10.Pravda

Ráno přišla Lola a nesla pytel na šaty. Rozepla ho a na ramínku byly lehké šaty z bílé organzy .Velmi podobné těm na obraze stačí jen pár malých úprav.
„Loli ty jsou super, ale kdo mám jako být?“ zeptala jsem se.
„Podle místní legendy Paní vlků nebo taky Paní z věže.“ odpověděla a já si sedla. Tohle nemohla být náhoda ten sen, ty šaty a legenda. Co to vše znamená?
Musím se podívat do spodního pokoje, ale teď jsem měla před sebou palčivější otázku.
Rozhodla jsem se, že se zeptám dnes večer.Zítra už je nový rok a já bych do něj chtěla už vstoupit bez lží.
Odpoledne jsme měli šaty hotové. Lola je poklad. Když se i ona běžěla převléknout dala jsem se do svého zevnějšku. Jsem zvědavá co na to řekne Rae a Nick.
Oblékla jsem si šaty, rozpustila vlasy a na temeni sepnula hřebínkem od Rae.Podívala jsem se do zrcadla a to co mi ukázalo bylo ohromující. Byla jsem tak podobná té dívce z obrazu,že mi chyběl jen vlk a iluze by byla dokonalá. Sešla jsem dolů a zamířila za rodinou. Cestou jsem zkusila kliku neznámého pokoje, bylo zamčeno.Zastavila jsem se u dveří, všichni už tam byli. Otočili se jakmile jsem vstoupila a oni i já jsme koukali překvapeně. Zůstala jsem stát.

Tom a Charlotta představovali Ludvíka XVI a jeho královnu Marii Antoinettu, Viv vypadala jako šlechtična z dob Richarda Lví srdce a Matt ten byl v starodávném kiltu naprosto neodolatelný, pravý pán z Dunravenu. Nathan se skvěle hodil k Tomovi a Charlottě vypadal jak člen jejich dvora. Mladý šlechtic.

Ale největším překvapením pro mne byli Rae a Nicholas.

Oba vypadali naprosto úžasně a zároveň si byli neuvěřitelně podobní. Měli na sobě kostým hm... nevím snad představující rytíře bez brnění ? Kůže a len. Oba byli až neslušně přitažliví a sexy.

I reakce na můj kostým byla celkem výrazná, hlavně u mužské části rodiny. Šaty mi velmi těsně obepínaly tělo a sukně z lehounkého šifonu působila jako bych byla oděna do pavučiny. Nejsilnější reakci jsem, ale překvapivě viděla na tátovi.Zbledl ještě víc než normálně a jakoby zmrzl.

„Ach Míno vypadáš úchvatně!“ přišel ke mně Nath a dvorně mi nabýdl rámě. Přijala jsem a nechala se odvést do místnosti. Zábava se pomalu rozjížděla Tom pouštěl hudbu a já se nějak ocitla v Nickově náruči a po boku Matta a Viv kroužila po improvizovaném parketě.

Nick mne držel velmi jemně a opatrně , ale i tak se na mne tiskl celým tělem. Bylo to ….......já nevím vzrušující a příjemné, ale i přesto nějaká část mé mysli hlasitě zvonila na poplach Pozor to není ten pravý!!!! Nepodlehni!!!!!!
„Dovolíš Nicku?“ zaslechla jsem Raeův hlas a za chvilku i ucítila jeho ruce jak mne přebírají z Nickyho objetí.
To co jsem cítila v jeho pažích bylo jiné. Byla jsem rozechvělá a cítila se v bezpečí, žádný poplach. Chtěla jsem mu být blíž a tak jsem to byla já kdo se tentokrák tiskl.
Ani jemu srdce netluče uvědomila jsem si najednou. Ach je čas mluvit s otcem! Hudba skončila. Usmála jsem se na Rae když mne neochotně? pouštěl z rukou. Nechtělo se mi od něj ! Cože?! Co se to se mnou pro boha děje?
Když se mě dotýká Nick cítím vzrušní, tělem jako by mi probíhal neklid, touha. Když Rae citím chvění v srdci a potřebu být sním. Rozhodně ani v jednou případě to nejsou pocity vhodné pro vztah bratr a sestra. Už je tak nedokážu vidět, stali se pro mne muži!

„Tati“ zašeptala jsem téměř u jeho ucha. Nechtěla jsem aby mne slyšel i někdo jiný, „mohla bych s tebou na chvilku mluvit? V soukromí!!“ dala jsem důraz na poslední slovo.Podíval se na mne zkoumavým pohledem a kývl. Šla jsem za ním a společně došli do jeho pracovny. Ostatní tím pádem zůstali na druhém konci hradu. Doslova.
Zavřela jsem dveře a otočila se na něj. Sedl si za stůl a díval se. Jak začít? Začal on. Sláva.
„Jasmíno? Co se děje?“ položil otázku, ale v hlase mu byly spíš slyšet obavy.
„Já,.... víš je konec roku a letos se stalo mnoho věcí, přibylo hodně nového a já bych nechtěla začít nový rok dokud si neudělám v jistých věcech pořádek“ začala jsem zmateně.

„Tati já vás mám velice ráda, vlastně vás miluju jste má rodina a proto chci znát pravdu.“ odmlčela jsem se „Kdo jste?“

„Jak to myslíš Jas?“ řekl klidně, i když už za tu dobu co jsem s nimi poznám, že jeho klid byl jen na povrchu, je to jen maska a vstal.

“Dobrá tak jinak. Lidé nejste, tak KDO!!!! " řekla jsem věcně a klidně, nevím kde se ve mně ten klid vzal. Znovu si sedl.
„Kdo myslíš, že jsme?“ zeptal se.

„To bych raději slyšela od tebe, Tati!“ řekla jsem prosebně.Nechtěla jsem to vyslovit první.

„Proč si myslíš, že nejsme lidé?“ odpověděl otázkou.

„Krom jiného vám nebije srdce, Matte“ usmála jsem se. Hraje o čas, hledá výmluvu, vysvětlení došlo mi.

„Mě je jedno kdo či co jste jen nechci aby jste mi lhali, aby jste se museli přetvařovat. Chci pravdu!! Unesu ji jsem tvá dcera. Že jó !!?“

Najednou mě napadlo. Co když né? Ale ano jsem , má podobnost s ním je více než zdřejmá.

„Jsi chytrá a všímavá Jas. Proč jsi se neptala dřív?“ natahoval to.

“Asi jsem na to nechtěla myslet a tak jsem dělala, že nic nevidím, že je vše normální.Že vy jste normální!“ plácla jsem co mne v tu chvíli napadlo a až potom mi došlo, že je to pravda.

„Co se změnilo, proč jsi změnila názor?“ nedal se.

„Já nevím, možná je to tímhle místem. Cítím se tu doma jako bych sem patřila, jako bych konečně patřila k vám víc než ke svému dřívějšímu životu. Jako bych se tu probudila. Tati nezamlouvej to! Chci odpověď a to hned!!“

„Jasmíno vážně si jsi jistá, že chceš znát pravdu?“ ujišťoval se smutným hlasem.

„Ano“

„Dobrá tak tedy pravdu. Jsme upíři. Všichni na tomto hradě krom tebe.“ pozorně se na mne díval.

Vydechla jsem. Byla to pravda. Cítila jsem se najednou tak klidně a uvolněně. „Fajn. Jak to, že ještě......“

„Neživíme se lidmi Jas. Naší potravou je krev zvířat,“ vysvětloval. „Bojíš se?“

„Né, už jsem ti říkala, že vás miluju, jste má rodina a té se člověk nebojí. Nic na tom nemění ani fakt, že vy nejste lidé.“ utvrzovala jsem ho už v jednou pronesené pravdě.

„Smím se ještě na něco zeptat?“
„Teď už na cokoli!“ rezignoval, ale bylo slyšet úlevu v jeho hlase. Usmál se.
„Co vše dokážete?“

„Nespíme a díky tomu máme fůru času, máme mnohem lepší sluch i zrak, čich, jsme rychlejší než cokoli živé na této planetě. Téměř nic nás nezničí. Máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal se on.

„Já nevím.......ve filmech je toho spousta?!“ snažila jsem se odlehčit situaci. Zasmál se .Povedlo se.

„Dobrá tak pár hloupostí alá Hollywood. Slunce nás nespálí, kůl by neprošel naší kůží, stříbro ani svěcená voda nám neublíží.Do kostela občas zajdu a jak jsi si jistě všimla na krku nosím křížek tak ani ten neúčinkuje. Pravda nestárneme, ale v netopýra se proměnit nedokážu ani já ani nikdo jiný.“ vysvětloval se smíchem.

„Jas měli bychom jít. Začnou nás za chvilku hledat.“ zvedl se a já sním.

Došli jsme nepozorovaně zpět. Znovu jsem si prohlížela členy své rodiny.Najednou mne něco napadlo. Ty kostými jakoby každý z jiné doby. Co když je to jejich doba?
Cestou jsme se dohodli, že jim řekneme o našem rozhovoru i o tom , že to nechám na Mattovi.

„Ehm ehm..za chvilku bude půlnoc a já mám pro vás důležitou zprávu“ oslovil všechny a vzal mne kolem pasu.
„Chtěl bych vám všem oznámit, že jako herci nestojíte za nic a nebo mám velmi všímavou a chytrou dceru. Takže naše hra právě končí. Jasmína zná pravdu a jak zas znám já ji čeká nás teď mnoho otázek!“
Dívala jsem se během jeho řeci na každého z nich. Všichni až na Rae byli překvapeni, on měl tento výraz už když jsme vešli. Jak to? Vypadalo to jako by byl jediný kdo si všiml naší nepřítomnosti.
„Wooow !!!! Jas od kdy to víš?“ vzpamatoval se první Nath.
„Že jste jiní?......... Toho jsem si všimla už v americe a............ kdo jste? ...Věci mi zapadly když jsem byla u mamky. …........Byl čas přemýšlet.“
„Jasmíno opravdu ti nevadí kdo jsme?“ jasně Viv starostlivá. Je jako máma.
„Né, nevadí Viv, ale vám asi zachvilku začnu vadit já. Mám milion otázek!“ usmála jsem se na ni a ujišťovala ji o svých citech.
„Nebudeš, já se na to přímo těším!!“ ozval se natěšeně Nick.
„Jasně náš vejtaha. TY budeš mít vymezený čas jinak se na nikoho jiného nedostane.“ brblal Nath.
Lola se už taky vzpamatovala , přiběhla ke mně a vrhla se mi kolem krku.
„Míno to je super, už žádné hlídání! Jsem ráda, že to víš a bereš tak klidně. Nic to mezi námi nemění viď? “ dívala se mi zkoumavě do očí.
„Né, nic jsi dál má milovaná sestřička.“
Tom jen mrknul a kývl, měli jsme povahově k sobě nejblíž a tak nebylo potřeba slov. Hledala jsem očima Rae, jeho reakce byly vždy tak odlišné a tak jsem chtěla vědět jak se bude chovat teď. Nikde jsem ho ale neviděla. Mrzelo mne to. Na jeho reakci mi záleželo víc než jsem si připouštěla.