17. Stulti maxime sibi nocent

Hagrid s Butlerem prohrál souboj vůle. Oba byli větší, než průměrní lidé, bradavický hajný sice komorníka převyšoval víc, než o hlavu, ale nedokázal udržet pohled temně modrých očí, ve kterých se na první pohled zdálo chybět byť i jen trochu soucitu. Když se beze slova měřili, po chvíli sklopil sám oči a tvářil se skoro jako zpráskaný. Když Butler viděl, jak zlomeně poloviční obr vyhlíží, podal mu pro zlepšení nálady láhev irské whisky, kterou Hagrid prolil hrdlem na dva loky. Potom byl se zabijákem už vcelku kamarád…
Artemis Fowl si naproti tomu s profesorkou McGonagallovou až nečekaně dobře porozuměl hned od počátku. Harry bradavické ředitelce vrátil neporušitelný slib, ta ale dobrovolně souhlasila, aby Artemis spolu s Butlerem i kterýmkoli skřítkem navštívili v rámci exkurze prvního září školu čarodějů…
„Škoda, pane Fowle, že nemáte žádné magické nadání,“ povzdechla si při tom. „Bylo by hezké mít tam víc opravdu chytrých lidí…“
Hermiona se sice zatvářila uraženě, ale toho si nikdo nevšímal.
„Co plánujete říct novinářům?“ zeptala se profesorka zvědavě.
„Už Niccolo Macchiavelli věděl, že lidé jsou tak prostomyslní a tolik se pachtí za tím, co právě potřebují, že kdo chce klamat, vždycky najde někoho, kdo se oklamat dá,“ ušklíbnul se Artemis. „Když jim to dobře podáme, uvěří dokonce i tomu, co se tady skutečně stalo. Protože potřebujeme ministrovu spolupráci, dostane se mu možnosti se trochu ohřát na Harryho výsluní,“ dodal. „Pokud budeme mít výjimečné štěstí, mohlo by se pár novinářů dokonce i chytit za nos, ale osobně v to moc nedoufám…“
Na to McGonagallová zkušeně pokývala hlavou…
*
Díky pomoci skřítků se nestalo to, co je obvyklé ve válkách – totiž že dočišťovací operace stojí víc mrtvých, než hlavní boje.
Pronásledování Smrtijedů se ani tak neobešlo beze ztrát na životech, v jednom z brlohů pod Manchestrem neobjevili ani bystrozorové, ani skřítčí zásahovka ukrytý prostor, ze kterého jim během útoku vpadla do zad trojice zabijáckých černokněžníků. Než se je podařilo ‘neutralizovat‘, tedy usmrtit, díky momentu překvapení zůstali na místě i dva usmrcení bystrozorové a jeden skřítek z LEPREko.
Vlastní čištění Británie probíhalo v tichosti pouhé tři dny a zřejmě hlavně díky Voldemortově ‘trvalé nepřítomnosti‘ si nevyžádalo víc padlých…
*
Následující dny představovaly pro novináře pracující v čarodějném světě Velké Británie i Irské Republiky opravdu těžkou zkoušku.
Ministři se totiž z obou Ministerstev Kouzel kamsi ztratili, nikdo nevěděl kam, stejně tak zmizeli i jejich tajemníci a mnozí známí bystrozorové. Na druhou stranu lord Voldemort ani jeho příznivci o sobě nedávali vědět a nikdo nevěděl, co to vlastně má znamenat…
Když do redakcí všech důležitých čarodějských novin přilétly úřední sovy s pozváním na tiskovou konferenci, mnoho z redaktorů bylo už dost blízko infarktu. Lámali si hlavu, jak vymyslet nějakou originální a přitom použitelnou a snad uvěřitelnou zprávu, kterou by nechali potisknout papír do svých novin…
*
Novináři v půlkruhovém hledišti před lehce vyvýšeným podiem připomínali trochu diváky na gladiátorských zápasech. A podobně jako kdysi tito diváci byli i oni připraveni dát palec dolů, když se jim z nějakého důvodu nebude to, co uvidí, líbit…
Rufus Brousek měl smysl pro dramatický efekt, proto před podiem stál poloprůsvitný paraván, skrz který mohli novináři sledovat pohyb, ale neměli zřetelný výhled a nemohli poznat, kolik je za paravánem osob, natož, KDO tam zrovna je…
Oba ministři si prostudovali své proslovy a kupodivu je schválili bez námitek. Podle Artemisovo názoru tím prokázali víc rozumu, než od nich očekával. U dlouhého stolu zasedlo kromě obou ministrů několik bystrozorů, Harry se svými třemi přáteli, sám Artemis Fowl s Butlerem, za skřítky major Myrta Krátká a velitel Risk Chaluha, oba prozatím v helmách s neprůhlednými průzory. S trochu uštvaným výrazem ve tváři se ke stolu ještě přihrnul Remus Lupin, který nervózně odpověděl pokývnutím na Harryho přivítání.
Na kraj stolu umístili dva bystrozorové velký televizor s plazmovou obrazovkou.
Rufus Brousek mávnul rukou s hůlkou a poloprůsvitný paraván zmizel. Pak jeden z bystrozorů beze slova začal na stůl vytahovat ‘kompotované‘ hlavy mrtvých nepřátel.
„Lord Voldemort byl zastaven,“ ukázal na jeho hlavu, vznášející se ve válci plném líhformolové fixáže.
Ministr pokynul k televizi, na jejíž obrazovce se začal přehrávat Artemisem šikovně sestříhaný záznam z bezpečnostních kamer. Do nastalého ticha ministři kouzel obou zemí přečetli připravené projevy. Shromáždění novináři byli možná dvě minuty ve stavu šoku, zabraňujícím byť se jen něco zeptat. Teprve po dost dlouhé chvíli zaraženého ticha se ozvala Rita Holoubková.
„Bylo nutné všechny ty lidi zabíjet?“ za čtverhrannými brýlemi divoce zamrkala. „Musel zemřít i Draco Malfoy, vždyť to byl tak mladý čistokrevný čaroděj?!“
„Stultorum infinitus est numerus!“ zamumlal si Artemis pro sebe. „Hlupáků je nekonečný počet.“
Pak raději vstal, aby zabránil dalším dohadům.
„Draco Malfoy byl idiot!“ prohlásil suše. „Nakolik jsem dokázal porozumět pravidlům vážícím se ke kouzlům, zabil ho jeho vlastní slib, daný Voldemortovi. Jako držitel majetku své rodiny se neměl šanci v budoucnu prosadit. Hlupáci jako on nebývají schopní zůstat bohatí, to je prostě protimluv… Nakolik je jeho ztráta zlá pro biologickou stabilitu populace britských čarodějů?! Vzhledem k tomu, nakolik jste si vy, kdo se tak pyšně označujete jako čistokrevní, skoro všichni příbuzní, řekl bych, že jeho genetická výbava je ve vaší populaci určitě přítomná a její nositelé budou s pravděpodobností blížící se jistotě přijatelnější… Kterýkoli talentovaný jedinec pocházející z nemagické rodiny, má pro genetickou stabilitu vaší populace nesrovnateně vyšší cenu. Vy je nafoukaně označujete jako ‘mudlovské šmejdy‘, přitom jste si všichni navzájem natolik příbuzní, že jakákoli epidemie za sebou nemůže nenechat mnoho mrtvých. Kdyby chtěl Voldemort pozabíjet opravdu velký počet čarodějů, použil by nějakou vhodnou infekci. Na rozdíl od většiny z vás by na to asi měl dostatek představivosti i schopností.“
Artemis se rozhlédl po novinářích a pokračoval:
„Domnívám se, že mu v tom zabránilo jen to, že takovým způsobem by neuspokojil sadistické sklony své povahy. Nesl v sobě skoro všechny sklony narcisistní sociopatie – antisociální osobnostní úchylky. Dalo by se říct, že kromě racionalizujícího jednání, kdy s lidmi, ať už spojenci, nebo s nepřáteli, jednal jen jako s věcmi, měl v sobě jakési nelogické nutkání lidem ubližovat osobně…“
Na chvíli se odmlčel a pokoušel se uhodnout, nakolik dokázali přítomní novináři strávit jeho vyjadřování.
„Vaše zbabělost mu umožnila, aby se s většinou těch odvážných poměrně snadno vypořádal…“
To už jeho projev začalo přehlušovat hučení, bučení a pískání. Butler po jeho levé ruce udeřil pěstí do stolu. Po rozléhající se ráně novináři leknutím utichli.
„Většina z vás je úplně stejná jako obyčejní magicky nenadaní Britové. Zapomněli jste na snad nejlepšího premiéra, kterého tahle země měla, totiž Winstona Churchilla!“ Artemis byl z nechápavosti novinářů dost silně znechucen a proto velkého státníka citoval: „Pokud nebudete bojovat za spravedlivost, když můžete snadno vyhrát bez krveprolití, pokud nebudete bojovat, když je vítězství jisté a nepříliš nákladné, může přijít okamžik, kdy budete muset bojovat v situaci, kdy stojí všechny šance proti vám a máte jenom nejistou naději na přežití. Může dojít k ještě horší situaci. Je možné, že budete muset bojovat i když není žádná naděje na vítězství, protože je lepší zemřít, než žít jako otroci…“
Na chvíli se odmlčel a rozhlédl se po nechápavě se tvářících shromážděných novinářích.
„V okamžiku, kdy jste dostali zprávu o tom, že se Voldemort vrátil, začali jste skoro všichni útočit na svědka jeho návratu, protože to bylo pohodlnější, než začít se připravovat k boji!“ několikrát sevřel ruce v pěst a zas je uvolnil, aby se trochu uklidnil. „Idiotsky jste Smrtijedům poskytli rok k téměř nerušenému konsolidování moci a vybírání si spojenců. Svobodný tisk je prý hlídací pes demokracie, ale většina z vás je tak leda na úrovni uňafaných podvraťáků, zralých na antouška…“ s odfrknutím založil ruce a posadil se.
Nastala chvíle chaotických výkřiků. Ministr Rufus Brousek chtěl něco říct nebo udělat, ale Artemis ho zadržel.
„Nechte je chvíli vykřičet,“ pošeptal. „Ještě toho budou muset ‘spolknout‘ dost, co se jim nebude líbit…“
Když se začalo zdát, že novináři utichají, Artemis se znovu postavil:
„Jak si možná ti chytřejší a všímavější mezi vámi dokázali všimnout, do těchto bojů zasáhli nejen, jak vy říkáte, mudlové, ale také skřítci, sice svobodní skřítci.“
Myrta s Riskem si sundali z hlav helmy. Současně se na obrazovce objevila generálka Vinyája v černé uniformě a kentaur Klusák s nezbytnou alobalovou helmou na hlavě a zrcadlovkami na očích.
„Velitel Risk Chaluha a major Myrta Krátká z LEPReko, Lokalizační a evidenční policejní rekognoskace - skřítčí policejní jednotky,“ prohlásil Risk se zasalutováním.
„Prostudovali jsme uspořádání vaší společnosti,“ konstatoval kentaur s výrazem vědátora, zkoumajícího podivného brouka připíchnutého na destičce. „Máme dostatečné množství vzorků dědičné informace mnoha čarodějů, čistokrevných jedinců, míšenců i, jak vy říkáte, ‘mudlovských šmejdů‘. Protože víme, že čaromoc je u vás vrozenou vlastností, stačí, abychom v našich laboratořích našli motivy v deoxyribonukleové kyselině, DNA, které nejsou v běžné populaci zastoupeny, tedy pravděpodobný genetický podklad vašich schopností. Pokud s námi a s Artemisem Fowlem nebudete chtít spolupracovat, dáme tyto informace k dispozici tajným službám blátivých. Ti se s vámi vypořádají za nás a určitě rádi…“
Klusák jednal z intencích dohody, že nejprve bude potřeba čaroděje zastrašit, než budou ochotní k jakž takž rovnoprávné spolupráci.
„Tak zvaní mudlové si uvědomí, že vás dokážou najít a zničit. Vzpomenou si na podivné případy úmrtí, zničené rodiny, majetkové ztráty. Protože jste se nedokázali sami vypořádat se zdivočelými příslušníky vlastní komunity, nebudou nadále tolerovat vaše představy o nadřazenosti čarodějů a o vaší svobodě jednat tak, jak sami uznáte za vhodné a vládnout si víceméně sami,“ kentaur se usmál, ale jeho úsměv vypadal jako dvojník Artemisova výhružného. „S technikou, kterou jim můžeme dát k dispozici, se jejich zvláštní vojenské jednotky, tedy vycvičení zabijáci, dostanou i do míst, která chráníte různými kouzly. Nedokážete se ubránit. Pravda je, že během třiceti, možná padesáti let tuhle techniku získají blátiví vlastním úsilím. Kolik skutečných novátorů mělo vaše společenství za posledních padesát let? Nakolik jsem prostudoval vaše dějiny, byli tři – Albus Brumbál, Tom Rojvol Raddle, tedy Lord Voldemort a Severus Snape. Vaše společenství stagnuje a nerozvíjí se. Osobně se domnívám, že náskok v technickém rozvoji nemáte nejmenší šanci dohnat, ale můžete využít čas, který máte k dispozici, abyste se tomuto dokázali přizpůsobit…“
„Kromě toho bude potřeba projednat záležitosti týkající se našich zajatců, otročících ve vašich domovech,“ ozvala se generálka Vinyája. „Ano, mluvím o domácích skřítcích. Vyšleme k vám své vyjednavače a očekáváme, že vy pošlete své. Pokud se budete vzpírat a spoléhat na to, že nemůžeme bez pozvání vstoupit do obydlí blátivých, pro biobomby ani smrdutcové bomby a další zbraně to neplatí…“
Po těchto slovech televizor zhasnul a v sále se rozpoutala vřava…
*
Ještě tentýž den všechna periodika přinesla zvláštní vydání. Následující den byly mnohé noviny donuceny uveřejnit opravené verze, ale zdálo se, že Voldemortova smrt (a to, co ji doprovázelo) přinesla snad ještě více zmatků, než jeho příchod zpět k moci. Jen nejvyšší nasazení bystrozorů i kouzelnické Bezpečnostní stráže Ministerstva Kouzel, posílených o příslušníky LEPReko zabránila výtržnostem, změřujícím k nástupu ochlokracie – vlády lůzy, kdy rozzuřený dav začal vytloukat výlohy a drancovat krámy na Příčné ulici…