11. Rodinné hodnoty

„Cos to provedl?!" vytřeštil oči Sírius. „Tys ho otrávil?!"
„Ne, jen uspal, já myslel, že to je jasné, jak se domlouváme očima."
„Tomu jsem rozuměl, že jako bude potřeba ověřit, jestli to nejsou jen kecy…" Sírius s Jamesovým postupem moc nesouhlasil.
„TO taky, ale CHCI, aby tu zůstal a neměl nějakou neodkladnou práci, až sem přijdou bystrozorové. Chce tu mít manžele Longbottomovy a proč konec konců ne?!" James Potter se trochu zaškaredil. „To, co tenhle můj 'bratránek' ví, je trochu moc podrobné na sebelepšího věštce. Chtěl bych tu mít pár jiných lidí z Fénixova řádu, než ho budem vyslýchat. Kromě Brumbála bych tu rád viděl Pošuka Moodyho a McGonagallovou. Taky Remuse, jestli ho najdeš rychle. Do úplňku ještě zbývá dost času… Teď v rychlosti projdem ta 'Vidění', jestli sem nemáme přizvat někoho dalšího…"
Procházeli sešit s nafabulovanými 'Viděními' a nestačili zírat.
„Červíček je zdá se ještě větší svině, než jsme mysleli!" konstatoval Sírius. „Víme už, že je zrádce, když se tu objevil Ty-Víš-Kdo. Moc se mi ta představa sice nelíbí, ale nejlepší by asi bylo ho rovnou zastřelit tou 'bratránkovo' pistolí. Jestli ho nesejmem a jestli je tohle pravda, tak Pettigrew zavraždí spoustu lidí."
„A hele!" ukázal na jednu poznámku James. „Budeme muset pozvat Weasleyovy, zdá se, že se do toho dost zamotávají, jestli se u nich chce Červ ubytovat. Hmmm… Bartyho Skrka asi radši ne, když tě má bez soudu zavřít do Azkabanu a když je jeho syn Smrtijed…"
Hagrid se až teprve teď nabažil nádhery Opeřeného Hada a začal si všímat okolí.
„Co je Harveymu?!" zeptal se nejistě.
„Usnul, vzbudíme ho, až se sejdou všichni," odpověděl Sírius. „A ne aby tě Jamesi napadlo to nějak odkládat!" syknul po straně.
„Fajn, Siri," odsekl mu James. „Tak oběhni, koho bude potřeba pozvat a ať ti to zbytečně moc dlouho netrvá!"
„Hagride," obrátil se James na polovičního obra. „Můžu tě poprosit o pomoc? Možná nás tu budou chtít přepadnout Smrtijedi, takže by se tvoje síla mohla hodit."
Sírius vyšel ven a Přemístil se do návštěvnické haly Ministerstva Kouzel. Převzal si od ochranky stříbrnou návštěvnickou jmenovku s označením - soukromá návštěva.
„Alastore, Franku," kývnul na oba bystrozory na centrále. „Potřebuju s vámi mluvit. Věc Řádu," dodal.
Když s ním oba bystrozorové odešli kus do ústraní, vysvětlil jim vše jen pár slovy.
„COŽE, HARVEY POTTER ZASTŘELIL VOLDEMORTA?!?!" Moody s vypětím všech sil hulákal jen tak hlasitě, aby nepřilákal k hovoru pozornost.
„Přemístíme se tam!" dodal Longbottom.
„Máš s sebou vzít Alici a Nevilla," odpověděl mu Sírius.
„Alici a Nevilla, proč?!" nechápal Frank.
„Řekl bych, že jsou dvě možnosti. Buď je to kvůli bezpečnosti, nebo pro zvětšení kořisti," vysvětlil Moody. „Dobrá!"
Přemístili se k malému domku Longbottomových, kde Frankova manželka bez velkých řečí popadla chlapce a přidala se ke třemu mužům, kteří se podle Síriusova vedení Přemístili do Godrikova dolu do blízkosti domu Potterových.
*
Vzápětí po tom, co dovedl Moodyho a Longbottomovy do Potterovic domu, Přemístil se Sírius do Vydrníku Starého Drába a zburcoval tam rodinu Weasleyových. Ti se nemohli všichni Přemístit, takže Sírius vyrobil z jednoho starého květináče Přenášedlo. S tím se dopravili do zahrady domu Potterových celkem dobře, jen s pár odřenými koleny u Charlieho a Percyho. Arthur držel v náručí pevně Rona a Molly novorozenou Ginny.
*
„Tak už chybí jen Remus a Brumbál, ten ale doufám přijde brzy a bylo by fajn, kdyby dorazila i McGonagallová," konstatoval Sírius.
Moody mezitím dávno přistoupil ke kontrole bezvědomého Harryho, ležícímu na složené dece v předsíni. Zkontroloval, jestli žije a v jak hlubokém limbu je, pak ho zkušenými pohyby prošacoval a pro jistotu také odzbrojil.
Na stolku vedle vyrostla slušná hromádka zbraní. Kromě obou pistolí a dýky tam ležel samopal, plamenomet a bazuka. Těžké mudlovské zbraně doprovázelo mnohé udivené pozvednutí obočí. Moody protřepal první, ten méně utajený měšec a zatím se nestačil divit. Přitom tušil, že to ani zdaleka není všechno.
„Co je zač, Alastore?!" zeptala se Lily Pošuka. „Je to přítel nebo je to nějaký podraz?"
Moody se k ní otočil a najednou mu to docvaklo. Znovu otevřel víčka Harryho oka a zkonfrontoval jeho barvu s barvou Lilyiných očí.
„Přines Harryho, Lily!" řekl prostě.
Když Lily odešla, vytáhnul Pošuk z vnitřní kapsy pláště policejní daktyloskopickou kartu a polštářek s barvou. Otisknul bezvědomému Harrymu jednotlivě všechny prsty do patřičných kolonek a udělal i celkové otisky dlaní a celé ruky. Když Lily viděla, co to Moody provádí, zarazila se.
„Ty myslíš, Alastore…"
„Občas se o to i pokouším, Lily," přikývnul hlavou Pošuk.
Potom jemně natřel barvou prsty malému Harrymu v matčině náručí a otisknul je na druhou kartu. Malý Harry začal natahovat moldánky, moc se mu nelíbilo ani, když mu Moody očistil zbytky barvy kouzlem 'Pulírexo!' a pořád krabatil tvářičku.
Lily si Harryho přitiskla k sobě a bystrozor vyšel s oběma kartami ven a Přemístil se pryč.
„Co to tu Pošuk prováděl?!" chtěl vědět James.
„On si myslí, že tohle je Harry!" ukázala Lily na ležícího bezvědomého Harryho.
„To přeci není možné!" bránil se James.
„Teoreticky by to možné bylo…" vmísil se do hovoru Artur Weasley, který nedokázal překonat svou zvědavost a prohlížel si Harryho zbrojnici. „Na odboru záhad dělají pokusy s Obracečem času. Jestli se tvůj syn nějak dostal k jednomu, mohl odcestovat sem."
„Já bych ale bez příchodu tohohle chlápka byl už mrtvej…" Jamesovi ta možnost plně došla až teď. „Pokud by tohle byl Harry, jak to, že přežil… Že by se Lily povedlo 'tenkrát' uprchnout?!?"
„To jsou otázky, které počkají!" ozval se Brumbál ode dveří. „Jdu se podívat na toho vašeho zachránce, jestli nic nenamítáš, Jamesi."
McGonagallová mu dusala za zády a rozhodně nehodlala dopustit, aby působila méně razantním dojmem, než jindy. Při pohledu na to, jak tvrdě kráčí ve svém lahvově zeleném plášti Síriusovi i Jamesovi přeběhl neodbytný pocit mrazení v zádech…
Brumbál otevřel Harryho oko a přičichnul k jeho ústům. Odfrknul si.
„Je dost pozdě, měli bychom dát děti spát a pokoj pro všechny případy zajistit nějakým spolehlivým kouzlem," řekl profesor. „Matky půjdou se mnou!" dodal rozhodně. „Pánové se připraví k případné obraně, jestli to měla být nějaká past."
McGonagallová mu šla dál za patami, když Alice Longbottomová nesla malého Nevilla a pomáhala navíc s Percym, Molly nesla v jedné ruce Rona a v druhé Ginny a jen ztěžka oddychovala. Freda s Georgem popadnul sám Brumbál a v jeho rukou se ani moc nekroutili. Starší Weasleyovic kluci šli sami, byť Bill vypadal dost zaražený.
V Harryho dětském pokoji vyčaroval Brumbál několik dalších postelí a když uložili všechny děti, pokynul ženám, aby utvořili kruh a pomohli mu s mocným ochranným kouzlem.
„I kdyby nás dole všechny pozabíjeli, na děti se nedostanou a dobří čarodějové pomohou," sliboval Brumbál. „Navíc si nemyslím, že by se to mohlo opravdu stát…"
Dole už čekal Moody a na jedné židli seděl Remus ve svém ošumělém saku. Sírius postával opodál a tvářil se pro jistotu zachmuřeně.
„Myslím, že jsme tu všichni," konstatoval Brumbál a pokynul bystrozorovi.
„Někdo to možná nevíte, ale ani jednovaječná dvojčata nemají úplně stejné otisky prstů… Ano Molly, jestli chceš a jestli to teď dobře dopadne, udělám ti daktyloskopické karty Freda a George," usmál se Pošuk. „Byl jsem za seržantem Cribbem z Daktyloskopického oddělení New Scottland Yardu a ten ověřil tyhle karty, jako by se mělo jednat o kdysi zmizelé dítě. Potvrdil, že otisky na obou kartách patří téže osobě a že jediné rozdíly jsou způsobené růstem a vyhojenými zraněními. Takže tenhle Harvey Joseph Potter z Ameriky je ve skutečnosti Harry James Potter z budoucnosti, odhaduji tak dvacet let odteď."
Odpovědí bylo zaražené ticho. Jen profesor Brumbál se záhadně usmíval pod vousy.
Moody opět prověřoval ležícího Harryho nejrůznějšími kouzly, která měla prohlédnout jeho utajení, až konečně jedno zareagovalo. Rozepnul tedy Harryho košili a dalším kouzlem vypáral jeho lépe utajený měšec. Pak jeho obsah vysypal na stolek.
Objevilo se dost mudlovských peněz, vytištěných podle data později, než letos (1981), cestovní pas na jméno Harry James Potter a certifikát o výsledcíh NKÚ. Malý amulet připomínající přesýpací hodiny identifikovali Moody s Arturem Weasleyem jako Obraceč času. Jako jedna z posledních věcí se objevila Ginino zástava, její fotografie v malém medailonku, doprovázená pramínkem rezavých vlasů. Pošuk si fotografii prohlédl a podíval se na Molly.
„Vypadá trochu jako ty, mohla by to být Ginny," řekl a podal jí medailon.
Molly se podívala na dívku na fotografii a zamyslela se. Pak přikývla.
„Uděláme si takový poslední testík!" řekl Brumbál a vytáhnul z jedné z mnoha kapes svého hábitu malou lahvičku Povzbuzovacího lektvaru. „Probudím ho já a schválně, jak zareaguje…"
Sklonil se nad Harrym, pootevřel mu ústa a ukápnul do nich lektvar.
*
Harry k sobě přicházel pomalu a bolela ho hlava. Nad sebou zahlédl něco zlatavého, jakoby Zlatonku, která se při lepším zaostření proměnila v půlměsíčité zlaté brýle profesora Brumbála.
„Pane profesore!" vydechl úlevně. „Takže je všechno v pořádku?"
„Ano Harry, to víš, že je!" potvrdil Brumbál s pobaveným úsměvem.
„To je dobře, profesore…"
*
Udivené zasyknutí vyrušilo Haryho, který si v mírném obluzení ještě stále myslel, že je nejspíš na ošetřovně v Bradavicích. Teď se ztěžka zvednul na lokty a rozhlédl se kolem sebe. A sakra! Dohonily ho vlastní vzpomínky a zdravý rozum.
Okolo byli shromážděni lidé, které Harry znal a někteří z nich znali ve své době Harryho. Problém byl, že někteří z nich byli v té době, kdy se Harry dostal k Obraceči času, už po smrti.
Harry mlčel a horečně přemýšlel, jestli z tohohle půjde nějak vybruslit. Neviděl bohužel žádnou reálnou možnost, zvlášť když viděl, že jeho Obraceč času drží v ruce Alastor Moody.
„Takže to víte?!“ zeptal se unaveně.
„Jestli tím ‘TO‘ myslíš, že ses sem vrátil v čase, abys zabil Voldemorta a zachránil při tom svého otce nebo oba rodiče, tak ano,“ odpověděl mu Brumbál.
„Co jsem zvoral?!“ zeptal se ještě Harry.
„Nezvoral jsi nic, příprava byla výborná, Harry, ale víš, byl jsi moc chamtivý,“ řekl dobromyslně profesor.
„Chamtivý?!“ nechápal Harry.
„Chtěl jsi zabránit příliš mnoha věcem najednou, nic jsi nechtěl obětovat…“
„A CO jsem asi měl obětovat?!“ neudržel se Harry a vykřiknul. „Život svých rodičů, které jsem nikdy neměl příležitost poznat. Zdravý rozum Longbottomových, Neville byl na škole můj kamarád. Váš život, když vás před mýma očima zabil Snape? CO jsem měl sakra OBĚTOVAT?!“
„Někdo s tvou povahou musel zákonitě selhat, ale nevyčítej si to a nerozčiluj se, Harry,“ odpověděl mu Brumbál. „Takže nám prosím povyprávěj, jak to tady tenkrát vlastně proběhlo?!“
*
Harry jim stručně převyprávěl, co věděl. Snažil se toho dost vynechat, aby o něm nechtěli tvrdit buď, že je nafoukaný, nebo že si vymýšlí. I tak to vypadalo, že mu visí na rtech…
„Takže Ginny umřela?!" Molly se skoro bála zeptat, ale přemohla to.
„Ano, kromě Ginny i Ron, Percy a Fred, taky spousta dalších lidí," potvrdil Harry. „Výsledek navíc nebyl tak úplně jednoznačný, nevěděli jsme, jestli jsme Voldemorta opravdu zabili…"
„Takže jsi sebral Obraceč času a šel jsi sem zabránit smrti rodičů," doplnil Brumbál.
„Řekl jsem si, že když už budu měnit historii, tak pořádně," vysvětlil Harry. „Tak důkladně, aby to opravdu stálo za to."
„A co máš v plánu dál?!“ zeptal se James.
„No, nejdřív se pokusit najít co nejvíc Voldemortových viteálů, co jen půjde. Pak asi zabít baziliška v Tajemné komnatě v Bradavicích. Už se to s Fawkesovou pomocí jednou podařilo. Pokud to půjde, tak se chci přesunut časem trochu blíž ‘své‘ době…“
„Obávám se, Harry, že ty už SVOU dobu ve skutečnosti nemáš… My ostatní jsme na tom ale určitě vydělali!“ řekl Brumbál. „Je mi to hrozně líto Harry, ale Obraceče času fungují jen jednosměrně, takže s ním se do té své doby vrátit nemůžeš.“
Brumbálovy zářivě modré oči vyjadřovaly lítost…