11 – Návštěva aquaparku

Bella:

„Mě se ten pohled líbí,“ usmál se.

„Fain, no jak chceš!“ ušklíbla jsem se a shodila ho ze svého klína.

„Proč?“ zeptal se.

„Nemáš blbě koukat,“ uculila jsem se nazpět.

„Tak počkej přece!“ zavolal za mnou, když jsem vybíhala schody a ihned mě dohnal. „Omlouvám se, ale nemohl jsem si pomoct.“

„To je mi jasné,“ zasmála jsem se a rychle i s ním zapadla do svého pokoje. Nevím proč, ale měla jsem neodolatelnou touhu dokončit to, co jsme začali.

Začala jsem ho dravě a vášnivě líbat, nenechal se dlouho pobízet a polibky mi oplácel, o chvíli později se znovu ozval jeho malý Edík a začal mě tlačit do břicha. Ještě víc mě tím povzbudil a já z něj začala sundávat košili.

„Bell!“ zasténal mi do úst, projel mnou naprosto dokonalý pocit.

„Ede?“ zašeptala jsem mezi polibky a dál pokračovala v jeho líbání.

„Ahoj, přinesla jsem ti…“ vpadla mi do pokoje Alice.

„Alice!“ zavrčela jsem na ni.

„Promiň, já nic neviděla, omlouvám se!“ třeštila na nás oči.

„Tak co jsi chtěla?“ zeptala jsem se.

„Přinesla jsem ti věci do aqvaparku.“ Usmála se nejistě a položila malou hromádku na mou postel.

„Děkuju, sestřičko,“ usmála jsem se na ni a ona vypochodovala z mého pokoje.

„Bude se tohle dít často?“ zeptal se mě nabručeně Edward.

„Zvykej si!“ zasmála jsem se a přešla k hromádce od Alice.

„Tohle si na sebe nevezmeš, že ne?“ ukázal na dvojdílné plavky, které mi donesla Alice.

„A co si mám vzít? Pás cudnosti?“ vytřeštila jsem na něj zrak.

„To zrovna ne, ale…“ znovu ukázal na plavky a pak sklonil hlavu ke svému nadutému klínu.

„Neboj, máme ještě celou noc!“ zasmála jsem se a znovu se k němu přimáčkla, přes jeho vzrušení to však moc dobře nešlo.

„Bello, já…“

„Rosalie!“ vykřikla jsem a znovu se od Edwarda odtrhla.

„Celou noc říkáš?“ zeptal se posměšně Edward. Jen jsem pokrčila rameny a znovu upoutala svou pozornost k Rose.

„Já, se omlouvám, já…“

„Rosie, proč jsi přišla?“ zeptala jsem se.

„Já, chtěla jsem s tebou mluvit… Docela naléhavě,“ zadívala se omluvně na Edwarda.

„Fain, holčičí věci, chápu… Chlap mizí!“ zadíval se smutně a vystřelil z mého pokoje.

„Tak Rose, o co jde?“ zeptala jsem se.

„Já… Nevím, jak se teď chovat k Emmetovi.“ Řekla a sklopila pohled k zemi. „Víš to stěhování, sloučení rodin a tak…“

„Chápu tě, je toho v poslední době docela dost, viď?“

„JO, a to všechno a ta sousedka a…“ Objala jsem ji kolem ramen a nechala ji povídat, ani jsme se nenadály a bylo tu ráno. Ráno a s ním i krásný slunečný den v aqvaparku.

„Jdu se připravit a díky, že´s mě vyslechla.“ Usmála se na mě Rosalie.

„Od toho sestry jsou ne?“ opáčím jí a taky se zvednu.

„Ne každá by to vydržela…“ znovu se na mě zazubí a vyběhne z pokoje.

„Mám tě ráda!“ zakřičím za ní a začnu se připravovat na cestu.

***

O chvíli později už všichni čekáme na Carlisla a Esme, kteří se nám přes noc záhadně ztratili.

„Tak co myslíte? Rozdal si to náš taťka s jejich mamkou?“ nadhodí Emmet a začne se smát.

„Emmete, ty si takový kůň!“ plácne ho Rose po zádech.

„Tak promiň milášku!“ zašišlá na ni a pak ji dlouze a vášnivě políbí.

„Nechte si to!“ křikne na ně Jasper.

„Sorry brácha,“ zakření se Emmet. „Jsem prostě kanec!“ prohlásí, čímž rozesměje celé osazenstvo obýváku.

„Emme? Nechceš myslet na něco jiného?“ zeptá se ho poněkud naštvaně Edward.

„O co jde?“ podívá se na něj Rose.

„Prostě nepotřebuju vidět, jak si s tebou v noci užívá!“ štěkl Edward naštvaně.

„Emmete!“ zavrčela na něj Rosalie.

„Promiň, lásko, ale nemůžu si pomoct!“ omlouvá se Emmet.

„Děti! Jdeme!“ zavelí Esme ode dveří.

„Kde jste byli celou noc?“ zeptá se Emmet a zkoumavě si je prohlíží.

„Myslím, že jsou dost staří na trochu sexu.“ Utne ho Rose a koukne na mě.

„Ok, tak jdeme na to.“ Usměju se a přes všechny přehodím iluze.

„Moment, venku svítí slunce!“ zastaví nás vyděšeně Carlisle.

„A?“ podívá se na něj desetiletá Alice.

„A?“ vytřeští na ni oči. „Budeme nápadní.“

„Carlisle, nestresuj! Bude to v poho,“ uklidňuju ho a pomalu vycházím z domu. Mé iluze totiž nezáří a díky tomu jsme už několikrát žily na jihu.

„To je… fascinující,“ vypadne z Carlisla, když vystoupí do slunečního svitu.

„Jo, já vím!“ zakřením se a popadnu Edwarda. Narvu ho do sedačky a natáhnu se pro Rose.

„Fakt musím?“ zeptá se otráveně.

„Fakt musíš!“ přisvědčím a narvu ji do druhé sedačky.

„Víš kam jet?“ otočí se na mě Esme.

„Jasně,“ usměju se. „Jazzi, jedeš se mnou ty, nebo Alice?“

„Pojedu s tebou,“ usměje se a nastoupí na místo spolujezdce. Carlisle, Esme, Emmet a Alice se naskládají do druhého auta.

„Jedeme?“ zadívám se na osazenstvo mého autíčka.

„Jasně!“ zavelí Jasper a já nastartuju. Valím si to dobrých 190 km/hod. a nijak si nelámu hlavu s plnými čárami na silnici.

„Jsme tu,“ zasměju se a vystoupím z auta, abych odpásala naše malé dětičky.

„Jdeme?“ zeptám se a společně vyrazíme ke vchodu, kde počkáme na ostatní. Za chvíli jsou tu a my se společně vydáme do vodního ráje.

„Sejdeme se za dvacet minut támhle u toho stánku,“ zavelí Carlisle a všichni se vypravíme do šaten. O dvacet minut později se opravdu všichni sejdeme u onoho stánku.

„Dobře, kdo první uvidí sousedku, bude varovat ostatní.“ Zavelí Emmet a svému vtipu se zasměje.

„Souhlasím,“ zasměju se s ním a pak už se všichni vydáme do krásného nového vodního parku.

„Tak buďte hodní!“ zasměje se na nás mírně přísně Esme a spolu s Carlislem se vydají někam do vířivky.

„Já budu s Bellí!“ rozhodne Edward a přitáhne se k mému pasu.

„Já jdu s Rose,“ usměje se Emmet a vezme malou Rosalie do náruče.

„Emmete, hlavně se chovejte tak, jako že Rose je šest, ano?“ zeptám se pro jistotu.

„Neměj péči, budem hodní,“ zasměje se mé starosti Emmet a už si to i s Rose valí pryč.

„Fain, ale až budou řeči…“ zakroutím hlavou.

„Já budu s Jazzem někde támhle.“ Ukáže Alice na nějaký tobogán a já jen kývnu.

„Tak kam půjdeme?“ otočím se na Edwarda, který mě stále objímá kolem pasu.

„Mě je to jedno, jen chci být s tebou.“ Usměje se zářivě a já jen zakroutím hlavou.

„Tak tedy támhle do toho bazénu?“ zeptám se a pomalu ho odvádím do jednoho z bazénů, kde se dá sednout, občas zavíří bublinky, nebo se pustí proud vody z hřibů, které jsou všude okolo.

„Bell?“ otočí se na mě Edward.

„Ano?“

„Víš, já…“

„Á, tady jste!“ uslyším až moc známý hlas.

„To ne,“ zasténá vedle mě Edward.

„Dětičky, kdepak máte Esme?“ zeptá se Mary a já si přitáhnu Edwarda, jen pro jistotu.

„Tuším, že šla s Carlislem do vířivky.“ Usměju se na ni a doufám, že nám dá pokoj.

„Půjdu s Billym za nimi, mohla bys tu pohlídat i Thomase?“ zeptá se, ale je to spíš hrubé konstatování, protože se ani nenadechnu a ona ho na mě hodí.

„Neumím plavat,“ zašeptá zmučeně Thomas.

„Neboj, nepustím tě.“ Usměju se povzbudivě a už se koukám jen na Mariiny záda.

„Pojď,“ zatahá mě za ruku Edward a já i s Thomasem v náruči ho následuji. Pomalu jsme se blížili do hlubší vody a tak začal Edward plavat, já ještě nemusela, ale Thomas se mě ustrašeně chytil ještě pevněji.

„Neboj, nepustím tě,“ ujistila jsem ho znovu.

„Ale já bych přece jen radši byl támhle!“ a ukázal na mělkou vodu, kde mohlo být vody tak po kotníky.

„To si ale vody moc neužiješ,“ usmála jsem se a pokročila víc do hloubky. V tu chvíli začal příšerně ječet a brečet. „Dobře, dobře, neřvi, už tam jdeme.“

S těmi slovy jsem velkou rychlostí vyletěla z hloubky, jakmile jsem měla vody jen po pás, zpomalila jsem, ale Thomas stále brečel.

„Ale no, jsi velký kluk a bojíš se vody?“ zeptala jsem se ho a postavila ho do mělké vody.

„To budem furt tady?“ zeptal se otráveně Edward a já po něm hodila výhružný pohled. Thomas byl naprosto mimo. „Mlčim!“

„Thomasi, no? Už je dobře,“ tišila jsem ho.

„To si říkáš chlap?“ uslyšela jsem hlas jeho bratra.

„Nech ho, prostě se bojí!“ okřikla jsem ho.

„Sralbotka je to!“ vykřikl Jacob a hnal se na nejvyšší skokánek.

„Nevšímej si ho,“ pohladila jsem Thomase po rameni.

„Má pravdu!“ štěkl na mě a uraženě se otočil.

„Nemá, no tak?!?“ snažila jsem se ho uklidnit, když se otočil, jeho bratr právě skočil z nejvyššího skokánku až se voda rozstříkla.

„Blbec,“ zakroutila jsem hlavou, popadla Thomase i Edwarda a chtěla odejít, když mě Jacob zastavil.

„To bylo co?“ naparoval se u toho jako páv.

„Jo to bylo,“ usmála jsem se nevrle a chtěla jít.

„Hele co jít někam spolu, kluci se určitě neutopí.“ Koukl na ty dva a já nepochybovala o tom, že Edward by byl v pohodě, až na tu žárlivost, která mu vyloženě čišela z očí.

„No Edward ne, ale u Thomase bych si nebyla jistá!“ s těmi slovy jsem mu Thomase hodila a přitáhla si Edwarda, který se díval se značným zadostiučiněním. „My jdeme plavat a vy si dělejte, co chcete!“

„Počkej!“ shodil Thomase bezohledně na zem a ten se jen rozplácl.

„Měl by ses nejdřív naučit chovat,“ štěkla jsem s pohledem upřeným na uplakaného Thomase, bylo mi ho opravdu líto.

„Ale no tak, je to prostě hloupá padavka.“ Zadíval se na svého bratra.

„A ty si zas nevycválaný ubožák!“ štěkla jsem.

„Ale no tak,“ zakroutil boky, jako by mě vybízel a já si nemohla pomoct. Pomalu jsem přišla k němu a odtáhla jeho plavky, koukla jsem se na jeho výbavu a…

„S tímhle tintítkem by sis chtěl hrát?“ zeptala jsem se posměšně, popadla Edwarda do náruče a i s ním odcházela.