16. kapitola

Zima přešla v jaro, sníh se rozpustil a s prvními trsy zelené trávy na bradavických pozemcích si Hermiona vzpomněla, že Severus nebyl svým pánem povolán do služby již celý měsíc. Nadále udržoval kontakt s Malfoyem a Nottem, ale Voldemort poslední dobou jeho přítomnost nevyžadoval.
Seděla a opravovala eseje prváků pro profesorku McGonagallovou, když Severus vtrhl do bytu a práskl za sebou obrazem. Vzhlédla a sledovala ho, jak přechází sem tam.
„Co se děje?“ zeptala se bojácně.
„Dostal jsem sovu od Malfoye. Zítra večer se chce sejít se mnou a s Pettigrewem,“ prohlásil naštvaně a hodil dopis na stůl.
„A?“
„Ví to. On to ví, Hermiono,“ zasyčel. Vstala, došla k němu, vzala ho za ruku a vedla ke gauči.
„Posaď se. Udělám čaj,“ řekla ve snaze ho alespoň trochu upokojit.
„S úctou k lidovým pověstem čaj ale vůbec nepůsobí jako uklidňující prostředek,“ vyprskl.
„Fajn, v tom případě dostaneš ohnivou whisky,“ odsekla, vykouzlila lahev a sklenici, kterou naplnila a podala mu ji. Bleskově ji vyprázdnil a tvrdý alkohol mu zkřivil obličej.
„Jak si můžeš být jistý, že to ví?“ optala se. Nepřála si víc, než aby se nikdy nevrátil k Voldemortovi, ať už jako věrný Smrtijed či špeh. Ale její prokletá zvědavost nad ní opět zvítězila a ona mu položila otázku, kterou proti ní v předchozích hádkách využil ve svůj vlastní prospěch; což udělal i tentokrát.
„Nevidím jiný důvod, proč by se chtěl se mnou a s Pettigrewem sejít. Dopis se nesl v určitém duchu, který mi po letech, co Malfoye znám, jasně naznačuje, že něco není v pořádku. Bude to, jak říkal Potter,“ pronesl hořce. Když uznal, že měl Harry pravdu, objevil se mu v obličeji stín bolesti.
„Vždycky jsem si myslel, že pokud mě budou chtít zabít, udělá to Pán zla osobně,“ pokračoval. Nevěřícně na něj zírala.
„Proto jsi naštvaný?“ zeptala se skepticky. „Měl bys být vděčný, že posílá tyhle dva. Malfoye a Červíčka zvládneme mnohem snadněji než samotného Voldemorta.“
„Neříkej jeho jméno,“ vyštěkl.
„Proč?“ ozvala se pobouřeně, dala si ruce v bok a shlédla na něj. „Už není tvým pánem. Ani nemůže, teď ne.“
Nebezpečně se na ni zadíval, ale když házela letaxový prášek do ohně, nezastavil ji.
„Profesore Brumbále, potřebujeme projednat neodkladnou záležitost,“ oznámila skrz zelené plameny.
„Samozřejmě, dítě, jen pojďte. Právě jsem si nechal poslat čaj a sušenky.“ Ohlédla se na Severuse, který se k ní zdráhavě přidal.
Strávili spoustu hodin procházením všemožných scénářů s dalšími členy Řádu, než nakonec vymysleli plán. Severus se setká s Malfoyem a Pettigrewem, ale bude sledován Kingsleym, Moodym a Tonksovou. Při sebemenším náznaku nebezpečí mu přijdou na pomoc. Čtyři proti dvěma jsou dobré vyhlídky, a ačkoli Moody vypadal, že si myslí, že to bude spíš tři proti třem, lákala ho možnost zajmout dva Smrtijedy.
„Chci tam být taky,“ trvala na svém Hermiona.
„Ne, půjdou tam jen bystrozorové, pak mě nebudou tolik podezírat,“ řekl jí Severus. „Za posledních pár měsíců jsem jim namluvil, že mi Brumbál nedůvěřuje, takže přítomnost bystrozorů nebude vypadat divně. Možná si dokonce udržím svou pozici špeha, když zmizí Malfoy a Pettigrew, kteří by Pána zla krmili nežádoucími informacemi.“
Rozhlédla se po místnosti a viděla jen přikyvující obličeje; nikdo s jejím návrhem nesouhlasil, až si nakonec i ona uvědomila, že nebyl rozumný.
„Bojím se,“ přiznala, když se vrátili k sobě. Neodpověděl, ale měla pocit, že když se otočil a zamířil do ložnice, uslyšela tiché: „Já taky.“
Strach a nervozita ji opanovaly tak, že si musela vzít lektvar, aby vůbec usnula. Příštího dne se nemohla na nic soustředit déle jak pět minut.
„Omlouvám se,“ řekla profesorce McGonagallové po tom, co se jí čtyřikrát zeptala na tu samou otázku.
„Já vím, že máte strach, má drahá,“ chápala Minerva a položila jí ruku na rameno.
„Je to divné,“ přiznala, „není to ani tak dlouho, a já si nedokážu představit život bez něj. Tedy dokážu, ale ta představa se mi ani trochu nelíbí.“
„Jsem na vás pyšná,“ pronesla Minerva, „jeho je těžké milovat.“ V Hermioně se vzedmula vlna pobouření.
„Paní profesorko!“ zvolala, plně si vědoma toho, že staré ženě dává najevo svůj hněv nad jejím prohlášením. Ale Minerva ji zastavila gestem ruky.
„Tím nemyslím, že to není možné, Hermiono,“ ujistila ji. „Má spoustu dobrých vlastností. Chtěla jsem říct, že si málokoho pustí k tělu. Spolu s Albusem jste jediná, komu se kdy podařilo dostat se přes hradby, které si kolem sebe staví.“
„A jediné, co z toho čas od času mám, jsou náznaky.“
„Máte víc než my všichni dohromady. Záleží nám na něm, opravdu ano, ale je obtížné dát najevo starost, když vás pokaždé utne jednou ze svých jízlivých poznámek. Myslím, že většina z nás je příliš netrpělivá a slabá, aby prorazila jeho obranu – což je naše chyba,“ prohlásila smutně.
„Někteří z nás byli překvapení, když jste se rozhodla vzít si Severuse, ale Molly měla pravdu; jste pro něj dobrá,“ pokračovala a dokončila při tom známkování domácích úkolů třetího ročníku.
„On je pro mě také dobrý,“ zamumlala Hermiona a vrátila se k práci.
Po zbytek dne byla roztěkaná a vše se ještě zhoršilo, když čekala, až se Severus vrátí domů. Po chvíli, která jí připadala jako věčnost, se přiklopýtal dveřmi.
„Díky bohu,“ vykřikla a vrhla se k němu.
„Slez ze mě, holko,“ vyštěkl, ale jí neuniklo, že chvilku předtím ji pevně obejmul.
„Všechno šlo podle plánu?“ ptala se. Pouze přikývl a sundal si plášť. Všimla si, že měl roztržený hábit a snad i trochu spálený. Očividně se večer odehrála nějaká potyčka.
„Jsi zraněný,“ zvolala.
„Jsem v pořádku,“ ujistil ji.
„To posoudím sama,“ odsekla mu. „Pojďme se podívat.“
„Už ti někdo někdy řekl, že jsi příšerně panovačná?“ řekl jí uštěpačně, když ho vzala za ruku a vedla do koupelny.
„Ano. Teď si sedni a sundej si košili,“ nařídila mu. Přes hrudník měl šrám, ale ne nijak hluboký, takže mu ho sešila pouhým mávnutím hůlkou.
„Namažu ti to, ale stejně tam zůstane jizva.“
„Přidám ji do své sbírky,“ poznamenal sarkasticky.
Sundala hojivou mast z poličky a jemně mu masírovala právě zacelenou ránu. Jakmile skončila, obrátila svou pozornost na jizvy lemující jeho hruď. Všimla si jich už dřív, ale nikdy si je pořádně neprohlédla.
„Jsou od Ty-víš-koho?“ otázala se bojácně. Ať už ale pocházely odkudkoli, všechny vypadaly bolestivě.
„Některé ano.“
„Tahle třeba?“ položila ruku na drsnou čáru, která mu lemovala pravé rameno.
„Od Blacka,“ odvětil hořce.
„Siriuse Blacka?“ opakovala zaskočeně.
„Potter a jeho přátelé nebyli takoví svatouškové, jak si je lidé pamatují,“ procedil skrz zuby.
„To… to jsem nevěděla,“ vykoktala. Šokovalo ji, že Sirius způsobil Severusovi tolik bolesti. Slyšela ji v jeho hlase a důkaz viděla před očima. Samozřejmě, když je viděla spolu, nenávist mezi nimi byla jasně patrná. Podcenila Severuse, domnívala se totiž, že Sirius měl dobrý důvod nemít ho rád; koneckonců ho nikdo neměl rád, někde muselo jejich nekonečné soupeření začít.
„Jako mnoho ostatních,“ reagoval ostře. Sklonila se k němu a jizvu mu políbila.
„Je mi to líto,“ zašeptala.
„Alespoň mám určité zadostiučinění z toho, že jsem je nejenom přežil, ale byl i svědkem toho, jak je zradil jejich takzvaný přítel.“
„Severusi!“ vykřikla, rychle vstala a podívala se na něj. Sotva pokrčil rameny. Byla zděšená jeho bezohlednou netečností. Určitě to tak nemyslel, ale když se na něj podívala, značně o tom pochybovala.
„Co takhle dokázat jim, že neměli pravdu?“ navrhla.
„Co to breptáš?“
„Dokonči, co začali. Vykonej, co oni nemohli. Jenom proto, že ti ve škole nadávali do černokněžníků, umaštěných mizerů a já nevím, čeho všeho, se takovým nemusíš stát. Dokaž jim opak.“
„To je ušlechtilá myšlenka, ovšem ztrácí svůj lesk, protože oni se to nikdy nedozví,“ oponoval.
„Uděláš to spíš pro sebe než pro ně,“ hádala se dál, „ale pokud opravdu toužíš vmést to někomu do tváře, pořád ještě zbývá Remus. A Harry bude jako opařený, až tě uvidí hrdě bojovat za naši stranu.“ Natáhl se po ní a posadil si ji do klína.
„Fascinující nápad,“ zamumlal a políbil ji. Hermiona věděla, že odvádí její pozornost; nechtěl tyhle věci rozebírat. Normálně by byla naštvaná, že ji nechce poslouchat či s ní mluvit, ale po dni plném obav rozptýlení potřebovala, takže se nebránila, když ji vedl do ložnice, aby její pozornost zavedl do úplně jiných končin.