopitelně do kravatových jehlic. Pro jistotu připravili tyto ‘klíče‘ i pro nezasvěcené obyvatele Fowl Manor. Proto pro Artemisovu matku, stejně jako pro Julii Butlerovou připravili prsteny s vloženým magickým krystalem. K nim přidali jehlici pro Artmisova otce a uložili je do trezoru.
*
Gideon Brownson se opatrně rozhlédl. Sice si vyčíhal tu chvíli, kdy by nikde po plánované trase v chodbách Azkabanu neměl potkat žádného ze svých kolegů bachařů, ale náhoda je sviňa. Když mu Severus Snape přinesl tu nabídku, měl ho spíš udat, ale záloze čtyř tisíc galeonů a příslibu dalších šesti tisíc po vězňově osvobození, tomu rozhodně nedokázal odolat. Nijak zvlášť tuhle práci nemiloval, lezavě vlhký chlad mu pronikal až ke kostem a po dezerci mozkomorů museli strážní obcházet sami…
Odemkl dveře cely. Prst na rtech vězňovi napověděl, že má být zticha, namířený samostříl se založenou šipkou zas to, že bachař není úplný pitomec a moc obchodu nevěří. Přesto došli v klidu až ke krbu. Brownson už už bral do rukou krabičku s Letaxem, když se náhle ozvalo dvojí drnknutí tětiv samostřílů. Vězně šipka těsně minula, ale Gideon viděl, jak se zakrvavená šipka prodrala jeho uniformou kousek pod hrudníkem. Jak upadal do šoku, všimnul si, že vězeň s ošklivým úšklebkem vběhl do zelených plamenů. S pozvolnou ztrátou vědomí mu došlo, že z povalování na pláži v Karibiku nebude už nic…
*
„Pojďte si vyzkoušet ty brokovnice, abyste věděli, jak se to bude chovat!“ navrhnul Butler všem po obědě. „Jak se říká, můžeme nebo nemusíme uctívat Boha, ale John Moses Browning zajistil, že si můžeme zvolit. Možná si myslíte, že je na naší straně právo a spravedlnost, ale ty jsou dost často spíš na straně těch, co mají lepší dělostřelectvo a víc munice…“
Vytáhnul bedničku, ze které vyndal na stůl osm brokovnic zabalených v hnědém papíru. Nahlédnutím bylo vidět, že tam ještě dva balíčky zbývají. Oproti neohrabané lovecké dvouhlavňovce, kterou se před lety strýc Vernon trapně pokoušel ohrožovat Hagrida, tyhle byly mnohem kratší, s kulatým masivním předpažbím, zakončené pistolovou rukojetí.
„Mossberg pětistovka Super Short, šest a půl palce dlouhá hlaveň,“ prohlásil bodyguard a jednu vybalil. „Zásobník pod hlavní na tři náboje, čtvrtý náboj v komoře. Víckrát jako netrénovaní asi stejně nikdo nestihnete vystřelit. Navíc by ta zbraň pak byla delší a nevešla by se do chlebníku přes rameno.“
Krabičku s nářadím, která byla k pušce přibalená, položil na stůl. Vytáhnul šedozelený chlebník z tuhého plátna s popruhem přes rameno. Do něj zbraň vložil a rychlým pohybem ji vytasil. Hadříkem očistil z brokovnice vazelínu, vytáhnul nářadí, překontroloval vnitřní mechanismus a namazal ji zbrojním olejem.
„Než budeme doopravdy střílet, vemte si všichni tohle,“ rozdal všem jakési podivné válečky se spoustou drobných otvorů. „To jsou skřítkovské sonické filtrační houbičky. Ochrání vám to uši, když je hluk neúnosný. Ještě si zapamatujte, že pokud budeme nuceni používat zvukové granáty, musíte mít v okamžiku výbuchu otevřená ústa, nebo vaše zuby budou pro příště přenocovat ve sklenici na nočním stolku.“
Když bodyguard viděl, že už si všichni filtry vzali, vytáhnul ze šuplíku krabičku,ze které vyndal čtyři patrony. Odtáhnul předpažbí dozadu, zasunul náboj nahoru do komory v hlavni a další tři do zásobníku, pak posunul předpažbí zpět dopředu a namířil na připravené lepenkové terče.
„Tohle je pojistka,“ ukázal Butler zbraň všem přítomným a pohnul páčkou. „Když ponesete brokovnici někam nabitou, musí být zajištěná, před výstřelem musíte pochopitelně odjistit…“
Hluk výstřelů prošel i těmi sonickými filtračními houbičkami, ale nebyl alespoň bolestivý.
Butler brokovnici rozebral a ukázal všem, jak se má vyčistit.
„Pokud nebudete střílet vzápětí, zbraň musíte vyčistit, zbytky z prachu nebo střel mohou znehybnit mechanismus spouště v té nejnevhodnější chvíli. Pak se zbraň naolejuje…“ ukazoval. „Takže nabíjejte. Máme tu jen pět stání, takže se budete muset trochu vystřídat.“
Chvíli sledoval, jak většina čarodějů zápolí s pro ně většinou nezvyklým problémem. Pak ukázal na Moodyho, Fletchera, Hermionu, Rona a Artemise, aby se postavili na palebnou čáru.
Harrymu pokynul, aby šel stranou. Z jiné bedničky vytáhnul další zbraň.
„Dámský revolver Smith &Wesson Centennial devět set čtyřicet s dvoupalcovou hlavní. Nemusíte si dělat starosti s pojistkou nebo kohoutkem, jištěné je to odporovou spouští a kohoutek je ukrytý pod tímhle pláštěm…“ ukazoval. „Je to jednodušeji ovladatelná zbraň než můj Sig-Sauer a přitom na stejnou munici. Kdyby se něco stalo, víte aspoň, kde si můžete v nejhorším vzít další munici. Takhle se vyklápí bubínek, je jen na pět nábojů, velká většina přestřelek končí třetím výstřelem. Na to, abyste se naučil využít něco lepšího, nemáme bohužel čas. Dejte si ho tak, abyste k němu mohl hlavně levou rukou. Z nás všech tady půjdou asi nejvíc po vás… “
Harry uchopil revolver do levé ruky. V pravé držel navolno nabitou brokovnici. Chvíli si se zřetelnou nechutí prohlížel obě zbraně.
„Copak?!“ zeptal se bodyguard.
„Vražda by neměla být tak zatraceně jednoduchá věc!“ durdil se Harry.
Ginny se k němu chtěla přivinout, aby ho trochu utěšila, ale Butler jí zamítavě pokynul rukou.
„Díváte se na to úplně špatně, pane Pottere,“ vysvětloval komorník. Nadále trval na formálním oslovování a nepovolil ani tak, jak povolil s mladším Fowlem, kterého oslovoval ‘pane Artemisi‘. „Pokud se vám podaří zabít toho ‘lorda‘ Voldemorta nebo některého z jeho příznivců, berte to jako zabití v sebeobraně. Nebo jako svépomocnou spravedlnost, jestli se vám to bude líbit víc…“
Harry trochu nepřesvědčivě přikývnul a přesunul se s Ginny na palebnou čáru.
Nebylo příliš překvapivé, že z čarodějů byl ve střelbě nejlepší Pošuk Moody. Jako zkušený bojovník si na novou zbraň zvykl celkem snadno. Harry byl po Hermioně a Fletcherovi naopak třetí nejhorší…
*
Vyšli ven k zamaskovanému skřítčímu transportéru.
Myrta jim otevřela dveře dovnitř.
„Pojďte rychle, je nad námi zrovna špionážní satelit!“ volal zevnitř Klusák. „Ať nevidí jak mizíte…“
Vlezli tedy dovnitř.
„Jen co se setmí, vyrazíme,“ ohlašovala Myrta.
„Já zůstávám tady!“ prohlásil kentaur. „Kdyby nás někde nějakou náhodou viděli, byl bych příliš nápadný… Krom toho, musím se pokusit zachytit šmejdění Opal Koboi, kdyby náhodou. Zachovávejte rádiový klid a vysílačky používejte jen v nejnutnějších případech. Fajn, už jsme mimo dohled senzorů toho satelitu, já si přejdu k sobě…“ s tím vyšel ven.
„Stmívat by se mělo za půl hodiny…“ slibovala elfka. „Průlet servisními tunely by neměl zabrat víc, jak hodinu nebo dvě. Na obhlídku Godrikova Dolu budeme mít času až dost. Podle záznamů ze skopů je to zřícenina bez geofyzikálních aberací, které nacházíme na očarovaných místech…“
„Trochu jsem pátral po Netu,“ navázal Artemis. „Tví rodiče ustavili svěřenecký peněžní fond, který zabezpečuje, že pozemek zůstává ve tvém vlastnictví. Až ti bude osmnáct, ozve se ti londýnská právní kancelář Barnaby & Foyle. Ti byli v závěti určeni jako vykonavatelé poslední vůle tvých rodičů. Zřejmě se to týkalo jen majetku dostupného nečarodějům, je to celkem normální právnická kancelář. Nemají ani moc dobře zabezpečený přístup na Síť. Po splacení všech poplatků ti ale nezůstane dost peněz na obnovu domu, budeš potřebovat ještě jiné zdroje, pokud ten dům budeš chtít obnovit. Je v docela pěkné krajině.“
*
Myrta pilotovala se svou obvyklou bravurou. Prolétli od E1 – Tara na E3 za míň než půl druhé hodiny.
Dvě hodiny po setmění se transportér pod plnou kamufláží už vznášel nad troskami domu Potterových.
„Skeny negativní,“ prohlásila elfka. „V blízkosti není nic většího živého, než hlodavci a toulavá kočka. Půjdeme na přistání…“
Z otevřených dveří transportéru vyšel jako první Butler, který se rozhlížel se samopalem Uzi-Mini v jedné a skřítkovským detektorem v druhé ruce.
„Čisto!“ prohlásil, ale zbraň neuložil. Možná to byla jen nervozita způsobená vyplaveným adrenalinem, ale měl pocit, že ani zdaleka není vše v pořádku.
Pošuk s přivřenýma očima máchal hůlkou a pak vytahoval ze zdánlivě bezedných kapes svého pláště jeden detektor černé magie za druhým a s podezíravým vrtěním hlavy bral na vědomí, že nic nezachytávají…
Sláma Hraboš doširoka roztáhl chřípí nozder a začenichal.
„Zlato tady v okolí není, mimo toho, které jsme přinesli s sebou.“
S permonickými smysly se v tomhle nikdo nehodlal přít…
„Ševelissimo!“ začaroval Harry nejbližší okolí, aby nepřitahovali pozornost mudlů z vesnice…
*
Na místě už byli druhou hodinu a zatím nenašli, co to sem mohlo Harryho jen táhnout kromě sentimentální vzpomínky na rodinu, kterou si neměl příležitost užít. Pak se ozvala Myrta:
„Někdo sem jde. Támhle!“ ukázala.
Tím někým se ukázal být muž v otrhaném oblečení, které by na sebe nevzal snad ani bezdomovec.
„Remusi!“ poznal ho najednou Harry.
Bývalý učitel Obrany proti černé magii se ztěžka pokusil usmát, ale vypadalo to, jako by si o jeho tvář už ani nepamatovala.
„Harry, Voldemort si myslí, že bys tu mohl být. Myslím, že sem pošle naše…“ dodal smutně.
„Myslíš VLKODLAKY?!“ vyhrknul Harry.
„Tohle je vlkodlak?!“ zeptal se Butler a bylo vidět, jak sahá do chlebníku pro brokovnici.
„Je to vlkodlak, ale taky náš spojenec!“ řekl Harry tvrdě.
Bodyguard sice nevypadal přesvědčeně, ale dal ruku trochu dál od rukojeti zbraně. Harry Lupina stručně představil a představil mu naopak Artemise s Butlerem i skřítčí spojence.
„Červíček nám toho moc neřekl, kromě těch opravdu prověřených ani nevíme, kde je smrtijedské ústředí…“ Remus zněl unaveně. „Asi tam jen ztrácím čas, ale když přišel s tím, že si Pán Zla myslí, že bys mohl být tady, spěchal jsem, abych tu byl první!“
„Tady něco chcíplo?!“ zeptal se náhle čenichající Sláma.
„Támhle!“ křikl Pošuk Moody a jeho hůlka osvítila směr.
Smrdutý zástup, valící se snad ze všech směrů, tvořilo možná padesát pochodujících mrtvol. Nevidomé zapadlé oči a nepřirozeně bílá kůže nenechaly nikoho na pochybách, CO je sem přišlo navštívit…
„Nemrtví…“ vydechl Remus. „Jen první vlna útoku pro odvrácení pozornosti a utahání…“
„Accio plamenomet!“ prohlásil Harry s hůlkou namířenou do směru, kde by měly být dveře transportéru.
Zbraň mu přilétla do rukou a mladý čaroděj ji rychle předal Butlerovi.
Napumpování a ‘rozchození‘ plamenometu zabralo nějakou chvíli, kterou museli zajistit čarodějové s ohnivým kouzlem ‘Incendio!‘ Když to vypadalo, že vzdor úsilí nemrtví prolomí jejich obranu, několik zášlehů hořícího napalmu ukončilo první útok. Harry cítil, jako by něco pronikalo bariérou kouzla ‘Ševelissimo!‘
„Jsem rád Pottere, že se zase potkáváme!“ ozval se ze tmy hlas Fenrira Šedohřbeta. „Věděl jsem, že mrtvoláci tě nedostanou, ale svůj úkol splnili, neutekli jste!“
Nocí se ozvalo vlkodlačí vytí. Ozývalo se snad odevšad...